Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 17. únor 2018

Facebook

Po příchodu naší Trixi (welsh corgi pembroke III.) do Šenova, nechal jsem se zlákat k registraci na síti Facebook, bych tak mohl sledovat lépe, co tam zveřejňují "pejskaři" a ostatní přátelé, kteří dosud nebyli pro mne snadno dostupní. Požádal jsem znovu o přátelství ty, s nimiž jsem už dříve přátelil se, leč Facebook takto umožňuje virtuální spojení s nimi. "Žádost o přátelství" není třeba vysvětlovat. Principy fungování nejznámější internetové sociální sítě jsou lidem známy lépe než mi, jenž je jejím uživatelem teprve krátkou dobu.
Po krátkém vystupování na Facebooku jsem docílil toho, že mohl pozdravit dávné přátelé, jichž jsem před tím jinde na internetu nepotkal. Nabídka "přátelství" na Facebooku snad nikde nekončí. Teoreticky se člověk může přátelit se všemi lidmi na světě (světě virtuálním). Prakticky to je utopie, ale struktura Facebooku ji přesto nabízí. Přátelství na Facebooku lze uzavírat i s nepřáteli.
Nebudu však už dále filozofovat nad Facebookem. Facebook byl, je, a zřejmě nadále bude. Jeho služeb užívám, ale zatím nemám jasno v tom, zda mi Facebook víc pomáhá, či škodí. Facebook odčerpal z tvorby na Pferdově blogu, tím mi zřejmě škodí. Nechci však Pferdův blog vyvyšovat nad tuto zajímavou síť, jen si říkám, že zatímco Pferdův blog můžou číst všichni lidé světa (ovšem, že ne všichni jej čtou :-), moji časovou linku na Facebook můžou číst jen (?) přátelé. Až budou všichni na Facebooku přáteli, budou moci rovněž všichni číst co napíšu. :-)
Protože však v "Utopii" nevěřím, a přátel na Facebooku mám málo (je to výběr :-), jsem rád, že Pferdův blok ještě žije, a poskytuje místo k sdělování malých mých úvah přátelům bez omezení sociálních sítí. Čtěte, chcete-li, ať už přicházíte na Pferdův blog odkudkoliv. Přijít i odejít může každý čtenář bez registrace, ale také bez "možnosti" vložit svůj komentář :-) Nevýhody i výhody Pferdova blogu jsou očividné. Jeho čtenáři však můžou být svobodnějšími, než uživatelé sítě Facebooku.
I přes nabídku snadnějšího publikování na Facebooku, bloggeři byli, jsou, a snad i budou. Nyní však už k únorovému příspěvku na Pferdově blogu.
Zatažená obloha a sníh zbavený mrazivé krystalizace, takové bylo toto sobotní odpoledne, když jsme s Trixi vyrazili na cestu Šenovem. Těm, kdož cestují do dalekých krajů, může cesta Šenovem připadnout jako příliš všední pro záznam, když navíc únorová šeď prostupovala krajinu.
Ač toho dne byla obloha tzv. "plechovou" pro objektiv fotoaparátu, přesto jsem fotoaparát nenechal doma a vydal se s Trixi na cestu, bych příležitostně mohl pořídit dokumentární snímek. Přešli jsme nejprve po mostě nad autostrádou, dále nad řekou Lucinou (proč Lucinou a ne Lučinou, je vysvětleno zde, a nad železniční tratí. To vše měla Trixi poznat z ptačího pohledu. Nepolekal ji hukot aut proudících pod mostem, ani klidné vody v korytě Luciny, také dunění nákladního vlaku směřujícího po kolejích na Bartovice ji nevyvedlo z míry. Z té ji trochu vyvedl až můstek Na Šutrovině. Po něm Trixi trochu váhala přejít nad vodami potoků Frýdeckého a Horní Datyňky, však i ten mostek záhy překonala. Pak už naše kroky směřovaly zasněženou louku k nádraží vlakové zastávce. Tam však Trixi odmítla pokračovat podchodem pod tratí. Vystoupali jsme tedy po schodech na perón zastávky - Šenov. Tam však není cesty jiné, než nastoupit do jednoho z vlaků, přijíždějících od Bartovic a směřujících na Těšín. Možnost překročit kolejiště na druhou stranu, a nastoupit do vlaku jedoucího opačným směrem, není stále možné. Na druhé straně však jsou rovněž schody, tak jsme opět sešli dolů a já se pokusil přesvědčit Trixi, aby podchodem přece jen se mnou prošla. Nakonec se dala přesvědčit pamlskem. Po té už prošla podchodem na druhou stranu bez zábran :-). Teprve na druhé straně jsem pochopil, proč Trixi odmítala do podchodu vejít. Nad podjezdem totiž visí značka, zakazující vstup do podjezdu chodcům (a zřejmě i psům).

zákaz vstupu

Zarazila mě ta značka, neb drážní most byl podle nápisu na něm, opraven v roce 2016 a podchod podjezd nejeví známky poškození, aby v něm hrozilo chodcům nějaké nebezpečí. Pakli, že takové nebezpečí opravdu hrozí, měl být podchod rovnou uzavřen. Usoudil jsem, že všemu rozumět nemusím a pokračoval s Trixi dál ulicí - Nádražní, kolem Volenského rybníka ulicí Václavovickou, a dál směrem severovýchodním ulicí Šenovskou. Z cesty jsme však hned zkraje sestoupili na luka a zamířili přímo k řece Lucině sněhem, v němž se Trixi místy ztrácela. :-) Nijak však při tom neztrácela veselou mysl. U Luciny se nám otevřel pohled na velkolepý kotel meandru, který voda vytvořila v lužním podloží. Trixi hleděla užasle na ten přírodní úkaz. Vzpomněl jsem při tom na přítele pejskaře, který v řece Lucině přišel před dávnými léty o život i se svým psem (tuším se jmenoval Bart), když ho chtěl z vod Luciny zachránit. Řeka si vzala životy obou. S mnoha životy lidskými je Lucina spojena. Rčení - do stejné řeky nevstoupíš, lze u Luciny parafrázovat - do stejného koryta jejího nevstoupíš. Koryto meandrující řeky se trvale mění. Sic lidé tu a tam srovnali koryto řeky do přímého směru, ale tam, kde byla řece ponechána svoboda, tvoří dál dílo nesmrtelné.
Jak lze vodní toky usměrnit, lze spatřit u Volenského rybníka, kde v loňském roce proběhla rekonstrukce při vyústění ulice Václavovické na Šenovskou.
My s Trixi pokračovali proti proudu Luciny zpět na ulici Šenovskou a po mostě pak přešli řeku pod Starou Školou. Přes autostrádu jsme zamávali Bedřichovi, který se smečkou jezevčic směřoval po ulici Kostelní do centra Šenova. My museli na totéž místo dojít obchůzkou 1,352 km, nejprve ulicí Šenovskou (frekventovanou auty v sobotu méně než během pracovních dnů) na chodník ulice Hlavní, pak ulicí K Inzuli, kolem bývalého kina "Lucina" (které od doby, kdy se zde promítaly filmy, bylo už několikrát k užitku jinému) na ulici Obecní a dále ulicí Kostelní mezi Starou Školou a Prozřetelnosti Boží, Zámeckým parkem na ulici Lipovou a pak domů. Celá sobotní cesta Šenovem měřila 6,831 km, a znovu potvrdila, že cestám v Šenově stále něco schází. Přístupy k vlakům jsou nadále komplikované, navíc přibyly nepochopitelné zákazové značky. Ovšem nejvíce schází lávka pod Starou Školou. Té je třeba nejvíce. Snad se jí někdy dočkáme. Cesty jsou různé, snadné i obtížné. Ta sobotní nebyla obtížná, ale snadnou rovněž nebyla. Pro Trixi byla cesta dobrodružnou hrou a večer pak o ni snila paničce na klíně. Já také sním už léta o lávce nad řekou aut. Naplní se sny někdy?
Celou sobotní procházku lze vidět zde: Jedno únorové, obyčejné, sobotní odpoledne.



21:04 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum

Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo