Pferdův blog


Pferdova_stránka

pferda@zdeneksebesta.net všechna práva na omyl vyhrazena


Leporelo

čtvrtek, 18. květen 2017 21:04

V třetí květnovou středu 2017, v 17 hodin, bylo ve Staré škole prostřeno těm nejmladším, ačkoliv těch starších přišlo přece jen více. Na stole ležela pěkně srovnaná, dětská leporela spisovatelky Žofie Zejdové s ilustracemi malíře Františka Procházky. Spojení dvou známých tvůrců přineslo první ovoce, sladké napohled. Tvorba pro nejmenší děti je činem nadmíru záslužným. Mnozí z nás přišli v tu středu na "křest" dílka vskutku milého, a odnesli si výtisk leporela pro ty nejmenší, nebo též pro potěchu vlastní a vzpomínku na setkání s laskavými autory. Autoři vedle nabídky krásného leporela připravili zajímavý program. Hlavně divadelní vystoupení dětských herců bylo sledováno s velkou pozorností a zájmem. O hudební doprovod se postaral Vladimír Kuchař. Už tak barevné odpoledne, zpestřily jeho vlastní písně. Program sledovalo tolik diváků, kolik se jich jen mohlo do sálu Staré školy vejít. Nechyběl starosta Šenova Jan Blažek. Dále z Městského kulturního střediska Havířova byl přítomen Mgr. Zdeněk Heiser. Také se přišel podívat pan Martin Kleinwächter z Tiskárny Kleinwächter holding s.r.o. která leporelo vytiskla. Rovněž byli přítomní někteří členové Literárního klubu Petra Bezruče, jehož je autorka leporela členkou. Leporelo vyšlo ve spolupráci LKPB. Za ten krásný jarní dárek, přišlo nás poděkovat autorům opravdu hodně. Až krásná leporela budou předána těm, kterým patří především, dětem, teprve pak splní své poslání. Přišli si také pro svá leporela Toníček se Štěpánkem, kterým jsou věnována. Dětský úsměv bude autorům odměnou největší.

titulní deskaRoxna paloučkuVladimir Kuchařautoři leporelastarosta Šenova přebírá leporelo od autorkyautogramiáda

Na návštěvě

sobota, 15. duben 2017 05:12

Velký pátek byl příhodným dnem ke vzpomínkám. My se rozhodli navštívit místo, spojené s Šenovem po staletí, obec Hošťálkovy u Krnova. Dřívější panství rodu Skrbenských z Hříště se v časech minulých nazývalo též Gotschdorf. Hošťálkovy pojí s Šenovem historie rodu Skrbenských od 16. století až do roku 1831, kdy pravnuk Karla Františka, svobodného pána Skrbenského z Hříště na Šenově a Hošťálkovech, Karel Traugott Gabriel sv. p. Skrbenský z Hříště, panství Hošťálkovské prodal. Než se však řetěz fideikomisu Skrbenských mezi Hošťálkovy a Šenovem přetrhl, uběhly dvě a půl století, v nichž obě vsi byly rodovým panstvím. Kryštof Bernard sv. p. Skrbenský z Hříště na Šenově obdržel dědictvím po otci Janovi Hošťálkovy v roce 1666. Je ono s dědictvím bratra Karla Dětřicha na Šenově často zmiňované v Bernardových pamětech. Nám cesta k Hošťálkovům trvala 1,5 hodiny jízdy autem. Jak dlouho asi cestovali Skrbenští kočárem ze Šenova do Hošťálkovy? Dva dny? Podle svědectví neznámého cestovatele z roku 1797, který cestoval z Drážďan kočárem do Schneebergu přes Freiberg a Stollberg, urazil tuto asi 100 km trať za jeden den Toulky českou minulostí. Při tom též část cesty cestovatel šel raději pěšky, než by si v kočáře pohmoždil kosti. Nevíme, v jakém stavu byly cesty ze Šenova do Opavy a Krnova v 18 a 19. století, ale lze předpokládat, že cestu zvládali kočí v jednom dnu. Do postavení císařských silnic však ta cesta nebyla asi nijak snadná. My tedy byli v pátek rychlejší, ale oproti Skrbenským, nás nečekal v Hošťákovech zámek se služebnictvem. Zámek však v Hošťálkovech stojí dodnes, jen místo sloužících v livrejích nás přivítala zámecká paní PhDr. Ĺubica Mezerová z útvaru památkové péče muzea v Bruntále. Ta nás také provedla zámkem doslova od sklepa až na půdu. V zámku od roku 1831, kdy jej Skrbenští opustili, zůstaly po Skrbenských stopy nejvýraznější. Dostavba zámku, kterou provedl Karel Traugott Erdman svobodný pán Skrbenský z Hříště, v 18. století, dodnes uchvacuje například honosným schodištěm, zdobeným obrazy antických bohyň od malíře Jana Jablonského. Ovšem i další pokoje v prvním patře skrývají pod vrstvami hlinky původní fresky. Zde čeká současného majitele zámku, památkáře a muzejníky, obrovská práce na jejich odkrytí a záchraně. Když se to podaří, stane se zámek v Hošťálkovech jedním z nejkrásnějších zámků ve Slezsku. V roce 1831 prodal panství Skrbenských se zámkem v Hošťálkovech vnuk Karla Traugotta Erdmana, Karel Traugott Gabriel, Karlu hraběti Strachwitz. Dcera tohoto hraběte Antonie, si pak vzala za manžela Heinricha Georga Karla hraběte z Arco, čímž se stalo, že Hošťálkovy přešly do vlastnictví toho rodu. Hraběcí rod z Arco, po roce 1945 o Hošťálkovy přišel. Na hřbitově za kostelem sv. Michala je hrob, v němž pohřbená je v roce 1831 Antonia hraběnka Strachwitz a její vnučka Antonia hraběnka Arco v roce 1911. Noční motýl lišaj smrtihlav na pomníku je znamením smrti. Na hřbitově byli také pohřbeni Krištof Bernard sv. p. Skrbenský z Hříště a jeho druhá manželka Kateřina Apolonia roz. Bořitová z Budče. Náhrobní tumba je dosud velmi zachovalá. Vedle nich je pískovcový funerální pomník Karla Traugotta Erdmana a jeho manželky Marie Gabriely roz. Poppen. Hošťálkovy mají okolo 500 obyvatel. O Velkém pátku se jejich počet zdvojnásobil, možná i několikanásobkem zvětšil, což snad nezpůsobilo místním problémy. Až bude zámek restaurován a přístupný veřejnosti, budou Hošťálkovští také pravidelně vídat více lidí než dosud. Věřím, že to bude ku prospěchu všem. Přeji si, aby záchrana vzácné památky příliš nebolela jejího majitele, přinášela místním lidem jen málo obtíží, nebo lépe žádné, a posléze nesla ovoce všem. Den otevřených dveří zámku byl vzácnou příležitostí poznat to, na co se můžeme těšit. A věru je na co se těšit. Přeji všem aktérům, kteří se podílejí na záchraně zámku, aby jim stačily síly k uskutečnění tohoto nesnadného úkolu a vydrželi až do konce. Konec bude znovuzrozením zámku, ať je pak též začátkem lepšího života v tom krásném místě u Krnova. Hošťálkovy zámek - západ Hošťálkovy 2017.

Velikonoční svátky

středa, 12. duben 2017 23:00

Šťastné svátky, dobrým lidem všem. Šťastné svátky Vzkříšení

Na konci měsíce knihy a internetu

středa, 29. březen 2017 18:07

Leckdy mne osloví knížka tak, že na ni myslím ještě dlouho po přečtení. V březnu, měsíci knihy a internetu se tak přihodilo dvakrát. První knihou, která mě překvapila velice, je německého autora Petra Wohllebena, "Tajný život stromů. Co cítí a jak komunikují. Objevování fascinujícího světa".

obálka knihy

Název vystihuje plně to, co kniha obsahuje. Utajený život stromů je v knize odhalován a čtenář při tom jen žasne. Mnoho z nás, kdo tuto knihu četli, se už nemůžou dívat na stromy a les tak, jako dosud. Sic mnozí z nás i před touto knihou měli k lesu vztah velmi přátelský, po odhalení jeho tajného života však se k přátelství přidává také velký obdiv. Peter Wohlleben je dobře znám nejen v Německu a jeho internetové stránky jsou plné informací o působení v Lesní akademii Hümmel. Druhou knihu je, "Pes Jejího Veličenstva a jeho mise", kterou napsal autor anglický, David Michie. Jak stromy a les Petra Wohllebena, tak vyprávění Davida Michie o corgích v Buckinghamu, je čtením velmi vzrušujícím. Vlastní zkušenost s corgimi mne přivedla k četbě knížky vskutku obdivuhodné. Je samozřejmě blízkou chovatelům tohoto velšského ovčáckého psa, ale jistě může oslovit každého, kdo má rád podobnou literaturu. Knížka vyšla už v mnoha překladech v různých zemích světa a všude slavila úspěch. David Michie je vskutku skvělý vypravěč, jehož knihy se čtou jedním dechem. Také internetové stránky autora obsahují zajímavé čtení. Jsem moc rád, že jsem Davida Michie a jeho knihu "QUEEN´S CORGI ON PURPOSE" poznal. Pro nás české čtenáře ji přeložila Petra Vlčková, za což ji upřímně děkuji. Překlady pro nás tvoří lidé často neviditelní, přesto bez nich by byl knižní trh u nás mnohem chudším. Corgiho Nelsona si snadno zamilujete, stejně jako Její Veličenstvo královnu Alžbětu II. Taktéž Winston a Margaret, psi Welsh Corgi Pembroke, hrdinové knížky Davida Michie, přirostou k srdci snadno a loučení pak s jedním z nich je moc těžké. To však též patří k životu. Knížka malá rozměry, však velká obsahem, stojí za přečtení. Já ji četl s radostí, a nyní ji doporučuji taktéž vám.

obálka knihy

Měsíc knihy a internetu končí, knihy jsou však po celý rok našimi přáteli. O internetu se též praví, že je dobrý sluha, ale zlý pán. V případech, když umožňuje přístup k informacím Petra Wohllebla, nebo Davida Michie, slouží však jen moc dobře.

PANÍ UČITELKA - MALÍŘKA

středa, 8. březen 2017 20:23

2 hodiny a v posledních dvou ročnících základní školy 1 hodina výtvarné výchovy týdně, může být pro jednoho málo, pro druhého zase moc. Existuje zápis z roku 1879 učitele Rudolfa Máchy ze školy v Čeladné:

"Též kreslení bylo na škole věnováno příliš mnoho času – kresleny hlavy, budovy, krajiny …"

Ovšem, že záleží na tom, jak veliká je touha kreslit a malovat. Pro mladou Danuši Cinkovou v roce 1936 bylo hodin "kreslení" ve škole málo, neb kreslila velmi ráda. Její výkresy z doby, kdy chodila do první třídy základní školy v Hranicích na Moravě, jsou důkazem o jejím talentu, který můžeme nyní spatřit na výstavě obrazů v expozici Šenovského muzea ve Staré škole. Vernisáž výstavy byla ve středu 8. března 2017, a mnohým z nás přítomných vystavené obrazy, skicáře a výkresy vyrazily téměř dech. My jsme věděli, že malířka věnovala kreslení a malování mnoho času, ale při spatření jejího díla je člověk znovu udiven množstvím tak skvělých studií, akvarelů a výkresů. Výkresů je vystavených velký počet a stojí za to do muzea zajít se na ně podívat. Ovšem stojí za zhlédnutí taktéž početné "oleje". Mnozí z návštěvníků, kteří byli na zahájení výstavy, se do muzea jistě ještě vrátí, aby si znovu výstavu v klidu prohlédli. Patřím mezi ty, kteří se vracejí, Podobnou výstavu můžu spatřit jen výjimečně. Vždyť exponáty jsou zapůjčené z mohých domácností, v nichž jsou stálou ozdobou. Výstava nemůže představit celé dílo malířky. I tak množství obrazů, které se podařilo soustředit na výstavu je úctyhodné. Mezi hosty středeční vernisáže nechyběl starosta města Šenova Ing. Jan Blažek a z Muzea Beskyd ve Frýdku Místku přišel podpořit Šenovské muzeum Mgr. Jaromír Polášek. Vedle nich se podle odhadu dostavilo do muzea v ten podvečer několik desítek návštěvníků ne méně vzácných. Akce muzea jsou veřejností navštěvovány se vrůstající oblibou. A to je nejlepším "vysvědčením" našeho muzea ve Staré škole. výkres 1936