Národní umělec, akademický malíř, a též šenovský rodák,Vilém Wünsche.

*1. prosince 1900 Šenov, † 3. května 1984 Šenov

obrázek- Národní umělec, V.Wünsche

Malíř Šenova. Kdo by o něm neslyšel. My, kteří v Šenově žijeme déle, nebo jsme se tady i narodili, známe nejen jeho obrazy, ale i mistra samotného. Měl jsem tu čest, ještě osobně pana Viléma Wünsche poznat, podívat se do jeho ateliéru a pozdravit jej. Mnozí občané Šenova byli s tímto umělcem spojeni jeho tvorbou. Ať už to byly obrazy, sgrafita ve školách a jiných budovách, ilustrace, nebo knihy o jeho životě a díle, jakou byla i publikace Jaroslava Svobody -Vilém Wünsche, životem k umění a uměním k životu, vydaná roku 1977, Profilem Ostrava. V ní si můžeme přečíst, jakou cestou musel malíř Wünsche projít, než nás tu zanechal se svým pohledem na Šenov a Ostravsko od dob před sto lety až po dobu teprve nedávnou. Poznání našeho největšího rodáka, nemusí být pro každého jednoduché. Ani pro mne to snadné nebylo. Zdejší kraj a tíha života jeho obyvatel, se odráží na mnoha obrazech. Snad proto, nebyly pro mne tak přitažlivé, jako díla známých malířů, jejichž obrazy barvami jen hrály, a život z nich kypěl. Inu mládí. Možná tak maloval i mladý Vilém, kdož ví, obrazy z mládí nejsou, pokud je mi známo, dochovány. Že však barvami uměl vládnout, je bezpochyby jasné. Existují obrazy, které jsou vesele barevné, jako například ten, nazvaný prostě - Ze Šenova, kterýžto namalován byl v roce 1932.

obrázek Viléma Wünscheho - Ze Šenova

Nebo - Návrat z pastvy, jenž byl namalován o dva roky později.

obrázek - Návrat s pastvy

Každopádně v těch zralejších, už akademických letech, mívá na paletě více stínů a vytrácejí se jásavé barvy, nebo lépe řečeno, vytrácejí se veselé tóny. Neboť i pak, je barev v jeho obrazech dostatek, ale na haldách všechny působí šedě, tak, jak život na haldách jistě púsobil.

Ostravský motiv 1943

Nebylo to bez příčiny. Tou dobou se mohl zdát zdejší život šedý až černý a na jásavé barvy nezbývalo místa. Proto jsem zpočátku pohlížel na obrazy Viléma Wünsche, sice s obdivným respektem, nevyhledával jsem je však. Ostatně, dost často jsem se s nimi mohl setkávat i bez přičinění. S jeho obrazy to však bylo jako s ovocem, či vínem. Časem dozrávaly. Možná se špatně vyjadřuji, ony samozřejmě byly zralé vždy, to já musel dozrát, abych pochopil, co je v nich pro mne skryto. Člověk jako já, musí jít tak daleko, že vezme štětec, barvy, paletu a plátno, a zkusí něco namalovat. Pak je teprve schopen uvidět v obrazech Viléma Wünsche, co mohl malíř asi pociťovat při tom, jak maloval například Maryčku Magdonovou.

obrázek - Maryčka Magdonová

Dnes už vím, že byl s dětmi a Maryčkou v té světničce celou dobu, co ten obraz maloval. Díval se oknem ze světničky, ve které byl hlad a chlad. Namaloval i záblesk tepla, které však už vyprchává, tak jako chladne mysl Maryčky, musel se podívat Maryččinýma očima, aby mohl namalovat to, co Bezruč psal. Pochopil jsem, že malovat rozkvetlou louku je něco jiného než zachytit smutek. Smutek a stesk se těžko překonávají, o to hůř malují. Člověk se přirozeně brání smutku, stesku, neštěstí. Malíř a člověk, Vilém Wünsche, namaloval vše, co pokládal za důležité pro nás namalovat. Nemaloval pro slávu, peníze, obdiv. Maloval proto, že… není lehké říct o někom, proč maloval. Snad tvořil proto, že malíři prostě musí malovat, spisovatelé psát, básníci básnit. On musel malovat. Maloval to, o čem byl přesvědčen, že namalováno být musí.

obrázek-Inzula-Wünsche

Dívám li se na jeho obrazy, poznávám krajinu Luciny, haldy ještě syrově odhalené, ujeté cesty kolem nich, i ty postavy si dovedu představit. V tom spatřuji velké umění Viléma Wünsche, malíře života bez krajkoví. Ne všechny jeho obrazy působí dojmem syrového, ponurého osudu lidí na Ostravsku, nebo krutou válku. Nepočítám li různá sgrafita, která v sobě nesou jak stopy Maxe Švabinského, tak i objednávku doby, můžeme v díle Šenovského mistra a patriota spatřit i obrazy veselé. Na mně nejvíc působí ty, které připomínají dávný obraz Šenova. Takovým je i obraz Inzuly, Luciny, nebo nejoblíbenější pohled na Šenov, a to ten od Luciny na Kostel se Starou školou. Není už Inzuly a Lucinu mezi tím na horním toku nazvali jinak. Obrazy minulých časů Šenova Viléma Wünsche jsou toho nádherným svědectvím. A že byl Vilém Wünsche veselým chlapíkem, o tom mne přesvědčila jeho snacha Věrka se synem Otakarem, kteří o něm umí pěkně vyprávět a při čtení jeho vzpomínek na mládí se člověk neubrání usměvu, jak tehdejší kluci byli stejnými šibaly jako jsme byli i my a jakými budou i příští šenováci. Bo!

U Luciny
Obrázky jsou převzaty z Knihy Jaroslava svobody -"Vilém Wünsche, životem k umění, uměním k životu". Je to vzácná kniha o životě největšího šenovského rodáka, minulého století. A též z výstavy k stému výročí narození Viléma Wünsche, uspořádané v listopadu a prosinci roku 2000, ve Výstavní síni Viléma Wünscheho v Havířově. Otakar Wünsche též přispěl obrazy svého otce.

Zpět na začátek stránky

  napiš slovo 

Šunovjok ikonaPferda.