Města a vesnice sousedící s Šenovem

Šenov má, tak jako každý, své sousedy. Jsou to ti, kteří sdílejí s Šenovem hranice i historii. Některé už pohltil jejich větší soused. Například Bartovice, ty jsou od roku 1960 součástí Ostravy a Horní Datyně zase absorboval Vratimov. Naopak Petřvald a Václavovice, tak jako i Šenov, si svou samostatnost udrželi.

obrázek-znak Petřvaldu

Petřvald je prvním na ráně, pokud se narodíte na hranici mezi Bartovickým a Pežgovským lesem. V současné době se děti rodí zcela jinde, než pak většinou žijí, pokud jsou z míst, kde porodnice by neměla pro malý počet obyvatelstva opodstatnění. Jinak tomu bývalo kdys, třeba i za mého prvního vzkřiku. Ten, tak jako i z mnohých úst Skrbenských pánů a nejen z jejich, zazněl poprvé tady, v Šenově. Petřvald byl a je provázán s Šenovem. Už tím, že mnozí naši rodičové pocházejí z tohoto města. I mé kořeny jsou zapuštěny v tomto, horníkům souzeném kraji. Jediný z mého rodu jsem sice nikdy nesfáral, ale jako bych tam byl, vybavím li si hlas svého otce, bratrů či každého druhého v tomto městě. Neboť kdo tady nemá kořeny v šachtě, není pravý Petřvalďák.

obrázek-škola TGM v Petřvaldě

Otec navštěvoval školu T.G.Masaryka v Petřvaldě. Údajně býval dobrým žákem, jen škoda, že ne všechno děti dědí po svých rodičích. Na druhou stranu, v mnohých případech to na škodu nebývá. Moje babička mne brávala s sebou při návštěvách této oblasti. Matně si vzpomínám, že z Radvanic vedly tramvajové koleje až do Petřvaldu. (PDF) Historie dopravy..

obrázek-zastávka Březiny

Někde tam jsme vystoupili a pěšky pokračovali na Březiny, což je petřvaldská místní část a kde tuším své kořínky. Tamní vzdálený strejda trpěl nedoslýchavostí a jeho hřmotný hlas mi dodnes zní v uších, jako i vůně (?) doutníků, které k němu neodmyslitelně patřily. Jeden z příslušníků této rodiny zapustil po válce své kořeny v Americe. Vyprávěla mi o tom moje maminka, u které se dotyčný při cestě do Ameriky stavil, aby se rozloučil. Pár potravinových lístků na cestu a kořeny genealogického stromu překonaly Atlantik.

obrázek-znak Bartovic

Bartovice jsou samozřejmě bez čárky nad "a", jsme pořád na Ostravsku. Tak tedy Bartovice, další z rivalů Šenova, jehož les, tzv. Obora, býval mým domovem. Pár metrů od něj jsem poprvé spatřil světlo světa a "hned" jsem uviděl les. Bartovický les nebyl vždy bezpečný, protože "bartovjoci" bývali "šunovjokum" silnou konkurencí, jak v klukovských kláních na ledě, koupališti, či v tanečních, které historicky patřily vždy do bartovického katastru. Dnes už chapadlo velké sestry-Ostravy dosáhlo až sem, a Bartovice jsou nyní částí tohoto města. V mých očích však jsou Bartovice stále tím, čím bývaly vždy, totiž vstupní bránou do Ostravy. Cesta podél Podléského potoka k Ještěrce, tam co stála bartovská Harenda, byla vždy tak příjemná v letním horku, kdy stromy dávaly stín a na cestu zpívali ptáci. V Bartovicích byl osud jejich zámku podoben tomu našemu. Za to jsou u školy k shlédnutí krásné bludné balvyny ze švédské žuly. Takových je v Bartovickém lese skrytých několik. Vzpomínek na Švédy se jen tak nezbavíme, tyhle jsou však už neutrální jako nyní Švédové sami.

obrázek-znak Vratimova

Horní Datyně je pro mne trochu zvláštním sousedem, ač by se mohlo říct, že je historicky nezpochybnitelná ve vztahu k Šenovu. M.Pastrňák v knize Václavovice píše:

"Horní Datyně vznikla na katastru Vratimova. Její název je snad odvozen od slova "dáti" a reflektuje zřejmě skutečnost, že majitel panství pro založení nové vesnice poskytl - tedy "dal" část svých pozemků."

Také Datyně byly začleněny do Vratimova, tak jako Rakovec, který též k šenovskému panství kdys patřil. Projíždíte li Datyněmi, tedy Horními, neboť existují i Dolní, jeví se tato část města Vratimova, jako soběstačná obec. Má svou poštu, samoobsluhu (market?) a kulturní dům, kde dostanete Radegast. Co však chybí, je kostel. A tam, kde chybí kostel je těžko udržitelná samostatnost (opět vlastní spekulace). Horní Datyně však dál žijí a myslím, že být Datyňákem nemusí být špatné.

obrázek-znak Václavovic

Václavovice jsou myslím Šenovu nejblíž. Všichni sousedi jsou ve stejné vzdálenosti, přesto Václavovice jsou jaksi blíž. Je to způsobeno tím, že mládež obou vesnic už od dob Marie Terezie trávila školní léta společně v šenovské škole.

Nařízením císařovny Marie Terezie začala mládež z Václavovic od roku 1769 povinně navštěvovat školu v Šenově. Vyučovalo se v jazyku německém. Obec musela za tuto službu platit. V roce 1801 činil poplatek 17 zl., 13 pecnů chleba, 97 koláčů, 316 vajec a 45 kvartů žita. M.Pastrňák-Václavovice 1302 *2002.

obrázek-sv.Václav

Je vidět, že nemůže být bližšího souseda pro šenováka než je "vinclovičák", neboť zdejším jazykem ves se zove "Vinclovice". A pak, to jméno"Čepaník". Tak, jak jen do dětské duše lze, zapsalo se to jméno nesmazatelně do té mé. Jelikož matčina větev je václavovická, natrvalo se mi uložila do paměti slova mé maminky, jež pronášela pokaždé (a nebylo to zřídka), když jsme nastupovali do autobusu k cestě do Václavovic. "Dvakrát Čepaník, jeden poloviční." Čepaník je hospůdka, položená asi na nejvyšším bodě Václavovic. Tam když vystoupíte z autobusu máte celou ves jako na dlani. Ve Václavovicích mám spoustu přátel a známých. Tato obec má zajímavou historii ne nepodobnou té naší. Ten, kdo skvěle zmapoval dějiny Václavovic se jmenuje Milan Pastrňák, autor již tolikrát citované knihy - "Václavovice 1302/2002", který je zdejším rodákem. Jemu vděčí i tento web za množství informací o našem kraji.

obrázek-znak Václavovic

Zbývá soused poslední, východní. Tím východním sousedem je Havířov. Město, vyrostlé na půdě Šumbarku, Dolních Bludovic, Prostřední Suché a části Šenova by mohlo něco z historie těchto lokalit získat. Jeho nejstarší historie má ještě žijící pamětníky, což v daleké budoucnosti umožní historikům popsat dějiny od nuly tak podrobně, jak se dnešním badatelům v minulosti jmenovaných obcí může pouze zdát. Roku 1947 započala výstavba Havířova na území Šenova a Šumbarku. Rok 1955 byl rokem administrativního uznání města Havířova usnesením tehdejší vlády. Havířov začal dýchat ve stejnou dobu jako já a též se narodil v Šenově. Je tedy mým dvojčetem? Bílé "mrako-drápy" nad Šenovem-Zadky sice připomínají Manhattan, nebo skály Doweru, ale jsou jen nejviditelnějším důkazem toho, že zde v Šenově nejsme sami. HAVÍŘOV

Zpět na začátek stránky

  napiš slovo 

Šunovjok ikonaPferda.