Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 10. září 2016

Ohlédnutí

Na konci léta panuje letos příjemné počasí, příjemnější pro mne, který dává přednost horku léta před chladem zimy. Ta jistě přijde jako každý rok a i já ji přivyknu, možná krásu její též vnímat budu, ale její příchod je snad ještě daleko. Před ní obarví mysl i krajinu pestrý podzim, kterému léto předá vládu už ve čtvrtek odpoledne.
Avšak i končící léto nám poskytlo program ne méně pestrý. Připomenout lze například den jarmarku v Šenově. O atraktivním programu na Radničním náměstí dostatečně informují stránky města Šenova a náš Oběžník. Já se pokusím popsat akci Knihovny a Šenovského muzea, která proběhla také v den jarmarku v oratoři kostela Prozřetelnosti Boží, jíž jsem byl také účasten skromným přispěním a v sobotu osobně byl přítomen na zahájení výstavy a představení skvělého díla Jarka Bednáře. Výstavu replik obrazů Skrbenských pánů z Hříště doprovázelo představení jejich rodokmenu na formátu A1. To je formát, který se sotva vejde do regálu knihovny a je třeba rodokmen srolovat, nebo lépe jej v obraz přetvořit pro trvalý přístup očí.

srolovaný rodokmen

To i ono řešení je vhodné. O rodokmen projevili zájem odborníci, badatelé i další zájemci o poznání historie Šenova, jemuž po tři staletí Skrbenští z Hříště byli v čele dění. Zásluhou ředitelky Knihovny a Šenovského muzea a vedoucí Letopiseckého aktivu Simony Slavíkové a přispěním města Šenova, mohla být v oratoři kostela Prozřetelnosti Boží otevřena výstava replik portrétů Skrbenských z Hříště (Oratoř v pořadu- Křížem krajem), především obrazů malíře Friedricha von Thelen - Rüden, když originály byly zde už jednou vystavené, ovšem pro jejich velikost v počtu menším než jsou nyní vystavené repliky, které jsou rozměrem nepatrně menší. Ty se nyní do oratoře vešly všechny. Návštěvníci tak mohou si znovu připomenout tváře mnohých členů rodu, kterým byl Šenov dříve domovem. Spravovali svá panství v božích zákonech tak, jak je doba umožňovala interpretovat. Ponechme stranou soudy o jich správě a poznejme tu dobu jak nejlépe jen to je možné. K tomu pomáhají nám lidé, kteří tu historii pro nás objevují. Jarek Bednář dílem rodokmenu pomohl skvěle. Poznání rodu Skrbenských z Hříště není snadné a takto ucelený rodokmen je prvně představen na jednom archu papíru. Papír je to věru kvalitní a větve genealogického stromu rodu Skrbenských z Hříště na něm daly autorovi pořádně zabrat, než nám je mohl takto představit. Jak přiznal autor, získat informace o nejstarších větvích rodu bylo leckdy snazší než o těch nejmladších. To je pochopitelné, neb Skrbenští na konci devatenáctého století zamířili do Rakouska. Výjimku tvoří bratři Leo a Hans Skrbenští z Hříště, kdy první z nich byl na začátku dvacátého století kardinálem, arcibiskupem pražským a primasem českým, a druhý byl odsunut s celou rodinou po druhé sv. válce do Německa. Oba byli spojeni s rodovou galerií, která je nyní replikami obrazů připomenuta. Samotný akt, otevření výstavy v oratoři kostela Prozřetelnosti Boží byl spojen s nabídkou rodokmenů, kteréž to roličky si mnozí z hostů toho dne s neskrývanou radostí po vernisáži odnášeli do svých domovů.

Bc.Andrea Šírová ref. památkové péče Krnov


Bylo to skvělé zakončení léta. Výstava v oratoři zůstává a těm, kdo by ji chtěli si prohlédnout, bude to umožněné přes Knihovnu a Šenovské muzeum. Ve Staré škole je rovněž nově instalovaná stálá expozice spolu s výstavou dětských kočárků. Kdo dnes ví jak se příští generace budou dívat na ty dnešní kočárky, golfové hole ap. Doufejme, že podobné výstavy budou i v budoucnosti nabízeny všem, kteří o to projeví zájem. Jak bádali v historii Šenova dřívější letopisci, tak ti dnešní se snaží též, aby všichni spoluobčané mohli jejich poznatky sdílet. Ačkoliv ne všichni jsou příznivci poznávání historie, přec je dost těch, kteří minulost nepřehlížejí. Jak zpívá Jarek Nohavica, je to tvoje minulost.


"Tak mě tu máš,
tak si mě zvaž,
pozvi mě dál,
jestli mě znáš.
Jsem tvoje minulost



Ještě jeden den stojí též za ohlédnutí. To když šenovská farnost pořádala besedu s profesorem Jindřichem Štreitem, který v předvečer svých narozenin byl překvapen svou vlastní novou knihu o životě v šenovské farnosti - Prozřetelnost Boží. Vedle P. Petra Okapala hostitele, byli besedě přítomní Olga Sommerová a besedu moderující Mgr. Jiří Siostrzonek PhD. Po besedě si farníci mohli prohlédnout vystavené fotografie profesora Štreita spolu se sochami Oldřicha Haroka, které rovněž budily velkou pozornost. Více však lze se dozvědět na stránkách Římskokatolické církve farnosti Šenova u Ostravy zde: Nová kniha o farnosti a samozřejmě v nové publikaci Jindřicha Štreita, kterou vydala Římskokatolická farnost Šenov u Ostravy 2016.


moucha a císařgalerie

11:19 [Permalink

pondělí, 22. srpen 2016

Jarmark 2016

Prázdniny spějí k svému konci a to je čas, kdy v sobotu je tradiční jarmark v Šenově. Budou se točit kolotoče, pivo i penízky z kapes našich. Bude však na co se dívat, aniž bychom z kapsy korunu vytáhnout museli. To když se v sobotu vydáme do oratoře kostela Prozřetelnosti Boží, kde bude opravdu na co se dívat, při tom nic neplatit. Leda, že by někoho zlákalo koupit si třeba nový rodokmen z dílny autora Jarka Bednáře. Jeho dřívější úspěšné rodokmeny (Biblický rodokmen - od Adama po Ježíše Krista, nebo Panovníci Ruska) jsou zárukou toho, že i tento nový rodokmen Skrbenských z Hříště bude úspěšný a žádaný.

obrázek

Bude rodokmen při otevření stálé expozice replik obrazů s portréty Skrbenských z Hříště víc než vhodným artiklem. Na obrazech znovu spatříme nejen Karla Františka sv. pána Skrbenského z Hříště, donátora a stavitele kostela Prozřetelnosti Boží, ale premiérově se představí také jeho manželka, Helena Markéta, byť i její portrét je toliko replikou obrazu originálního. Příležitost spatřit její tvář zláká jistě mnohé návštěvníky, kteří vycházkou do parku a návštěvou oratoře nebudou zklamání. Muzeum Šenova připravilo i tentokrát pestrou podívanou.

obrázek


Jedinou překážkou návštěvy stálé expozice v oratoři může být tamní schodiště bez zábradlí. Dříve Antonie a Otto Skrbenští z Hříště zábradlí nepotřebovali a ani později poddaní tudy do kostela přicházet nemohli. Nyní sice přicházet do oratoře můžeme (poddaní-nepoddaní), ale leckomu ty schody jsou obtížně překonatelné, nebo zcela nepřekonatelné bez pomoci zábradlí. Přesto doufám, že ti, kdo můžou a chtějí, přijdou. Výstava stojí za zdolání schodiště.

obrázek

21:53 [Permalink

sobota, 13. srpen 2016

U Fénixů z popela a vody Jičínky

Opět po roce, zavítali jsme do Kunína na zámek. Přivítal nás osobně kastelán PhDr. Jaroslav Zezulčík a také byl nám tím nejlepším průvodcem. Neb kdo jiný může historii zámku lépe znát nežli on, který zámek povzvedl z popela a pak i z vody. Ani tak schopný kastelán, jakým doktor Zezulčík bezpochyby je, nedokázal by zámek sám provozovat. Zásluhy o zámek jej však zviditelňují víc než kohokoliv jiného.

Kastelán zámku v Kunině, PHDr. Jaroslav Zezulčík

A přece člověk při prohlížení fotografií zámku z let, kdy hrozil jeho zánik, v duchu se táže, kolik asi lidí muselo na zámku pracovat a podporovat jeho ožití tak, že jej dokázali dostat až do dnešní podoby, kdy je znovu klenotem, který lze Kunínu závidět. Možná jich muselo být dokonce víc než těch, kteří zámek v první polovině 18. století stavěli.
Díky všem, kteří zámek doslova znovu postavili, dostane se dnes jeho návštěvníkům opravdu skvostné prohlídky celého zámku, včetně půdy s úžasným barokním komínovým systémem. Zámek oplývá bohatstvím obrazovým a poslední doplnění o vzácné, původní součásti zámku, které kastelán přivezl z Rakouska, už tak bohatou expozici obohatily o nové opravdové skvosty. Zdá se, že ve zdech zámku zůstalo něco z dobrého srdce hraběnky Marie Walburgy. Její srdce tlouklo pro blaho lidí stejně, jako dnes zámek přináší lidem blahodárné štěstí při pobytu v něm. Jako Fénix z popela
A kdyby návštěvník našel zámek zamčený (to si nedovedu představit) pak i procházka parkem přinese ne menší potěšení. Vedle velikánů z říše stromů, jichž stáří je úcty hodné, například buk před kuželnou úctu věru zasluhuje, lze v parku spatřit při pohledu vzhůru též čapí osazenstvo na komínech. Pod nimi zase osazenstvo barokní, sochy nad atikou. Sochy a busty jsou v přízemí parku rovněž pozoruhodnými objekty. U květinového ostrůvku cílí šípem Lukostřelec. Má železný luk a nervy, vše ostatní má též železné. Je totiž sochou uměleckého kováře Martina Kanise. Podobná skulptura - Modlitba, stojí pod spojovacím mostem mezi zámkem a oratoří kostela Povýšení svatého Kříže ( i o něm a jeho stavbě se též mnohé dozví návštěvníci zámku).

Miichal Ptáček - Andělská tvářsocha nad atikouDr.Viktor Bauer


"Andělská tvář" z téhož "pekelného" materiálu jako je Lukostřelec, je mi nejmilejší. Znám ji už léta, ale teprve nyní jsem se dopátral, kdo pozoruhodnou sochu vytvořil. Autorem "Andělské tváře" (tak jsem sochu nazval já) je Mgr.A. Michal Ptáček Nakonec jsem se doklikal i na video z tvoření tohoto anděla. Opravdu si myslím, že andělé musí být ze železa, mají-li obstát v dnešním světě. Umělecký kovář Michal Ptáček má ateliér ve Starém Jičíně, tedy je svému andělu nablízku (nebo naopak, anděl je mu nablízku). Občas se však anděl vzdálí. Od roku 2007, kdy jej s přáteli z ohně stvořil, anděl postával už leckde. Nejprve na Sympoziu prostorových forem v Ostravě téhož roku. Potom na hradě Helfštýně v roce 2008 na Hefaistonu dobyl třetího místa. Do roku 2009 stál anděl v parku Kunínského zámku, kde jej Jičínka i se zámkem utopit chtěla. Zámek i železný anděl byli zachráněni. Povodeň 2009 Kunínští následky povodně překonali. V roce 2010 už anděl stál v Lipníku nad Bečvou na dnech - Kov ve městě.
Včera stál v parku zámku v Kuníně a já byl rád, že ho zase vidím. Ne každý den potkáte anděla. V Kuníně můžete spatřit jednoho, vzešlého z žáru kovárny. Popovídat si s andělem je dobré pro člověka, ale též pro anděla. Umělečtí kováři anděly z železa kují, a ti nejsou skuteční méně než andělé z tradičních materiálů. Anděl Michala Ptáčka je skutečný. Jsem rád, že je, stejně jako zámek u něj stojící.
Dnes už není třeba lákat návštěvníky na zámek do Kunína, jeho věhlas přivádí i potomky bylých majitelů zámku, kteří neváhají do Kunína z daleka přicestovat. Přesto si návštěvu zámku dobré paní hraběnky Marie Walburgy dovolím co nejupřímněji doporučit. A třeba ne jen pro poznání Harrachů, Schindlerů,Fürstenbergů a vzdělaného Viktora Bauera, jehož bustu rovněž lze spatřit v parku. Cesty ke Kunínu jsou různé. Ta přes Sedlnice, Bartošovice a Hukovice, je romantickou. Pro setkání s dílem Fénixů a andělem, tou cestou projít stojí za to.

Zámek Kunín - dlouhá cesta regenerace


18:14 [Permalink

neděle, 3. červenec 2016

Emil, holub

holub_cestovatel

Ne, nejedná se o doktora Emila Holuba, slavného cestovatele. Emil, holub, je pták. On totiž holub je též cestovatel, jedná li se o poštovního z regulérního chovu. A tím Emil, holub bezpochyby je. Má na obou stojáčcích kroužky, které jeho poslání cestovatelské prozrazují. Posláním proto, že poštovní holubi jsou posílání na místa vzdálená, odkud pak oni cestují zpět domů.
Emil, holub cestovatel, se jednoho rána objevil pod naším oknem. Dostal trošku potravy, neb jsme jej považovali za vyčerpaného po dlouhém letu, možná i zraněn byl. Vděčně sezobal suchý rohlík i zrní a po chvíli zmizel.
Jaké bylo překvapení, když se druhého dne ráno objevil holub na stejném místě. Dostal opět svou "snídani".

holub


Když se objevil i třetí den, už bylo jasné, že není na daleké cestě. Přilétá zřejmě z holubníku někde poblíž. Proč si vybral zrovna místo při papouščí voliéře, je záhadou. Snad se mu mezi papoušky zalíbilo. Náklonnost k papouškům však nebyla vítána a milý holub Emil byl vyplašen a odlétl.
Kupodivu ani tato zkušenost ho neodradila od návratu. Za pár hodin byl zpět u papoušků. Emil se z donucení musel opět vznést a odcestovat. Tentokrát už se nevrátil. Kupodivu odlétal pokaždé opačným směrem. Prvně odletěl na jih, po druhé na sever. Kde má svůj holubník je tak těžké odhadnout. Není však důležité znát jeho adresu. Pochopit pohnutky jeho příchylnosti k našim papouškům však bylo by lidské zvídavosti milé. Leč příroda svá tajemství jen tak snadno neprozrazuje.

holub na voliéře


Původní holubi skalní zdivočeli a zmnožili se tak, že působí zvláště ve velkých městech velké obtíže. Po dotazu na holuby ve městech ve vyhledávači, dostane se vám nepřeberného množství odkazů na stránky o hubení holubů spíš než o jich oblíbenosti. Snímky holubí invaze třeba na náměstí Sv. Marka v Benátkách jsou typické, ale působení na památky je rovněž u holubů dobře známé.
Holubi však zasluhují obdiv, jsou-li chovatelskou vášní. Holubařit, bylo dříve velmi rozšířeným koníčkem. Téměř v každé chalupě měli kluci holubníky. Vzpomínám ne ten náš, na půdě. Dodnes pamatuji holuba, tzv. "škoprtoka" (rejdič - purcel) který létal přímo akrobaticky. O tomtéž holubu píše v knize - Z pamětí starého českého sedláka Josef Volf (Máslojedy 1932 str. 197) toto:


Vedle holubů »staváků« byli oblíbení malincí holubi p u r c l í c i zvaní, kteří se lišili od jiných holubů svým krátkým zobákem, zcela zobáku koroptvímu podobným. Tito holoubkové při letu vzlétli do výše, aby odtud zcela po akrobaticku nazpět hlavou učinili 5-6 až 7 přemetů za sebou, když byli dříve křídly do sebe zatleskali. Holubice provedla toliko jeden, nejvíce dva přemety. Když při tom holub spadl až k zemi, spěchal vzlétnout opět do výšky, aby svoji akrobacii po několikrát opakoval. Druhy všedních holubů i pěstitelé jich byli od pěstitelů ušlechtilých holubů přehlíženi. - Bylo velmi zajímavé slyšet vážného starého rolníka vykládat vlastnosti na střeše sedícího jeho holuba. U některých znal celý rodokmen. A často vykládal o holubech i zcela mladému chlapci, u něhož poznal zájem o pěstování holubů, jen aby ho pro svůj cech získal. Pro chycení neb docela zastřelení holuba sousedem bývaly často nesmiřitelné, dlouho trvající hněvy a časté výčitky i mrzutosti. Také o pěstění holubů mizí na vsi zájem a tím zároveň mizí staré české, ušlechtilé druhy holubů.

Holubáři možná nejsou tak hojní, jako bývali dříve, avšak chovy jsou dnes vedeny leckdy na velmi vysoké úrovni. Někteří už v dětství zálibu v holubech našli, a ta jim zůstala na celý život, třeba jejich chovu později nepropadli.

mladí purcli

18:36 [Permalink

sobota, 25. červen 2016

Ve stínu osla

Pátek 17:00 - Stará škola. 33°C

osel Mates


Vedro bylo veliké, přesto mnozí z nás dokázali ke Staré škole v tom odpoledni dojít. Vždyť program sliboval leccos zajímavého.

Všechno klape,
oslík šlape,
kupředu si čile ťape,
zlatou střední cestou
jde za nevěstou.

Šenov se nepodobá Abdéře, jak by však osel mohl nepřipomenout slavnou hru Voskovce a Wericha - Osel a stín.
Osel Matěj byl prvním, koho návštěvníci po příchodu spatřili ve stínu přístřešku před Starou školou. Pravý biblický osel, jak nás poučila doktorka Jiřina Pavlíková, má typický na hřbetu kříž. Osel je velice fotogenické zvíře, stejně jako "oslaři", dámy Ing. Klára Eyermanová a PhDr. Jiřina Pavlíková, tak byli středem pozornosti leckterého fotografa z řad návštěvníků. Matěj se umí společensky chovat, ovšem oslím způsobem. Tedy choval se jako osel. Popocházel a smýkal občas oslařkami, to když zvětřil něco zajímavého, například příbuzného koně opačného pohlaví. Také občas hýkal a dělal tím radost všem. Oslíka přivedla jeho majitelka z Ranče U staré kozy v Bruzovicích a stal se velikou atrakcí toho odpoledne.
Nejen osel však byl přítomen "Otevírání stodoly". Na zahájení přivítala hosty paní ředitelka Simona Slavíková recitací básně Václava Štývara - Šenove Šenove. Po ní vyprávěl pan starosta Jan Blažek o jedné lidské činnosti v běhu časů, praní prádla. Věru poctivě připravil ono vyprávění, které bylo vhodným uvedením k další atrakci. Tou byla pradlenka, která předváděla, jak se praní prádla dříve provádělo pomocí důmyslných pomůcek. Vše na živo - on line. A my (kteří neumíme zapnout automatickou pračku) s úžasem sledovali a poslouchali pradlenku při práci. V tom horkém odpoledni to bylo nadmíru zajímavé. K tomu hrála skvělá country skupina Sousedé.
Vše, co sliboval leták dlouho před tím, bylo u Staré školy realizováno. Čepoval se Svijanský máz, osla sic, nikdo neosedlal, ale Matěj byl k radosti všem, pradlenka prala, hudba hrála. V muzeu byla představená nová stálá expozice a také výstava kočárků. Všechno krásně připravené, abychom si my diváci, přišli na své.
Venku se čepoval máz, ale uvnitř si pozorný divák mohl prohlédnout například pivní láhve pivovaru Larisch. Artefakt šenovského muzea je pozoruhodnou památkou, stejně jako jiné, další v síni vystavené předměty. Je věru na co se dívat, a kdo včera do Staré školy zavítal, jistě toho později nelitoval. Výstava a expozice muzea zůstávají dál, tedy lze si vybrat den návštěvy podle otevírací doby Knihovny a muzea a vše si řádně prohlédnout. Ovšem už bez oslíka Matěje.
Setkání lidí bylo jako obvykle milé a ten den si uchová v mysli každý rád. Pro ty, kteří nemohli v pátek při tradičním Otevírání stodoly být, je zde: galerie, která atmosféru včerejšího odpoledne může trochu přiblížit.
Poděkování patří všem, kteří se o to kouzelné odpoledne postarali.

05:41 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo