Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

neděle, 3. červenec 2016

Emil, holub

holub_cestovatel

Ne, nejedná se o doktora Emila Holuba, slavného cestovatele. Emil, holub, je pták. On totiž holub je též cestovatel, jedná li se o poštovního z regulérního chovu. A tím Emil, holub bezpochyby je. Má na obou stojáčcích kroužky, které jeho poslání cestovatelské prozrazují. Posláním proto, že poštovní holubi jsou posílání na místa vzdálená, odkud pak oni cestují zpět domů.
Emil, holub cestovatel, se jednoho rána objevil pod naším oknem. Dostal trošku potravy, neb jsme jej považovali za vyčerpaného po dlouhém letu, možná i zraněn byl. Vděčně sezobal suchý rohlík i zrní a po chvíli zmizel.
Jaké bylo překvapení, když se druhého dne ráno objevil holub na stejném místě. Dostal opět svou "snídani".

holub


Když se objevil i třetí den, už bylo jasné, že není na daleké cestě. Přilétá zřejmě z holubníku někde poblíž. Proč si vybral zrovna místo při papouščí voliéře, je záhadou. Snad se mu mezi papoušky zalíbilo. Náklonnost k papouškům však nebyla vítána a milý holub Emil byl vyplašen a odlétl.
Kupodivu ani tato zkušenost ho neodradila od návratu. Za pár hodin byl zpět u papoušků. Emil se z donucení musel opět vznést a odcestovat. Tentokrát už se nevrátil. Kupodivu odlétal pokaždé opačným směrem. Prvně odletěl na jih, po druhé na sever. Kde má svůj holubník je tak těžké odhadnout. Není však důležité znát jeho adresu. Pochopit pohnutky jeho příchylnosti k našim papouškům však bylo by lidské zvídavosti milé. Leč příroda svá tajemství jen tak snadno neprozrazuje.

holub na voliéře


Původní holubi skalní zdivočeli a zmnožili se tak, že působí zvláště ve velkých městech velké obtíže. Po dotazu na holuby ve městech ve vyhledávači, dostane se vám nepřeberného množství odkazů na stránky o hubení holubů spíš než o jich oblíbenosti. Snímky holubí invaze třeba na náměstí Sv. Marka v Benátkách jsou typické, ale působení na památky je rovněž u holubů dobře známé.
Holubi však zasluhují obdiv, jsou-li chovatelskou vášní. Holubařit, bylo dříve velmi rozšířeným koníčkem. Téměř v každé chalupě měli kluci holubníky. Vzpomínám ne ten náš, na půdě. Dodnes pamatuji holuba, tzv. "škoprtoka" (rejdič - purcel) který létal přímo akrobaticky. O tomtéž holubu píše v knize - Z pamětí starého českého sedláka Josef Volf (Máslojedy 1932 str. 197) toto:


Vedle holubů »staváků« byli oblíbení malincí holubi p u r c l í c i zvaní, kteří se lišili od jiných holubů svým krátkým zobákem, zcela zobáku koroptvímu podobným. Tito holoubkové při letu vzlétli do výše, aby odtud zcela po akrobaticku nazpět hlavou učinili 5-6 až 7 přemetů za sebou, když byli dříve křídly do sebe zatleskali. Holubice provedla toliko jeden, nejvíce dva přemety. Když při tom holub spadl až k zemi, spěchal vzlétnout opět do výšky, aby svoji akrobacii po několikrát opakoval. Druhy všedních holubů i pěstitelé jich byli od pěstitelů ušlechtilých holubů přehlíženi. - Bylo velmi zajímavé slyšet vážného starého rolníka vykládat vlastnosti na střeše sedícího jeho holuba. U některých znal celý rodokmen. A často vykládal o holubech i zcela mladému chlapci, u něhož poznal zájem o pěstování holubů, jen aby ho pro svůj cech získal. Pro chycení neb docela zastřelení holuba sousedem bývaly často nesmiřitelné, dlouho trvající hněvy a časté výčitky i mrzutosti. Také o pěstění holubů mizí na vsi zájem a tím zároveň mizí staré české, ušlechtilé druhy holubů.

Holubáři možná nejsou tak hojní, jako bývali dříve, avšak chovy jsou dnes vedeny leckdy na velmi vysoké úrovni. Někteří už v dětství zálibu v holubech našli, a ta jim zůstala na celý život, třeba jejich chovu později nepropadli.

mladí purcli

18:36 [Permalink

sobota, 25. červen 2016

Ve stínu osla

Pátek 17:00 - Stará škola. 33°C

osel Mates


Vedro bylo veliké, přesto mnozí z nás dokázali ke Staré škole v tom odpoledni dojít. Vždyť program sliboval leccos zajímavého.

Všechno klape,
oslík šlape,
kupředu si čile ťape,
zlatou střední cestou
jde za nevěstou.

Šenov se nepodobá Abdéře, jak by však osel mohl nepřipomenout slavnou hru Voskovce a Wericha - Osel a stín.
Osel Matěj byl prvním, koho návštěvníci po příchodu spatřili ve stínu přístřešku před Starou školou. Pravý biblický osel, jak nás poučila doktorka Jiřina Pavlíková, má typický na hřbetu kříž. Osel je velice fotogenické zvíře, stejně jako "oslaři", dámy Ing. Klára Eyermanová a PhDr. Jiřina Pavlíková, tak byli středem pozornosti leckterého fotografa z řad návštěvníků. Matěj se umí společensky chovat, ovšem oslím způsobem. Tedy choval se jako osel. Popocházel a smýkal občas oslařkami, to když zvětřil něco zajímavého, například příbuzného koně opačného pohlaví. Také občas hýkal a dělal tím radost všem. Oslíka přivedla jeho majitelka z Ranče U staré kozy v Bruzovicích a stal se velikou atrakcí toho odpoledne.
Nejen osel však byl přítomen "Otevírání stodoly". Na zahájení přivítala hosty paní ředitelka Simona Slavíková recitací básně Václava Štývara - Šenove Šenove. Po ní vyprávěl pan starosta Jan Blažek o jedné lidské činnosti v běhu časů, praní prádla. Věru poctivě připravil ono vyprávění, které bylo vhodným uvedením k další atrakci. Tou byla pradlenka, která předváděla, jak se praní prádla dříve provádělo pomocí důmyslných pomůcek. Vše na živo - on line. A my (kteří neumíme zapnout automatickou pračku) s úžasem sledovali a poslouchali pradlenku při práci. V tom horkém odpoledni to bylo nadmíru zajímavé. K tomu hrála skvělá country skupina Sousedé.
Vše, co sliboval leták dlouho před tím, bylo u Staré školy realizováno. Čepoval se Svijanský máz, osla sic, nikdo neosedlal, ale Matěj byl k radosti všem, pradlenka prala, hudba hrála. V muzeu byla představená nová stálá expozice a také výstava kočárků. Všechno krásně připravené, abychom si my diváci, přišli na své.
Venku se čepoval máz, ale uvnitř si pozorný divák mohl prohlédnout například pivní láhve pivovaru Larisch. Artefakt šenovského muzea je pozoruhodnou památkou, stejně jako jiné, další v síni vystavené předměty. Je věru na co se dívat, a kdo včera do Staré školy zavítal, jistě toho později nelitoval. Výstava a expozice muzea zůstávají dál, tedy lze si vybrat den návštěvy podle otevírací doby Knihovny a muzea a vše si řádně prohlédnout. Ovšem už bez oslíka Matěje.
Setkání lidí bylo jako obvykle milé a ten den si uchová v mysli každý rád. Pro ty, kteří nemohli v pátek při tradičním Otevírání stodoly být, je zde: galerie, která atmosféru včerejšího odpoledne může trochu přiblížit.
Poděkování patří všem, kteří se o to kouzelné odpoledne postarali.

05:41 [Permalink

sobota, 28. květen 2016

Veřejný pátek 27. října 2016

Město Šenov zorganizovalo pro veřejnost zajímavé odpoledne, v němž byly předloženy návrhy, jak oživit Zámecký park a okolí. V 16:00 ještě neproudily k parku davy, ale jak den postupoval, lidé cestu tam přec nacházeli. Rovněž šenovští hasiči dorazili v plném počtu (snad někdo přec zůstal ve zbrojnici :-).

Příjezd hasičů

O něco později, než bylo avizováno v letáku, který už hodně dlouho před tím spoluobčany zval na tuto akci, starostovi uvolnila podium hudební skupina Spektra. Ta produkovala do té chvíle hudbu hlasitěji, než mohly snést blízké uši, zřejmě pro to, aby přilákali i tu vzdálenější, zatím nerozhodnutou veřejnost.

Starosta Jan Blažek


Starosta nám tedy představil záměr města na zpestření jak parku, tak jeho okolí, především též toho u Staré školy. Alternativy změn byly zveřejněné přehledně v prvním stanu poblíž ZUŠ Viléma Wünsche a veřejnost měla příležitost se k jednotlivým alternativám vyjádřit svým hlasem, což bylo uskutečněno originálním způsobem. Kdo chtěl dát svůj hlas, požádal o víčko pet láhve, kterých tam bylo přichystáno tolik, aby se na každého dostalo a to vhodil do připravené krabice s daným znakem projektu. Zřejmě nikdo s takovým způsobem hlasování nemohl počítat, tedy si nepřichystal předem množství víček, aby mohl takto třeba převážit hlasování ve svůj prospěch. Ovšem změny v parku jsou pouze kosmetické, neb park je vzácnou památkou a zasahovat se do něj může pouze s citem a svolením organizace, nad parkem bdící. Veřejnost se tak mohla rozhodovat mezi typem laviček, prolézaček a jiných atrakcí k dětským hrám ap. Sympatické návrhy měly sice jen nepatrné rozdíly mezi sebou, ale přesto si lidé dokázali vybrat a město bude mít takto snazší rozhodování.
U Staré školy bylo to odpoledne rovněž živo. Mladí stěnolezci se pod dozorem instruktorů snažili zdolat severní stěnu. Pokud jsem mohl sledovat, tak byly jejich výstupy úspěšné. Počasí přilákalo do parku mnohou mládež. Ty nejmenší ratolesti, pod mohutnými stromy, chránícími je před ostrým sluncem, zdolávaly překážky na zemi pod dohledem rodičů a organizace "Červánek". Také nafukovací hrad, postavený před stranem Pionýrů byl plný dovádivé mládeže. Prostor byl hlídám jak rodiči, tak městskou policií a pionýrským psem, který k radosti dětí střežil bedlivě celý prostor parku a okolí.
To páteční odpoledne bylo milým setkáním s přáteli, také občerstvení v dobré míře zvalo nás k posezení. Později, kdy už někteří z nás museli milou společnost opustit, spustil se déšť, který však byl více milým než nemilosrdným k lidem v parku, kteří se mohli schovat v dostatečně prostorných stanech, k tomu účelu postavených. Věřím, že po dešti, který ustal záhy, pokračoval páteční večer v Zámeckém parku v dobré pohodě.
Je dobře, že se takové akce v Šenově konají, aniž by k tomu vybízel kalendář významných svátků. Udělat si svátek jen tak, pro radost veřejnosti, je počin města chvályhodným.

pes PionýrstěnolezciKlub Červánek

08:19 [Permalink

pondělí, 2. květen 2016

Blednoucí vzpomínky

2. květen 2016.

u pomníku, Za Pomníkem

Je to už 71 let, co válka v Šenově brala životy vyháněných okupantů, jejich pronásledovatelů i obyčejných šenovských lidí, kteří se těšili, že válka končí, však některým ukončila žití stejně. Jak byla zvyklá pět let, rozsévala smrt do posledních dnů své vlády.

V pondělí 2. května 2016 už jen hrstka "kladečů květin" u pomníku obětí válek si připomněla, že válečná tragédie v Šenově se už 71 let neudála. U pomníku se sešlo méně lidí vzpomínajících, než jich položilo život v Šenově v den jeho osvobození 2. května 1945.

A co na to Neznámý vojín?

Možná Karel Kryl kdysi nám vnuknul myšlenku, že chodit k pomníkům falešně truchlit je marnost. K tomu však "Píseň neznámého vojína" nenabádá. V Šenově násilím hynuli nejen neznámí vojíni, ačkoliv jím zde život skončil též. Těch, jejichž jména známe, je však víc. Všem máme za co být vděčni. Že si to připomíná už jen málo lidí, je jistě dáno víc jak půl staletím od konce války. Stalo se toho od té doby hodně, co by bylo též vhodné připomínat, ale smrt pod rozkvetlými stromy byla příliš krutá, byť jediná by byla, abychom na to nevzpomněli. Však jedinou nebyla. Půl sta světel života zhaslo před 71. roky v Šenově. Mezi posledními, kteří padli na půdě Šenova, byli vojáci Rudé armády u řeky Luciny. Tam, pod lipami, které v roce 1970 zasadila rodina padlého Silvestra Vasileviče Rjaboje je jeho pomníček. Bylo mu 37 let, když mu život v Šenově skončil. Daleko od rodného Buivolivtsi na Ukrajině, daleko od ženy Jeleny, dcery Niny a synů Nikolaje a Leonida.

"Čas skutečně letí a tak mnohé vzpomínky lidí na tuto událost blednou a není se ani čemu divit. Vždyť těm, kdož tenkrát vítali osvobozenecké armády, je již hodně přes 70 let. Mnoho pamětníků již také zemřelo a s nimi i vzpomínky. (Dr. Václav Cichoň - Věstník Šenovského muzea, Šenov 2005.

Dnes už pamětníci mají hodně přes 80 let a je jich ještě méně než v roce 2005.
Paměť je živá, ale i ona vybledne. Nám, kterým byla předána, nezbývá, než ji opatrovat do chvíle, kdy vybledne též. A vybledne jistě, tak jako vybledly vzpomínky na války předchozí. Předáváni paměti však může leccos z toho uchovat pro příští generace.
Jedno takové předání mám před sebou. Je to knížka obsahem zajímavá a chrání velmi dobře paměť před vyblednutím. Knihu vydala Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2015 (tisk Euro print Přerov - ISBN 978-80-260-9346-6) a má dva tituly:

I. Francois Schaller - Vzpomínky jednoho Francouze na válku (1944 - 1945) v Československu. II. Zdeněk Smiřický - Osvobození městečka Dřevohostice.

Proti vyblednutí vzpomínek není lepšího léku, než paměti uchovat v takové, nebo podobné formě sdělení. Magistr Zdeněk Smiřický to umí skvěle a i tato publikace bude dnešním i budoucím čtenářům jak poučením, tak i dobrou formou předání paměti. Obsahuje vedle vzácných textů, též množství unikátních fotografií.
Májové události roku 1945 jsou pro paměť stále velké. Nedej Bůh, aby je překryly události stejné, nebo větší.

u pomníčku Rjaboje obálka knihy Zdeňka Smiřického


20:42 [Permalink

úterý, 26. duben 2016

Roboti


Karel Čapek zpopularizoval jméno umělého člověka (pravděpodobně Josef Čapek prvně jméno robot vyslovil) a vedle robotů vymyslel i robotky.
Roboti a robotky jsou dnes běžnými obyvateli virtuálního světa. Čím dál častěji musíte před vstupem do tohoto světa potvrdit, že nejste robot. Možná už sami roboti hlídají, aby se mezi ně nedostal člověk. Roboti jsou však těmi, kteří s vámi komunikují, když lidé na vás čas nemají. Roboti nespí a mají pro vás vždy milá, příkladně takováto slova:

"Vážená uživatelko, vážený uživateli,
děkujeme, že jste se na nás obrátil/a. Vaši zprávu jsme v pořádku obdrželi a ozveme se Vám co nejdříve to bude možné."

Podle toho poznáte, že s vámi komunikuje robot. Sice robot neví, jste li muž či žena, stejně jako nevíte vy, ozval li se vám robot, nebo robotka. Po několika dnech třeba obdržíte zprávu od živoucího tvora, To se pozná podle podpisu a dále toho, že na vaší otázku odpovídá rovněž otázkou.1:1
Na komerčních stránkách, které o sobě tvrdí, že: "Na 11 111 nabídek připadá jen jedna problémová", jsem se stal tou jednou problémovou právě já.
Čtyři dny jsem pak čekal na vyřešení problému a komunikoval s roboty. Došel jsem k závěru, že stránky "11 111" už ovládají jen roboti.
Pátý den - zpráva od člověka? Zdá se, že lidé, neví nic.
To už sami roboti pomohli zapeklitou situaci vyřešit.

"Alquest: "Požehnaný dni!"

Možná potomci Primuse robota a Heleny robotky jsou dnes těmi, kteří s námi komunikují, když lidé nemají čas.
Jasnozřivý Karel Čapek viděl daleko do budoucnosti, ale možná ani on nepomyslel, že nastane jednou doba, kdy s člověkem budou komunikovat roboti víc než lidé.

robot


18:55 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo