Pferdův blog
pferda@zdeneksebesta.net Všechna práva na omyl vyhrazena.
středa, 8. květen 2013
Čistý štít
Jsem starý klaun
Pán z Nemanic
A v erbu svém
Já nemám nic
Mě falešný brak netěší
Pryč s pozlacenou veteší
Slova písně Jiřího Zmožka, Čistý štít, dovedl PAN Josef Kemr recitovat jako báseň. Jiného si nedovedu představit tu píseň zpívat a stále slyším jeho hlas jak zpěvem recituje:
Co hlavně já chci mít
Čistý štít
Já připomenul si ta slova, když přemýšlel jsem o erbu, který mohl by se skvět na Pferdově blogu.
Když zámečník má v erbu klíč
Tak zahradník má zem a rýč
A snílek mívá v erbu snář
A zítřek nový kalendář
Ale co bych asi já
V erbu měl mít
Já v erbu chtěl bych mít myš. Myš, která řvala.
Tak se jmenoval film režiséra Jacka Arnolda (Mouse That Roared -1959), s Peterem Sellersem v hlavní roli. Jeho děj mi nejprve v dětství vyprávěl můj starší bratr, který už chodil do kina a dovedl filmy poutavě převyprávět. Později, když jsem film spatřil sám, okouzlil mě též.
V začátcích mé přítomnosti na internetu jsem si připadal podobně jako hrdinové filmu. Ti byli přesvědčeni o vlastní velikosti a já se zpočátku také domníval, že mé počínání na internetu sledují oči mnohé. Sic jsem nebyl nijak hlučně vystupujícím, ale chování malého knížectví bylo (možná dosud je) mému chování a vyjadřování ne nepodobné. Při tom byl jsem stejně malou myší jako filmoví hrdinové.
Původní "Myš která řvala" vás dosud vítá na hlavní stránce (tam je ještě myška původní, která předcházela té dnešní, graficky upravené). Já však nechci být myší řvoucí, než toliko rozjímající, snad občas jen více hlasitou.
Usoudil jsem, že erb a štít musí být s "myšákem hlasitým". Heraldická společnost by jistě měla výhrady k takovému erbu. Chybí mu atributy pravého erbu (kolčí, přikrývadla, klenot aj., hlavně původ erbu nepochází od panovníka), jedná se ¨však o "pouhý" osobní znak, kterému není třeba pravidel.
Co hlavně já chci mít, čistý štít.
Držet čistý, bílý štít je však úkol přetěžký. Mám ve znaku "rozjímajícího myšáka", ale znak nešpiní, to zaštítěná duše čelí nečistotě. Já přesto opakuji:
Co hlavně já chci mít, čistý štít.
20:54 [Permalink
pátek, 29. březen 2013
Jarní 2013
Na Velký pátek roku 2013 jen tak nezapomenu.
Že je jaro, tomu v ten den věřil snad jen špaček, který přilétnul za nezvyklých mrazů a sněžení, přesto zde zůstal. Sníh, který se valil v chomáčcích v dopoledních hodinách, připomínal spíš Vánoce než Velikonoce, což však nebránilo špačkovi vesele pískat.
Špaček pískal na vrbě i ve chvíli, kdy jsme s naší Daphne mířili do Veterinární ordinace Šenov. Daphne zde podstoupila operaci, která jí zachránila život. Poděkování patří MVDr. Petru Vránovi.
Daphne se zotavuje po operaci, špačci po sněhové pohromě.
Po Velkém pátku přišla zelená - Bílá sobota, a po ní bílá - Velikonoční neděle. Pamětníci takovou nepamatují. Nezbylo než vzít do rukou lopaty. V neděli pak ustalo sněžení a my se mohli kochat zase zimní poezií. Ta však už nebyla nijak vítána, soudím podle vyjadřování lidí blízkých. Nad pašijovým příběhem Ježíše jsme rozjímali v nezvyklé bílé atmosféře.
Pojednou nebylo vhodné přezouvat zimní pneumatiky na letní, ani ptactvu do krmítek přestat sypat, ačkoliv datum v kalendáři k obému lákalo.
Ještě dnes (tj. po týdnu) jsou zimní pneumatiky vhodným obutím pro automobily a strava v krmítkách vděčnou pomocí ptactvu. Příroda i lidé trpí, však počasí se zdráhá pomoci. Víra v lepší zítřky však nezledovatěla ani pod vrstvou jarního sněhu.
Velikonoce jsou za námi a my můžeme stále o nich rozjímat, neb povětrnostní podmínky dosud brání jiné, jarní činnosti.
Povyražením se tak mohla stát vernisáž výstavy - Kuriozity z depozitáře, ve Staré škole na ulici Kostelní č.128. Ta byla zahájena v 16:30 letního času sic, leč stále zimně se tvářícího, v Knihovně a muzeu Šenova.
Zahájení výstavy bylo přítomno ne mnoho návštěvníků, za to ryze skalních. Hned u vchodu Staré školy jsem se střetl s přicházející šarmantní dámou PhDr. Jiřinou Pavlíkovou a ex starostou Karlem Houdkem, kteří oba téměř žádnou akci šenovského muzea nevynechají. Uvnitř budovy pak už byli mnozí další, ne méně častí návštěvníci Knihovny a muzea. Kupříkladu paní učitelka Cecílie Stachová, kronikářka Šenova. Letos funkci, kterou vykonávala po tři desetiletí předala mladší Simoně Slavíkové, což je pro Šenov dle mého velmi dobrá volba.
Vážím si práce kronikářů, bez níž bychom byli chudí. Děkuji paní Cecílii Stachové za její práci a přejí paní Simoně Slavíkové v jejím novém odpovědném povolání mnoho zdaru. V kronice bude možná popsána i tato nezvyklá zima, neb v kronikách bývají také tyto povětrnostní anomálie zaznamenávány.
Vrátím se ještě k současné výstavě ve Staré škole.
Ta je výstavou nijak přesahující jiné, ale přesto poskytuje zajímavou podívanou. Vedle vystavených předmětů, u nichž leckdy člověk musí přemýšlet, k čemu vlastně sloužily, lze na výstavě spařit množství fotografií, ukazujících významné okamžiky života v Šenově. Je tu ku příkladu možno spatřit fotografii divadelního souboru Siréna. Mezi herci mohou leckteří poznat své předky, či známé. Můžeme závidět aktivitu dřívějších šenovských. Divadlo bývalo v Šenově kulturní špičkou.
Jiné fotografie ukazují dobu též významnou v našich dějinách, třeba ne milou tak, jakou bývala ona divadelní představení.
Fotografie Marschkompanie z let 1814 -1916 je rovněž příležitostí vyhledat příbuzného vojáka, který tehdy rukoval do armády Rakousko-Uherské. Jiná fotografie zase ukazuje návrat legionářů. Pět let po válce předvedli živý obraz místní legionáři. Ti chlapci a muži na fotografiích připomínají dobu, která ještě dnes jitří mysl a dává historikům prostor k bádání, politikům k rétorice. Návštěva Knihovny a muzea může být příjemně stráveným časem pro každého, kdo rád nahlíží do historie.
Lze říct, že březen byl přece zajímavým měsícem, a ačkoliv nebyl vůbec příjemným pro nás teplomilce, byl bohatým na události. Ty sice nebyly vždy příjemné, ale mezi nimi se vyskytly i takové, které zasluhují být zaznamenány v kronice. To, že březen dal nám křesťanům a celému světu Svatého otce Františka tam patří jistě. Dnešní kronikáři mají o čem psát stejně jako ti předchozí.
František Horečka kdysi napsal Josefu Šinovskému - Rád vzpomínám na dobu vyhnanství v Šenově, která mně dala tolik vzácných a milých přátel.
Mohl takto na Šenov v roce 1956 vzpomínat a měl pravdu. Šenov dnes vyhnanstvím není, ačkoliv pohled na bílé jaro k takovému hodnocení může někoho svádět. Jaro jednoho dne nastat musí, leda by se naplnila slova o konci světa z minulého roku. Někteří škarohlídové totiž říkají, že to je pravý konec světa, napořád už bude leden.
21:13 [Permalink
pátek, 22. březen 2013
Sídliště - Šenov aneb Než se město zrodilo
Včerejší otevření nových prostor výstavní síně Musaion v Havířově provázela stále ještě zimní nálada. Nálada v Musaionu na ulici Pavlovovově však byla jarně usměvavá, když při vernisáži první výstavy zněly hlasy z mladých hrdel pěveckého souboru. Ty způsobily, že atmosféra nového Musaionu byla hřejivá nejen díky vysoké teplotě prostředí. Ředitel muzea Těšínska Zbyšek Ondřeka, ocenil mladý soubor náležitě jak slovy, tak i květinami. Těch bylo tolik, že pojem "Havířov v květech" nabyl významu i v tomto dosud zimně působícím prvojarním dnu.
Musaion na ulici Pavlovova 583/2 má vstup do výstavní síně ze strany ulice Nedbalovy. Zřejmě chvíli potrvá, než si návštěvníci nové místo oblíbí stejně tak, jako to předchozí. Že se tak stane, však není třeba pochybovat.
První stálá expozice v tomto novém zařízení nese název - Než se město zrodilo. Panely připomínají historii obcí, které Havířovu daly život.
Trochu mne zarazila na první pohled nepřítomnost Šenova, na jehož půdě počalo Havířovu srdce tlouci, byloť nejprve Sídliště - Šenov, teprve pak město Havířov. Píší o tom kroniky jak Havířova, tak i Šenova. Stavělo se v Šenově dvoutisícové sídliště pro horníky.
Spisovatel Josef Bilan, Šinovský o tom ve svých pamětech píše:
"Šenov sídliště.
V padesátých letech počalo se počítat i s pozemky šenovských rolníků. Na šenovskou obec počali jezdit z Ostravy páni geometři a stavební inženýři, přicházeli s hotovými náčrtky stavebních plánů a volali hospodáře k jednání. Pane Lipko, pane Bernatíku, pane Jaroši! Tak se dohodnem? A ukazují vyjeveným selským lidem, co se kde na jejich polích postaví. Jsou volání jen někteří rolníci, ale pověsti o příměstských stavbách i o bytovkách se šíří Šenovem jako lavina. Všichni sedláci pod novou školou (na Podlesí pozn.) se dovídají, že jejich pozemky se vykoupí, jenom na okrajích nové příměstské čtvrti zůstanou jejich chalupy, ale bez polí. Na důkaz pravdy začínají se stavbou autobusových garáží. Jsou to parcely zadních pozemků u gruntu číslo 28. Naproti ze strany od řeky na loukách gruntu číslo 27 stavějí kanalizační stanici. A ještě jedny garáže ostravských dolů, a panelárna a . . . Na obci se dále jedná o uvolnění dalších pozemků.
Dekretem ze dne 4.prosince 1955 došlo k vytvoření nového města Havířova. První stavby městského obvodu III. byly stavěné ještě Národním výborem v Šenově. Rozpočtové částky investic na stavby prvních bytových objektů procházely v milionových částkách rozpočtem obce Šenov. Teprve vyhlášením města Havířova došlo k oddělení části katastru obce Šenova ve prospěch katastru nového města. Město Havířov je totiž z počátku vytvořeno ze tří částí sousedících obcí, Šenova, Šumbarku a Dolních Bludovic. Obce Dolní a Prostřední Suchá a Životice byly k městu Havířovu připojeny později. Katastr obce Šenova měřil 1.753 ha plochy. Ve prospěch nového města bylo od Šenova odděleno 135 ha katastrální plochy, zatím co opačně ke katastru Šenova bylo připojeno 24 ha plochy, jako zbytek obce Šumbarku, která vznikem nového města Havířova zanikla. "
Třicet let před tím, v roce 1925 napsal Adolf Sobek o Šumbarku:
"Znaje svůj kraj a rodnou svou zemi slezskou, poznal jsem i její krásy, jež mnohým staly se obdivem a páskou lnoucí lásky k slezským dědinám. Jednou z takových jest i zdejší obec Šumbark. Málo o ní bylo známo, jako by zastrčena byla kdesi v horských končinách, a přece je nám tak blízká a historií svou podstatně nijak odlišná od okolních vesnic. "
Dnes vše jinak je. Šumbark se rozplynul v Havířově spolu s dalšími pozemky šenovskými a bludovickými. Připomínka uplynulých časů zbyla jen. Ta, v nové stálé expozici výstavní síně Musaion však možná postrádá některá připomenutí významných okamžiků vzniku nejmladšího města republiky.
Musaion
Nedomnívám se přesto, že návštěva Musaionu na Pavlovově ulici byla malým prožitkem. Už to první seznámení může vézt k trvalému zalíbení. Setkání s přáteli rovněž zvyšuje hodnotu místa, které vedle zahájení výstavy - Než se město zrodilo, nabídlo včera též výstavu - Cestou necestou. Bylo na co koukat a cesty na Havířov nelituji. Doporučuji cestu do Musaionu, však dopravní prostředek zvolte sami.
11:45 [Permalink
sobota, 2. březen 2013
Božská hra pokračuje
První březnové dny bývají předjařím, ačkoliv počasí může připravit ještě lecjaká překvapení. Přesto se dny občas prosluní, což my na Ostravsku zvlášť rádi vítáme.
Lidové rčení - březen, za kamna vlezem mne varuje, abych se neukvapoval, ale sílící sluneční paprsky už lákají ven. Tam zatím žádné kvítko nevystrkuje hlavičku z chladné půdy a ryby se též zdržují ještě u dna jezírka, ale změnu k lepšímu si přejeme i očekáváme, a nejen tu meteorologickou.
Mezitím než barva jara zvítězí nad zbytkem ledovce, zamýšlím se nad uběhlými dny zimy.
S lítostí se dovídám, že zima ukončila život sbormistra a malíře Václava Štývara Narodil se v Ostravě 2.6. 1932. Dětství prožil v Šenově, pak žil a pracoval v Třinci, kde dosáhl věhlasu i nakonec 4.1. 2013 zemřel. V roce 2010 zavítal do místa svého dětství a potěšil nás jak výstavou obrazů, tak i zpěvem písně věnované jím Šenovu. Nikdo z nás tehdy netušil, že je písní na rozloučenou.
Ve stejném roce se objevil na internetu blog, který sliboval, že může být trvale zajímavým čtením pro nás domorodce. Žel, jak první článek na zmíněném blogu, tak i ten poslední pochází z toho roku 2010. Dalších článků autora blogu, Viléma Podswünschete jsme se již nedočkali. I toho je mi líto, neb články byly čtivé a místně atraktivní. Leč tento blog už od roku 2010 mlčí. Možná je Vilém Podswünsche znaven věkem, neb v roce 2010 o sobě napsal, že do Šenova se přestěhoval před 85 lety po té, co ukončil studia na univerzitě ve Vídni. Je li pravda co píše, pak je pochopitelné, že se mu energie na psaní blogu už nedostává, neb ve věku přes sto let se bloguje zřejmě obtížně. Je také možné, že se nad našim hemžením usmívá už shůry.
Protože se však o Vilému Podswünscheti neví nic bližšího, může on díky anonymnímu vystupování být kýmkoliv a příčina odmlčení jakákoliv.
Stránky Šenovské párky jsou zatím přístupné, lze tedy články Viléma Podswünschete z roku 2010 číst. Jsou místní literární potravou, která může někomu přijít vhod. Škoda stránek, které po nadějném začátku tak záhy umlkly. Mohly úspěšně nahradit zaniklé stránky - Šenovák.
Dalším zajímavým čtením můžou být stránky jednoho komerčního podniku. Ačkoliv se na Pferdově blogu komerci nevěnuji, v tomto případě udělám výjimku, neb jsou mi kulturní ambice podniku sympatické. Jedná se o restauraci Horakůvka. Zdaleka nepřicházím do restaurací tak často, jako na internetové stránky. Ani Horakůvka není výjimkou. Její internetovou prezentaci však občas navštěvuji. Tak jsem zjistil, že krom hostování divadelních souborů na scéně Horakůvky, je zde rovněž filmový klub. Naposled byly v Šenově filmy promítány v kině Lucina, ale to už je tak dávno. Proto Filmový klub na Horakůvce působí dnes trochu jako zjevení. Program klubu je opravdu zajímavý i lákavý.
Svatý otec rezignoval.
Svět není snáz pochopitelný, přesto je dál překrásným místem k žití.
Božská hra končí, zatím jen ta Zrzavého v Ostravě.
Šestiletá Sabina ráda mluví a kreslí. Dala mi obrázek. Její květiny pomůžou rozpustit Pferdův zahradní ledovec.
Božská hra pokračuje.
13:02 [Permalink
čtvrtek, 24. leden 2013
Vyřešeno po druhé aneb A přece se volí
Byl jsem rozhodnutý dát hlas ani jednomu z kandidátu na prezidenta republiky. Zklamání z prvního kola, v němž byly hlasy voličstva dány jen jménům "známým", pominulo po zhlédnutí několika duelů postupujících kandidátů. Dříve jsem srdcem volil čistotu. Nyní jsem rozhodnutý volit rozumem. Rezignace také bývá řešením, ale v tomto případě by vhodným nebyla. Proto půjdu a dám svůj hlas Karlu Schwarzenbergovi.
18:17 [Permalink
