Pferdův blog

Pferdova stránka

      pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pondělí, 22. srpen 2016

Jarmark 2016

Prázdniny spějí k svému konci a to je čas, kdy v sobotu je tradiční jarmark v Šenově. Budou se točit kolotoče, pivo i penízky z kapes našich. Bude však na co se dívat, aniž bychom z kapsy korunu vytáhnout museli. To když se v sobotu vydáme do oratoře kostela Prozřetelnosti Boží, kde bude opravdu na co se dívat, při tom nic neplatit. Leda, že by někoho zlákalo koupit si třeba nový rodokmen z dílny autora Jarka Bednáře. Jeho dřívější úspěšné rodokmeny (Biblický rodokmen - od Adama po Ježíše Krista, nebo Panovníci Ruska) jsou zárukou toho, že i tento nový rodokmen Skrbenských z Hříště bude úspěšný a žádaný.

obrázek

Bude rodokmen při otevření stálé expozice replik obrazů s portréty Skrbenských z Hříště víc než vhodným artiklem. Na obrazech znovu spatříme nejen Karla Františka sv. pána Skrbenského z Hříště, donátora a stavitele kostela Prozřetelnosti Boží, ale premiérově se představí také jeho manželka, Helena Markéta, byť i její portrét je toliko replikou obrazu originálního. Příležitost spatřit její tvář zláká jistě mnohé návštěvníky, kteří vycházkou do parku a návštěvou oratoře nebudou zklamání. Muzeum Šenova připravilo i tentokrát pestrou podívanou.

obrázek


Jedinou překážkou návštěvy stálé expozice v oratoři může být tamní schodiště bez zábradlí. Dříve Antonie a Otto Skrbenští z Hříště zábradlí nepotřebovali a ani později poddaní tudy do kostela přicházet nemohli. Nyní sice přicházet do oratoře můžeme (poddaní-nepoddaní), ale leckomu ty schody jsou obtížně překonatelné, nebo zcela nepřekonatelné bez pomoci zábradlí. Přesto doufám, že ti, kdo můžou a chtějí, přijdou. Výstava stojí za zdolání schodiště.

obrázek

21:53 [Permalink

sobota, 13. srpen 2016

U Fénixů z popela a vody Jičínky

Opět po roce, zavítali jsme do Kunína na zámek. Přivítal nás osobně kastelán PhDr. Jaroslav Zezulčík a také byl nám tím nejlepším průvodcem. Neb kdo jiný může historii zámku lépe znát nežli on, který zámek povzvedl z popela a pak i z vody. Ani tak schopný kastelán, jakým doktor Zezulčík bezpochyby je, nedokázal by zámek sám provozovat. Zásluhy o zámek jej však zviditelňují víc než kohokoliv jiného.

Kastelán zámku v Kunině, PHDr. Jaroslav Zezulčík

A přece člověk při prohlížení fotografií zámku z let, kdy hrozil jeho zánik, v duchu se táže, kolik asi lidí muselo na zámku pracovat a podporovat jeho ožití tak, že jej dokázali dostat až do dnešní podoby, kdy je znovu klenotem, který lze Kunínu závidět. Možná jich muselo být dokonce víc než těch, kteří zámek v první polovině 18. století stavěli.
Díky všem, kteří zámek doslova znovu postavili, dostane se dnes jeho návštěvníkům opravdu skvostné prohlídky celého zámku, včetně půdy s úžasným barokním komínovým systémem. Zámek oplývá bohatstvím obrazovým a poslední doplnění o vzácné, původní součásti zámku, které kastelán přivezl z Rakouska, už tak bohatou expozici obohatily o nové opravdové skvosty. Zdá se, že ve zdech zámku zůstalo něco z dobrého srdce hraběnky Marie Walburgy. Její srdce tlouklo pro blaho lidí stejně, jako dnes zámek přináší lidem blahodárné štěstí při pobytu v něm. Jako Fénix z popela
A kdyby návštěvník našel zámek zamčený (to si nedovedu představit) pak i procházka parkem přinese ne menší potěšení. Vedle velikánů z říše stromů, jichž stáří je úcty hodné, například buk před kuželnou úctu věru zasluhuje, lze v parku spatřit při pohledu vzhůru též čapí osazenstvo na komínech. Pod nimi zase osazenstvo barokní, sochy nad atikou. Sochy a busty jsou v přízemí parku rovněž pozoruhodnými objekty. U květinového ostrůvku cílí šípem Lukostřelec. Má železný luk a nervy, vše ostatní má též železné. Je totiž sochou uměleckého kováře Martina Kanise. Podobná skulptura - Modlitba, stojí pod spojovacím mostem mezi zámkem a oratoří kostela Povýšení svatého Kříže ( i o něm a jeho stavbě se též mnohé dozví návštěvníci zámku).

Miichal Ptáček - Andělská tvářsocha nad atikouDr.Viktor Bauer


"Andělská tvář" z téhož "pekelného" materiálu jako je Lukostřelec, je mi nejmilejší. Znám ji už léta, ale teprve nyní jsem se dopátral, kdo pozoruhodnou sochu vytvořil. Autorem "Andělské tváře" (tak jsem sochu nazval já) je Mgr.A. Michal Ptáček Nakonec jsem se doklikal i na video z tvoření tohoto anděla. Opravdu si myslím, že andělé musí být ze železa, mají-li obstát v dnešním světě. Umělecký kovář Michal Ptáček má ateliér ve Starém Jičíně, tedy je svému andělu nablízku (nebo naopak, anděl je mu nablízku). Občas se však anděl vzdálí. Od roku 2007, kdy jej s přáteli z ohně stvořil, anděl postával už leckde. Nejprve na Sympoziu prostorových forem v Ostravě téhož roku. Potom na hradě Helfštýně v roce 2008 na Hefaistonu dobyl třetího místa. Do roku 2009 stál anděl v parku Kunínského zámku, kde jej Jičínka i se zámkem utopit chtěla. Zámek i železný anděl byli zachráněni. Povodeň 2009 Kunínští následky povodně překonali. V roce 2010 už anděl stál v Lipníku nad Bečvou na dnech - Kov ve městě.
Včera stál v parku zámku v Kuníně a já byl rád, že ho zase vidím. Ne každý den potkáte anděla. V Kuníně můžete spatřit jednoho, vzešlého z žáru kovárny. Popovídat si s andělem je dobré pro člověka, ale též pro anděla. Umělečtí kováři anděly z železa kují, a ti nejsou skuteční méně než andělé z tradičních materiálů. Anděl Michala Ptáčka je skutečný. Jsem rád, že je, stejně jako zámek u něj stojící.
Dnes už není třeba lákat návštěvníky na zámek do Kunína, jeho věhlas přivádí i potomky bylých majitelů zámku, kteří neváhají do Kunína z daleka přicestovat. Přesto si návštěvu zámku dobré paní hraběnky Marie Walburgy dovolím co nejupřímněji doporučit. A třeba ne jen pro poznání Harrachů, Schindlerů,Fürstenbergů a vzdělaného Viktora Bauera, jehož bustu rovněž lze spatřit v parku. Cesty ke Kunínu jsou různé. Ta přes Sedlnice, Bartošovice a Hukovice, je romantickou. Pro setkání s dílem Fénixů a andělem, tou cestou projít stojí za to.

Zámek Kunín - dlouhá cesta regenerace


18:14 [Permalink

neděle, 3. červenec 2016

Emil, holub

holub_cestovatel

Ne, nejedná se o doktora Emila Holuba, slavného cestovatele. Emil, holub, je pták. On totiž holub je též cestovatel, jedná li se o poštovního z regulérního chovu. A tím Emil, holub bezpochyby je. Má na obou stojáčcích kroužky, které jeho poslání cestovatelské prozrazují. Posláním proto, že poštovní holubi jsou posílání na místa vzdálená, odkud pak oni cestují zpět domů.
Emil, holub cestovatel, se jednoho rána objevil pod naším oknem. Dostal trošku potravy, neb jsme jej považovali za vyčerpaného po dlouhém letu, možná i zraněn byl. Vděčně sezobal suchý rohlík i zrní a po chvíli zmizel.
Jaké bylo překvapení, když se druhého dne ráno objevil holub na stejném místě. Dostal opět svou "snídani".

holub


Když se objevil i třetí den, už bylo jasné, že není na daleké cestě. Přilétá zřejmě z holubníku někde poblíž. Proč si vybral zrovna místo při papouščí voliéře, je záhadou. Snad se mu mezi papoušky zalíbilo. Náklonnost k papouškům však nebyla vítána a milý holub Emil byl vyplašen a odlétl.
Kupodivu ani tato zkušenost ho neodradila od návratu. Za pár hodin byl zpět u papoušků. Emil se z donucení musel opět vznést a odcestovat. Tentokrát už se nevrátil. Kupodivu odlétal pokaždé opačným směrem. Prvně odletěl na jih, po druhé na sever. Kde má svůj holubník je tak těžké odhadnout. Není však důležité znát jeho adresu. Pochopit pohnutky jeho příchylnosti k našim papouškům však bylo by lidské zvídavosti milé. Leč příroda svá tajemství jen tak snadno neprozrazuje.

holub na voliéře


Původní holubi skalní zdivočeli a zmnožili se tak, že působí zvláště ve velkých městech velké obtíže. Po dotazu na holuby ve městech ve vyhledávači, dostane se vám nepřeberného množství odkazů na stránky o hubení holubů spíš než o jich oblíbenosti. Snímky holubí invaze třeba na náměstí Sv. Marka v Benátkách jsou typické, ale působení na památky je rovněž u holubů dobře známé.
Holubi však zasluhují obdiv, jsou-li chovatelskou vášní. Holubařit, bylo dříve velmi rozšířeným koníčkem. Téměř v každé chalupě měli kluci holubníky. Vzpomínám ne ten náš, na půdě. Dodnes pamatuji holuba, tzv. "škoprtoka" (rejdič - purcel) který létal přímo akrobaticky. O tomtéž holubu píše v knize - Z pamětí starého českého sedláka Josef Volf (Máslojedy 1932 str. 197) toto:


Vedle holubů »staváků« byli oblíbení malincí holubi p u r c l í c i zvaní, kteří se lišili od jiných holubů svým krátkým zobákem, zcela zobáku koroptvímu podobným. Tito holoubkové při letu vzlétli do výše, aby odtud zcela po akrobaticku nazpět hlavou učinili 5-6 až 7 přemetů za sebou, když byli dříve křídly do sebe zatleskali. Holubice provedla toliko jeden, nejvíce dva přemety. Když při tom holub spadl až k zemi, spěchal vzlétnout opět do výšky, aby svoji akrobacii po několikrát opakoval. Druhy všedních holubů i pěstitelé jich byli od pěstitelů ušlechtilých holubů přehlíženi. - Bylo velmi zajímavé slyšet vážného starého rolníka vykládat vlastnosti na střeše sedícího jeho holuba. U některých znal celý rodokmen. A často vykládal o holubech i zcela mladému chlapci, u něhož poznal zájem o pěstování holubů, jen aby ho pro svůj cech získal. Pro chycení neb docela zastřelení holuba sousedem bývaly často nesmiřitelné, dlouho trvající hněvy a časté výčitky i mrzutosti. Také o pěstění holubů mizí na vsi zájem a tím zároveň mizí staré české, ušlechtilé druhy holubů.

Holubáři možná nejsou tak hojní, jako bývali dříve, avšak chovy jsou dnes vedeny leckdy na velmi vysoké úrovni. Někteří už v dětství zálibu v holubech našli, a ta jim zůstala na celý život, třeba jejich chovu později nepropadli.

mladí purcli

18:36 [Permalink

sobota, 25. červen 2016

Ve stínu osla

Pátek 17:00 - Stará škola. 33°C

osel Mates


Vedro bylo veliké, přesto mnozí z nás dokázali ke Staré škole v tom odpoledni dojít. Vždyť program sliboval leccos zajímavého.

Všechno klape,
oslík šlape,
kupředu si čile ťape,
zlatou střední cestou
jde za nevěstou.

Šenov se nepodobá Abdéře, jak by však osel mohl nepřipomenout slavnou hru Voskovce a Wericha - Osel a stín.
Osel Matěj byl prvním, koho návštěvníci po příchodu spatřili ve stínu přístřešku před Starou školou. Pravý biblický osel, jak nás poučila doktorka Jiřina Pavlíková, má typický na hřbetu kříž. Osel je velice fotogenické zvíře, stejně jako "oslaři", dámy Ing. Klára Eyermanová a PhDr. Jiřina Pavlíková, tak byli středem pozornosti leckterého fotografa z řad návštěvníků. Matěj se umí společensky chovat, ovšem oslím způsobem. Tedy choval se jako osel. Popocházel a smýkal občas oslařkami, to když zvětřil něco zajímavého, například příbuzného koně opačného pohlaví. Také občas hýkal a dělal tím radost všem. Oslíka přivedla jeho majitelka z Ranče U staré kozy v Bruzovicích a stal se velikou atrakcí toho odpoledne.
Nejen osel však byl přítomen "Otevírání stodoly". Na zahájení přivítala hosty paní ředitelka Simona Slavíková recitací básně Václava Štývara - Šenove Šenove. Po ní vyprávěl pan starosta Jan Blažek o jedné lidské činnosti v běhu časů, praní prádla. Věru poctivě připravil ono vyprávění, které bylo vhodným uvedením k další atrakci. Tou byla pradlenka, která předváděla, jak se praní prádla dříve provádělo pomocí důmyslných pomůcek. Vše na živo - on line. A my (kteří neumíme zapnout automatickou pračku) s úžasem sledovali a poslouchali pradlenku při práci. V tom horkém odpoledni to bylo nadmíru zajímavé. K tomu hrála skvělá country skupina Sousedé.
Vše, co sliboval leták dlouho před tím, bylo u Staré školy realizováno. Čepoval se Svijanský máz, osla sic, nikdo neosedlal, ale Matěj byl k radosti všem, pradlenka prala, hudba hrála. V muzeu byla představená nová stálá expozice a také výstava kočárků. Všechno krásně připravené, abychom si my diváci, přišli na své.
Venku se čepoval máz, ale uvnitř si pozorný divák mohl prohlédnout například pivní láhve pivovaru Larisch. Artefakt šenovského muzea je pozoruhodnou památkou, stejně jako jiné, další v síni vystavené předměty. Je věru na co se dívat, a kdo včera do Staré školy zavítal, jistě toho později nelitoval. Výstava a expozice muzea zůstávají dál, tedy lze si vybrat den návštěvy podle otevírací doby Knihovny a muzea a vše si řádně prohlédnout. Ovšem už bez oslíka Matěje.
Setkání lidí bylo jako obvykle milé a ten den si uchová v mysli každý rád. Pro ty, kteří nemohli v pátek při tradičním Otevírání stodoly být, je zde: galerie, která atmosféru včerejšího odpoledne může trochu přiblížit.
Poděkování patří všem, kteří se o to kouzelné odpoledne postarali.

05:41 [Permalink

sobota, 28. květen 2016

Veřejný pátek 27. října 2016

Město Šenov zorganizovalo pro veřejnost zajímavé odpoledne, v němž byly předloženy návrhy, jak oživit Zámecký park a okolí. V 16:00 ještě neproudily k parku davy, ale jak den postupoval, lidé cestu tam přec nacházeli. Rovněž šenovští hasiči dorazili v plném počtu (snad někdo přec zůstal ve zbrojnici :-).

Příjezd hasičů

O něco později, než bylo avizováno v letáku, který už hodně dlouho před tím spoluobčany zval na tuto akci, starostovi uvolnila podium hudební skupina Spektra. Ta produkovala do té chvíle hudbu hlasitěji, než mohly snést blízké uši, zřejmě pro to, aby přilákali i tu vzdálenější, zatím nerozhodnutou veřejnost.

Starosta Jan Blažek


Starosta nám tedy představil záměr města na zpestření jak parku, tak jeho okolí, především též toho u Staré školy. Alternativy změn byly zveřejněné přehledně v prvním stanu poblíž ZUŠ Viléma Wünsche a veřejnost měla příležitost se k jednotlivým alternativám vyjádřit svým hlasem, což bylo uskutečněno originálním způsobem. Kdo chtěl dát svůj hlas, požádal o víčko pet láhve, kterých tam bylo přichystáno tolik, aby se na každého dostalo a to vhodil do připravené krabice s daným znakem projektu. Zřejmě nikdo s takovým způsobem hlasování nemohl počítat, tedy si nepřichystal předem množství víček, aby mohl takto třeba převážit hlasování ve svůj prospěch. Ovšem změny v parku jsou pouze kosmetické, neb park je vzácnou památkou a zasahovat se do něj může pouze s citem a svolením organizace, nad parkem bdící. Veřejnost se tak mohla rozhodovat mezi typem laviček, prolézaček a jiných atrakcí k dětským hrám ap. Sympatické návrhy měly sice jen nepatrné rozdíly mezi sebou, ale přesto si lidé dokázali vybrat a město bude mít takto snazší rozhodování.
U Staré školy bylo to odpoledne rovněž živo. Mladí stěnolezci se pod dozorem instruktorů snažili zdolat severní stěnu. Pokud jsem mohl sledovat, tak byly jejich výstupy úspěšné. Počasí přilákalo do parku mnohou mládež. Ty nejmenší ratolesti, pod mohutnými stromy, chránícími je před ostrým sluncem, zdolávaly překážky na zemi pod dohledem rodičů a organizace "Červánek". Také nafukovací hrad, postavený před stranem Pionýrů byl plný dovádivé mládeže. Prostor byl hlídám jak rodiči, tak městskou policií a pionýrským psem, který k radosti dětí střežil bedlivě celý prostor parku a okolí.
To páteční odpoledne bylo milým setkáním s přáteli, také občerstvení v dobré míře zvalo nás k posezení. Později, kdy už někteří z nás museli milou společnost opustit, spustil se déšť, který však byl více milým než nemilosrdným k lidem v parku, kteří se mohli schovat v dostatečně prostorných stanech, k tomu účelu postavených. Věřím, že po dešti, který ustal záhy, pokračoval páteční večer v Zámeckém parku v dobré pohodě.
Je dobře, že se takové akce v Šenově konají, aniž by k tomu vybízel kalendář významných svátků. Udělat si svátek jen tak, pro radost veřejnosti, je počin města chvályhodným.

pes PionýrstěnolezciKlub Červánek

08:19 [Permalink

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Jak psát web
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum
Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo