Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

neděle, 27. prosinec 2015

Čas po vánoční

světlo z Betlehému

Je čas po vánoční. Světlo betlémské už zhaslo a my spějeme ke konci roku 2015. Světlo z Betléma tradičně do Šenova přinesli skauti, kteří jej na Štědrý den předávali všem, kteří o něj požádali. Díky vám skauti.
Co nás čeká v roce novém 2016, to si netroufám předvídat, neb život se mění tak, že jej předvídat nejde. Lze si jen přát, aby nový rok 2016 byl jen lepším než ten předchozí, ačkoliv i v něm bylo vedle smutných chvil také mnoho radostného.
V listopadu dvacátého pátého už jsem nemohl být přítomen na vernisáži výstavy - Co dokáží "Herdulky" aneb něžná krása paličkované krajky - , kterou pořádala Knihovna & Šenovské muzeum. Výstavu jsem navštívil až v prosinci, kdy jí do té doby spatřila už většina šenovských, ale jistě i mnoho přespolních. O výstavě už informoval prosincový Oběžník města Šenova, přesto si neodpustím vlastní komentář. Výstava je vskutku skvostná a návštěvníka oslní krajkovím, ale též poezií. Neb ničím menším tvorba paličkovaných krajek není. Dámy Bohumila Slívová a Kateřina Pavlíková tvoří poetické obrazy. Čekal jsem výstavu krajkoví, andělé však jsou na výstavě přítomní.
Návštěvník žasne, čeho lze touto nesmírně pracnou tvorbou dosáhnout. Na výstavě jsou básně, jedna krásnější druhé. Jsem šťasten, že jsem mohl výstavu spatřit. Byla překrásným vstupem do svátků Božího narození.

Bohumila S.Kateřina P.Bohumila S.

Výstava potrvá až do konce ledna 2016.


Ale nejen paličkovaná poezie k svátkům vánočním zvala. Dostalo se návštěvníkovi Knihovny & Šenovského muzea také k potěše ducha vánoční poezie psané, a to v Almanachu 2015 Žofie Zejdové, Literárního klubu Petra Bezruče. Poezie doplněná tentokrát fotografiemi Stanislava Kadlece je dílkem vpravdě zdařilým.

"Život je cesta v daleké krajině, každému do kroku vítr jinou píseň hraje!"

Žofie Zejdová - Almanach 2015.

Ještě v duši světlo betlémské zůstává, ale Jabůrci už ládují kanóny k oslavě konce starého roku a začátku nového. Svatá Barboro, opatruj nás i je.
Dalším dílkem, které připravila na Vánoce dětem opět Žofie Zejdová, je leporelo "O andílku Antonínovi". Roztomilou pohádku provázejí obrázky Ivy Karasové-Třískové. Určitě nejen andílek Toníček našel pod stromečkem tuto roztomilou knížku.

leporelo

Končící se rok přinesl mnohé knížky. Jedna z posledních, která se mi dostala do rukou, je knížka Pavla Štěpánka - Mecenáši Josefa Mánesa - portugalský rod Silva Tarouca a jeho vliv na českou kulturu. Je to publikace bohatá na informace a obrazovou přílohu. Je doplněním dřívějších studií o našem slavném malíři a jeho vztahu k rodu Silva Tarouců. Přivítal jsem knížku s radostí a můžu ji doporučit každému, koho historie umění zajímá. Lze ji objednat k tisku. Realizace tisku probíhá ve Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci velmi rychle (5 dnů) a cena je příznivá, vzhledem k bohatému obsahu knihy. Zde si lze knihu objednat.

obálka knížky

Vánoce přinesly dětem radost z dárků, avšak sníh nenapadl a krajina vypadá spíš jarně. To se však může brzy změnit. Dospělým postačila k Vánocům knížka. Ta je darem ne malým a udělá radost velikou tomu, kdo to očekává. A takových, co podobný dárek očekávali, je jak doufám stále dost. Je potěšitelné, že někdo pro nás knížky píše.

Končí starý rok. Slyším o zákazu kouření na místech, které se podílí na zaměstnanosti lidí v regiónu stejně, jako se ono místo podílí na jeho znečištění. Ačkoliv se občas chováme jako praštění, žijeme na místě, k žití víc než vhodném. Je mnoho míst ve světě, která jsou k žití vhodná už méně. Jsem zde rád.

Přeji všem lidem dobré vůle zdravý rozum i v roce 2016.


Martin 6 let

14:00 [Permalink

středa, 23. prosinec 2015

Vánoce


Očekáváné, jsou opět tu.

koník


Každý rok v tom čase dávám zde k dobru pohádku, ale rok 2015 je i na konci výjimečný. Nezbyl čas na mnohé tradice adventu, včetně vánoční pohádky. Přesto nebudou štenáři PB o tradiční pohádku ochuzeni. Není v pravdě pohádkou, spíš jen příběhem trochu pohádkovým, však ne zcela smyšleným. Opravdu v Šenově kdysi na mlýně žil mlynář Jiří Naisar, který měl syna Jana. Ten byl panským kočím na zámku Skrbenských. Johanes Naisar s manželkou Annou Zekzulkovou měli syna Josefa a ten se stal kočím na panství barona Filipa Skrbenského v Dřevohosticích. Ty se dříve nazývaly též Dřehostice. Tam se oženil s Františkou Skladnyovou. Historie skrývá nejeden zajímavý příběh. Příběh o Josefovi, Frantině a vandrovním, pohádkou být může, když ve vás vzbudí příběh obrazotvornost. K napsání pohádky nebyl tentokrát dostatečný čas. Ovšem příběhy dávné jsou vhodné ku snění.Ten o Josefovi a Frantině má pravdivý základ a k pohádce přece blízko. Příběh o koních, kočích (německy kutcher) děvčatech, chlapcích a lásce je samo pohádkou odvěkou. Kéž po nás zůstanou pohádkové příběhy též takové.
Příběh mohl být napsán díky inspiraci přítele z Dřevohostic. František zná dobře historii svého rodiště a neunikla mu informace v matrice, kde je o Josefu, kočím v Dřevohosticích záznam.


povoz


Přeji krásné svátky Božího narození a v novém roce 2016 jen málo stresujících zpráv a více pohádek s dobrým koncem.


Pohádka

09:20 [Permalink

pondělí, 16. listopad 2015

Krasohledění aneb vždycky až pak

Sedliště, Bezručova vyhlídka 15.listopadu 2015.
Temné mraky nad kopcem Baba a déšť vítal účastníky setkání při křtu Almanachu 2015 - Krasohledění, autorky Dagmar Sofie Molinové. Křest byl zlatým hřebem toho setkání, ale před tím shromáždili se přítomní kolem ohně při Múzách Emila Adamce, kde Slezský zemský hejtman Koruny České Ing. Vítězslav Oram přednesl motlitbu a zpíval se chorál.
Na lukách kolem vyhlídky jezdci na koních, na vyhlídce lidé při ohni, na hlavy padající déšť a vítr. Cos mystického bylo v pohledu na trochu bizarní shromáždění.

Baba 2015
Jezdci na koních zmizeli, oheň pohasl a déšť i vítr sílil. Lidé posilnění na duchu, odebrali se pod střechu, by pookřát také na těle.
Pak takřka v rodinné atmosféře byl vodou pokřtěn Almanach 2015 Dagmar Sofie Molinové - Krasohledění, a z něho pak čteny básně samotnou autorkou, též jejími přáteli, mezi nimiž nemohla chybět předsedkyně Literárního klubu Petra Bezruče Dajána Zápalková. Málokterý z přítomných si po té co vyslechl ukázky poezie, Almanach 2015 neodnášel domů.

Dagmar Sofie Molinová
Nebylo možné nevzpomenout také na Josefa Bartoně, který už jen shůry na básnířku zhlíží. Býval jí přítelem a napsal jí v předchozím Almanachu na závěr toto: "Z vesmíru tak sestoupila do života".
Josef Bartoň v roce 1969 citoval v Odrobinkách II - Životu naproti Honoré de Balzaka: "Žena je nejdokonalejší ze všech stvoření, je přechodem od člověka k andělu." Možná jinými slovy, ale obsahem tímtéž, by v tu neděli u křtu hovořil o autorce skvělé, leč Josef Bartoň zemřel v Sedlištích 30. října.2015. Ve vzpomínkách byl na Babě v tu neděli s námi.
V roce 2012, kdy na stejném místě byly křtěny Almanachy tří autorů, svítilo slunce a vše se zdálo být krásné.

 Baba 2012 - Dajána Zápalková, Emil Adamec, Dagmar Molinová, Josef Bartoň

Včera se nebe zatáhlo nejen na Babě. Paříž potemněla terorem. I toho účastníci vzpomněli.

Baba 2012 - PhDr. Josef Bartoň, Mgr. Emil Adamec
Na Babě včera scházel Mgr. Emil Adamec, velký přítel Josefa Bartoně, ale nescházel hlas Koruny České, která už tradičně na tomto místě vystupuje u podobných příležitostí, a jejíž místní společnosti Slezsko - Frýdek Místek je Emil Adamec předsedou. Včerejší setkání řídil místopředseda společnosti Ing. Vítězslav Oram. Nutno dodat, že Dagmar Sofie Molinová je jednatelkou místní společnosti monarchistické strany.
Od roku 2012 se svět zase pohnul v základech. Na Babě v listopadu 2015 byl kousek světa sice zahalen mraky, ale byl tam přítomen také duch - Krasohledění, protože hledět jenom černě nikam nevede.
Dovolím si citovat jednu báseň z Almanachu 2015

Pod proudem dění

Pod proudem dění
občas
člověče, zastav se
spočiň v kráse

Pod proudem dění
občas
Koukáme vykuleně
život kams uhání
stále

občas
třeba vykolejí vlak
Lidé se zastaví
vždycky až pak

občas
vichřice stromy poláme
a nám dojde, že přírodu vlastně neznáme …
vždycky až pak

občas
se nás láska dotkne
slunce duši krajkou protkne
už je to tak

občas
umře někdo blízký
bolí nevyřčené stesky
vždycky až pak

občas
v srdci růže zavoní
trnem kapka krve zaroní
vždycky až pak

občas
slzy tečou samy
schovat chceme se u mámy
už je to tak

pod proudem dění
občas
člověče, zastav se
spočiň v kráse.


Dagmar Sofie Molinová - Krasohledění - Almanach 2015

V poezii Dagmar Sofie už v "panském" stavu je. O tom nepochybuji.

Byl to den "Krasohledění", i přes chmury na duši i na obloze nad Babou v Sedlištích. Bohu díky za takové dny.

Sedliště - Baba - Listopad 2015

11:13 [Permalink

pátek, 30. říjen 2015

Zvony pro Šenov

Vlastně mělo být napsáno - Zvony pro Rovereto.
28. říjen 2015, Den vzniku samostatného státu Československého.
Slunce ten den přívětivě hřálo a lidé svátečního dne užili, třeba k návštěvě hřbitova, pár dní před dušičkami. Tam na hřbitově také "odpočívají" ti, kteří vzniku republiky obětovali zdraví i život.
Večer pak, když slunce na obloze vystřídal měsíc, sešla se nás "hrstka" u pomníku padlých v Šenově. Setkání zorganizovali skauti ve spolupráci s městským úřadem a kostelem Českobratrské církve evangelické v Šenově.
Oč vlastně šlo.
Pietní akt - Zvony pro Rovereto, jak mi sdělil vedoucí střediska skautů v Šenově Martin Sukač - Rádio, probíhá v Šenově už čtvrtým rokem. Jako v Šenově, tak i na mnohých jiných místech, se ve stejnou hodinu rozezní zvony z věží kostelů, či odjinud. Je to akt k uctění památky těch, kteří položili život ve válkách.
Tradice pochází z Rovereta, města při řece Adige a jezera Garda, poblíž Trenta v Itálii (Trentino - Alto Adige). Městu přezdívají - Město míru.
Později byli padlí ve válkách děleni na ty, kteří bojovali za osvobození národů, a ty, kteří jakoby stáli proti tomuto osvobození. Však všichni přišli o život nechtíc.
La Campanela della Pace di Rovereto je památník, kde denně ve stejnou hodinu odbíjí jeden z největších zvonů světa - Maria dolens - Matka trpící. Říčanská výzva
28. října 2015 se k zvonu Matky trpící v Roveretu přidal i zvon šenovský. Jsem tomu upřímně rád.
Před zvoněním pronesl krátkou řeč starosta Šenova Jan Blažek. Po té byly položeny k pomníku květiny a zazpívali jsme si hymnu, tu Československou.
Ctít padlé ve válkách, může být jen malým poděkováním za to, že dnes dosud žijeme v míru.
Nynější pomník je dílem sochaře Antonína Ivanského a byl instalován v roce 1948.

Před tímto pomníkem, stál na stejném místě pomník, věnovaný obětem z první války světové. Ten za okupace v roce 1940 zničili Němci. Jak se uvádí v kronice Šenova, autorem prvního pomníku padlých, jenž představoval muže lámajícího své řetězy otroctví, byl sochař Augustin Handzel.

1 pomník


Učitel Ladislav Kiška v knize - Starší historie a pamětihodnosti obce Šenova ve Slezsku píše, že autorem prvního pomníku byl sochař Jan Štursa. Všechny zdroje však uvádějí 6. listopad 1921, jako den, kdy byl pomník odhalen. Tehdejší kronikář a starosta Šenova Antonín Břuska zapsal do kroniky, že úkol zhotovit pomník padlých pro Šenov dostal Augustin Handzel. Starosta měl jistě informace správné, když byl při tom.
Ovšem ani kronikáři nebyli neomylní a namnoze jim scházely správné informace. Tak se mohlo například přihodit, že uvedený v kronice seznam padlých v první světové válce obsahuje 19 jmen, zatím co nynější deska na pomníku uvádí jmen dvacet. Přibylo jméno Tomana Františka. Taktéž seznam padlých v Šenově v roce 1945 je v kronice jiný, než seznam jmen na nynější desce pomníku. V kronice je bezprostředně po válce zapsáno 16 jmen a dnes je na desce pomníku jmen 26. Co jméno, to krutý osud. O některých z nich velmi pěkně psala v letošních úvodnících Oběžníku města Šenova Simona Slavíková, ředitelka knihovny a muzea.
Důležité především je, aby pomník nynější nebyl už nikdy zničen, ať z vůle kohokoliv, a nemusel být rozšířen o další tabuli se jmény obětí války. Každá válka byla utrpením. Zastavit válku není v silách jednotlivce, začít ji však jednotlivec může. Poslouchejme srdce a zvon.
Ve středu jsme si připomněli vznik republiky a podíl legionářů na tom. Ne všichni však mohli a stali se legionáři. Na seznamech obětí první světové války jsou také ti, kteří padli na straně Rakouska.
Pro všechny v tu středu srdce zvonů bily, i to šenovské.
Přes malou účast na "zvonění", potěšitelným bylo, že i mladí byli přítomní. Ve válkách především mladí ztrácejí to nejcennější.

Zde je odkaz na fotografie z toho dne Galerie - Zvony pro Rovereto a také na stránky těch, kteří to v dobrém slova smyslu spískali.
Skautské středisko Šenov



Díky.



20:25 [Permalink

středa, 21. říjen 2015

Milánkové aneb Tajemství

Od doby, kdy jsem prvně četl knížku Jiřího Růžičky - Tajemství třetí tůně (edice KARAVANA 1961) uběhla už řádka let. Četba o hlasu Bukače velkého byla tehdy tak vzrušující a tajemnou.
Ne méně tajemnou a vzrušující byla přednáška Milana Zacha Kučery, ve Staré škole dne 21. října 2015.
Dříve než mohla ředitelka Knihovny a muzea Šenov, Simona Slavíková, přivítat spisovatele Milana Zacha Kučeru, vešel do sálu vzácný rovněž host, spisovatel domácí, první vedoucí letopiseckého aktivu Šenov po roce 1989, Milan Pašík. Přivítal ho letopisec rovněž, Milan Pastrňák.

vlevo Milan Pašík, vpravo Milan Pastrňák


Vedle tří jmenovaných Milanů, mohl být v sále přítomen nejeden další Milan. Lze tak usuzovat směle, neb sál, čítající na padesát míst, byl po sedmnácté hodině naplněn zcela. Nejednoho z nás, zvláště přítomného zástupce města, místostarostu Antonína Ševčíka, taková účast překvapila velice a mile.
Po počátečních potížích se synchronizací ntb s místním projektorem, spisovatel dokázal po dvě hodiny udržet pozornost diváků. A není divu, vždyť to, o čem nám vyprávěl, bylo hodně zajímavé.

Milan Zacha Kučera spisovatel, Simona Slavíková ředitelka
Kdo nebyl přednášce účasten, může si přečíst knihu Milana Zacha Kučery - Největší tajemství Třetí říše (AOS Publishing 2013 druhé vydání. Za to první obdržel autor cenu Egona Erwina Kische za literaturu faktu). Kniha je nabízena v knihkupectvích a zajisté lze si ji půjčit také v knihovně.
Milan Zacha Kučera už pro Šenov tajemstvím není a to je dobře. Besedy a přednášky pořádané Knihovnou a muzeem mají už tradici a jsou mezi občany oblíbené.
A nemusí se jednat vždy o tajemství, ačkoliv to přitahuje lidstvo odjakživa nejvíce. Musím zmínit také knížku novou, odhalující Největší tajemství templářů Arnošta Vašíčka (Mystery film Ostrava 2015, tisk. Oldřich Harok Šenov). Snad můžu doufat, že také slavného šenovského rodáka jednou přivítáme ve Staré škole. Kniha - Největší tajemství templářů,kterou mi věnoval sám autor (a kterou jsem četl s velkým zaujetím), dává tušit, že rovněž přednáška s besedou o tajemství nejen templářů, může být velice atraktivní.
Lidé mají tajemství rádi, při tom touží po jejich odhalení. Autoři, kteří umí tajemství rozplétat máme rádi, protože pomáhají udržet mezi tajemstvím a jeho odhalením tu správnou míru. K tomu může Knihovna a muzeum Šenova napomáhat velmi. A činí tak, což je moc dobré. Naštěstí už není tajemstvím, že do Staré školy láká lidi kvalitní program.




21:11 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
Top školky
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
Jana (mlčící)
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo