Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pondělí, 2. květen 2016

Blednoucí vzpomínky

2. květen 2016.

u pomníku, Za Pomníkem

Je to už 71 let, co válka v Šenově brala životy vyháněných okupantů, jejich pronásledovatelů i obyčejných šenovských lidí, kteří se těšili, že válka končí, však některým ukončila žití stejně. Jak byla zvyklá pět let, rozsévala smrt do posledních dnů své vlády.

V pondělí 2. května 2016 už jen hrstka "kladečů květin" u pomníku obětí válek si připomněla, že válečná tragédie v Šenově se už 71 let neudála. U pomníku se sešlo méně lidí vzpomínajících, než jich položilo život v Šenově v den jeho osvobození 2. května 1945.

A co na to Neznámý vojín?

Možná Karel Kryl kdysi nám vnuknul myšlenku, že chodit k pomníkům falešně truchlit je marnost. K tomu však "Píseň neznámého vojína" nenabádá. V Šenově násilím hynuli nejen neznámí vojíni, ačkoliv jím zde život skončil též. Těch, jejichž jména známe, je však víc. Všem máme za co být vděčni. Že si to připomíná už jen málo lidí, je jistě dáno víc jak půl staletím od konce války. Stalo se toho od té doby hodně, co by bylo též vhodné připomínat, ale smrt pod rozkvetlými stromy byla příliš krutá, byť jediná by byla, abychom na to nevzpomněli. Však jedinou nebyla. Půl sta světel života zhaslo před 71. roky v Šenově. Mezi posledními, kteří padli na půdě Šenova, byli vojáci Rudé armády u řeky Luciny. Tam, pod lipami, které v roce 1970 zasadila rodina padlého Silvestra Vasileviče Rjaboje je jeho pomníček. Bylo mu 37 let, když mu život v Šenově skončil. Daleko od rodného Buivolivtsi na Ukrajině, daleko od ženy Jeleny, dcery Niny a synů Nikolaje a Leonida.

"Čas skutečně letí a tak mnohé vzpomínky lidí na tuto událost blednou a není se ani čemu divit. Vždyť těm, kdož tenkrát vítali osvobozenecké armády, je již hodně přes 70 let. Mnoho pamětníků již také zemřelo a s nimi i vzpomínky. (Dr. Václav Cichoň - Věstník Šenovského muzea, Šenov 2005.

Dnes už pamětníci mají hodně přes 80 let a je jich ještě méně než v roce 2005.
Paměť je živá, ale i ona vybledne. Nám, kterým byla předána, nezbývá, než ji opatrovat do chvíle, kdy vybledne též. A vybledne jistě, tak jako vybledly vzpomínky na války předchozí. Předáváni paměti však může leccos z toho uchovat pro příští generace.
Jedno takové předání mám před sebou. Je to knížka obsahem zajímavá a chrání velmi dobře paměť před vyblednutím. Knihu vydala Vlastivědná společnost Žerotín Dřevohostice 2015 (tisk Euro print Přerov - ISBN 978-80-260-9346-6) a má dva tituly:

I. Francois Schaller - Vzpomínky jednoho Francouze na válku (1944 - 1945) v Československu. II. Zdeněk Smiřický - Osvobození městečka Dřevohostice.

Proti vyblednutí vzpomínek není lepšího léku, než paměti uchovat v takové, nebo podobné formě sdělení. Magistr Zdeněk Smiřický to umí skvěle a i tato publikace bude dnešním i budoucím čtenářům jak poučením, tak i dobrou formou předání paměti. Obsahuje vedle vzácných textů, též množství unikátních fotografií.
Májové události roku 1945 jsou pro paměť stále velké. Nedej Bůh, aby je překryly události stejné, nebo větší.

u pomníčku Rjaboje obálka knihy Zdeňka Smiřického


20:42 [Permalink

úterý, 26. duben 2016

Roboti


Karel Čapek zpopularizoval jméno umělého člověka (pravděpodobně Josef Čapek prvně jméno robot vyslovil) a vedle robotů vymyslel i robotky.
Roboti a robotky jsou dnes běžnými obyvateli virtuálního světa. Čím dál častěji musíte před vstupem do tohoto světa potvrdit, že nejste robot. Možná už sami roboti hlídají, aby se mezi ně nedostal člověk. Roboti jsou však těmi, kteří s vámi komunikují, když lidé na vás čas nemají. Roboti nespí a mají pro vás vždy milá, příkladně takováto slova:

"Vážená uživatelko, vážený uživateli,
děkujeme, že jste se na nás obrátil/a. Vaši zprávu jsme v pořádku obdrželi a ozveme se Vám co nejdříve to bude možné."

Podle toho poznáte, že s vámi komunikuje robot. Sice robot neví, jste li muž či žena, stejně jako nevíte vy, ozval li se vám robot, nebo robotka. Po několika dnech třeba obdržíte zprávu od živoucího tvora, To se pozná podle podpisu a dále toho, že na vaší otázku odpovídá rovněž otázkou.1:1
Na komerčních stránkách, které o sobě tvrdí, že: "Na 11 111 nabídek připadá jen jedna problémová", jsem se stal tou jednou problémovou právě já.
Čtyři dny jsem pak čekal na vyřešení problému a komunikoval s roboty. Došel jsem k závěru, že stránky "11 111" už ovládají jen roboti.
Pátý den - zpráva od člověka? Zdá se, že lidé, neví nic.
To už sami roboti pomohli zapeklitou situaci vyřešit.

"Alquest: "Požehnaný dni!"

Možná potomci Primuse robota a Heleny robotky jsou dnes těmi, kteří s námi komunikují, když lidé nemají čas.
Jasnozřivý Karel Čapek viděl daleko do budoucnosti, ale možná ani on nepomyslel, že nastane jednou doba, kdy s člověkem budou komunikovat roboti víc než lidé.

robot


18:55 [Permalink

úterý, 22. březen 2016

Velikonoce 2016

Příchod svátků Vzkříšení poznamenal další ne - lidský útok na křesťanství západního světa.
A při tom jaro dává tolik naděje životu povšechně. Blížící se svátky Velikonoční jsou před námi a každý z nás si nějak ty dny připomíná. Svátky umučení a vzkříšení Krista jsou tu už po staletí. Pro svátky je významný rok 325, kdy v Nikaie (Iznik - Turecko) koncil sjednotil den, kdy se slaví Velikonoce ( theofil.cz ).
Podstatný však je směr, kterým se křesťané vydali. Při psaní posledního příspěvku na blogu jsem v kronice Františka Koláře četl latinský nápis z první poloviny 19.století, vztahující se k smrti člověka.

OPORTET ENIM CORRUPTIBILE HOC INDVERE INCORRVPTIONEM ET MORTALE HOC INDVERE IMMORTALITATEM (Oportet enim corruptibile hoc induere incorruptionem et mortale hoc induere immortalitatem).

Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. První list Korinťanům kap. 15:53 (totéž v Bibli Jeruzalémské - Nový Zákon 1 Kor 1987 kap. 15:53 - Je totiž nutné, aby ta porušitelná bytost oblékla neporušitelnost, aby ta smrtelná bytost oblékla nesmrtelnost.)


Za připomenutím podstaty Velikonočních svátků nabízím odkaz na pořad České televize, který se mi líbil a rád na něj odkazuji. Křesťanský magazín

Přeji krásné Velikonoce.

krokusy 2016


10:44 [Permalink

neděle, 6. březen 2016

STROM

Písmena velké abecedy v nadpisu jsou na místě, neb budu psát o stromu opravdu úctyhodného stáří i velikosti. Ten pamatoval víc než jednoho malého kluka stojícího při něm. Musel však opustit místo, kde po tři staletí kořeny svými byl spoután se zemí Slezskou.
Už jsem nejednou o "STROMU" psal. Bylo to například při tvorbě stránky o šenovských lesích. Dnes můžu informaci o "STROMU" rozšířit díky kronice Františka Koláře, do níž jsem měl možnost nahlédnout. Kronikář už řádky své píše nebeským atramentem, ale v kronikách zanechal mnoho řádků o událostech pozemských, vzácných velice.
František Kolář
Tak se stalo, že jsem se dočetl o konci "STROMU", jehož fotografii pořídil můj otec ještě před tím, než byl pokácen. Kronikář František Kolář to zapsal takto:

Skácení 300 letého smrku:

Třistaletý starý mohykán, smrk v šenovském lese byl skácen v důsledku terénní úpravy (výstavba kal. nádrže) 30. III. r. 1961.
Jeho délka byla 38 m a průměr 1m 20 cm.

Zde musím poopravit zápis pana Koláře, neb se nejednalo o les šenovský, ale samozřejmě bartovický. Ovšem to je pouhý překlep kronikáře. On dobře znal, co k čemu patří. Jako my děcka tehdy, i on měl pro Bartovický les pojmenování "Bartovjok" a pro les Pežgovský "Šunovjok". Tak jsme tehdy mluvili.

STROM 1960


Také práce na nádrži pro č. kalu z Fučíku (Pokrok) v šenovském lese byla započata v únoru roku 1961.

Dále je v kronice tento zápis:


Na katastru šenovské obce od P. Ryšky směrem k usedlosti p. Aloise Bystroně bylo započato se stavbou nové silnice. S prací bylo započato 1. III. 1961.

Pod Bystroněm rok 1961

Druhá cesta v šenovském lese směrem k jámě Ludvík (Fučík III) bylo započato 23. II. 1961. Má sloužit jako hráz k vod. nádrži.

Pod schůdkami rok 1961

Všechna tato místa jsou mi známá a velmi blízká. Z podnětu toho vyhledal jsem fotografie míst, která jsem míval tolik rád. Dnes už se les v Horním Podlesí nepodobá příliš tomu, který jsem znal, však je stále lesem a možná jiným dětem utkví v paměti na pořád jako dříve se stalo mi.
Díky Františku Koláři jsem zavzpomínal na můj milý les, ale nejen na něj. Ve Františkově kronice jsou zapsány mnohé události v Šenově, které mohou připadat jiným jako bezvýznamné, ale pro rodáky znamenají připomenutí lecčeho významého, co je uloženo ještě v paměti z dob dětské nevinnosti. Můžu jako příklad uvést zápis v kronice o úpravě silnice na ulici Petřvaldské.

Oběžník č. 19/1966 z 19. XI.- 1966. Upozornění občanům u státní silnice ve směru Křižovatka - Petřvald,
od 5. prosince r. 1966 bude se provádět bagrování a snižování silnice v uvedeném úseku a z toho důvodu nebude lze tuto silnici používat za příjezd.

Po té silnici jsem chodíval léta a vzpomínky sahají až do doby, kdy cesta nebyla takovou rovinou jako je teď. Tenkrát se chodívalo, nebo jezdilo na kole z kopečka do kopečka. Už si nevzpomínám, kolikrát to bylo do kopečka a kolikrát s kopečka. Jisté je, že s kopečka to šlo od "Dumků", dnešní ulice Osadní na obě strany. Já však raději chodíval z křižovatky k Alejskému dvoru a pak podél lesa až domů. Vzpomínám na okrajové duby, jak mi sahaly větvemi na hlavu, když jsem cestou domů hledal nějaké hříbky na kraji lesa. Tak chodíval domů už můj otec. Ten les je dětstvím víc než mým pozdějším revírem. Kronikář dokázal to vše oživit. Kroniky jsou pokladnicí vzpomínek a být kronikářem je posláním. Dnešní doba umožní každému snadněji listovat a číst v kronikách. Je to četba z nejvzácnějších a úcta ke kronikářům je vždy namístě.
Na závěr něco úvah o lese, v němž po 300 let rostl smrk. Asi v polovině 17. století, možná v roce, kdy Jan Skrbenský z Hříště a na Šenově byl v Opavě přijat mezi starožitné panské rody. Třeba tehdy v roce 1661 vyklíčil pod mohutnými stromy lesa u potoka semenáček smrku. Z něj pak vyrostl mohutný strom, který odolával po tři staletí vichřicím, pilám a sekerám. Když byl pak už "STROMEM", nikdo se neodvážil mu život vzít. Přečkal i veliké smrště. Poslední, které odolal, postihla Šenov 14. července roku 1957 o půl osmé večer. Trvala pouhých pět minut, ale napáchala hodně škod. I toto Františkova kronika zaznamenala.

Bartovický les, dříve zvaný Obora Wald, nebo také Ober Podlessi, býval majetkem Skrbenských a patřil spolu s Bartovicemi do šenovského panství. V roce 1867 prodal Anton Skrbenský panství Františce Fatton (Fatton Fanny). Ta spolu s velkostatkem získala také lesy. Možná však ne všechny. Anton Skrbenský si nějakou část lesů ponechal. Na mapě stabilního katastru Bartovic z roku 1836 jsou poznámky tužkou v oblasti lesa Ober Podlessi (Horní Podlesí). Je pravděpodobné, že si Anton Skrbenský podržel tento les i po prodeji panství v roce 1867 a pouze díl lesa pod Křiwcem, patřící dříve hraběti Stanislavu Vlčkovi, získala Fatton Fanny. Západní část lesa měl v držbě také hrabě Vlček. Zbytek lesa, tedy jeho větší část držel možná Anton Skrbenský i po prodeji panství. Po Fanny Fatton získala panství její dcera Emma, provdaná za Josefa Aresina. Ten pak panství prodává hraběti Jindřichu Larisch Mönich. Jeho syn Bedřich hrabě Larisch Mönich byl posledním šlechtickým majitelem panství Šenov. Babička mi vyprávěla, že v Bartovickém lese sázela stromy, když pracovala na statku ještě za Larische. Les tedy přešel do rukou Larischů koupí celého panství. Když pak po roce 1918 vyšel zákon o záborech půdy, zůstaly v majetku šlechty hlavně lesy, o nichž se rozhodovalo až v poslední řadě.

Návrh na vyvlastnění půdy velkostatku Šenov - 5. 12. 1920 - obecní protokol čl. III.

Bartovický les zřejmě patřil Fridrichovi hraběti Larisch Mönich nadále i po parcelaci velkostatku. Nejzazším rokem, kdy přešel les do majetku obce Bartovice, byl rok 1945. Tehdy při pozemkové reformě byla odnímána půda Němcům, za něž byli Larisch Mönich také považováni. (4.10.1945 bylo z ministerstva zemědělství oznámeno, že stát přebírá po Laryšovi lesy i pozemky a rybníky. Milan Pašík - Historie města Šenov v datech 2014, Knihovna a Šenovské muzeum v roce 2014, tisk. Harok Šenov, str. 66 ) Od té doby už les jistě patří k Bartovickému katastru. To však nebránilo nikdy nám klukům ze Šenova do něj chodívat. A chodili jsme do něj rádi a často.

u lesa na mezním kameni

"STROM" vyrostl do výše 38 metrů. Stejnou výšku má socha Ježíše Krista v Rio de Janeiro. Dnes už je "STROM" pouze na fotografii, ale živoucí les dál existuje. Zda li bude za dalších 300 let ještě existovat?

17:39 [Permalink

neděle, 28. únor 2016

Slova, slova, slova aneb Ostrava opěšalá

Slovo "opěšalý" se v textech neužívá často. Vedle jiných významů, označuje jezdce, který ztratil koně.
Moravská Ostrava je od nedělního rána 28. února opěšalá, bez koně. Ač ne rodilý "Ostravak", přec jím pro mluvu jsem, koníčka (říkal jsem mu Ivánek podle románového koně Josefa Filgase) vnímal jako originální symbol černé Ostravy, před Novou radnici patřící. Ne tak soudili někteří "odborníci" na umění už při jeho instalaci v roce 2013. Patří se hájit právo na vyjádření názoru každého, ale slova: "strašný" "hrozný", "strašák" ap., zní z úst odborníků stojících proti koníkovi nepatřičně. Ta slova vyjadřují negativní soud dotyčného velmi jasně. Je snáze vyjádřit vztah k dílu kovářů těmi slovy než argumentovat lidsky, tedy složitě, což však může vést k porozumění i na protějším břehu.
Kolem soch bývá často více rozruchu, než zasluhují. O tom by mohli vyprávět Brňané, kde socha Jošta čeří hladinu veřejného mínění už dlouho. Sochy hledají svá místa obtížně. Lidé jim někdy zpočátku nerozumí. Jsou však nakonec akceptovány, jako stromy, které když vyrostou, jsou součástí našeho žití. Když pak strom, nebo socha zmizí, vyvolá to u některých lítost, u jiných naopak radost, a další budou lhostejní. Patřím k první skupině. Lituji stromů i soch, mizejících z našeho života. Co jiným život soužilo, to můj krášlilo. Zřejmě oprávněně byl "Ivánek" z místa před Novou radnicí po třech letech odstraněn. Už přesluhoval, ale zvykl jsem na něj a byl pokaždé rád, když ho spatřil, jak tam stojí s vozíkem roboty a přece svobodný. Lítala slova vzduchem a on tam jen stál. Hravě by ten vozík naplněný slovy utáhl, může však stát jinde, a snad i bude. Jeho zmizení připomnělo, jak mizeli koně v šachtách. Někomu možná byl "Ivánek" trnem v oku a jeho zmizení přineslo úlevu. Když koně spouštěli do šachty, umlkalo jejich ržaní. Lidem povrchu mizeli z očí. Zapomněli snad na ně? Zapomeneme snad na "Ivánka" my? Byl tu s námi už dlouhou, aby se na něj snadno zapomnělo. Doufejme, že bude pro něj brzy nalezeno důstojné stání a on bude "vytažen zpět na povrch" Bez ohledu na soudy o koníkovi některých jeho odpůrců, já na "Ivánka" nedám dopustit. Jeho "zjevení" v Ostravě, považuji za symbolické. Myšlenka spojit "robotu" a koně v jedno, je originální, těžko překonatelná
Slova, slova, slova. Na brzkou shledanou, Ivánku



Ivánek2016
2013 - Ivánek je dobrý!!!

19:50 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
Top školky
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo