Panství Šenov

obrázek obrázek-erb

S pomocí všech, kteří hledají stopy po časech minulých tohoto kraje a svědectvím lidí, žijících v dobách dávných jež zanechali o tom zprávu, pokouším se zde vytvářet jednoduchý přehled dějin Šenova. Občas při tom použiji spekulaci. Dám však vědět, pokud se k tomu uchýlím. Všechna fakta jsem čerpal z knih autorů, kteří neželeli svého času a prošli archivy, četli kroniky, sesbírali vše, co se váže s šenovskou historií, nebo jak už jsem řekl, v oněch dobách žili, psali, sochali, kreslili, či jinak po sobě cos zanechali. Jim především děkuji za poskytnutý zdroj vědomostí o historii Šenova. Bez nich by nebylo lehké poznat počátky Šenova. Ladislav Kiška, Milan Pastrňák, Milan Pašík, učitel Hanuš Lankočí. V genealogii rodu Skrbenských vyniká doktor Stibor Jiří. V minulosti to byl Dr. Turek Adolf, jejichž bádání o Skrbenských z Hříště se stalo velmi přínosným pro mou práci. Musím zmínit knihu velmi starou a obdivuhodnou, "Zrcadlo Slavného Markrabství Moravského", středověkého autora Bartoloměje Paprockého, nebo vynikající svědectví o rodu Skrbenských v Knize pamětí Kryštofa Bernarda Skrbenského z let 1632-85, ježto dílo bylo zpracováno Mgr. Blankou Jaurisovou / Zahajskou už v roce 2002. (originál rukopisu knihy je uložen v Národní knihovně ve Vídni sig. 29 173).

„Čině dobře, nikoho se nebojím.“ Takto zní překlad latinského, „Recte faciendo, neminem timeo“, v knize Ladislava Kišky, „Starší historie a pamětihodnosti obce Šenova ve Slezsku“, a já nemám důvod jeho překladu nevěřit. Bylo to heslo svobodných pánů Skrbenských z Hříště. Bůh ví a historici tuší, bylo li tomu tak vždy. Co však není jen tušením, je historie tohoto rodu, jehož příchodem do Šenova začaly naše dějiny nabývat jasnější obrysy. Dějiny Šenova však nepočaly až příchodem Skrbenských. Už dávno před nimi lidé osidlovali krajinu podél řeky Luciny. Není však mnoho dokladů o tomto prvém osídlení, čemuž se nelze divit. Třinácté století nebylo zdaleka tak mediálně postihnuto, jako dnešní doba. Pouze zmínky v archivech o místních názvech a jménech prvních významných obyvatel Šenova jsou náznakem toho, že život v Šenově má hlubší kořeny. Poprvé je Šenov zakreslen na Komenského mapě z roku 1627.

obrázek-mapa Komenského

Tehdy nesl jméno Schönaw. V dnešních knihách však můžeme číst, díky pečlivým autorům, pátrajících v archivech, o ještě rannější šenovské historii. O počátcích Šenova se dočteme například, jak jinak, v knize Ladislava Kišky, šenovského rodáka. Ten dokládá, podle historika Vincence Praska, vznik Šenova v roce 1245. Tentýž rok je zmiňován i v knize Milana Pašíka - Historie města Šenova v datech a Milan Pastrňák v knize -Václavovice 1302-2002. V posledně jmenované knize je historie naší krajiny zvláště podrobně doložena a popsána. Osudy Václavovic, Bartovic, Petřvaldu, Rakovce a Datyni, jsou od počátku spojeny, proto v historii těchto sousedů lze leccos zajímavého objevit i o Šenově. Nejstarší zmínky o Šenově jsou velice mlhavé, ale přesto lze usuzovat, že už v třináctém století byl osidlován. Například zápis ve farní kronice, kde je zaznamenáno na s.5/19-svazek č. 6 (M.Pašík-Historie města Šenova v datech), že v roce 1761 Karel František Skrbenský nechal strhnout starý kostel sv. Mikuláše, "533 let staré trámoví se zřítilo..." Jednoduchým výpočtem (tak, jak už jsem učinil i na stránce o šenovském kostelu), mohu spekulativně dojít k letopočtu 1228, což může být datum, kdy byl v Šenově postaven první kostelík, který zároveň nebyl asi prvním stavením. Až tak hluboko v historii lze uvažovat o prvopočátku naší obce. Pokud beru letopočet 1245 za směrodatné datum, od kterého už lze nalézt poznámky o Šenově, potom rok 1228 není až tak odvážnou spekulací. Podle citovaných autorů byl Šenov ve své historii nazýván různými jmény, avšak dnešní jméno připomíná všechny. Sonow, Szonow, Szenów, Shönhof, Šonov, Schonaw. Nejznámějšími názvy jsou především Schonaw, což je jméno poprvé zaznamenané na Komenského mapě a Schönhof, objevující se na mapách pozdějších. Německý vliv je zde nepochybný. Kryštof Bernard Skrbenský ve své Knize pamětí používá název Šenov, psáno schenow (r1632). Přes moje spekulativní výpočty, pro vznik Šenova je uznáván teprve rok 1390. Od tohoto roku bylo počítáno 700 let Šenova. V těchto počátcích se objevilo několik osob, jejichž jména jsou zaznamenána u různých příležitostí na starodávných listinách. Jako např. „Sasske von Schönow“,interpretován mylně jako „Šašek ze Šenova“ (Milan Pastrňák-Věstník šenovského muzea 2005). Stejný zdroj uvádí dále jména Lorentz Sasske von Schonau, Nickligh von Schonau a v roce 1447 je vzpomínán Jan „ze Šenova“, který byl synem Lorentze Sasska. V knize "Dějiny Ostravy" kolektivu autorů (mimo jiné též L. Hosáka 1967) je zveřejněná listina bratří Lorka a Mikuláše ze Šenova z roku 1426 (německy) Po větší část starší historie byla obec v držení těšínských knížat. Ještě v roce 1585 je jmenovaná jako kmotra při narození Jana a Václava Slavibora Skrbenských (synové Jaroslavovi) paní Eliška Paczlawska na Šenově (Paměti Kryštofa Bernarda)

obrázek obrázek-erb Rudzkých

Zajímavým poznatkem se zdá být poznámka v knize M. Pastrňáka-Václavovice, o Rudzkých z Rudz. Autor uvádí, že erb, patřící rodu Rudzkých, v němž dominuje znak jelenoryby, jak podivné zvíře nazval autor, užívali i zemani, píšící se „ze Šenova“. Zajímavý erb mne přivádí k myšlence, že místní hluboké lesy oplývaly jelení zvěří a řeka Lucina, původně nesoucí jméno Rybnia, zase hojností ryb, což se dostalo až na erbovní znak. Berte to jako další spekulaci, neboť nejsem heroldem ani náznakem. V roce 1560 je uváděn majitelem Šenova Albrecht Sedlnický z Choltic. V roce 1576 je Václav prvním Skrbenským z Hříště na Šenově (M.Pašík), který ho vlastnil. Linie rodu Skrbenských se pak staletími táhne nesmazatelně Šenovem. Dalším dokladem o tom, že Václav byl prvním vlastníkem Šenova, či pouze jeho části, je teprve před časem zveřejněný "Inventář pozůstalosti Václava Skrbenského z Hříště a na Šenově z roku 1590" ve Sborníku Státního okresního archivu ve Frýdku-Místku 2007, autora Radima Ježe.

Skrbenští

Skrbenští z Hříště jsou velmi starým rodem, o kterých Bartolměj Paprocký v knize „Zrcadlo slavného Markrabství Moravského“, vydané v roce 1593 píše o erbu pánů z Hříště toto:

Tak tolikéž o tomto černém štrychu (černý kůl uprostřed bílého pole-pozn.), tato dávná pověst se nachází, že za oněchto válečných králů Markomanských, když sou rozličné krajiny pod moc svou podbíjeli, předek rodu tohoto, vojsko pána svého kteréž do nebezpečných míst uvedené bylo, odloživši na to zdraví své, skrze veliká bláta a zemi bahnitou ve zdraví převedl. A když jest brod vynalezl, jel k svým tovaryšům dobrým klusem s radostí (kteréžto slovo klus, Slaváci jmenují Hřištiau, jehož až posavád Rusaci užívají.) Kteréhožto Král vzešlý, za tu službu, na věčnou památku cesty černé na bílém poli za znamení rytířské užívati rozkázal. Ten chtíc aby věčná paměť toho trvala, založil zámek a dal mu jméno Hřiště, z kteréhož se až posavád potomkové jeho píší.

obrázek obrázek-Jan z Hříště  podle Paprockého

Pán Jan z Hřiště a na Skrbeni, Sudí menšího práva Kraje Olomouckého, který byl synem pana Oldřicha (Paprocký), získal dědictvím v roce 1531 obec Skrbeň u Olomouce a od roku 1532 připojuje její název k svému jménu. V roce 1576 je zmiňován Jan Skrbenský z Hřišce a na Slavičíně na sněmu království českého v Praze, kde byl uveden mezi: "Pražany, Horníky a jinými posly z měst království Českého, kteří přiznali se sami za sebe i na místě jiných sousedů svých." Skrbenští byli už tehdy významným rodem markrabství Moravského. S manželkou Eliškou Petřvaldskou měl čtyři syny. Jana, Jaroslava, Petra a Wáclava (Paprocký). (pozn. obrázky Skrbenských z knihy Paprockého jsou dílem rytce Jana Willenberga, který však tváře zobrazených používal často několikrát pro různé osoby. Nelze tedy spléhat na věrohodnost tváří jmenovaných, třebaže obrázky Skrbenských jsou v knize zobrazeny prvotně a teprve později je opětně použito stejných tváří i u jiných pánů.) Mějme naději, že tvář Jana Skrbenského z Hříště je totožná s osobou Jana z Hřišce a na Slavičíně, jež byl přítomen na sněmu Království Českého v roce 1576.

Potomci tohoto Jana Skrbenského z Hříště, jsou prvními pány stejného rodu, kteří jsou na Šenově zmiňováni.

obrázek obrázek-Václav Skrbenský z Hříště podle Paprockého

Václav Skrbenský z Hříště, byl nejmladším synem Sudího menšího práva olomouckého, Jana z Hříště. Spolu s bratry Petrem, Janem a Jaroslavem začali v 16 století kupovat statky ve Slezsku a Fulneku. Václav byl prvním vlastníkem Šenova (1576) To, že byl Václav nejmladším synem, se zřejmě vyvozuje z řazení jmen bratří Skrbenských, dětí Jana a Elišky Petřvaldské v Paprockého knize "Zrcadlo slavmého Markrabství Moravského, kde je Václav zapsán jako poslední, čili nejmladší. Lze v tom hledat práva prvorozeného. Zřejmě v té dpbě nejvýznamnějším byl statek Fulnecký, který vlastnil jeho bratr Jan starší, jenž byl tedy pravděpodobně prvorozeným. Dále Jaroslav, vlastnící Velké Kunčice a Vratimov, Petr zase Bělkovice. Manželkou Václava byla Alžběta (Eliška) Cedlarova z Hofu a na Pačlavicích. Měli dcery Annu a Alenu, jakož i syna Jana, který dědil po svém bezdětném strýci Janovi Fulnek. Jedná se o toho Jana Staršího na Fulneku jenž proslul svým odporem proti katolictví. Václav Skrbenský z Hříště zemřel 13.9.1590 ve Fulneku "na zimnici morní" (pochován ve Fulneku, A. Turek: Jan Skrbenský na Fulneku a Dřevohosticích/Zemský archiv mor. v Brně, Sbírka rukopisů, č. 743, fol. 155)

obrázek -Jaroslav Skrbenský/ autor Zd.Šebesta

Jaroslav

Jaroslav Skrbenský je ten, kdo je přes skutečnost, že to Václav byl prvním Skrbenským na Šenově, je označován prvním pánem Šenova. Rok 1576 je datem, kdy Šenov začal být Skrbenských. Stalo se tak zřejmě po svatbě Aleny Skrbenské z Hříště (sestry bratrů Jana, Petra, Jaroslava a Václava) a Albrechta Sedlnického z Choltic, jenž byl do té doby pánem Šenova, po něm Václav Skrbenský dostal Šenov pod svou správu. Byl zde pánem se svou manželkou Alžbětou (Eliškou) Cedlarovou z Hofu a na Pačlavicích až do roku 1590, kdy zemřel, jak už bylo řečeno, u svého bratra Jana staršího na Fulneku. Jaroslav se narodil v roce 1517(pokud věříme udávanému jeho věku na nárobku v šenovském kostele Prozřetelnosti Boží, kde je v kameni vytásáno "ALT GEWORDEN 86 JAHR"), a žil do roku 1603 (podle různých zdrojů 1602-1604, /10.3.1602-uvádí Pašík, 10.3.1603uvádí Adolf Turek a později kolektiv autorů v knize -Šlechtická sídla na Frýdecko-Místecku 2005). Adolf Turek též píše, že je ve Fulneku i pochován (odkaz na ZAM-Sbírka Geschichtsvereinu). Mnozí badatelé však věk, jež je uveden na basreliefu Jaroslava, zpochybňují. Např. J. Stibor uvádí, že otec Jaroslavův, Jan, byl v roce 1531 ženat s Eliškou Petřvaldskou. spekulace: Kdyby tento rok byl počátkem jejich manželství ( v témže roce, dne 25.července se Jan, poručenstvím své báby Markéty z Ojnic stal dědicem Skrbně a byl též manželem Elišky z Petřvaldu - J.Stibor v Bibliografii), pak mohl být Jaroslav narozen kupříkladu v roce 1535 a do roku 1603, v němž Jaroslav Skrbenský nespíš zemřel, mohl dosáhnout 68 let věku. Záměna číslice 86 za 68 se nabízí. To, že Jaroslavův otec Jan mohl dostat Skrbeň od své báby darem ke dni svatby s Eliškou Petřvaldskou je už pouhou spekulací, byť dle mého soudu velmi pravděpodobnou, neb i věk ženichův, v tom případě 44 let dosažených ke dni domnělé svatby je přijatelnějším, než 67-68 let v případě, že uvěříme záznamu na basreliefu. konec spekulace Za manželku měl Jaroslav Annu Morkovskou ze Zástřizl (*1558, zemřela při porodu Jiříka Protivce a Aničky roku 1590 ve Velkých Kunčicích ve věku 32 let - KPKB). On je zvěčněn na basreliéfu pod kazatelnou kostela Prozřetelnosti Boží. To, že se stal jediným pánem Šenova je jisté od roku 1597. Maršálek těšínského knížectví, Jaroslav Skrbenský z Hříště, panoval Šenovu až do své smrti, v roce 1603, jak už bylo řečeno. Je pochován ve Fulneku. Fulnek byl též panstvím Skrbenských tou dobou a Komenský tam žijící, snad i díky tomu, zaznamenal na své mapě vzdálený Šenov. V roce 1585 se na Kunčicích narodili synové Jaroslavovi, Jan a Václav Slavibor, jimž byla kmotrou Eliška Pačlavská na Šenově (Paměti Kryštofa B.) manželka Václava (Alžběta Cedlarova z Hofu a na Pačlavicích), který byl tou dobou stále ještě pánem Šenova.

obrázek -Jan Skrbenský/autor Zd.Šebesta

Jan Starší

Po smrti otce, nastoupil na jeho místo syn Jan, narozen v pátek před sv. Bartolomějem (23.8.) L.P.1585 na Velkých Kunčicích spolu se svým bratrem Václavem Slaviborem. Jan si vzal za manželku v roce 1608 Juditu Bruntálskou z Vrbna. S touto pak měl vícero dětí (v létech1609 až 1635 jich bylo 15 /Kniha pamětí KBS/ ), z nichž vyniká především Kryštof Bernard (*5.1.1615 +13.3.1686), zdroj geocities a taktéž KPKB (Kniha pamětí Kryštofa Bernarda) -záznamy o dětech jeho otce Jana, jichž je sám autorem, které dokládají mnohé o historii Skrbenských. Samozřejmě také Bernardův bratr, Karel Jetřich (Dětřich) (*17.4.1619 †15.10.1692), dědic panství Šenov po otci Janovi.

Jan Starší nechal postavit v roce 1618 v Šenově dřevěný kostel sv. Mikuláše (M.Pašík - Historie města Šenova v datech, str.16). Za jeho života mu patřily dědičně Hošťálkovy u Krnova. Trochu zmatení může vyvolávat ta skutečnost, že Václav, vpravdě první pán na Šenově, měl syna Jana, který je též označován za Staršího, tak jako později Jan na Šenově, což může badatele plést. Jan Starší na Fulneku je však dostatečně známou postavou, hrající významnou roli v odporu proti nastupujícím Habsburkům po Bílé hoře, že nemůže být s šenovským Janem zaměňován. Ačkoliv i Jan Starší na Šenově byl stejně utlačován pro své náboženství a v jeho době byly zavírány protestantské kostely, včetně Sv. Mikuláše v Šenově. Jan zemřel v Šenovském zámku 5.března roku 1665 a 23 června byl zde pochován.

obrázek -Karel Dětřich/autor Zd.Šebesta

Karel Jetřich

Šenov a Hošťálkovy byly velmi pevně svázány a jejich soudržnost byla přirozenou za panování Karla Jetřicha na Šenově a Kryštova Bernarda, jeho bratra na Hošťálkovech. Teprve v pozdějším věku si Karel Jetřich bere za manželku Alenu Rostkovou ze Šumbarku, bylo to v roce 1683, 20. dubna, a jak píše jeho bratr Kryštof Bernard ve svých pamětech, nikomu nic neřekl a oženil se. Tentýž Bernard si pak zapsal, "Pán Bůh požehnej a dej jemu štěstí, neb náhlé věci zřídka dobrý konec mívají." Mýlil se ve svém úsudku. Třebaže byl Karel Jetřich v té době již 64 letým zralým mužem, přivedl s Alenou ze Šumbarku na svět Jiřího Leopolda a prvorozeného Karla Františka, dědice panství. Karel Jetřich, svobodný pán Skrbenský z Hříště na Šenově, přísedící těšínského práva, se narodil v 17.4. roku 1619 (KPKB) ( na náhrobku Karla Jetřicha v šenovském kostele Prozřetelnosti Boží je vytesán věk 74 let, což není možná zcela přesné. Karel Jetřich zemřel 15. října roku 1692. Zanechal v Šenově svého dědice, Karla Františka, jež dostal šenovské panství pravděpodobně v celé historii přítomnosti Skrbenských z Hříště, na vrchol slávy a ke katolické víře.

obrázek -Karel František/autor Zd.Šebesta

Karel František

Významným pánem Šenova, byl svobodný pán, Karel František Skrbenský. Narodil se 15.10.1684 v Šenově a po otcově smrti, byl spolu s bratrem Leopoldem v osmi letech dán na výchovu k poručníkovi, jímž byl katolík Rudolf Sobek, jež si vzal ovdovělou mladou jejich matku. U Karla tedy skončila víra jeho předků a od převzetí Šenova v roce 1720 již vedl život v něm k víře katolické. František Karel, nejvyšší sudí a maršálek těšínského knížectví, tajný rada a c. k. komoří, s manželkou (odkaz na stránky M. Pastrňáka) Helenou Markétou Skrbenskou, která byla příbuznou a tudíž měl jisté potíže při uzavírání sňatku s ní, měl dcery i syny, z nichž Otto Amadeus dědil po otci Šenovské panství. Karel František byl tím, kdo započal stavbu kostela Prozřetelnosti Boží v Šenově. V roce 1764 už kostel stál a byl funkční, dokončen však byl zcela až po smrti Karla Františka jeho synem Otou. Karel František zemřel 26.10.1768 a byl pohřben v panské kryptě svého kostela Prozřetelnosti Boží (Sepultus in Cripta Dominicalis - Zem. arch. Opava, matrika zemřelých 1719 - 1782, sign SO VIII 7, inv. č. 3117). Mnoho se o staviteli Perly Slezska, jak se kostelu Prozřetelnosti Boží v Šenově říká, neví. Taktéž se nedochovalo nic, co by vypovídalo o životě tohoto, možná nejvýznamnějšího Skrbenského, který byl stavitelem nejen impozantního chrámu, ale zřejmě i zámek v jeho době dosáhnul největší proměny. Byl obratným hospodářem, o čemž svědčí množství statků, jichž během svého života k Šenovskému panství dokázal připojit. Už nikdo jiný po něm, nedokázal panství dovést k takovému rozkvětu, jak se podařilo tomuto muži s odhodlaným výrazem ve tváři. Dodnes na nás v kostele Prozřetelnosti Boží vzhlíží s vystrčenou bradou i barokním loktem tak, že nemůžeme zapomenout, čí dílo to je.

obrázek -obrázek erbu Skrbenských- vývojová podoba

Otto Karel Amadeus

Po Karlu Františkovi nastupuje na šenovské panství jeho syn, Otto Amadeus, narozený 15.dubna 1720 v Šenově, jehož podoba se bohužel nedochovala v žádné formě. Více než šenovský pán, je vzpomínána jeho první manželka Antonie Ludovita Marie Podstatská z Prusínovic, dcera Jana Nepomuka a Anny Marie Barbary, narozená v Hustopečích (u Přerova) 13.ledna 1731. Tato známá hraběnka Antonie Podstatská si vzala šestatřicetiletého Otto Karla ve svých pětadvaceti letech. Zemřela však předčasně v září, sedmnáctého dne, roku 1773, podle pověsti božím zásahem, jenž ji potrestal za její pýchu a zpupnou nadřazenost nad prostým lidem Šenovským (…zemřela předčasně tvrdým bodlem smrti-M.Pašík-Hist.mě.Še.v datech str.23). Pověst vypráví o Ohnivé, či Bílé ruce, která trestá nehodnou paní. V souvislosti s pověstí o bílé ruce, vystupují na povrch jisté nesrovnalosti s hraběnkou Podstatskou. Ta je v pověsti uváděna jako manželka stárnoucího Karla Františka Skrbenského.Tady se však může jednat o omyl. Dnes se uvádí, že hraběnka Podstatská byla první ženou Otty Amadea Josefa, syna Karla Františka. genealogy. Tamtéž se uvádí 6.leden 1757, jako den svatby Marie Antonie Podstatzké s Ottou Amaduesem Josefem sv. pánem Skrbenským z Hříště. Chyba v rodokmenu způsobila zřejmě i zmatení v pověsti o bílé ruce, v níž je hraběnka stavěna vedle Karla Františka, zatímco ona byla ženou jeho syna, o kterém zaznamenal M.Pašík v knize- Historie města Šenova v datech toto: "Se svými poddanými měl hodně sporů a hádek." I z této poznámky může být patrné, že se oba hledali, až se našli, jak se říká. Otta Amadeus Skrbenský zemřel 29. listopadu roku 1780 v Šenově, kde je pochován v hrobce kostela Prozřetelnosti Boží. Vlevo vedle něj je uložena hraběnka Podstatská (M. Pašík), z čehož lze usuzovat, že po Ottově pravici by měla odpočívat jeho druhá žena, Marie Anna, rozená hraběnka Troyerů (J.Stibor- Z Hříště Skrbenští a na Fulneku). Možná ale, že jediné ostatky v hrobce vedle Otty Skrbenského jsou jeho druhé ženy Marie Anny, neboť v genealogických listech na stránkách genealogy euweb.cz jsem našel zmínku, že tato hraběnka Podstatská z Prusínovic, zemřelá v Šenově, byla o dva měsíce později pochována ve svém rodišti Hustopečích.

E1. [1m.] Antonia Maria Anna Theresia Josepha Juliana Barbara, *Hustopeče nad Bečvou 13.1.1731, +Šenov 17.9.1773 / Hustopeče nad Bečvou 11.11.1773; m.Hustopeče nad Bečvou 6.1.1757 Otto Karl Amadeus Josef Frhr Skrbenský z Hrzistie (bap Šenov (Schonhof) 14.4.1720, +Šenov 29.11.1780); 2m: ca 1771

obrázek -Jan Karel

Jan Karel

Podoba Jana Karla Skrbenského je díky obrázku v šenovském muzeu, na rozdíl od svého otce Otto Karla Amadea, známa. To je však skoro vše, co je o tomto majiteli Šenova známo. Ještě datum narození, *11. 4. 1768 a úmrtí, †7.4.1822, je taktéž známé. Manželka se jmenovala Ludvíka, hraběnka Harsch. Podle J.Stibora měl Jan Karel později ještě jednu manželku, Žofii Kloeber (Biografie Slezska a severní Moravy 1955 str.124), s tou už však neměl dětí, zatímco s první manželkou měl dva syny. Philippa a Antona.

obrázek-Anton Skrbenský

Anton

Řadu Skrbenských z Hříště, svobodných pánů na Šenově uzavírá poslední jeho majitel, baron Antonín Skrbenský c.k. komoří. Narodil se 1.1.1791 v Šenově a ten držel do roku 1867, kdy panství prodal Františce Fatton roz. Hein. Antoním se narodil v Šenově, dva roky po svém bratru Filipovi. Otcem obou byl Jan Karel Skrbenský z Hříště a matkou Ludovika hraběnka v Harsch. Baron Antonín sv.p. Skrbenský z Hříště prožil 74 let života na svém panství Šenov a zažil tam mnohé, než panství v roce 1867 prodal.
Po narození první dcery Henrietty v roce 1824 přišel o svou první manželku. Musel unést vyhlášení konce roboty císařem Ferdinandem1 v roce 1848 a následné nepokoje na svém panství. Roku 1866 přišel v bitvě u Custozzy (kde legendární generál Radecky vítězil nad pruskou armádou) o Karla, syna jeho druhé manželky, Anny hraběnky z Arz. Dva roky po této ráně podruhé ovdověl. Jeho dva mladší synové Felix a Filip, ani dcera Henrietta, nemohli zabránit prodeji šenovského panství, což se nakonec v roce1867 stalo skutečností. Baron Antonín odešel ze Šenova natrvalo a s ním skončila staletá přítomnost rodu Skrbenských z Hříště na Šenově. Zanechal na zámku v Šenově nejen svou knihovnu i stůl s erbovní deskou, ale možná též vzpomínky na všechny své předky, kteří zde vtlačili tak výraznou stopu, nejen v kryptě kostela Prozřetelnosti Boží. Zbytek života tráví v Opavě, kde 7. dubna 1882 umírá. Podobizna Antona byla mým přičiněním objevena v Moravském zemském archivu v Brně, ve fondu G 445, rodinného archivu Sylva - Taroucců, inv. č. 292, karton 89, sign.131/c. Tuto podobiznu lze spatřit na samostatní stránce, věnované rodině Antona Skrbenského. Zde zveřejněná fotografie pochází ze sbírek Muzea Těšínska. Díky vstřícnosti ředitele muzea, pana doktora Ondřeka a hlavně paní Mgr. Stenchlé ze sbírkové komise, můžu nyní podobiznu posledního pána Šenova z rodu Skrbenských, zde zveřejnit. Bylo to však možné až po ověření v Moravském Zemském archivu, když porovnáním obou fotografií vyšlo najevo, že i fotografie v Muzeu Těšínska je podobiznou jednoho a téhož muže, barona Antona Skrbenského. Podrobněji se rodinným životem tohoto posledního majitele Šenovské linie Skrbenských z Hříště věnuji na samostatné stránce.

1867

Tlustá čára za Skrbenskými z Hříště, kteří byli pány na Šenově od roku 1576 až do roku1867, neznamená zapomenout, nýbrž pouze označit úsek dějin Šenova, které se do jeho historie zapsaly tak silným písmem. Genealogie rodu Skrbenských z Hříště je silně rozvětvená a nebylo mým cílem ji zde celou prezentovat.

Doba "po-skrbenská". Jak už bylo řečeno, poslední vlastník Šenova, Antonín Skrbenský, prodal šenovské panství Františce Fatton, rozené Hein. Bylo to v roce 1867. Fanny Fatton koupila panství se všemi statky a polnostmi včetně vesnic Václavovic, Bartovic a Datyň. Po smrti Františky Fatton v roce 1881/Vídeň (M.Pašík-HMŠvD) se majitelkou šenovského panství stává Ema Marie (M.Pastrňák-Václavovice 1302-2002), dcera Františky Fatton. Manželem Emmy byl Josef Aresin, c. k. major.

obrázek -hr Heinrich Larisch Mönnich

Tak málo je publikováno o pozdějších majitelích panství Šenov do doby, než jej kupuje hrabě Jindřich Larisch Mönnich (* 13.2.1850 +8.12.1918) v roce 1893. V roce 1918 hr.Jindřich Larisch umírá a panství Šenov přechází na jeho syna Bedřicha (* 23.1.1875 + 3.10.1963). Bedřich byl tím, kdo po mnohých devastujících událostech (armády), nechává v roce 1927 strhnout šenovský zámek (M.Pašík-Hist.Měst. Še.v datech str. 52). Vzpomínám, že pozemek, na němž stál dům, ve kterém jsem se narodil, měl kupní smlouvu podepsanou Larischem. Mönnichové byli vázání především na karvinsko a Šenov se jejich příchodem nijak nezměnil, až na tu podstatnou změnu, zmizení zámku a parcelaci panství.

obrázek -hr. Friedrich Larisch Mönnich

Po hraběti Jindřichu Larischovi Mönnich, který zemřel koncem roku 1918, byl dalším majitelem Šenova jeho druhorozený syn Bedřich. Hrabě Bedřich Larisch Mönnich, byl posledním příslušníkem tohoto rodu, který vlastnil Šenov. Zároveň byl i posledním šlechticem, který kdy vlastnil šenovské panství. Éru šlechtických majitelů tohoto panství ukončila druhá světová válka. S laskavým přispěním, pravnuka posledního pána Šenova, pana Petra Seilerna, mohu zde představit fotografii jeho dědečka, Bedřicha Larische. Mr. Peter Anthony Seilern je potomkem hraběte Friedricha Larische Mönnich a Marie roz. hr. Beroldingen. Při zmínce o dětech hraběte Bedřicha Larische a Marie, vzpomenu nejstaršího zahradníka Šenova, Aloise (+2005), který při stých narozeninách vyprávěl o svém působení na zámku, kdy vzpomínal na mladou slečnu, která mohla být jednou z dcer Bedřicha, možná zrovna Marií Johannou, pozdější matkou Petera Seilerna. Kdož ví.

fotografie -Šenov

Rok 1945 znamená konec šlechty v Šenově. To však nebrání nikomu chovat se šlechetně k Šenovu i nadále.

Poděkování

obrázek -kniha Ladislava Kišky

Na závěr bych chtěl poděkovat těm, kteří mi svými publikacemi pomohli k vytvoření stránky. Díky jejich poctivému hledání střípků z historie tohoto kraje, jsem mohl sestavit stručný přehled dějin Šenova. V prvé řadě to byla kniha "Starší historie a pamětihodnosti obce Šenova ve Slezsku". Její autor, Ladislav Kiška, šenovský rodák, má mou vděčnost za tuto knihu, která otevřela okno do historie Šenova doposud zavřené.

obrázek -kniha Milana Pašíka

Následující kniha obsahuje množství dat vážících se k šenovské historii. Jmenuje se"Historie města Šenova v datech" a jejímu autorovi, Milanu Pašíkovi taktéž děkuji za možnost čerpat z této knihy mnoho cenných informací.

Kniha pamětí Kryštofa Bernarda Skrbenského, jejíž originál je uložen v Národní knihovně Vídně po signaturou 29 173, byla v roce 2002 zpracována v diplomové práci. Díky laskavosti Mgr. Blanky Jaurisové / Zahajské, autorky práce, mohl jsem do Knihy pamětí nahlížet a některé nesrovnalosti i na této stránce pomocí nově získaných informací opravit.

Poděkování patří též mé přítelkyni, paní Jarmile z Rožnova, za její obětavost při získávání nových informací a pomocnou ruku podávanou kdykoliv je třeba.

obrázek -Milan Pastrňák/autor Zd.Šebesta

V poslední řadě, významem však první, je autor fundovaný a poctivý, který mě konzultacemi dovedl k mnohým korekcím mnou sdělovaných dat. Milan Pastrňák je autorem knih o historii zdejšího kraje, který s neuvěřitelnou pílí hledá poctivě údaje o naší minulosti. Jeho kniha "Václavovice 1305-2005" ve mně vzbudila zájem nejen o vlastní minulost.

Zbývá poděkovat těm, kteří přispěli k vzniku této stránky. Pracovníkům šenovského muzea, za jejich péči o stálou expozici šenovských dějin, kde jsem též čerpal materiály k tvorbě stránek o rodné vsi. V knihovně, která je součástí muzea je možno půjčit, nebo zakoupit, všechny mnou zmiňované knihy. Z nich je možno čerpat podrobnější informace o historii Šenova než umožňují tyto stránky. Informace genealogické jsem čerpal nejen ze zmíněných knih, ale též z webových stránek, jež tyto shromážděné údaje poskytují. Jsou to především tyto: - geocities - genealogy - thepeerage - genealogy.euweb Zvlášť patří mé poděkování Mgr. Blance Jaurisové, za nezištnou pomoc při upřesnění historických dat. - Kniha pamětí Kryštofa Bernarda Skrbenského sv.p. z Hříště

Zpět na začátek stránky

  napiš slovo 
Šunovjok ikonaPferda.