Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

středa, 23. květen 2018

Šenovský zámek a jeho osud

Několik máš náčrtů jen, ledabylých zkiz,
a už voláš z plna hrdla: "Národe můj viz!"
Nekřič tolik, vyčkej trochu, pracuj neúnavně stranou,
svolej národ, až tvé dílo bude stát za podívanou.

Josef Kalus, valašský básník.

Kolektiv autorů pracoval neúnavně stranou už dost dlouho na to, aby mohl říct, národe viz knihu, která se tvořila ne snadno. Nyní už je konečně na světle Božím a zůstane na něm tak dlouho, jak čtenáři ji budou číst.

Kniha bude představená veřejnosti v pátek 25. května 2018 na Dětském dnu pořádaném Městem Šenov, na prostranství před ZUŠ a v Zámeckém parku. Zahájení bude v 16:00 hodin. Kdo bude chtít knihu získat, bude mít k tomu první příležitost právě v pátek. Kniha nebude jediným bodem, ačkoliv významným ano, programu Dětského dne. Vedle knihy, čekají návštěvníky i jiné atrakce a občerstvení, což jsou dobré důvody pro návštěvu Zámeckého parku v pátek odpoledne.

obálka knihy

13:57 [Permalink

pátek, 11. květen 2018

Toni

ilustrace



Urozené dítě v zámku šťastně žilo,
tam v dívku spanilou se rozvinulo.
Jako krásné kvítí,
však zapletla se v lidské síti,
když mladé kvítí utrženo bylo.

Budeš má - krásná ženo, pravil též urozený pán,
však mladá žena neslyší, co říká on,
zalíbí se jí však jeho plán,
když ze rtů odečítá jeho hlasu tón.

Do náruče Oty, Toni padá,
má milujícího muže, a je tak mladá.
Dětí urozené s ním plodit bude,
netuší však, co jí čeká, co bude?
Je tak krásná, šťastná, mladá,
se svým Otou v Schönhof jede ráda.

Však nebyl to tak skvělý plán,
ne manžel v Schönhofu je pánem, ale tchán.
Ten nevěstu v lásce příliš nemá,
jiný domov mladým hledá.
Nemohla Toni s tchánem žít pod jednou střechou,
ze Schönhofu odjíždí pryč s milovaným Otou.

V nedalekém zámku spolu žili,
dětí měli, mladí, šťastní byli.
Když v Schönhofu po létech bez moci už byl tchán,
teprve pak Toni s Otou dokonali plán.
Co tchán započal, oni dokončili,
chrámu Božímu v Schönhofu svěcení učinili.
Toni však dobře věděla, že za jejími zády si lidé špitají,
smějí se jí, že slova jejich, uši Toni tají.
Zlá je za to Toni na lidi,
skrytá na empoře,
raději jich při mši Svaté nevidí.

Oči farníků vzhůru k empoře hledí,
ví, že Toni je tam přítomná,
však šeptají si o ní, jsou bledí,
sloužící z empory svou paní snesli,
povídala její komorná.

Neměli se jí vysmívat,
ač nebyla jednou z nich,
přec leckterý měl svou paní rád,
leckoho přešel rázem smích.

Mrtvá je Toni, ta která měla plán,
život její jest dokonán.
Takovou pověst o ní lidé mají,
že zlou byla paní, to prý věděl už i její tchán,
však to, že odříkat ze rtů musela, se tají,
což byl k zlobě neduh dán.
To každá děvečka v Schönhofu věděla,
však neduh byl nikým do pověsti psán.

Ta pověst haní Toni,
a možná je i pravdivou,
však se jí zastat nemůžu ani,
že byla ne tak zlou?

Toni



06:13 [Permalink

úterý, 3. duben 2018

Jarní

Je po Velikonočních svátcích a my vstoupili do vrtkavého aprílového počasí. To březnové však bylo stabilnějším pouze mrazem. Nicméně vzpomínka na čas předvelikonoční je ještě živá díky fotoalbu. Lze v něm spatřit, kterak na konci března vykvetly první jarní květiny. Sice krokusy se v noci musely před mrazem "schoulit", ale sluníčko jich občas rozvinulo, aby mohly lákat včely k první jarní hostině. Podobně se chovaly taktéž bílé sasanky, modré ladoňky i žlutavé květy hluchavek. Ne každý den na konci března byl slunečný. Také bylo mnohdy zataženo. I tak se vyplatilo vyjít do přírody, ovšem klíšťata se už též probouzela k životu a číhala, aby se na jaře prvně napila čerstvé krve. Krajina pod zataženou oblohou se může jevit ještě jakoby spící, ale míza už proudí vzhůru a zeleň listů se objeví velmi brzy. Zatím však převládají zimní barvy krajiny beze sněhu. V ní pak lze vidět temné stíny prošlé zimy. Tu hromadu stavební suti, kterou u řeky Luciny si někdo uložil, blíž k vodě zhaslou lišku, která zřejmě sražená autem spadla z mostu na místo, kde byla později nalezena. Řeka je tichá, jen párek březňaček se vznesl hlučně z její hladiny. Pěšinu na vyvýšeném levém břehu řeky přebíhá srnčí, do toho zní hukot splavu pod zamračenou oblohou, a to vše možná vyvedlo Trixi z klidu. Nová poznání nebývají snadná. Možná se i ten den vracela domů o něco raději než jindy. Ája ji však vítá doma radostně, a jen když Trixiina radost ze setkání přeroste únosnou mez, uchýlí se do bezpečnější výšky. Ája občas provokuje, ale ví, kde končí legrace.
U Luciny bývá Trixi nesvá, jakoby se něčeho bála. Chovala se podivně na levém břehu, stejně tak později i na břehu pravém. V těchto místech se v minulosti udály tragédie. Možná i po létech vnímá Trixi ten prostor jinak než jiná místa. Řeka navíc teče v těch místech jinde než tekla dříve. To vše je v krajině zaznamenáno a pes to ezotericky může rozpoznat.
Ve dnech, kdy slunce opět zhřívá zem, jsou i na zahradě místa ožívající, jako třeba jezírko, kde rybky už konečně vypluly po dlouhé zimě k hladině, aby se tam v jarním slunci hřály. Neboť ačkoliv ledy už z jezírka zmizely před mnoha dny, voda v jezírku je ještě chladná. Jedna rybka chladnou zimu nepřežila.
Večery bývají už občas prosluněné tak, že i na zahradě lze pobývat déle a sledovat prodlužující se stíny, až hvězdy a měsíc vyjdou, pak lze slyšet jarní houkání kalouse ušatého. Jaro má své kouzlo a krásu, už když začíná překrývat zimu. V dubnu ještě zima může jaru občas vzdorovat, však marně, jaro vždy nad zimou zvítězí. Ačkoliv se počasí globálně mění, zatím můžeme s jistotou vždy očekávat, že jaro přijde, a pokaždé se z něj radovat.
Někdo by mohl říct, že psát o jaru je kýčem. Příroda však kýčem být nemůže, je fascinující hlavně na jaře už věky věků. Budiž pochváleno jaro.


7kraska

Obrázky




19:31 [Permalink

čtvrtek, 29. březen 2018

Veselé Velikonoce

Veselé Velikonoce 2018

Veselé Velikonoce

21:24 [Permalink

pátek, 23. březen 2018

Lipůvka

Slovem úžas lze pojmenovat stav mysli, která žasne nad poznáním tvorby člověka, jenž přišlo pro některé z nás až, když už její autor není.

Ve středu 21. března 2018 v budově Městského úřadu v Šenově, starosta Jan Blažek, spolu s rodinou spisovatele a přáteli autora,"křtil" knihu - Kamarádi. Zatím co dílo autora Václava Chytila dále žije, nositel toho aliasu, Vítězslav Bělovský, už mezi námi není, neb zemřel 31. prosince 2016.
Po prvotním překvapení, že Václav Chytil je pseudonymem Vítězslava Bělovského, přišel opravdový úžas nad dílem autora, o jehož talentu věděli mnozí, však ne všichni, kteří vědět mohli. Tak to v umění bývá, že jednomu je dílo autora vším, druhý jej ani nepozná. Je pak možná jen osudem, že se o díle dozví někdo až, když už autor díla není na tomto světě. Dílo však může být nesmrtelným, když byl smrtelník talentovaný. Čím víc se nořím do díla Václava Chytila, tím víc jsem přesvědčen o jeho talentu, a že jeho dílo bude nesmrtelné (z pohledu lidského, jak o tom také Václav Chytil píše v jedné ze svých povídek). Kdyby jeho dílo nepoznal celý svět, tak v Šenově je jistě mnoho čtenářů, kterým knihy Václava Chytila jsou blízké teď, a po nich budou blízké dalším generacím napořád.
Mrzí mě, že jsem se s Vítězslavem Bělovským v životě míjel a jeho dílo poznal až, když už střetnutí s ním není možné. O to víc si cením odkazu, který nám Vítězslav Bělovský dílem zanechal.
Křest v zasedacím sále Městského Úřadu Šenov proběhl za účasti mnohých čtenářů knih Václava Chytila. Především to však byla rodina Vítězslava Bělovského, jeho manželka Dorothea, dcera Štěpánka, syn Karel a bratr spisovatele Miroslav, který vydání poslední knihy svého bratra sponzoroval. Vedle příbuzenstva, byli v sále lidé, kteří byli se spisovatelem spojeni přátelstvím, také ti, kteří byli, jsou a budou spojeni se spisovatelem jeho dílem. Mezi hosty nechyběl taktéž umělec z Lipůvky, Oldřich Harok. Lze bez nadsázky říct, že Lipůvka je líhní mnohých významných lidí. Už jen připomenu, že mezi hosty byla ředitelka Ostravského muzea, RNDr. Jiřina Kábrtová, která rovněž našla cestu do Šenova díky Václavu Chytilovi.
Autora knihy Kamarádi představil skvěle pan Milan Švihálek, přítel spisovatelův, který je šenovákem, když ne rodilým, tak s Šenovem srostlým a hodně výrazným. Výrazným byl i jeho "příjezd" do zasedacího sálu Městského úřadu (ten má, jako jediná veřejná budova v Šenově výtah pro imobilizované spoluobčany). Vyprávění o životě spisovatele Vítězslava Bělovského znělo z úst Milana Švihálka věrohodně. Legendární redaktor České televize zvládl svou roli výtečně.
Ačkoliv slovo křest, mělo by se vázat pouze ke zrození lidského života, však vítání nové knihy, lodi, či čehokoliv nového, též s lidským životem je spojeno, proto lze sotva nazvat jinak, než taktéž křtem. Křest knihy Václava Chytila - Kamarádi, byl především setkáním lidí s dílem rodáka ze Šenova.
Václav Chytil byl skvělým spisovatelem, a lze jen litovat, že kniha Kamarádi je opravdu jeho knihou poslední. Je však toho více, co nám autor zanechal. S vděčností toto vzácné dědictví přijímáme.

Mám rád stromy. Velkou část života jsem prožil pod lípami. Narodil jsem se a vyrostl v místech, kde se nad střechami domů klenula klenba staleté lipové aleje. Václav Chytil - Břízy a jiné stromy

předehra

Obrázky



20:55 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo