Tato stránka je nekomerční a zde použité materiály pocházejí z rodinného archivu Silva-Tarouců, Moravského zemského archivu v Brně. Cokoliv z toho, co je na této stránce publikováno, nesmí být jakýmkoliv způsobem dál šířeno.
Děti Antona svob. pána Skrbenského.
Dětmi Antona, sv.p. Skrbenského, byli Henriette, Carl, Philipp a Felix.
Henriette freiin Skrbensky (obr.1)
byla dcerou Antonovy první manželky, Henrietty z Thelen. Nestačila však své matky poznat, neb ta zemřela záhy po jejím narození, 29. dubna 1824. Henrietta se narodila v Šenově ve Slezsku, tehdy nazývaném Schönhof, 14. března, roku 1824. Byla posledním ze Skrbenských narozených v Šenově. Měla talent k malování, který se projevoval už v mládí. Svědčí o tom její ranné kresby šenovských motivů, jež jsou k vidění v Muzeu Šenova.
Ve dvaceti letech, 19. dubna roku 1844, se provdala za opavského hraběte Bedřicha (Friedricha) Gallenberga. Hrabě Gallenberg (obr.2)byl rytmistrem jezdectva. Díky jemu se Henrietta pohybovala často v okruhu jeho splubojovníků z posádky prostějovských hulanů. Též s tímto prvním manželem prožila zřejmě své nejkrásnější období života, kdy bývali spolu hosty u mnohých šlechtických přátel na jejich sídlech. Byli častými hosty například v Grätzu (Hradec nad Moravicí) u hraběte Roberta Lichnovského, nebo v blízké Raduni u Blücherů. Také chvíle strávené v Čechách pod Kosířem, kde se seznámila s malířem Josefem Mánesem, patřily k jejím světlým dnům, kdy byla opravdu šťastnou v kruhu přátel kultury a jejich mecenášů, jakými Taroucové byli. Díky přátelství s Mánesem se její tvorba ubírala správným směrem a vliv umělce je patrný na pozdějších kresbách Henrietty.
Doba, kterou Henrietta s Fritzem Gallenbergem s přestávkami trávila v Čechách pod Kosířem u Augusta, hraběte Silva - Tarouca, patřila k nejšťastnějším v jejím životě a velmi podrobně ji popsal prof. Adolf Kühndel v knížce, "Haná v kresbách Mánesovy přítelkyně". Bohužel, hrabě Gallenberg 16. října roku 1862 náhle zemřel právě v oblíbených Čechách. Posledním obrázkem věnovaným Fritzovi byl ten, který zachycuje jeho čerstvý hrob na hřbitově (obr.3) v Čechách pod Kosířem. V současnosti už na hřbitově hrob Friedricha, hraběte Gallenberga nenajdete. Náhrobek byl přemístěn do parku zámku(obr.3/2), pod vyhlídkouvou věž, lze tedy předpokládat, že i hrabě odpočívá nyní na místě, kde prožil tolik šťastných chvil.
Henrietta se po dvou letech, 31. května 1864, provdala za bratrance Augusta Silva Tarouca, hraběte Eugena Silva -Tarouca Unwerth (*3.9.1813) (obr.4), jenž byl rovněž ovdovělým. Tento pocházel z panství Pohled u Havlíčkova Brodu. Henrietě bylo čtyřicet let, když si tohoto sympatického hraběte (Silva Taroucové byli sympatičtí a přátelsky nakloněni českým obrozovacím snahám v 19. století) brala. S tímto manželem prožila Henrietta dalších 13 let, když opět ovdověla. Eugen, hrabě Silva - Tarouca Unwerth zemřel 20. května 1877 v Opavě.
Henrietta se po třetí už neprovdala. Byly zpřetrhány vztahy s Čechami pod Kosířem po smrti Eugena i Mánesa. Hraběnka Henriette Silva Tarouca tráví mnoho času v Rakousku, kde v Tyrolském lázeňském Spittalu 22. září, roku 1890 umírá. Neměla dětí, její talent tedy neměl kdo dále šířit. Zůstalo však velké množství kreseb této zajímavé ženy, a dnes umožňují nahlédnout do života šlechty devatenáctého století. Století, o kterém víme mnohé díky kreslířům, jakou byla i šenovská Henrietta. Na opavském novém hřbitově, kam byly po roce 1890 přeneseny hroby ze hřbitova starého, sní svůj věčný sen Henrietta, hraběnka Silva Tarouca, vedle svého muže Eugena, hraběte Silva Tarouca Unwerth.
