Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 10. červen 2017

Otevření

Otevírání stodoly na začátku léta se už stalo tradicí Knihovny a muzea v Šenově. Vrata byla v sobotním odpoledni opravdu otevřená dokořán a návštěvníci si mohli prohlédnout nářadí a různé zajímavé věci, které dříve patřívaly neodmyslitelně k životu na vsi, v letním, pravém počasí. Stálá expozice ve "Stodole" obsahuje mnoho zajímavých exponátů. Mnozí z nás ještě pamatují, k čemu ty různé věci dříve sloužily. Jsou však už i takoví, kteří jen odhadují, nač to, či ono mohlo být. Na otázky návštěvníků jsou však muzejníci připraveni odpovídat. Dnes už se zahrady kosou nesekají, motorová sekačka přebrala za kosu a srp práci v zahradách. Přesto někteří z nás ještě kosou víceméně vládnout umí, a občas ji i vezmou do ruky, aby zkusili žnout trávu. Těm, kteří takto ještě, nebo opět činívají, může ve stodole do oka padnout třeba kozlík na klepání kosy. Na podobných kozlících se dříve naklepávaly kosy. Klepání kosy produkovalo zvuk, který zněl vesnicí často v podvečer, aby za ranní mlhy ještě, mohla kosa v rukou žence ostře vklouznout do trávy. Potom se ozýval už jen zvuk brousku.
Další vzpomínky se probouzejí při procházení expozicí muzea ve "Stodole".
Otevírání stodoly se už stalo tradicí, s níž je vždy spojeno i otevření čehos jiného, třeba nové výstavy. Při letošním "Otevírání stodoly" připravilo muzeum výstavu opět velmi zajímavou. Tak, jako si někteří dobře pamatují, k čemu sloužily všechny ty věci ve stodole, tak si mnozí pamatují závody na okruhu Havířov - Šenov.Ty se zde konaly od roku 1972 až do roku 1988. Já, ač nebyl automobilovými závody nijak očarován, přesto si na tu dobu dobře vzpomínám. Za "armádní" peníze jsem tehdy získal v areálu Svazarmu řidičský průkaz, pod vedením učitele Zdeňka Kece. Ten už tehdy byl známým automobilovým závodníkem. S Renaultem 8 Gordini dosáhl skvělého výsledku. V jeho závodní Škodovce jsme někteří dokonce absolvovali jednu zkušební jízdu. Tehdy pro nás bylo auto nedosažitelným snem, natož s ním chtít závodit.
Dnes je i tato historie ve Staré škole v Šenově připomínána výstavou, věru zajímavých exponátů, které přinesli dřívější aktéři závodů na okruhu Havířov - Šenov. Především fotoalba jsou vzácným důkazem těchto závodů.
I dnes občas člověk slýchá, jakoby na "okruhu Havířov - Šenov" znovu probíhal závod, to si však jen někteří takto naživo občas zkoušejí okruh projet rychlostí "závodní". Ovšem tehdy se na okruhu jezdilo tuším v opačném směru. Později jsem už závody vnímal jen vzdáleným hlukem. Jsem si však jist tím, že více bylo těch, kteří příležitost, spatřit naživo mezinárodní automobilové závody, si nenechali nikdy ujít. Pro ty je výstava ve Staré škole ideálním připomenutím slavné éry okruhu Havířov - Šenov. Výstavu skvělým komentářem uvedl Martin Straka.
Jeho komentář spolu s námi vyslechl též vzácný host, bývalý ředitel závodu na okruhu Havířov - Šenov, pan Julius Lešínský, spolu se synem Igorem, dvojnásobným mistrem republiky v závodech na okruzích (2006,2007) a mistrem republiky v závodech do vrchu (2000).

Však zpět na dvůr u stodoly. Byly tam vystavené závodní stroje, spojené s výstavou ve Staré škole. Dominovala zelená "Gazela" Zdeňka Válka, ale též motokára Igora Lešínského a závodní motocykl Jana Váchala.

Ve "dvoře" byly k vidění i další zajímavosti. Především pozornost přitahoval tzv. "burdak", stroj na čištění zrna od plev. Každý si mohl vyzkoušet, jak důmyslným strojem tzv. "burdak" je.

Bezesporu nejvíce naší pozornost ve dvoře přitahoval kovář. Ne lecjaký, ale umělecký kovář Martin Bundil. Ten si připravil kovárnu pod "širákem" a po rozpálení výhně koval nám drobnosti pro radost "on line". Bylo úžasným zážitkem sledovat kováře v akci. Kladivo zvonilo o perlík a vedle zněla hudba country kapely "Sousedé". Tedy bylo co obdivovat v onu sobotu. Ačkoliv kovář a ostatní atrakce už ve dvoře Staré školy nejsou, expozici stodoly a větrného mlýna lze navštívit, kdykoliv má Knihovna a muzeum otevřeno. Výstava o závodním okruhu Havířov - Šenov je v těchto dnech rovněž přístupnou. To jsou dobré důvody pro návštěvu Staré školy.
Byla to opět krásná sobota, nejen počasím, které přálo jak pořadatelům, tak i mnohým návštěvníkům Staré školy.
Nemalým překvapením toho dne, bylo též představení Věstníku Šenovského muzea 2015 - 2016. Věstník byl návštěvníkům pouze za symbolickou cenu rovněž to odpoledne nabízen. Otevírání stodoly bylo víc než otevřením vrat dokořán. Bylo též otevřením tradice. Díky za tu tradici.
Věstník Šenovského muzea 2015 2016

Galerie dne


19:47 [Permalink

čtvrtek, 18. květen 2017

Leporelo

V třetí květnovou středu 2017, v 17 hodin, bylo ve Staré škole prostřeno těm nejmladším, ačkoliv těch starších přišlo přece jen více. Na stole ležela pěkně srovnaná, dětská leporela spisovatelky Žofie Zejdové s ilustracemi malíře Františka Procházky. Spojení dvou známých tvůrců přineslo první ovoce, sladké napohled. Tvorba pro nejmenší děti je činem nadmíru záslužným. Mnozí z nás přišli v tu středu na "křest" dílka vskutku milého, a odnesli si výtisk leporela pro ty nejmenší, nebo též pro potěchu vlastní a vzpomínku na setkání s laskavými autory. Autoři vedle nabídky krásného leporela připravili zajímavý program. Hlavně divadelní vystoupení dětských herců bylo sledováno s velkou pozorností a zájmem. O hudební doprovod se postaral Vladimír Kuchař. Už tak barevné odpoledne, zpestřily jeho vlastní písně. Program sledovalo tolik diváků, kolik se jich jen mohlo do sálu Staré školy vejít. Nechyběl starosta Šenova Jan Blažek. Dále z Městského kulturního střediska Havířova byl přítomen Mgr. Zdeněk Heiser. Také se přišel podívat pan Martin Kleinwächter z Tiskárny Kleinwächter holding s.r.o. která leporelo vytiskla. Rovněž byli přítomní někteří členové Literárního klubu Petra Bezruče, jehož je autorka leporela členkou. Leporelo vyšlo ve spolupráci LKPB.
Za ten krásný jarní dárek, přišlo nás poděkovat autorům opravdu hodně. Až krásná leporela budou předána těm, kterým patří především, dětem, teprve pak splní své poslání. Přišli si také pro svá leporela Toníček se Štěpánkem, kterým jsou věnována. Dětský úsměv bude autorům odměnou největší.

titulní deskaRoxna paloučkuVladimir Kuchařautoři leporelastarosta Šenova přebírá leporelo od autorkyautogramiáda

