Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

neděle, 21. červen 2015

Stodola U Staré školy

stodoly vekostatku Šenov
Stodola bývala důležitou součástí života na vesnici. V ní byla jistota, že lidé i zvířata budou mít co jíst. Největší stodoly v Šenově patřily k zámku, však shořely v roce 1884 (Milan Pašík - Historie města Šenov v datech 2014), kdy panství šenovské patřilo Emmě Marii Fattoni, dceři Františky, rozené z Heinů (Hanuš Lankočí - Obec a panství Šenov). Byly záhy postaveny stodoly nové, zděné, které byly zbourány v roce 1947.
V první polovině dvacátého století už panství patřilo Bedřichu hraběti Larisch Mönich. V roce 1920 došlo k vyvlastnění půdy jeho velkostatku a k jejímu rozparcelování. Mnoho lidí tak získalo půdu, na níž si postavili domy. Při nich nemohly chybět stodoly. Obyvatelé Šenova byli převážně tzv. kovozemědělci. To znamenalo, že sice pracovali většinou na šachtách či v hutích, ale po šichtě se muži chopili pluhu a orali svou nově nabytou půdu, aby si zaopatřili jednak potraviny, také prodejem plodin, případně chovných zvířat a jejich produkce, splatili dluhy, které jim vznikly při stavbě domů a také stodol. Bez stodoly nemohl tehdy žádný dům fungovat. Stodola patřila k životu bezpodmínečně.
Dnes už se stodoly při nových domech nestaví, leda něco malého pro úschovu nářadí k ošetřování zahrady. Ale i stodoly z první poloviny dvacátého století už většinou plní jinou úlohu, než pro jakou byly postaveny. Přestavěly se na garáže ap. Třeba ještě někde pořád chrání úrodu z hospodářství, nejsou však už nezbytné pro život. Ovšem zapomenout na to, jak se lidé dokázali v minulosti o sebe postarat vlastními silami, by nebylo moudré. K tomu může pomoci stálá expozice ve Stodole U Staré školy, kterou slavnostně otevírá Šenovské muzeum v tuto středu 24. června 2015. V ní můžou návštěvníci spatřit vše, co pomáhalo šenovským kovozemědělcům přežít leckdy moc těžké časy. Jak důmyslné nástroje jim pomáhaly v práci, bude k vidění ve Stodole U Staré školy ve stálé expozici, která svá vrata otevře návštěvníkům tuto středu v 17. hodin. Stodola byla postavena v roce 2013 a nyní tedy začne plnit poslání, k němuž byla postavená, to je, uchovat vzpomínku na dobu ještě nedávnou, však už vytrácející se s jejími aktéry. Přejme ji, aby poslání splnila. Také lze expozici nazvat prafrázi - Šenov sobě. To proto, že všechny exponáty pocházejí z darů šenovských, kteří tyto předměty ze svých stodol přinesli do muzea ne pro to, že už jim překážely, ale naopak pro to, že si jich váží. Někteří s nimi ještě pracovali, jiní pamatují, jak s nimi pracovali jejich předkové. Něktetří už ani nevědí, k čemu ten či onen nástroj sloužil, ale jistě každý z vystavených předmětů sloužil dobře. Byl bych hlupák, kdybych chtěl zapomenout na zručnost svých předků. Proti zapomínání slouží i tato nová, stálá expozice Šenovského muzea. Ať žije - Stodola!
Stodola U Staré školy


20:41 [Permalink

pátek, 29. květen 2015

Také o lidech

"Hrozná zvířata ti lidé!" pravila Bystrouška a zívla

Citát z knížky Rudolfa Těsnohlídka - Liška Bystrouška.
Hodí se na pojmenování toho, co se přihodilo na Hukvaldech - to jest, odcizena byla socha Lišky Bystroušky. Je-li to recese, pak "setsakrapes" recese praštěná. Spíš to však vypadá na bezcharakterní jednání, podobno krádeži hračky z dětského pískoviště. Dobrého slova pro ten zlý čin nenalézám.
Zlé mysli se však podlým činem přec podařilo spustit v lidech cos dobrého. Vedle zvednuté vlny odsouzení toho činu, způsobilo zmizení sochy zájem lidí o samotnou pohádkovou bytost, jejího tvůrce Rudolfa Těsnohlídka, i největšího "popularizátora" pohádky Leoše Janáčka. Internetové vyhledávače po zadání hesla Hukvaldy s časovým filtrem jednoho týdne, zobrazují nyní především odkazy na články o zcizení sochy Lišky Bystroušky.
Sám jsem dosud Těsnohlídkův příběh Lišky Bystroušky nečetl, ani operu Janáčkovu Příhody Lišky Bystroušky nespatřil, ale příběh i socha se vinou životem nesmazatelně. Zatím jsem se četbou pohádky "dovzdělal". Bylo příjemné pobýt mezi postavami příběhu. Mám snad děkovat darebným lidem za to, že mne postrčili k četbě, kterou bych jinak nikdy nevyhledal a přišel tak o vzácné poznání krásného? Kouzelný liščí příběh jsem už dříve znal, ať už z ukázek filmového zpracování, nebo třeba z rozhlasové četby Karla Högra, ale především existence sochy v Hukvaldech udržovala ten příběh v povědomí. Paradoxně z povědomí ten příběh vystoupil o to silněji, když barbaři sochu ukradli.

Václav Větvička v knize - Poutník okouzlený rodnou zemí, napsal o Hukvaldech mimo jiné toto:

"......A právě ten zdejší liščí památníček je symbolický pro vazbu zemí koruny české: Autor kreseb v Těsnohlídkově Lišce, Stanislav Lolek, se inspiroval v lesích u Blatné v jižních Čechách, Moravan Těsnohlídek umístil její příběh do Drahanské vysočiny či Moravského krasu a Lach Janáček ten příběh zhudebnil."

Já ještě doplním, že model sochy Lišky Bystroušky v roce 1959 zhotovil ostravský akademický sochař Karel Vávra (*14. 9. 1914 Ostrava † 5. 8. 1982 Ostrava) a samotnou sochu odlili v tehdejší ostravské Nové huti,viz. Lašská brána. Podle informací z tisku (např. Zprávy aktuálně.cz), byla tato socha ukradena prvně hned dva měsíce po její instalaci v roce 1959. Byla odlita znovu a vrátila se na místo v oboře v roce 1962. Od té doby se stala socha nejznámějším a nejvyhledávanějším objektem Hukvald. Existují snad tisíce fotografií Lišky Bystroušky z Hukvald, ale už žádná další nemůže být pořízena. Prázdné místo na balvanech bude nyní fotografováno jako torzo. Fotografie si pořizoval snad každý, kdo před pomníčkem stanul. I já tak učinil v roce 1984. Fotografie však je podexponovaná a neostrá. Těch krásně ostrých, barevných je však tolik, že nespočítáš. A to je dobře.
Nevím, jak často jsou fotografovány jiné sochy, ale čiňme tak zhusta, neb až sochy zmizí, budou fotografie jedinou vzpomínkou. Nemám obavy, že by se snad mohla ztratit také socha Lišky Bystroušky sochaře Jiřího Marka v Brně, přesto nabádám, fotografujte, snímejte, hlaďte a hleďte, neb "setsakrapes":

"Hrozná zvířata ti lidé. Opravdu se v nich nevyznám", pravila Bystrouška.

Liška Bystrouška 1984

21:53 [Permalink

neděle, 24. květen 2015

Talentovaný kos aneb náhoda


kos virtuos

Jaro je příležitostí k objevování čistých radostí života. Podobně pojmenoval první knihu známé trilogie Jan Šmíd, oblíbený můj spisovatel.
Toho jara, vrtkavého počasím, objevil se na naší zahradě kos, který nezpívá tak, jako kosové v okolních zahradách. Repertoár trylků těchto ptáků bývá obvykle ne příliš rozsáhlý a lze jej snadno mezi jinými hlasy ptáků na jaře rozeznat. Repertoár, s nímž na letošním jarním koncertě vystupuje "náš kos", je však mnohem bohatší. Zpěv talentovaného kosa je virtuosní. Bylo snadné pomocí mobilního telefonu a funkce diktafonu, nahrát zpěv onoho koncertního mistra, když koncertoval na štítu stodoly. Snadné bylo také uložení záznamu do počítače. Už méně snadnou však byla úprava tohoto souboru tak, aby neobsahoval příliš dlouhá nadechnutí umělce a také všeliké vzdálené i blízké zvuky, nepatřičné pro zahradní koncertování. Upravit formát audia, který produkují některé mobilní telefony, je už úkol obtížnější. Přece se nakonec povedlo upravit audio soubor se záznamem koncertu talentovaného kosa do té míry, že jej lze nyní připojit jako ukázku.
K tomu mi pomohla - náhoda. Při poslechu pořadu Českého rozhlasu 2, Dobré ráno ze dne 17. 5. 2015 o náhodách hovořil, a o nich z dopisů posluchačů četl moderátor pořadu Rudolf Křesťan. V jednom z dopisů napsal o náhodě inženýr Pavel a hovořil v něm o náhodném setkání s přítelem Františkem (31.minuta pořadu). Krásně o tom přátelství hovořil hlasem Rudolfa Křesťana a já při tom byl hrd, že jmenovaný přítel František je také přítelem mým. "Náhodou" mi zrovna včera poradil, jak na záznam hlasu talentovaného kosa i na jiné záznamy, především audio. Ve stejné hodině a pořadu (náhodou) moderátor cituje (náhodou) ještě z dopisu přítele společného, Zdeňka. Jeho příběh náhody zazněl v 11. minutě pořadu) Náhoda je jen jiné pojmenování řízení života, které nenechává nic náhodě.
Jarní zpěv talentovaného kosa je možná náhoda, krůček evoluce, nebo krok daný předem. Pomáhá objevovat čisté radosti života. Je připomenutím přátelství. To spojení slov čistoty a radosti vystihuje dobře jarní pocity. Díky Vám Jane, Rudolfe, Františku, Milane, Zdeňku, i tobě kosáku, je život čistší a radostnější, a není to náhoda. Nebo přece to náhoda je? Příliš mnoho náhod, náhody smrt (parafráze rčení o psech a zajíci).


kos virtuos - odkaz na koncert


Odkaz na zahradní koncert


14:10 [Permalink

středa, 13. květen 2015

SNR

Slezská národní rada - kus historie Šenova XX století.
Slezská národní rada r-kus historie Šenova
To je název přednášky, kterou nám, kteří jsme o konání přednášky věděli (čtenáři Oběžníku města Šenova byli o tom zpraveni s dostatečným předstihem) přednesl doktor Václav Cichoň. Byla to přednáška velmi zajímavá, a kdo do Staré školy pro poznání v ten den přišel, neprohloupil. Každé připomenutí historie, zvláště nestranné, což musí být samozřejmostí, je cenné. Tak se cenným stala i tato přednáška. Jsem rád, že jsem jí mohl být přítomen.
dr.Cichoň Václav
Vztahovala se k instalované výstavě o konci války, přednesena na stejném místě, a byla doplněním toho, co je bohatě tam vystavené. Stará škola dovede překvapovat. Věřím, že každého návštěvníka tato výstava překvapila a mnohé další ještě překvapí.
Úvodníky Simony Slavíkové v Oběžníku města Šenova patří od únorového čísla seriálu: "Šenov v době II. světové války". Tyto skvělé úvodníky provázejí současnou výstavu víc než skvěle. Jsem jist toho, že právě tyto úvodníky jsou v Oběžníku nečtenějšími texty (podle sebe, soudím tebe) a tvoří skvělé spojení s výstavou.
Také přednáška Václava Cichoně byla výstavě podporou. Díky za podporu základu historie Šenova. Základem je poznání. Toho se ve Staré škole dostává vrchovatě všem, kteří o to stojí.
posluchači
Těm, kterým cesta do Staré školy tentokrát nevyjde, doporučuji navštěvu internetových stránek Šenova a přečíst si Oběžník města Šenova v archívu. I tentokrát jsou úvodníky Oběžníku výjimečné.

20:32 [Permalink

pátek, 1. květen 2015

Pamatuj, Pamatuj,

Píše se rok 2015 a v Šenově, jako i v jiných místech republiky, si v těchto dnech připomínáme především konce obou válek, které tolika lidem vzaly ten největší dar, život. A těm, kterým život byl ponechán, byl poznamenán navždy.
Moje generace už válku nezažila, ale následky válek přesáhují generace. Nám už není dáno zapomenout, ani bychom si to nepřáli. Avšak zapomenout můžou generace mladší, stejně, jako zapomněla generace po první Velké válce na to, že zlo války se může opakovat. A dříve, nebo později, zlo se vrací. To z první Velké války se vrátilo velmi brzy. Generace, která se sotva otřásla z války první, byla vržena ve válku ještě horší. Kdo věřil v osud, poznal, že je v té chvíli krutý jak může být jen člověk. A člověk člověku krutým byl.
Byli však naštěstí pro nás lidé, kteří dokázali se zlu vzepřít. Dnes si jich připomínáme a v srdci zní varování - Pamatuj! Pamatuj na to, že zlo se vrací.
Včera vpodvečer se sešlo jen málo lidí u pomníku padlých v Šenově, ale bylo to setkání důstojné. Starosta Šenova ing. Jan Blažek po vzpomínce na tu dobu, s místostarostou položili k pomníku květy. Po nich další a pak se někteří vydali k pomníku u řeky Luciny, což je místo kde při osvobozování Šenova 2. května 1945 padlo několik Sovětských vojáků, mezi nimi Silvestr Vasilevič Rjaboj (37 let). Pro Šenov jich 16 padlo. Tam na lukách jich pět uhořelo i se jmény v tanku. V místě, kde v roce 1945 tekla řeka, je dnes kvetoucí louka. Uplynulo od té doby už 70 let. Zdá se to být dlouhá doba z pohledu člověka, ale není.
Pamatuj - Pamatuj muselo být uvedeno na každém rozhlasovém přijímači. To a mnohé jiné je nyní k poznání vystavené v Šenovském muzeu ve Staré škole. Tolik vzpomínek na doby válečné se ještě v Šenově dosud nepodařilo na jednom místě předvést. Je to výstava vzácná, objevná, překvapující. Zítřejší sobota 2. května je vhodným dnem na objevnou cestu do muzea a třeba zastavení v lukách při pomníku na padlé vojáky před sedmdesáti lety. Tehdy sněžilo a bylo nevlídné počasí. Ani dnes není první máj jako ze slabikáře, ale třeba zítra bude slunce zářit. Slunce se vrací pravidelně, ale zlo také.
Proto pamatujme, že to, co se nám dnes zdá být neuvěřitelným, už se dříve stalo mnohokrát a stát se může znovu. Nikdy si to nikdo nepřeje, a přesto se to děje. Hudebník, profesor Jiří Hlaváč dnes ve vysílání Českého rozhlasu 2 řekl něco, s čím lze jen souhlasit, zvláště při vzpomenutí konce války, i toho slzavého v Šenově 2. května 1945. Nebudu citovat vše, co profesor Jiří Hlaváč v dnešním pořadu Dvojky řekl a raději připojím odkaz na tento pořad: Jak to vidí jen větu z toho ocituji - žiji i díky těm, kteří už nežijí
Pamatuj
Prosím, zastavte se v Šenovském muzeu, čekají tam na vás mnohá překvapení.

Fotogalerie - Šenov 30.4.2015


14:19 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
Top školky
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
Jana (mlčící)
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo