Pferdův blog
pferda@zdeneksebesta.net Všechna práva na omyl vyhrazena.
úterý, 31. srpen 2010
Jarmarkové ohlédnutí
Prosby byly vyslyšeny, a po dopoledních lijácích, vysvitlo v sobotu přece jen odpolední slunce, aby nám zpříjemnilo slavnostní, už tradiční den jarmarku v Šenově.
Před třetí hodinou odpolední, se pod schody do Panské oratoře, kostela Prozřetelnosti Boží, sešlo množství lidí, což předznamenalo, že i dnes bude oratoř praskat ve švech. Jelikož hraběnka s tak početnou návštěvou nepočítala, byla oratoř zbudována pro daleko menší objem hostí, jest proto dáno, že nyní každá vernisáž bývá trochu v úzkých. Je potěšitelné, že ani tyto stísněné podmínky neodrazuji milovníky umění od účasti na vernisážích, které jsou jednou z mála možností, poznat něco nového a potkat staré známé. Ani tentokrát výstava nezklamala. Obrazy, a hlavně kresby Václava Štývara, kterého mottem je; "Tvoření je nezbytnou součástí života", jsou upřímné, prosté jakékoliv přetvářky a divák nemusí nic objevovat, vše je přátelsky blízké, třeba mnohé kresby pocházejí z dalekých zemí, které sbormistr navštívil. Dnes si už málokdo z nás dovede představit, že by si z dovolené místo fotografií přivezl skicář s kresbami. Václav Štývar je jedním z těch, kteří si takto uchovávají vzpomínky. Jeho obrazy jsou srozumitelné, ale též romantické. Zvláště milou je ukázka jeho tvorby pro děti. Omalovánky Václava Štývara jsou velmi pěkné a věřím, že tvoření pro děti dalo malíři stejnou radost, jako sbormistrova práce s mladými zpěváky. To, že si Třinečtí Václava Štývara váží, dokazuje jemu udělený titul čestného občana, a třeba i to, že mu při vernisáži v Šenově přijela blahopřát jak místostarostka Třince, PhDr. Milada Hejmejová, tak jeho místní přátelé.
Nás šenovany při vernisáži reprezentovala úvodním slovem starostka Darja Kuchařová a ředitelka knihovny a muzea Simona Slavíková. Přítomný byl rovněž pan farář Petr Okapal. Vše jak má být. Pan Štývar nám také zazpíval píseň, právě tu o Šenově, a třebaže ani k hudební produkci nebyla oratoř pány Skrbenskými projektována, přece zúčastnění rádi vyslechnuli sbormistrův hlas, kterým tak milé slova Šenovu věnoval.
Jsou tu krásná místa u Luciny,
tisíce pohledů, každý trochu jiný.
Šenove, Šenove, …
Hosté se rozcházejí, venku zaznívá hudba jarmarku. V kostele zatím hosté poslouchají výklad paní ředitelky a já usedám na chvíli k Janu Staršímu. Ten, spatřiv mě zase na tomto místě, jen povytáhne obočí, nic však neříká, mlčíme oba. Mlčení zde je pouhým vnějším projevem, neb v mysli opak se děje. Místo k tomu vybízí. Přemýšlím, kolik šenováků viděla už křtitelnice Karla Františka, kolika jim pod klenbou chrámu pan farář před Bohem ruce svázal. Zde cesty začínají i končí.
Dnešní "TVŮRČÍ" den také končí. "TVOŘENÍ", je mottem výstavy, kterou záhodno vidět v místě, se stvořením spojeném po staletí. Zapadající slunce okny přes svatého Václava a Teklu, ozařuje Schubertovy starozákoníky, Júditu, Eliáše, Daniela a Zuzanu (snad), den šestý končí. Díky nebesům a všem, kteří se o tak zářivý den zasloužili.
Výstavu v oratoři lze shlédnout do konce září v pondělí, úterý, ve čtvrtek a pátek vždy od 13 do 17 hodin, a v neděli od 8 do 10 hodin (viz Oběžník)
V neděli, dni sedmém, tak jako dopoledne na mši, scházejí se lidé před dveřmi kostela opět ve tři hodiny odpoledne, tentokrát ze světských důvodů, však duchovní prožitek očekávají zas. Po krátkém uvedení těch, kteří nám přišli splnit radostné očekávání, se rozezvučely varhany Bachovou Tokátou tak, že zvuk procházel celým tělem a člověk si maně vzpomenul na školní léta, kdy vyučující demonstroval sílu zvuku na příkladu zříceného chrámu, právě působením síly tohoto nástroje Nic takového se nestalo, náš kostel už podobnou tlakovou rezonanci zažil bezpočtukrát. Velkolepé, bylo slyšet přesně to, co pan Bach po varhaníkovi požadoval, aby hrál. Z rejstříků zaznívaly smyky, principály, flétny, pozouny, suviály, a vím já, jak se všechny ty píšťaly jmenují, a byl hudby plný chrám, i my jí byli plni. Nestačili jsme vydechnout a z kůru zazněl hlas, který nenechal nikoho na pochybách, že nás čeká prožitek přímo báječný, když se andělský hlas spojí s nadpozemským nástrojem, jímž varhany jsou. Händel, Vivaldi, Mozart, Dvořák, Janáček a další zněli chrámem k naší radosti. V závěru, kdy sopranistka Jana Heryánová Ryklová sestoupila z kůru před oltář, mohli jsme s úžasem pozorovat, že tato sympatická mladá umělkyně, ač útlé postavy, dovede rozeznít chrám stejně jako varhany v rukou Michala Hanuše. Lze jen poděkovat farnosti, panu faráři Petru Okapalovi a dalším nejmenovaným, že nám nezapomenutelný koncert mladých umělců umožnili vyslechnout. Lituji, že fotografie obou umělců se nepovedly, abych je vám, kteří jste to štěstí, vidět je a slyšet neměli, mohl alespoň na této stránce představit. Oběma umělcům však upřímně děkuji, za neobyčejně krásný zážitek.
Ohlédnu-li se za oběma dny Jarmarku v Šenově, pak mohu konstatovat, že pro mne a podobně smýšlející lidi, byl připraven opravdu vynikající kulturní program, za nějž organizátorům děkuji.
20:12 [Permalink
pátek, 27. srpen 2010
Večer předjarmarkový
Šenove, Šenove, stále tě mám v duši,
stále tě mám v duši.
K tradicím vše nové, náramně ti sluší,
náramně ti sluší.
Slova písně sbormistra Václava Štývara, mohou libě znít uším šenovských patriotů. Píseň možná uslyšíme na vernisáži výstavy kreseb, grafiky a obrazů téhož autora, v Panské oratoři kostela Prozřetelnosti Boží, zítra v 15. hodin. Píseň je upřímným vyjádřením vztahu k Šenovu, v němž autor prožil mladá léta a nikdy na něj nezapomněl.
Krajinou se prohánějí tornáda, déšť počíná padat, konec srpna je už tradičně jarmarku nepříznivě nakloněn, a my můžeme jen doufat, že v následujících dvou dnech budou nebesa k Šenovu shovívavějšími.
Do oratoře se vyplatí zajít, byť by déšť od procházky odrazoval. Tentokrát k návštěvě kostela Prozřetelnosti Boží láká nejen výstava. Po nedělní poutní mši svaté, v 15. hodin, znovu se rozezní varhany při koncertě Jany Heryánové Ryklové, kdy zpěvačku hrou doprovodí varhaník Michal Hanuš . Nedělní odpoledne slibuje nevšední zážitek.
Z písně Václava Štývara jsem záměrně vybral slova, svádějící k úvahám. -K tradicím vše nové, náramně ti sluší…
Autor jistě upřímně psal slova písně, však ne každému šenovanu je vše nové také milé, a namnoze leckterý z nich pochybuje též o slušivosti všeho nového, naopak, k tradicím se více kloní. Tak tomu je, že jedni dopředu hledí a druzí se ohlíží.
Byl jsem se podívat na Starou školu, která je nyní více než jindy budoucností jednomu, minulostí druhému. Ačkoliv budova nyní připomíná spíše demolici, než rekonstrukci, druhé je pravdou, a mám naději, že v tomto případě může tradici, i nové slušet.
Čekají nás pestré dva dny v Šenově. Snad bude přání příznivého počasí vyslyšeno, aby i hlas Věry Špinarové, se mohl zítřejšího večera nést vzduchem, a aby si všichni slovy Václava Štývara mohli říct:
Šenove, Šenove, říkám si už po sté,
že mi cesta k tobě ničím nezaroste,
nezaroste."
17:42 [Permalink
sobota, 12. červen 2010
V Sedlištích na křtinách
Ačkoliv jsem dříve slyšel také názor ten, že krom svatého křtu, je stejné označení jakékoliv jiné události nepatřičným znevažováním písma, už tomu tak dnes je, že se křtí leccos, též nové knihy. V sobotním odpoledni, 12. června 2010, u vchodu Kulturního domu v Sedlištích, s křtitelnicí kostela Všech Svatých v zádech, vítal příchozí na "křtiny" knihy - Po stopách Národopisného sdružení Sedlišťané, sám její autor doktor Václav Cichoň, poslední Sedlišťan, jak jej s nadsázkou označil jeden z jeho přátel při stisku ruky, jíž pocty se dostalo i mně (tedy toho stisku ruky na uvítanou, aby nedošlo k mýlce).
Sál kulturního domu do poslední židle zaplnili jak sedlišťští, tak my přespolní, kteří netrpělivě očekávali (křtěnce) představení nové knihy.
Dříve než to nastalo a šampaňské (ne a ne) bouchlo v rukou starosty obce Jaromíru Krajčokovi, představily se na scéně nám už dobře známé Havířovské babky, aby zazpívaly.
Pravda, konkurovala jim reprodukovaná hudba blízkých pouťových atrakcí, což přítomná knihovnice vyřešila zavřením okna, čímž sice "hudební produkci" plynoucí z vně budovy učinila přítrž, však v sále se tím zastavilo i to slabé proudění, už tak nesnesitelně horkého ovzduší. Nikdo však ze sálu neodešel ani nezkolaboval, jenom mně podobní museli kapesníkem častěji otírat svá čela.
Další představení připravily -Vrzušky z Vratimova. Generační skok byl patrný nejen zjevem. Zvukem houslí, basy a cimbálu, provázely dívky svůj zpěv a věru, bylo čemu naslouchat. Takřka bez nadechnutí plynuly písničky beskydského kraje a byly tak krásné, že sál vždy potleskem odměňoval mladé hudebnice za každou z nich. Dívky svým vystoupením nejlépe připomenuly slávu Národopisného souboru Sedlišťané a troufám si říct, ač hudebně nevzdělán, že tomuto souboru kyne skvělá budoucnost.
Vystoupení poslouchali rovněž malíři známé Havířovské výtvarné skupiny Kvaš, kteří se na knize doktora Cichoně podíleli kresbami. Ty je možné spatřit na jich internetových stránkách, spolu s recenzí knihy, Milana Pastrňáka.
Následoval křest nové knížky a poděkování autora všem, kdož se na jejím vzniku podíleli. V případě podobných publikací je vždy řada těch, jimž se poděkovat náleží.
Doktor Václav Cichoň je poctivým badatelem v místní historii a nejen Sedlišťským patriotem, ale také věrným druhem Šenovským letopiscům, spojujícím článkem občanů obou obcí. Jeho zaujetí v touze po poznání minulosti je vždy zárukou toho, že vše, co vypátrat lze, on neomylně vyhledá, a nám bez prodlení představí. Tak tomu bylo i v případě kdy se vydal - Po stopách Národopisného sdružení Sedlišťan, a jak dodává - po zavátých stopách. Dnes mám tuto knihu před sebou a jsem tomu upřímně rád. Už jen zběžné čtení v knize napovídá, že je psaná jazykem Sedlišťana, což je pro mne milým zjištěním, neb není předstíráno nic a čtenář jako já, ochotně slyší při čtení hlas toho, kdo dnů ani nocí neželel, by obci milé a jejímu lidu poctu učinil, a k potěše naší čtení o tom připravil.
Díky Sedlišťane Václave, díky Sedlišťané.
21:43 [Permalink
pátek, 4. červen 2010
V Beskydách jako doma
Frgále, trdelníky, včelí med, výrobky dřevořezbářské či z ovčí vlny a mnohé další produkty lidské práce nesou dnes značku -Vyrobeno v … regionu, kupříkladu Beskydském. Ale nejen v Beskydách žijí a pracují lidé, kteří znají odvést poctivé domácí dílo. Projekt Domácí výrobky pomáhá výrobcům zviditelnit výsledky práce jejich šikovných rukou. Dnes už mnohé výrobky z Beskyd, Krkonoš, Šumavy, Moravského Kravařska, nebo z Górolska a dalších regionů, mohou se pyšnit značkou, zaručující místo původu a hlavně kvalitu. Všechny výrobky procházejí rukama a srdcem. O lidech, jejich výrobcích a o mnohých jiných zajímavostech lze číst v novinách jednotlivých regionů. V novinách Doma v Beskydech, regionu nejbližšímu mému srdci, si čítávám rád o lidech tohoto kraje, ctících tradice a domácí výrobu, věc už dnes méně obvyklou než dřív bývala. V posledním čísle novin jsem se zaujetím četl Jak je to s ovečkami v Beskydech a Bílých Karpatech, ing. Světly Studenské a mgr.Zdeňka Miklase, a také článek Radky Sachrové (koordinátorky beskydského regionu a duše spřízněné), O ovčáctví okresu vsackého v 19. století. Aby bylo téma ovcí a všeho kolem nich úplné, zasmál jsem se ještě povídání Jana Kobzáně - … jak Pánbú stvořil ovcu a čert kozu.
V novinách regionu dalšího, pro změnu Moravsko Kravařského, mne zaujalo vyznání včelařky Karly Doležalové z Petřvaldu (NJ). Stává se mi, že v regálech obchodů marně pátrám po výrobcích českých rukou, o to víc si pak cením výrobků se značkou "Vyrobeno v …".
Regionální značení výrobků
21:53 [Permalink
čtvrtek, 3. červen 2010
V novém kabátku
V novém kabátku, s obsahem kapes toho starého, vstoupilo město Šenov v těchto dnech na web. Kabátek starých stránek zmizel, nahrazen novým, barevným i graficky povedeným, vybaveným náležitostmi dle zákona.
Časy, kdy obecní stránky ve mne budily mírně negativní emoce jsou tytam. Webmaster učinil ze stránek přívětivé místo občanům Šenova, jakož i těm, kteří vstupují na stránky našeho města z jiných míst světa. Prezentace města se zlepšila. Na webu Šenova mne přesto nadále mrzí několik nedostatků. Ty nespočívají ve funkčnosti, neb stránky jsou validními a prohlížeče je vykreslí bez nejmenších problémů a mají vše, co zákon nařizuje, aby obsahovaly. Ani v tom nevidím důvod k nespokojenosti. Při procházení struktury stránek jsem zamířil tam, kde moje mysl vede oči i na stránkách obcí jiných, do rubriky -Obecných (i obecních) informací, kde se nalézají další pod-rubriky Historie města, Kultura a památky. Právě zde nalézám obsah kapes kabátu starého. Nic se nezměnilo na informacích o historii Šenova, které potřebují upravit člověkem fundovaným, což může být např. leckterý člen Letopiseckého aktivu. Vzpomenu-li -Letopisecký aktiv, musím upozornit na to, že informace o jeho vedoucím pochází z kapes kabátu nyní už odloženého a v této chvíli nepravdivou, což je třeba rovněž spravit. Některá jména třeba přiřadit správnému místu (viz.Skaut a Klubka).
Město vykročilo směle v novém kabátku vstříc diskuzím, když na webu zprovoznilo komentáře, oblíbené místo občanů sdílných, košatina názorů však často kyselé ovoce přináší.
Nový kabátek šenovského webu je atraktivního vzhledu, městu sluší a přes jmenované nedostatky, které budou jistě brzy odstraněné, musím webmaster-ku za nové stránky pochválit.
Její konání kontrastuje s radou města. Její členové z málo odůvodněné příčiny, naopak rozhodli ne-konat v případě žádosti o dotaci na rekonstrukci Staré školy. Zašel jsem se do Staré školy podívat a troufám si říct, že budova potřebuje větší investici, než umožňují poskytnout skromné obecní prostředky a bylo by lépe požádat o pomoc, neb bez ní bude rekonstrukce velmi obtížná.
Když vlastní síly nestačí je nejen vhodné o pomoc žádat, ale v případě, že ta je nezištně nabízena, jí nepohrdnout.
Nový web-kabátek města Šenova
16:25 [Permalink