Carl freiherr Skrbensky.
Z manželství Antona a Anny se 13. dubna roku 1826 narodil v Opavě Carl (Karel) (obr.7,9 a 10), mladší bratr Henrietty. Ta jej s oblibou portrétovala do svého skicáře při společně trávených chvílích na zámku v Šenově, díky čemu můžeme hledět do Karlovy tváře dnes, tak jako Henrietta před stopadesáti léty. Fotografie ztratila léty na své kvalitě, zatímco kresby Henriettiny mají stále nezměněnou sdělovací schopnost. Kresby jsou z doby, kdy se objev Louise Jacquese Daguerryho teprve obtížně dral na světlo. Carl se stal, po dětství stráveném v Šenově, vojákem s hodností majora Sicilien ulanen (Sicilských Hulanů) regimentu Nr.12.
Ve svých 22 letech se Karel žení se svobodnou paní Josefinou z Bartensteinu (obr.8). Svatba se konala ve Vídni 6.4. 1831. Z tohoto manželství vzešli syn Maxmilian (*9.12.1855) a dcera Antonie (*15.12.1863).
Major Carl freiherr Skrbensky, se zůčastnil s armádou polního maršála Radeckého bitvy u Custozzy v Itálii, roku 1866. Ve vítězné bitvě Rakouské armády nad Italy však Carl ztrácí to nejcennější, svůj život. Stalo se 24. června téhož roku. V té době měl jeho syn 11. let a snad už tehdy i on věděl, že bude vojákem jako jeho otec. V těch neklidných dnech, kdy mír střídaly velmi často války , bylo mnoho šlechticů v armádě a Carl nebyl výjimkou. Také později jeho syn, Max (obr.11), stává se vojákem a jako otec, i on končí život v bitvě, tentokrát v Haliči. Život šlechtických důstojníků byl v dobách míru podstatně odlišný od života vojínů, však v bitvách byly jejich osudy často podobné.
Felix freiherr Skrbensky (obr.12)
Mladší bratr Karla a Henrietty, Felix, se narodil v Opavě *29. 12.1927. Byl tedy stejného znamení zvěrokruhu, Kozoroha, jako jeho otec Anton. Přesto, že Henrietta bratra Felia (jak jej nazývala ve svých deníčcích) měla ráda, nebyl jí prtrétován tak, jak s oblibou kreslila bratry Karla i Filipa. V tom lze spatřovat stejnou nechuť Felixe nechat se portrétovat Henriettou jakou možná projevoval vůči dceři i otec, jehož portrét ve skicářích Henrietty chybí rovněž. Dívám li se na fotografie Felixe, nemohu se ubránit pocitu, že je to právě on, který se otci podobal nejvíce.
Mládí trávil Felix se svými sourozenci v Šenově, případně v Melči (Meltsch) u své matky. Osud jej však zavedl do Dolních Rakous, kde si 12.10.1863 bere Klementine freiin Pereira_Arnstein (*10.5.1844) (obr.13).
S touto dcerou významného šlechtického rodu žil Felix v dolno-rakouském St. Pöltenu, ale jejich děti se rodily jinde. Bylo zcela běžným jevem, že šlechtičny rodily děti na různých místech monarchie. Tak se stalo, že první syn Klementiny a Felixe se narodil v Hukovicích (*Karel Bor), zatímco místo narození obou dcer, Pavly (*23.11.1868) a Rudolfiny (*8.8.1873), je Melč (Meltsch), sídlo Felixovy matky Anny, v té době však v držení Klementinina švagra a Felixova bratra, Philippa freiherr Skrbenského (PhDr. Jiří Stibor - Biografie Slezska a severní Moravy 1955, str. 124). Co se týče Melčského panství, kde na hřbitově dnešního Radkova lze spatřit mimo hrobky Antona a Anny Skrbenských i dva dětské hroby, Moritze (freiherr Skrbensky * 7.6.1865 + 18.10.1871) a Henrietty (freiin Skrbensky * 4.9.1870 + 6.5.1877). Netuším čí jsou to děti, jichž hroby leží poblíž Anny, mohu pouze spekulovat. Nejpravděpodobnějšími rodiči šestiletého Moritze a sedmileté Henrietty, jsou právě Felix a Klementina. Narození jejich dětí, Karla, Pavly a Rudolfiny nekolidují s narozením Moritze a Henrietty, jsou však v rozporu s narozením dětí bratrů Felixových, Karla i Filipa. Vylučuji Henriettu Skrbenskou, sestru Felixovu, ale nemohu vyloučit některého ze vzdálenějších příbuzných Skrbenských, jejichž předčasně zesnulé děti mohly být na Melčském panství pochovány. Bude muset být ještě objasněna tato záhada.
Třebaže se Felix nestal vojákem a nedosáhnul hodnosti jako jeho otec i bratř Karel s Filipem, ani on si nepodržel panství Šenov po svém otci, ač se domnívám, že právě on mohl být k tomu předurčený. Leč nestalo se tak a Felix zbytek života prožívá v dolnorakouském St. Pöltenu, kde 7. ledna roku 1898 umírá. Manželka Klementina jej přežívá o 14 let a skoná tamtéž co její muž v roce 1912.
Philipp freiherr Skrbensky
Nejmladším synem Antona a Anny Skrbenských byl Philipp. Ten se narodil 5. března roku 1830 v Opavě (Troppau). Nutno říct, že Skrbenští vlastnili v 19. století v Opavě budovu Karmelitánského kláštera, z čehož vyplývá časté místo narození dětí Skrbenských v tomto století.
Philipp se tedy narodil v Opavě, ale vyrůstal jak v Šenově, na zámku otce, tak i v Melči, u své matky. V Šenově na zámku se všichni sourozenci setkávali až do chvíle, než bylo panství v roce 1867 prodáno. Tou dobou však všechny děti Antona a Anny byly od Šenova životem už vzdáleny. Ve chvílích trávených společně ještě na šenovském panství, byl i Philipp častým objektem Henriettina malířského zájmu, díky tomu jeho portrét (obr.15)dnes může svědčit o Filipově ušlechtilém zjevu.
Philipp se v březnu devatenáctého, roku 1860 žení s Leonií Czeike von Badenfeld (obr.16). Leonie přinesla věnem panství Dřevohostiké a Hukovice, které předtím držel její otec, Karl Anton Czeike, opavský obchodník povýšený do stavu šlechtického v 19. století, od které to doby se píší Czeikové s přídommkem Badenfeld. Philipp zase dědí po matce Anně, panství Melč. Byl to Filip, který byl posledním Skrbenským z Šenovského panství, jež s Leonií vedl život nižší šlechty tak, jak bylo doposud běžné, však v době jeho, už takový život nenávratně mizel.
Ve Filipově životě hrálo významnou roli několik míst. V prvé řadě to byl Šenov (Schönhof), dále Opava (Troppau), Melč (Meltsch), Dřevohostice (Drzewohostiz) a Hukovice (Hausdorf). V Opavě se narodil, v Šenově vyrůstal, v Melči hospodařil a své rodiče pochoval v blízkém Radkově. Dřevohostice a Hukovice zas byly rodištěm jeho dětí. Tam zřejmě se nejlépe cítila jeho žena Leonie. První dítě Filipovo a Leonie se narodilo v Olomouci. Byla jím dcera Irena, kerá se tam narodila v roce 1861. Po ní přišel na svět patrně nejznámější Skrbenský, Leo (obr.17). Ten se narodil v Hukovicích 1863. Leo vyrůstal v Dřevohosticích. Studoval v kroměřížském gymnáziu, dále v Olomouci a Římě církevní právo. Jeho kněžská dráha započala v otcově Melči, kde byl v letech 1894 až 1896 farářem. Leo Skrbenský se stal nejdříve pražským arcibiskupem (1900) a později kardinálem. (zdroj -Valašské Athény)
V Hukovicích se ještě narodila v roce 1864 Marie. Hans, t.j. chlapec na fotografii vpravo vedle Lea (obr.17), se narodil v Dřevohosticích v roce 1868. V roce 1872 se narodilo v Opavě Leonii poslední dídě, dcera Anna. Filip, tak jako jeho bratr, Karel, byl majorem regimentu No.12 Sicilien Ulanen (Sicilských Hulánů). Jeho však smrt nezastihla na bojišti. Philipp freiherr Skrbensky umírá ve Vídni 21. března roku 1908. Manželka Leonie jej přežívá o tři roky a taktéž ve Vídni, končí její život 9. prosince 1911. Z Melče odchází Philipp a Leonie Skrbenští v roce 1884, kdy panství přechází do rukou rodu hraběte Razumovského. Taktéž na Moravě opuští Dřevohostický zámek, jež v roce 1897 předávají Skrbenští obci. V osobě Filipa svobodného pána Skrbenského, mizí šenovská nit Skrbenských, tak jako u jeho sourozenců. On však zanechal ve Slezsku a na Moravě nejvýraznější, především majetkouvou stopu a možná se o tomto nejmladším synovi Antona Skrbenského ještě v budoucnosti leccos zajímavého dozvíme.
Pár slov na závěr
Nikdo z dětí Antona, posledního držitele panství Šenov z rodu Skrbenských z Hříště, nedokázal a zřejmě ani nechtěl Šenov udržet pro další pokolení. Třebaže Henrietta, Karel, Felix a Filip, prožili v Šenově své mládí, jejich životy se již ubíraly v jiné světy. Odkaz Skrbenských z Hříště a na Šenově, jež zanechal před staletími jejich prapředek Jaroslav, nedokázali už potomci Antona dále naplňovat. Snad heslo Skrbenských, "Čině dobře, nikoho se nebojím", naplňováno bylo i bez šenovských statků.
Dnešní potomci rodu z Hříště, jichž stopy dnes leckde spatřujeme, možná netuší, že jejich kořeny kdys napájely vody Luciny, na jejichž březích po staletí zněly kroky Skrbenských. Tyto stránky mají pomoci těm, kteří se chtějí o naší starobylé obci dozvědět více, než je běžně prezentováno. Jako každé bádání v dávné historii, i to moje naráželo cestou za poznáním, mnohdy ukrývajícím se v už dosti zatemělé minulosti, na množství překážek. Světlo na této cestě mi poskytli mnozí dobří lidé, jimž patří můj dík. V případě dětí Antona Skrbenského patří poděkování pracovníkům Moravského Zemského Archivu v Brně, jejichž zásluhou jsem mohl sesbírat všechny informace a obrazový materiál, jež s jejich laskavým svolením mohu zde prezentovat pro zvýšení všeobecného poznání všech, kteří o historii Šenova projeví zájem.
Soupis použitých obrázků:
obr. logo.) erb Antona frhr. Skrbenského: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 291 /kart.88 /sign.131-a.
obr. č.1.) Henriette freiin Skrbensky: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 2.) Friedrich grf. Gallenberg: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č.3.) Hrob Friedricha. hr. Gallenberga v Čechách pod Kosířem: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 292 /kart.89 /sign.131/c.
obr. č.3/2.) Hrob Friedricha, hr. Gallenberga, v Čechách pod Kosířem v parku zámku - vlastní snímek.
obr. č. 4.) Eugen hr. Silva-Tarouca-Unwerth: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č.5.) Hrobka Eugena a Henrietty gr.Silva-Tarouca, Opavský hřbitov: vlastní fotografie
obr. č.6.) Obrázek ze skicáře Henrietty hr. Gallenberg - Moravský zemský archiv v Brně, fond G 445, rodinný archiv Slva-Tarouců, inv.č. 321 /skř.5 /sign.141/16.
obr. č. 7.) Carl freiherr Skrbensky: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č.8.) Obrázek ze skicáře Henrietty hr. Gallenberg-Josefine freiin Skrbensky geb. Bartenstein, kresba Šenov 1855: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, inv.č. 323 /skř.5 /sign.141/18.
obr. č. 9.) Obrázek ze skicáře Henrietty hr. Gallenberg: Carl freiherr Skrbensky, kresba Šenov 1855: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, inv.č. 323 /skř.5 /sign.141/18.
obr. č. 10.) Obrázek ze skicáře Henrietty: Carl freiherr Skrbensky Šenov 1854: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, inv.č. 323 /skř.5 /sign.141/17.
obr. č. 11.) Max freiherr Skrbensky: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 12.) Felix freiherr Skrbensky: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 13.) Felix a Klementine: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 14.) Felix freiherr Skrbensky: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 15.) Obrázek ze skicáře Henrietty: Philipp freiherr Skrbensky Šenov 1853: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, inv.č. 323 /skř.5 /sign.141/15.
obr. č. 16.) Philipp a Leonie: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 17.) Leo a Hans: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
obr. č. 18.) Philipp freiherr Skrbensky: Moravský zemský archiv Brno, fond G 445, rodinný archiv Silva-Tarouců, /inv.č. 287 /kart.86 /sign.126-c.
Pferda.