21:04 [Permalink

sobota, 15. duben 2017

Na návštěvě

Velký pátek byl příhodným dnem ke vzpomínkám. My se rozhodli navštívit místo, spojené s Šenovem po staletí, obec Hošťálkovy u Krnova. Dřívější panství rodu Skrbenských z Hříště se v časech minulých nazývalo též Gotschdorf. Hošťálkovy pojí s Šenovem historie rodu Skrbenských od 16. století až do roku 1831, kdy pravnuk Karla Františka, svobodného pána Skrbenského z Hříště na Šenově a Hošťálkovech, Karel Traugott Gabriel sv. p. Skrbenský z Hříště, panství Hošťálkovské prodal.
Než se však řetěz fideikomisu Skrbenských mezi Hošťálkovy a Šenovem přetrhl, uběhly dvě a půl století, v nichž obě vsi byly rodovým panstvím. Kryštof Bernard sv. p. Skrbenský z Hříště na Šenově obdržel dědictvím po otci Janovi Hošťálkovy v roce 1666. Je ono s dědictvím bratra Karla Dětřicha na Šenově často zmiňované v Bernardových pamětech.
Nám cesta k Hošťálkovům trvala 1,5 hodiny jízdy autem. Jak dlouho asi cestovali Skrbenští kočárem ze Šenova do Hošťálkovy? Dva dny? Podle svědectví neznámého cestovatele z roku 1797, který cestoval z Drážďan kočárem do Schneebergu přes Freiberg a Stollberg, urazil tuto asi 100 km trať za jeden den Toulky českou minulostí. Při tom též část cesty cestovatel šel raději pěšky, než by si v kočáře pohmoždil kosti. Nevíme, v jakém stavu byly cesty ze Šenova do Opavy a Krnova v 18 a 19. století, ale lze předpokládat, že cestu zvládali kočí v jednom dnu. Do postavení císařských silnic však ta cesta nebyla asi nijak snadná.
My tedy byli v pátek rychlejší, ale oproti Skrbenským, nás nečekal v Hošťákovech zámek se služebnictvem. Zámek však v Hošťálkovech stojí dodnes, jen místo sloužících v livrejích nás přivítala zámecká paní PhDr. Ĺubica Mezerová z útvaru památkové péče muzea v Bruntále. Ta nás také provedla zámkem doslova od sklepa až na půdu. V zámku od roku 1831, kdy jej Skrbenští opustili, zůstaly po Skrbenských stopy nejvýraznější. Dostavba zámku, kterou provedl Karel Traugott Erdman svobodný pán Skrbenský z Hříště, v 18. století, dodnes uchvacuje například honosným schodištěm, zdobeným obrazy antických bohyň od malíře Jana Jablonského. Ovšem i další pokoje v prvním patře skrývají pod vrstvami hlinky původní fresky. Zde čeká současného majitele zámku, památkáře a muzejníky, obrovská práce na jejich odkrytí a záchraně. Když se to podaří, stane se zámek v Hošťálkovech jedním z nejkrásnějších zámků ve Slezsku.
V roce 1831 prodal panství Skrbenských se zámkem v Hošťálkovech vnuk Karla Traugotta Erdmana, Karel Traugott Gabriel, Karlu hraběti Strachwitz. Dcera tohoto hraběte Antonie, si pak vzala za manžela Heinricha Georga Karla hraběte z Arco, čímž se stalo, že Hošťálkovy přešly do vlastnictví toho rodu. Hraběcí rod z Arco, po roce 1945 o Hošťálkovy přišel. Na hřbitově za kostelem sv. Michala je hrob, v němž pohřbená je v roce 1831 Antonia hraběnka Strachwitz a její vnučka Antonia hraběnka Arco v roce 1911. Noční motýl lišaj smrtihlav na pomníku je znamením smrti. Na hřbitově byli také pohřbeni Krištof Bernard sv. p. Skrbenský z Hříště a jeho druhá manželka Kateřina Apolonia roz. Bořitová z Budče. Náhrobní tumba je dosud velmi zachovalá. Vedle nich je pískovcový funerální pomník Karla Traugotta Erdmana a jeho manželky Marie Gabriely roz. Poppen.
Hošťálkovy mají okolo 500 obyvatel. O Velkém pátku se jejich počet zdvojnásobil, možná i několikanásobkem zvětšil, což snad nezpůsobilo místním problémy. Až bude zámek restaurován a přístupný veřejnosti, budou Hošťálkovští také pravidelně vídat více lidí než dosud. Věřím, že to bude ku prospěchu všem. Přeji si, aby záchrana vzácné památky příliš nebolela jejího majitele, přinášela místním lidem jen málo obtíží, nebo lépe žádné, a posléze nesla ovoce všem.

Den otevřených dveří zámku byl vzácnou příležitostí poznat to, na co se můžeme těšit. A věru je na co se těšit. Přeji všem aktérům, kteří se podílejí na záchraně zámku, aby jim stačily síly k uskutečnění tohoto nesnadného úkolu a vydrželi až do konce. Konec bude znovuzrozením zámku, ať je pak též začátkem lepšího života v tom krásném místě u Krnova.
Hošťálkovy zámek - západ
Hošťálkovy 2017.


05:12 [Permalink

středa, 12. duben 2017

Velikonoční svátky

Šťastné svátky, dobrým lidem všem.

Šťastné svátky Vzkříšení

23:00 [Permalink

středa, 29. březen 2017

Na konci měsíce knihy a internetu

Leckdy mne osloví knížka tak, že na ni myslím ještě dlouho po přečtení. V březnu, měsíci knihy a internetu se tak přihodilo dvakrát. První knihou, která mě překvapila velice, je německého autora Petra Wohllebena, "Tajný život stromů. Co cítí a jak komunikují. Objevování fascinujícího světa".

obálka knihy


Název vystihuje plně to, co kniha obsahuje. Utajený život stromů je v knize odhalován a čtenář při tom jen žasne. Mnoho z nás, kdo tuto knihu četli, se už nemůžou dívat na stromy a les tak, jako dosud. Sic mnozí z nás i před touto knihou měli k lesu vztah velmi přátelský, po odhalení jeho tajného života však se k přátelství přidává také velký obdiv. Peter Wohlleben je dobře znám nejen v Německu a jeho internetové stránky jsou plné informací o působení v Lesní akademii Hümmel.
Druhou knihu je, "Pes Jejího Veličenstva a jeho mise", kterou napsal autor anglický, David Michie. Jak stromy a les Petra Wohllebena, tak vyprávění Davida Michie o corgích v Buckinghamu, je čtením velmi vzrušujícím. Vlastní zkušenost s corgimi mne přivedla k četbě knížky vskutku obdivuhodné. Je samozřejmě blízkou chovatelům tohoto velšského ovčáckého psa, ale jistě může oslovit každého, kdo má rád podobnou literaturu. Knížka vyšla už v mnoha překladech v různých zemích světa a všude slavila úspěch. David Michie je vskutku skvělý vypravěč, jehož knihy se čtou jedním dechem. Také internetové stránky autora obsahují zajímavé čtení.
Jsem moc rád, že jsem Davida Michie a jeho knihu "QUEEN´S CORGI ON PURPOSE" poznal. Pro nás české čtenáře ji přeložila Petra Vlčková, za což ji upřímně děkuji. Překlady pro nás tvoří lidé často neviditelní, přesto bez nich by byl knižní trh u nás mnohem chudším. Corgiho Nelsona si snadno zamilujete, stejně jako Její Veličenstvo královnu Alžbětu II. Taktéž Winston a Margaret, psi Welsh Corgi Pembroke, hrdinové knížky Davida Michie, přirostou k srdci snadno a loučení pak s jedním z nich je moc těžké. To však též patří k životu. Knížka malá rozměry, však velká obsahem, stojí za přečtení. Já ji četl s radostí, a nyní ji doporučuji taktéž vám.

obálka knihy


Měsíc knihy a internetu končí, knihy jsou však po celý rok našimi přáteli. O internetu se též praví, že je dobrý sluha, ale zlý pán. V případech, když umožňuje přístup k informacím Petra Wohllebla, nebo Davida Michie, slouží však jen moc dobře.


18:07 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo