Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 29. srpen 2015

Svízel aneb konec prázdnin

Vedle radosti z krásného počasí, kdy i zde na východě republiky bylo tak, jako ve středomoří, přineslo léto také svízel. Nemyslím tím velkou obtíž, nebo bylinu stejného jména - svízel (Galium), nýbrž motýla, který dostal jméno podle oné byliny.

Holubí ocásek

Jak jsem se dočetl v jedné knize (bez tiráže, která by určovala cokoliv bližšího o autorovi a nakladatelství, však s obrázky malíře Stanislava Lolka) "Dlouhozobka svízelová (Macroglossa stelarium, der Taubenschwanz) je z našich lyšajů (v knize ještě jsou "Lyšajové neboli motýlové večerní s tvrdým - y-, na rozdíl od dnešního pravopisu, kdy se píše - i - měkké) nejmenší. Přední křídla má celkem šedohnědá, zadní rezavě žlutá, s tmavou obrubou. Na konci těla jsou delší chloupky, které připomínají podobu holubího ocasu odkudž nazývá se tento lyšaj také "holubím ocáskem". Létá i za dne a to velmi prudce a vysává předlouhým sosákem z květů medové šťávy. Zelené housenky žijí na svízelích."
Původ jména je tedy znám. Podrobnější informace o tomto "kolibřím" hmyzu lze nalézt v knihách a na internetu v různých jazykových verzích. Z těch českých můžu doporučit stránky Radky Pálenikové a také iReceptře , z těch nám blízkých cizojazyčných pak stránky meinbezirk.at. V Rakousku je jistě výskyt dlouhozobky svízelové mnohem četnější. Co se obrázků tohoto lišaje týká, jsou jich na internetu tisíce, jeden lepší než druhý. Je tedy zbytečné se pokoušet tento počet dál navyšovat. Přesto se mnozí z nás o to pokouší stále. A to je ta svízel. Vyfotit neposednou dlouhozobku není snadné. Dlouhozobka zde na východ přilétá od roku 2001 (dříve jsme ji nepozorovali) a nebylo snadné ji spatřit, natož vyfotografovat. V roce 2001 jsem disponoval ještě analogovým fotoaparátem a nebyl na přílet "kolibříka" vůbec připraven. Avšak ani později se nepodařilo hbitého lišaje vyfotografovat. Pokusy končily místo fotografie, rozmazanou šmouhou. V roce 2004 jsem psal o Dlouhozobce na blogu Macroglossum… Lišaje tehdy zaznamenali v Kamenných Žehovrovicích a Melvyn Clarke na svém blogu Občasník napsal článek - Setkání s dlouhozobkou svízelovou. Dnes už skvělý Občasník neexistuje, ale dlouhozobky jsou už pravidelnými hosty v našich krajích a Melvyn Clarke dál působí v literatuře jako překladatel. Pro některé z nás bylo objevení zajímavého lišaje překvapením až na počátku třetího tisíciletí. Ovšem na jihu Moravy už tohoto znamenitého hmyzího letce pozorovali mnohem dříve. O tom píše ve vzpomínkách z mládí doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc na stránkách Horního Újezdu. Docent Vladimír Hanák už pozoruje přírodu víc jak osm desítek let (* 31. 3. 1931 Znojmo) a tedy svědčí o přítomnosti dlouhozobky u nás poměrně mnoho let.
Pokoušel jsem se rovněž "holubí ocásek" vyfotografovat. Byl to však pro mne úkol nelehký. Sice se podařilo snímky všetečného lišaje pořídit, ale kvalitou můžou sotva soupeřit s jinými, kterých je na internetu nepřeberné množství. Zdá se, že se dlouhozobka svízelová těší mezi fotografy velké oblibě.
Je mnoho zastupitelů řádu bezobratlých, které lze fotografovat relativně snáz, ale ani fotografování např, čmeláků, kobylek či vážek, nemusí být snadné, jak by mohl člověk usuzovat z rovněž přehršle skvělých snímků na internetu. V konkurenci takových krásných obrázků nemůžu se svými amatérskými snímky uspět, ale v dokumentování života na naší zahradě postačí. Zahrady obývají mnozí živočichové. Jejich objevování patří k radostem fotografa. Dnes vám zprostředkuji, co jsem potkal v létě na naší zahradě. Ne vše se podařilo zachytit fotoaparátem, ale pár živočichů prošlo objektivem tak, že není jejich obraz zcela roztřesen, ačkoliv ostrý také ne. Je to svízel, ale nevzdám se.
Galerie 2015

Jarmark 2015

Na konci prázdnin je v Šenově tradičně jarmark. Ani letos tomu nebylo jinak a počasí se postaralo o velikou účast. Zahájení bylo ve 14:00 a jarmark otevřel starosta Šenova Jan Blažek. Jeho slova jsem (rovněž tradičně) nestihl, ale vzápětí jsem ho spatřil stojícího pod lipou, tak jsem byl samotným starostou ubezpečen, že jsem o nic nepřišel. Věřím, že slova starosty na zahájení jarmarku jsou formální, přesto mne neúčast mrzela. (Naštěstí jiní byli zahájení jarmarku přítomni, tak si starostovo zahájení můžeme poslechnout. Projev starosty - Jarmark 2015 Starosta mohl být se začátkem jarmarku spokojen. Pouze oznámil, že kvůli trvajícímu suchu, nebude dříve avizovaný ohňostroj. Třeba byli Šenovští hasiči v pohotovosti, zřejmě nebylo třeba o jarmarku zasahovat. Program se úspěšně rozbíhal a vedle ohromného množství prodejních stánků, bylo lze spatřit mnoho zajímavého. V prostorách školy vystavovali své výpěstky zahrádkáři a včelaři. Tradičně byla výstava bohatá, neb zahrádkáři v Šenově mají početnou členskou základnu. V tomtéž areálu, však vně, provozovali skauti "opičí" dráhu v korunách stromů. Stateční účastníci poznávali, že v korunách stromů to není vůbec snadné. Po zdolání trasy však všem zářil ve tváři spokojený úsměv.
U zámeckého parku pak lákaly kolotoče a jiné atrakce. To už do středu Šenova proudily davy lidí, až bylo obtížné se pohybovat, natož fotografovat. Poznaje, že jarmark počíná se naplňovat, zamířil jsem hledat klid ke Staré škole. Kupodivu byly dveře Knihovny a Šenovského muzea otevřeny, tak jsem mohl pobýt mezi Skrbenskými. Blíží se jejich návrat z rodného Šenova do depozitu NPÚ, tak jsem byl rád, že jsem je mohl opět spatřit na portrétech. Je to pro mne stále úchvatná podívaná. Také jsem se byl podívat, jak rostou duby před Starou školou. Je sucho, tak jsem měl obavy, zda jím duby nestrádají. Zdá se však, že je o ně dobře postaráno. Rostou k naší radosti.
Strávil jsem procházkou pár hodin krásného sobotního odpoledne. Prázdniny končí, škola začíná. Do nového školního roku přeji všem mnoho štěstí a radosti.
Jarmark 2015


21:30 [Permalink

středa, 24. červen 2015

Na "stodolní"

Na otevírání "stodoly" v Šenově se ve středu 24. června 2015 sešlo na 100 hostů. Mezi nimi byl ne jeden, který stál za rozhovor. A bylo jich, s nimiž radno bylo si popovídat, vpravdě dost. V první řadě k rozhovoru velmi vhodným byl starosta Šenova, inženýr Jan Blažek, a podobně místostarosta. Oba se na akci muzea dostavili s předstihem, stejně jako někteří členové zastupitelstva, kteří na kulturních akcích podobného zaměření už tradičně jsou přítomní. Stejně jako ti zastupitelé, kteří se naopak podobných akcí nikdy neúčastní, Zvláště ti, kteří se o exponátech muzea vyjadřují jako o veteši, nebývají v Knihoně a Šenovském muzeu vídání. Jejich přítomnost však ze stejných důvodů není možná.

21:49 [Permalink

neděle, 21. červen 2015

Stodola U Staré školy

stodoly vekostatku Šenov
Stodola bývala důležitou součástí života na vesnici. V ní byla jistota, že lidé i zvířata budou mít co jíst. Největší stodoly v Šenově patřily k zámku, však shořely v roce 1884 (Milan Pašík - Historie města Šenov v datech 2014), kdy panství šenovské patřilo Emmě Marii Fattoni, dceři Františky, rozené z Heinů (Hanuš Lankočí - Obec a panství Šenov). Byly záhy postaveny stodoly nové, zděné, které byly zbourány v roce 1947.
V první polovině dvacátého století už panství patřilo Bedřichu hraběti Larisch Mönich. V roce 1920 došlo k vyvlastnění půdy jeho velkostatku a k jejímu rozparcelování. Mnoho lidí tak získalo půdu, na níž si postavili domy. Při nich nemohly chybět stodoly. Obyvatelé Šenova byli převážně tzv. kovozemědělci. To znamenalo, že sice pracovali většinou na šachtách či v hutích, ale po šichtě se muži chopili pluhu a orali svou nově nabytou půdu, aby si zaopatřili jednak potraviny, také prodejem plodin, případně chovných zvířat a jejich produkce, splatili dluhy, které jim vznikly při stavbě domů a také stodol. Bez stodoly nemohl tehdy žádný dům fungovat. Stodola patřila k životu bezpodmínečně.
Dnes už se stodoly při nových domech nestaví, leda něco malého pro úschovu nářadí k ošetřování zahrady. Ale i stodoly z první poloviny dvacátého století už většinou plní jinou úlohu, než pro jakou byly postaveny. Přestavěly se na garáže ap. Třeba ještě někde pořád chrání úrodu z hospodářství, nejsou však už nezbytné pro život. Ovšem zapomenout na to, jak se lidé dokázali v minulosti o sebe postarat vlastními silami, by nebylo moudré. K tomu může pomoci stálá expozice ve Stodole U Staré školy, kterou slavnostně otevírá Šenovské muzeum v tuto středu 24. června 2015. V ní můžou návštěvníci spatřit vše, co pomáhalo šenovským kovozemědělcům přežít leckdy moc těžké časy. Jak důmyslné nástroje jim pomáhaly v práci, bude k vidění ve Stodole U Staré školy ve stálé expozici, která svá vrata otevře návštěvníkům tuto středu v 17. hodin. Stodola byla postavena v roce 2013 a nyní tedy začne plnit poslání, k němuž byla postavená, to je, uchovat vzpomínku na dobu ještě nedávnou, však už vytrácející se s jejími aktéry. Přejme ji, aby poslání splnila. Také lze expozici nazvat prafrázi - Šenov sobě. To proto, že všechny exponáty pocházejí z darů šenovských, kteří tyto předměty ze svých stodol přinesli do muzea ne pro to, že už jim překážely, ale naopak pro to, že si jich váží. Někteří s nimi ještě pracovali, jiní pamatují, jak s nimi pracovali jejich předkové. Něktetří už ani nevědí, k čemu ten či onen nástroj sloužil, ale jistě každý z vystavených předmětů sloužil dobře. Byl bych hlupák, kdybych chtěl zapomenout na zručnost svých předků. Proti zapomínání slouží i tato nová, stálá expozice Šenovského muzea. Ať žije - Stodola!
Stodola U Staré školy


20:41 [Permalink

pátek, 29. květen 2015

Také o lidech

"Hrozná zvířata ti lidé!" pravila Bystrouška a zívla

Citát z knížky Rudolfa Těsnohlídka - Liška Bystrouška.
Hodí se na pojmenování toho, co se přihodilo na Hukvaldech - to jest, odcizena byla socha Lišky Bystroušky. Je-li to recese, pak "setsakrapes" recese praštěná. Spíš to však vypadá na bezcharakterní jednání, podobno krádeži hračky z dětského pískoviště. Dobrého slova pro ten zlý čin nenalézám.
Zlé mysli se však podlým činem přec podařilo spustit v lidech cos dobrého. Vedle zvednuté vlny odsouzení toho činu, způsobilo zmizení sochy zájem lidí o samotnou pohádkovou bytost, jejího tvůrce Rudolfa Těsnohlídka, i největšího "popularizátora" pohádky Leoše Janáčka. Internetové vyhledávače po zadání hesla Hukvaldy s časovým filtrem jednoho týdne, zobrazují nyní především odkazy na články o zcizení sochy Lišky Bystroušky.
Sám jsem dosud Těsnohlídkův příběh Lišky Bystroušky nečetl, ani operu Janáčkovu Příhody Lišky Bystroušky nespatřil, ale příběh i socha se vinou životem nesmazatelně. Zatím jsem se četbou pohádky "dovzdělal". Bylo příjemné pobýt mezi postavami příběhu. Mám snad děkovat darebným lidem za to, že mne postrčili k četbě, kterou bych jinak nikdy nevyhledal a přišel tak o vzácné poznání krásného? Kouzelný liščí příběh jsem už dříve znal, ať už z ukázek filmového zpracování, nebo třeba z rozhlasové četby Karla Högra, ale především existence sochy v Hukvaldech udržovala ten příběh v povědomí. Paradoxně z povědomí ten příběh vystoupil o to silněji, když barbaři sochu ukradli.

Václav Větvička v knize - Poutník okouzlený rodnou zemí, napsal o Hukvaldech mimo jiné toto:

"......A právě ten zdejší liščí památníček je symbolický pro vazbu zemí koruny české: Autor kreseb v Těsnohlídkově Lišce, Stanislav Lolek, se inspiroval v lesích u Blatné v jižních Čechách, Moravan Těsnohlídek umístil její příběh do Drahanské vysočiny či Moravského krasu a Lach Janáček ten příběh zhudebnil."

Já ještě doplním, že model sochy Lišky Bystroušky v roce 1959 zhotovil ostravský akademický sochař Karel Vávra (*14. 9. 1914 Ostrava † 5. 8. 1982 Ostrava) a samotnou sochu odlili v tehdejší ostravské Nové huti,viz. Lašská brána. Podle informací z tisku (např. Zprávy aktuálně.cz), byla tato socha ukradena prvně hned dva měsíce po její instalaci v roce 1959. Byla odlita znovu a vrátila se na místo v oboře v roce 1962. Od té doby se stala socha nejznámějším a nejvyhledávanějším objektem Hukvald. Existují snad tisíce fotografií Lišky Bystroušky z Hukvald, ale už žádná další nemůže být pořízena. Prázdné místo na balvanech bude nyní fotografováno jako torzo. Fotografie si pořizoval snad každý, kdo před pomníčkem stanul. I já tak učinil v roce 1984. Fotografie však je podexponovaná a neostrá. Těch krásně ostrých, barevných je však tolik, že nespočítáš. A to je dobře.
Nevím, jak často jsou fotografovány jiné sochy, ale čiňme tak zhusta, neb až sochy zmizí, budou fotografie jedinou vzpomínkou. Nemám obavy, že by se snad mohla ztratit také socha Lišky Bystroušky sochaře Jiřího Marka v Brně, přesto nabádám, fotografujte, snímejte, hlaďte a hleďte, neb "setsakrapes":

"Hrozná zvířata ti lidé. Opravdu se v nich nevyznám", pravila Bystrouška.

Liška Bystrouška 1984

21:53 [Permalink

neděle, 24. květen 2015

Talentovaný kos aneb náhoda


kos virtuos

Jaro je příležitostí k objevování čistých radostí života. Podobně pojmenoval první knihu známé trilogie Jan Šmíd, oblíbený můj spisovatel.
Toho jara, vrtkavého počasím, objevil se na naší zahradě kos, který nezpívá tak, jako kosové v okolních zahradách. Repertoár trylků těchto ptáků bývá obvykle ne příliš rozsáhlý a lze jej snadno mezi jinými hlasy ptáků na jaře rozeznat. Repertoár, s nímž na letošním jarním koncertě vystupuje "náš kos", je však mnohem bohatší. Zpěv talentovaného kosa je virtuosní. Bylo snadné pomocí mobilního telefonu a funkce diktafonu, nahrát zpěv onoho koncertního mistra, když koncertoval na štítu stodoly. Snadné bylo také uložení záznamu do počítače. Už méně snadnou však byla úprava tohoto souboru tak, aby neobsahoval příliš dlouhá nadechnutí umělce a také všeliké vzdálené i blízké zvuky, nepatřičné pro zahradní koncertování. Upravit formát audia, který produkují některé mobilní telefony, je už úkol obtížnější. Přece se nakonec povedlo upravit audio soubor se záznamem koncertu talentovaného kosa do té míry, že jej lze nyní připojit jako ukázku.
K tomu mi pomohla - náhoda. Při poslechu pořadu Českého rozhlasu 2, Dobré ráno ze dne 17. 5. 2015 o náhodách hovořil, a o nich z dopisů posluchačů četl moderátor pořadu Rudolf Křesťan. V jednom z dopisů napsal o náhodě inženýr Pavel a hovořil v něm o náhodném setkání s přítelem Františkem (31.minuta pořadu). Krásně o tom přátelství hovořil hlasem Rudolfa Křesťana a já při tom byl hrd, že jmenovaný přítel František je také přítelem mým. "Náhodou" mi zrovna včera poradil, jak na záznam hlasu talentovaného kosa i na jiné záznamy, především audio. Ve stejné hodině a pořadu (náhodou) moderátor cituje (náhodou) ještě z dopisu přítele společného, Zdeňka. Jeho příběh náhody zazněl v 11. minutě pořadu) Náhoda je jen jiné pojmenování řízení života, které nenechává nic náhodě.
Jarní zpěv talentovaného kosa je možná náhoda, krůček evoluce, nebo krok daný předem. Pomáhá objevovat čisté radosti života. Je připomenutím přátelství. To spojení slov čistoty a radosti vystihuje dobře jarní pocity. Díky Vám Jane, Rudolfe, Františku, Milane, Zdeňku, i tobě kosáku, je život čistší a radostnější, a není to náhoda. Nebo přece to náhoda je? Příliš mnoho náhod, náhody smrt (parafráze rčení o psech a zajíci).


kos virtuos - odkaz na koncert


Odkaz na zahradní koncert


14:10 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
Top školky
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
Jana (mlčící)
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo