Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

úterý, 3. duben 2018

Jarní

Je po Velikonočních svátcích a my vstoupili do vrtkavého aprílového počasí. To březnové však bylo stabilnějším pouze mrazem. Nicméně vzpomínka na čas předvelikonoční je ještě živá díky fotoalbu. Lze v něm spatřit, kterak na konci března vykvetly první jarní květiny. Sice krokusy se v noci musely před mrazem "schoulit", ale sluníčko jich občas rozvinulo, aby mohly lákat včely k první jarní hostině. Podobně se chovaly taktéž bílé sasanky, modré ladoňky i žlutavé květy hluchavek. Ne každý den na konci března byl slunečný. Také bylo mnohdy zataženo. I tak se vyplatilo vyjít do přírody, ovšem klíšťata se už též probouzela k životu a číhala, aby se na jaře prvně napila čerstvé krve. Krajina pod zataženou oblohou se může jevit ještě jakoby spící, ale míza už proudí vzhůru a zeleň listů se objeví velmi brzy. Zatím však převládají zimní barvy krajiny beze sněhu. V ní pak lze vidět temné stíny prošlé zimy. Tu hromadu stavební suti, kterou u řeky Luciny si někdo uložil, blíž k vodě zhaslou lišku, která zřejmě sražená autem spadla z mostu na místo, kde byla později nalezena. Řeka je tichá, jen párek březňaček se vznesl hlučně z její hladiny. Pěšinu na vyvýšeném levém břehu řeky přebíhá srnčí, do toho zní hukot splavu pod zamračenou oblohou, a to vše možná vyvedlo Trixi z klidu. Nová poznání nebývají snadná. Možná se i ten den vracela domů o něco raději než jindy. Ája ji však vítá doma radostně, a jen když Trixiina radost ze setkání přeroste únosnou mez, uchýlí se do bezpečnější výšky. Ája občas provokuje, ale ví, kde končí legrace.
U Luciny bývá Trixi nesvá, jakoby se něčeho bála. Chovala se podivně na levém břehu, stejně tak později i na břehu pravém. V těchto místech se v minulosti udály tragédie. Možná i po létech vnímá Trixi ten prostor jinak než jiná místa. Řeka navíc teče v těch místech jinde než tekla dříve. To vše je v krajině zaznamenáno a pes to ezotericky může rozpoznat.
Ve dnech, kdy slunce opět zhřívá zem, jsou i na zahradě místa ožívající, jako třeba jezírko, kde rybky už konečně vypluly po dlouhé zimě k hladině, aby se tam v jarním slunci hřály. Neboť ačkoliv ledy už z jezírka zmizely před mnoha dny, voda v jezírku je ještě chladná. Jedna rybka chladnou zimu nepřežila.
Večery bývají už občas prosluněné tak, že i na zahradě lze pobývat déle a sledovat prodlužující se stíny, až hvězdy a měsíc vyjdou, pak lze slyšet jarní houkání kalouse ušatého. Jaro má své kouzlo a krásu, už když začíná překrývat zimu. V dubnu ještě zima může jaru občas vzdorovat, však marně, jaro vždy nad zimou zvítězí. Ačkoliv se počasí globálně mění, zatím můžeme s jistotou vždy očekávat, že jaro přijde, a pokaždé se z něj radovat.
Někdo by mohl říct, že psát o jaru je kýčem. Příroda však kýčem být nemůže, je fascinující hlavně na jaře už věky věků. Budiž pochváleno jaro.


7kraska

Obrázky




19:31 [Permalink

čtvrtek, 29. březen 2018

Veselé Velikonoce

Veselé Velikonoce 2018

Veselé Velikonoce

21:24 [Permalink

pátek, 23. březen 2018

Lipůvka

Slovem úžas lze pojmenovat stav mysli, která žasne nad poznáním tvorby člověka, jenž přišlo pro některé z nás až, když už její autor není.

Ve středu 21. března 2018 v budově Městského úřadu v Šenově, starosta Jan Blažek, spolu s rodinou spisovatele a přáteli autora,"křtil" knihu - Kamarádi. Zatím co dílo autora Václava Chytila dále žije, nositel toho aliasu, Vítězslav Bělovský, už mezi námi není, neb zemřel 31. prosince 2016.
Po prvotním překvapení, že Václav Chytil je pseudonymem Vítězslava Bělovského, přišel opravdový úžas nad dílem autora, o jehož talentu věděli mnozí, však ne všichni, kteří vědět mohli. Tak to v umění bývá, že jednomu je dílo autora vším, druhý jej ani nepozná. Je pak možná jen osudem, že se o díle dozví někdo až, když už autor díla není na tomto světě. Dílo však může být nesmrtelným, když byl smrtelník talentovaný. Čím víc se nořím do díla Václava Chytila, tím víc jsem přesvědčen o jeho talentu, a že jeho dílo bude nesmrtelné (z pohledu lidského, jak o tom také Václav Chytil píše v jedné ze svých povídek). Kdyby jeho dílo nepoznal celý svět, tak v Šenově je jistě mnoho čtenářů, kterým knihy Václava Chytila jsou blízké teď, a po nich budou blízké dalším generacím napořád.
Mrzí mě, že jsem se s Vítězslavem Bělovským v životě míjel a jeho dílo poznal až, když už střetnutí s ním není možné. O to víc si cením odkazu, který nám Vítězslav Bělovský dílem zanechal.
Křest v zasedacím sále Městského Úřadu Šenov proběhl za účasti mnohých čtenářů knih Václava Chytila. Především to však byla rodina Vítězslava Bělovského, jeho manželka Dorothea, dcera Štěpánka, syn Karel a bratr spisovatele Miroslav, který vydání poslední knihy svého bratra sponzoroval. Vedle příbuzenstva, byli v sále lidé, kteří byli se spisovatelem spojeni přátelstvím, také ti, kteří byli, jsou a budou spojeni se spisovatelem jeho dílem. Mezi hosty nechyběl taktéž umělec z Lipůvky, Oldřich Harok. Lze bez nadsázky říct, že Lipůvka je líhní mnohých významných lidí. Už jen připomenu, že mezi hosty byla ředitelka Ostravského muzea, RNDr. Jiřina Kábrtová, která rovněž našla cestu do Šenova díky Václavu Chytilovi.
Autora knihy Kamarádi představil skvěle pan Milan Švihálek, přítel spisovatelův, který je šenovákem, když ne rodilým, tak s Šenovem srostlým a hodně výrazným. Výrazným byl i jeho "příjezd" do zasedacího sálu Městského úřadu (ten má, jako jediná veřejná budova v Šenově výtah pro imobilizované spoluobčany). Vyprávění o životě spisovatele Vítězslava Bělovského znělo z úst Milana Švihálka věrohodně. Legendární redaktor České televize zvládl svou roli výtečně.
Ačkoliv slovo křest, mělo by se vázat pouze ke zrození lidského života, však vítání nové knihy, lodi, či čehokoliv nového, též s lidským životem je spojeno, proto lze sotva nazvat jinak, než taktéž křtem. Křest knihy Václava Chytila - Kamarádi, byl především setkáním lidí s dílem rodáka ze Šenova.
Václav Chytil byl skvělým spisovatelem, a lze jen litovat, že kniha Kamarádi je opravdu jeho knihou poslední. Je však toho více, co nám autor zanechal. S vděčností toto vzácné dědictví přijímáme.

Mám rád stromy. Velkou část života jsem prožil pod lípami. Narodil jsem se a vyrostl v místech, kde se nad střechami domů klenula klenba staleté lipové aleje. Václav Chytil - Břízy a jiné stromy

předehra

Obrázky



20:55 [Permalink

sobota, 17. březen 2018

Severní vítr je krutý

"Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím." Refrém legendární písně Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, se hodí pro dnešní den, kdy venku hučí meluzína, jako by byl leden, ne březen.
Přes ten severní vítr, vydal jsem se s Trixi opět trasou Šenovské naučné stezky. Minulou sobotu jsem byl unesen západem slunce nad Šajarem, v jižní části Šenova. Zdálo se tehdy, že jaro už brzy rozvine barvy jiné, než měla černobílá zima.
Po týdnu je jinak. Bílá opět dominuje v krajině, o jarní zeleni ni vidu, ni slechu. Příkladem změny krajiny, můžou být snímky ulice "K Pískovině" ze soboty 10. března a dnešní, t.j. ze 17. března. Inu, příroda vývoj počasí lidem předem nesděluje. My pak jsme překvapeni. Tak tomu je už po věky věků.

Vyšli jsme s Trixi cestou na "šenovské mosty" směrem jižním, kdy severní vítr nebyl zdaleka tak krutý, jako když jsme se vraceli zpět. Mosty byly opravovány v roce 2006. Tehdy byl v Šenově neuvěřitelný klid, za to dnes se kolem nás automobily míhaly bez ustání. Pozornost však přesto upoutala svodidla na mostu nad "autostrádou". Evidentně svodidlům schází něco, co bylo dříve jejich součástí. Schází totiž ochranná ocelová plochá ocel, které dříve mohla bránit Trixi, aby se dostala pod svodidlem na vozovku. Ony tzv. plocháče ("flachajzy") byly přišroubovány na sloupcích mnohými šrouby na trase dlouhé asi 90 metrů. Tedy ty, až na několik metrů, byly z mostního svršku odšroubovány, a zřejmě použity jinde, jistě na místě potřebnějším.
Pokračovali jsme pak ulicí Na Šutrovině, dále ulicí Dubovou a Šajarskou na ulici K Pískovině, kde jsem pořídil srovnávací snímek této romantické ulice v rozmezí jednoho týdne. Potom jsme vkročili na území Václavovické, lesem k přírodní památce - pískovině. Zima však skýtá obraz pískoviny opravdově zimní. Trixi se v tom lesíku cos nelíbilo a jevila silnou snahu se vrátit. Snad skřípání dřeva ve větru bylo příčinou Trixina neklidu. Vrátili jsme se tedy na ulici a pokračovali směrem na Lapačku, potom přes Šimšku zpět na Volenství a ulicí Dubovou kolem Volenského rybníku na cestu Šenovskou. Stromy, hlavně duby na ulici Dubové, jsou už věkovité a mnohé mají na kahánku, nebo už dokonce padly k zemi. Teď v zimě je ulice Dubová v dosti žalostném stavu. Trixi také zkoumala bobří práci na břehu Volenského. U něj jsme naštěstí tentokrát nenarazili na přítomnost člověka, neb jeho činnost v těchto místech bývá taktéž občas patrná tak výrazně, jako ta bobří. Zatím jsme narazili na lidské odpadky jen při staré cestě k nádrži Odona Urbance při minulé procházce.
Při toulání se Šenovem je vždy něco zajímavého k vidění. Pohled na chybějící části mostu, nebo odpadky ve volné krajině, jsou však pohledy ne libé, však změny přírodní nás dovedou stále uchvacovat.

Dnes byl severní vítr krutý, ale přesto krajina laskavá k tomu, kdo se nedal větrem od procházky odradit.

Obrázky

20:29 [Permalink

čtvrtek, 8. březen 2018

Ivo Novák

Mona Lisa - Ivo Novák


Ve středu 7. března proběhla ve Staré škole vernisáž výstavy obrazů malíře Ivo Nováka, rodáka z Václavovic. Malíře představil spolurodák Milan Pastrňák, jenž má o malíři Ivo Novákovi, ale i o dalších umělcích, rodácích z téže starobylé vesnice, ty nejobsáhlejší informace. Mezi obrazy zátiší a místní krajiny, jsou taktéž vystavené obrazy, inspirované starými mistry. Ivo Novák si troufl i na Monu Lisu Leonarda da Vinci, kterýž to obraz byl jedním z prvních olejů namalovaných Ivo Novákem. Dalšími výraznými obrazy jsou též ty, inspirované neméně slavným malířem Vincentem van Goghem, například "První krůčky (Les premiers pas - podle Milleta) , nebo "Most Laglois u Arles" (Le pont de Langlois). Obrazů je vystaveno dost, aby si mohl každý návštěvník najít ten svůj, který mu promluví do duše. Bylo, je a bude si z čeho vybírat na této výstavě, která potrvá ve Staré škole do 30. dubna. Nutno ještě říct, že výstava je částečně prodejní, takže některé obrazy můžou návštěníci získat, a věru je z čeho si vybírat. Obrazy krajiny, zvláště té naší, blízké srdci, jsou velmi lákavými díly malíře Ivo Nováka. Z moha pláten, je to například obraz kostela v Bruzovicích.


Bruzovský kostel

O tomto pracovitém umělci lze mnohé se dozvědět na stránkách Milana Pastrňáka zde:Toho, kdo byl na vernisáži výstavy včera ve Staré škole, jistě dílo Ivo Nováka mile překvapilo. Kdo obrazy Ivo Nováka dosud neviděl, má možnost spatřit jejich výstavu do konce dubna. Bylo by málo, vidět výstavu jen jednou, natož ji nevidět vůbec.
Ivo Novák a jeho dílo stojí za zastavení ve Staré škole, kde vedle výstavy malíře současného, je dosud také výstava kreseb malířky z doby minulé, Henriety Skrbenské. Obě výstavy stojí za shlédnutí. Stará škola opět vynikajícím obsahem svých sálů zve k návštěvě.







19:41 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo