Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 25. srpen 2012

Doteky soch

Říká se - když se kácí les, lítají třísky. Můžu říct, že když se kácí sochy, padají také slova. Mnoho třísek, mnoho slov.
Ve středu 22. srpna 2012 padala slova u Veletržního paláce v Praze 7 spolu se sochami. Jen dvě ze soch zde instalovaných byly ušetřeny toho dne, ale nakonec padly k zemi též, tak to bylo spravedlivé. Trochu smutný byl pohled na tu paseku. Z blízké Muchovy Slovanské epopeje připomínal nejvíce obraz - Slované v pravlasti. Barbaři vtrhli do krajiny a plenili.


padlé sochy
Podobně se o "plenění" prostoru před palácem vyjádřil ten, jehož díla stála až do chvíle, kdy i ona jako poslední padla k zemi ("po něm asi přijde pálení obrazů" - prof. Milan Knížák). Však kolem toho bylo trochu pozdvižení a slova jako třísky létala mediální krajinou.
Nepopírám, i já krčil rameny nad sochami, které zde ležely a čekaly na přesazení do jiné krajiny.
Media nás vedla plytkým řečištěm informací, z něj vyčnívají jen nejhrotější balvany, zatím vše ostatní je opomíjené. Tak se stalo, že falzum kamene či betonu čnělo z plytkého řečiště nejvíce a to ostatní zůstalo skryto hluboko před zraky diváků.
Ponořil jsem se tedy sám víc do hloubky, bych pochopil, uviděl to skryté.
Archív České televize mi v tom velmi pomohl. V pořadech - Výtvarnické konfese jsem našel to, co jsem marně hledal v každodenních plytkých vodách médií. Poznal jsem konečně, čí jsou díla, která jsou už nyní vysvobozena z palácového sevření na svobodu v industriální krajině. S velkou péčí byla transportována do "Světlíkova" (Nadace Machinery Found - Vítkovice), kde budou dále vystavena.
Ze získaných informací se pokusím k jednotlivým sochám přiřadit jejich tvůrce.
Úmyslně vynechám sochy prof. Milana Knížáka, falzum betonu či kamene, které dosud nenašly svého nového království.
První, směrem od Potrefené husy byla plastika Karla Nepraše. Té se říkalo všelijak, instalatér, lešení i jinak, převážně hanlivě z nepochopení nás, kteří setrváváme v plytkém korytě řeky nevědění. Karel Nepraš už nežije, ale jeho sochy jsou známé a hanlivě se o nich může vyjadřovat jen ten, kdo neví nic o autorovi. Umělec se narodil v Praze v roce 1932 a zemřel tamtéž v roce 2002. Během svého života (dříve tvořil v undergroundu) vytvořil desítky děl, která jsou dnes pro mnohé možná nepochopitelná tak, jako například "instalatéři" (Běžící) od Veletržního paláce, ale jinými obdivovaná, jako třeba socha Jaroslava Haška na Žižkově (po smrti otce dokončila dcera Karolína) Poslední rozhovor s profesorem Karlem Neprašem, nebo Malostranské patníky a mnohá další díla známého sochaře.
Vedle Neprašových běžců ležela v tu středu na zemi též jedna z "černobílých plastik" Karla Malicha. Nijak mne podobné plastiky neoslovují, ale svět samotného autora, jedenaosmdesátiletého malíře a sochaře je vskutku zajímavý a dílo tohoto rodáka z Holic stojí za poznání. K tomu může napomoci rozhovor, jenž s umělcem natočila Česká televize v pořadu Výtvarnické konfese - Karel Malich
Dalším dílem, které bylo v tu středu též rozebráno, byla žlutá kovová plastika sochaře Stanislava Kolíbala. Dílo rodáka z Orlové tak putuje do rodného kraje svého autora. Plastika je pro mnohé z nás obtížně chápaná, ale celé dílo sochaře Stanislava Kolíbala nehledá snadných cest k divákovi. Za 87 let života jich nemálo prošel, při tom mnohé vedou do světa "velkého" umění. Jeho vyprávění je zaznamenáno v archívu České televize Výtvarnické konfese - Stanislav Kolíbal
Posledním dílem, čekajícím na cestu do Ostravy byla socha Aleše Veselého. Poznání sochaře patřilo k ne méně zajímavým. Pokud jsem hloubal nad dílem nejmladšího ze sochařů, sedmasedmdesátiletého rodáka z Čáslavi, mohl sem nepoznat, co se umělec snaží dílem vyjádřit. Teprve zhlédnutím pořadu s tímto umělcem jsem pochopil, co je sochařovým cílem. Síla myšlenky a síla přírody. Ty jsou vyjádřeny ocelí, kamenem a dřevem a stávají se pochopitelnými poznáním celé tvorby umělcovy. Po té už je dílo Aleše Veselého mnohem srozumitelnější našemu chápání.


Aleš Veselý - klec
Můžu říct, že jsem se sochou Aleše Veselého strávil den a noc. Poznání se dostavilo a já se těším, až bude socha instalována v Ostravě. Tentokrát v prostředí, které ji bude možná lépe vyhovovat.
Přiznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem byl schopen sochy akceptovat. Nyní se však těším, až je znovu v Ostravě uvidím stát. Zvláštní vztah jsem k těmto dílům a jejich autorům získal až v posledních dnech.
Snad moje vyznání pomůže někomu poznat to, co nebývá snadno patrné z pohledu letmého a informací plytkých. Bez informací hlubších přichází často nepochopení. V záhlaví Pferdova blogu mám napsáno, "Všechna práva na omyl vyhrazena". Moje omyly pramení z neznalosti. Neznalost však nemusí být trvalá, chceme li. Odměnou je radost z poznání. To moje bylo tentokrát zasloužené a radostné. Přeji všem podobná radostná poznání, k čemu snad můj článek a odkazy můžou napomoci. Neb hloubka poznání musí být dostatečnou, aby člověk nebyl snadno manipulován.


07:05 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
knihovna a Šenovské muzeum

Webhosting poskytuje Český hosting
Hravé učení
OBLÍBENÉ

Haló, Ostrava!
pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Bioplynka 2011



rozcestník


NOVÉ

Šenovské sdružení
Pořád zelené

Vyrobeno v Beskydech

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo