Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

neděle, 19. srpen 2018

V pískovně po 50. letech

(f)
Člověk má v paměti místa z dětství, která si po létech zidealizuje. Je však v mé paměti také místo, jež sice idealizováno není, však jeho nalezení po létech bylo mi nanejvýš potřebné k oživení vzpomínek.
Tím místem je stará pískovna v Pežgovském lese v Šenově. Ta byla v dětství místem nejednoho dobrodružství, třeba byla od "mého rodného" Bartovického lesa vzdálená a Pežgovský les tajemným byl pro dětskou duši, nebo právě pro to jsem tam rád v doprovodu starších občas chodíval.
V roce 1968 jsem byl v pískovně naposled. V srpnu 1968 "tábořila" v pískovně invazní armáda. Pežgovský les a pískovna se stala zapovězeným místem, stejně jako les Bartovický. Nezapomněl jsem na to místo, však po padesáti letech se mi ho podařilo nalézt až po několikerých pokusech. Nakonec pomohla mapka prof. Ing. Pavla Kolata na stránkách Šenovského muzea. Profesor Pavel Kolat tam uvádí informace o pískovně už z roku 1910. V roce 1947 při leteckém snímkování je už pískovna patrná jako rozsáhlé místo vprostřed lesa. Písek byl těžen masívně zřejmě při stavbě "sídliště Šenov" (od roku 1955 Havířov):

"Jednoho dne, koncem roku 1946, se dostavili na Národní výbor v Šenově zástupci expozitury Krajského národního výboru v Ostravě, kteří předložili mapu inženýra Borise Jelčanova, kde bylo zakresleno zahájení bytové výstavby na katastru Šenova s pokračováním přes šumbarské nádraží směrem na Bludovice, s vysvětlením, že to bude hornické sídliště a že stavba bude zahájena ihned v roce 1947."

Tvrdý, Ludvík: 700 let Šenova, MNV v Šenově 1986, str.108).

Písek už je dávno vytěžen, pískovna mizí v lesním zapomnění. Přesto je i po padesáti letech v Pežgovském lese ještě patrná. Co v ní se za těch padesát let událo. Dokonce život mladého člověka v pískovně skončil. Je to místo romantické, ale pamatuje nejednu radost stejně, jako nejeden žal. Ten, který přinesla invazní vojska před padesáti lety, si nyní připomínáme. Pískovna má svou paměť, a kdo do ní zajde, tak mu připomene nejen těžbu písku, ale také skautský tábor, vojenské ležení, nebo tisíce příběhů lidských. To vše je v ní zapsáno.
Když jsem já po tak dlouhé době do pískovny s Trixi vstoupil, také vyprávěla mi mnohé příběhy. Počíná splývat s lesem tak, že za dalších padesát let, kdo bude chtít ji najít, bude to mít nesmírně těžké. Dnes však ještě lze to místo poznat a navštívit. Je to krásná procházka, jen v těchto dnech je i v lese patrné sucho. Jezírko u pískovny je vyschlé stejně jako Pežgovský potok je bez vody. Pokud se voda brzy nevrátí do koryta potoka, budou i rybníky na jeho dolním toku v koncích. Les už nemá vodu na rozdávání.

Pestré obrázky


15:52 [Permalink]

neděle, 12. srpen 2018

Meze zákona - přírody u jezírka

(F)

V horkých dnech se frekvence návštěv hmyzu u zahradního jezírka zvyšuje se stoupající teplotou. Také sršňovití se u vody objevují častěji. Především sršeň obecná a vosík francouzský, jsou pravidelnými návštěvníky jezírka. Kde mají hnízdo sršně, to jsem nezjistil. Sršně přilétají a odlétají vždy někde z hloubi zahrad. Za to vosíci dali vědět o své přítomnosti na naší zahradě tím, že jeden z nich dal žihadlo Elišce, když se nevědomky neopatrně dotkla jejich hnízda. Byl z toho velký poprask. Martin s Kubou měli oči navrch, když zjistili, že "vosy" mají hnízdo v zahradním elektrickém sloupku, tzv. "Antoníčku".
Poznal jsem však záhy, že se nejedná o vosy - Vespa vulgaris, nýbrž o vosíky - Polistes. Tito vosíci, podobni sice vzhledem vosám, jsou trochu jiní než běžné vosy a jejich žihadlo trestá lidskou opovážlivost jen výjimečně. Eliška narušila jejich hnízdní teritorium, když lomcovala koncovkou prodlužovací šňůry ve sloupku, v jehož vrcholku mají vosíci hnízdo. Navzdory literatuře, bodnutí vosíka je dosti bolestivé (dle sdělení postižené), ačkoliv nezanechává otok podobný tomu, jaký vzniká po bodnutí včely, či vosy. Jed vosíka je však též alergenem, obsahujícím histamin. Histamin byl pro postiženou zvlášť nepříjemným. Jed však může způsobit různým lidem různé reakce.
Zkoumal jsem, jaký druh vosíka u nás na zahradě žije, abych se vyhnul případnému omylu, kterého jsem se mohl dopustit už v roce 2009, když jsem v článku na pferdově blogu psal o vosíku skvrnitém. Zřejmě to tehdy nebylo přesné označení. Vosík francouzký, též zvaný skvrnitý, má totiž nejeden vědecký název:
Polistes bucharensis Erichson, 1849
Polistes gallica var. lefebvrei Guérin-Ménéville, 1844
Polistes gallicus muchei Gusenleitner, 1976
Polistes gallicus var. rufescens du Buysson, 1912
Polistes italica Herrich-Schäffer, 1840
Polistes maculatus Rudow, 1889
Polistes merceti Dusmet, 1903
Vespa dominula Christ, 1791 o
Polistes dominulus (Christ, 1791) (misspelling) m
Polistes gallica var. ornata (Lepeletier) Weyrauch, 1938 (misidentification) M),

zdroj - profil taxomu Polistes:
https://www.biolib.cz/cz/taxon/id126104/

Vosík francouzský - skvrnitý, liší se od dalšího, u nás vyskytujícího se vosíka obecného, trochu jinou kresbou štítu. To lze ověřit porovnáním obrázků obou druhů.

Polistes nimpha (Christ, 1791)
Polistes opinabilis Kohl, 1898
Vespa nimphus Christ, 1791 o
Polistes nimphus (Christ) Auct. (misspelling) m

zdroj - profil taxomu - vosík obecný
Polistes nimpha (Christ, 1791) https://www.biolib.cz/cz/taxon/id703245/
V srpnu 2018 je na zahradě u jezírka v Šenově prokazatelné hnízdo vosíka francouzského - tzv. skvrnitého.
Fotografovat vosíky se může zdát být snadným úkolem, přesto nebylo korunováno velkým zdarem. Horký den nutil vosíky přinášet vodu z jezírka a chladit plástve ve sluncem rozpáleném "Antoníčkovi". Vosíci v takový den poskytují k fotografování skvělou příležitost, má to však jeden háček. Největší horko bývá přes poledne, to vosíci lítají pro vodu bez přestání. Ta doba je však rovněž nejméně vhodnou k fotografování všeobecně. Přesto jsem pár snímků tou dobou pořídil, abych přinesl důkaz o starostlivosti vosíků i sršní o svá potomstva.
Sršně totiž také v horkém dni přilétají častěji k jezírku pro vodu. Na rozdíl od vosíků, sršně si hledají místa u vody skrytá, což znesnadňuje jejich fotografování. Sršeň je též opatrnější než vosík. Pokud přítomnost fotografa vyhodnotí jako nebezpečnou, raději vůbec nepřistane. Sršeň totiž potřebuje k napojení delší čas než vosík, proto si hledá zcela bezpečné krytí.
Sršňovití u jezírka nepředstavují pro lidi nebezpečí. Zaútočí jen, pokud je k tomu člověk, nebo zvíře donutí svým neopatrným jednáním. I na zahradě je nutno být opatrným. Příroda má zákony, které se novelizují zřídka. Také u jezírka se musíme všichni pohybovat v mezích zákona - přírody.

Pestré obrázky


07:40 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum

Webhosting poskytuje Český hosting
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice



rozcestník


NOVÉ

Muzeum Novojičínska

kresba Jan Sacher

Pořád zelené

Město Šenov

Miroslav Saniga

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ

napiš slovo