Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pátek, 26. červen 2009

Ze staré školy Stará škola

Řekne-li se o někom, že je ze staré školy, neznamená to, že trávil školní léta v nějaké staré budově (třebaže v našem případě i to může být pravdou), nýbrž je předpokladem jistého chování, které ne vždy musí být přijímáno s pochopením. Pokora a úcta k hodnotám předků však má sympatizanty i mezi absolventy "nové školy".
Při včerejším zasedání se zastupitelé Šenova řídili morálkou staré školy, při rozhodování o projektu nové knihovny a muzea, jež by mohl být jednou realizován, bude li situace trochu příznivější. Z dvou předložených návrhů byl vybrán ten, který sice může přinést větší potíže při realizaci, než je tomu u druhého, uchová však cenný v očích občanů objekt, Starou školu. Přiznávám, že bych stejné uspokojení vyjádřil také po schválení druhého projektu, který rovněž zapeklitou situaci s knihovnou a muzeem důstojně řeší, přesto se mi o rozhodnutí v prospěch Staré školy píše lépe. Jako ze staré školy vzešlo rozhodnutí zastupitelů a je mi sympatickým. Možná – genius loci (duch místa) kol chrámu Prozřetelnosti Boží, v jehož dosahu Stará škola stojí (a jejž z galerky připomenul hlas Karla Houdka), ovlivnil zastupitele v nelehkém rozhodování. Ať tak, či tak, zásady "staré školy" uplatněny byly.
Nebylo však pro někoho snadné, přidat se ke-staré škole. Buď z důvodu prosazování projektu sic nákladnějšího, ale snazšího na realizaci, nebo pro odmítání Šenovské knihovny zcela pro její zbytnost, či pro finanční nedostatečnost na výstavbu nové budovy. Maně si při tom vzpomínám na Baťova slova ke krizi třicátých let, kolující dnes internetem.


„Příčinou krize je především morální bída. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.
V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.
Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Tomáš Baťa byl ze staré školy.
Ne všichni ze staré školy ctili vždy odkazy předků. Cituji z knihy, jejíž autor kdys také byl v zastupitelstvu obce, jehož kniha později nahradila jiné.

Také obecní knihovna v rámci kulturního rozvoje změnila od r. 1948 obsah knižního fondu. Knihy starých buržoazních autorů (kromě národních a pokrokových spisovatelů) byly vyřazeny. Rozsah svazků pokrokové politické literatury stoupl v obecní knihovně na 13 859. Po létech 1968-1969 byla knihovna očištěna od literatury pravicových a antisocialistických autorů."

V roce 2009 byla knihovna ohrožena srovnatelně. Rozhodnutím o její budoucnosti, zastupitelstvo přistoupilo k nápravě věci.
Nemohu při tom nezmínit, že zdaleka ne sami stojíme před nelehkým úkolem rozhodnutí. Mnohem obtížnější rozhodnutí čeká Brňany v případě sochy Jošta Lucemburského, markraběte Moravského.Jezdecká socha. Kdo sleduje vývoj tohoto rozhodování, dojde k poznání, že to naše bylo sice obtížné, nedosáhlo však rozostření Brněnského.
Ale svět už jiným nebude, cesty zůstanou dál obtížné, klikaté, občas přijde namáhavé stoupání, nebo ztratíme na chvíli správný směr, byť se povrch cesty může jevit rovným a ta na první pohled přímá.
Tím, že zastupitelé dali šanci kultuře Šenova, projevili morálku staré školy. Důvěra v budoucnost, byť momentálně hodně rozostřenou, byla včerejším rozhodnutím o Staré škole obnovena.
Po dnech mračných přichází slunce, ostřeji pak vidíme svět. Zatím tomu tak není, ale důvěru neztrácejme.


Dlouhozobka svízelová-Macroglossum stellarum-Šenov 2009



11:58 [Permalink]

úterý, 23. červen 2009

Sedliščané

dr. Cichoň - Sedliščan

Správně bych měl psát-Sedlišťané, tak si říkali členové "Lašského národopisného sdružení", kterého počátek byl v roce 1908, kdy v obci Sedliště nejprve vznikla "Besídka venkovského dorostu". Nicméně ani "Sedliščané", nezní ve zdejším kraji cize. V jednom z deštivých dnů, zastavil jsem v Sedlištích. Za pohádkovým kostelíčkem Všech svatých stojí budova, v níž jsou tři pilíře obce, pošta, knihovna a muzeum. Ačkoliv pošta v té chvíli byla pro mne příhodnou, abych vhodil do schránky dopis, muzeum bylo cílem mého zastavení.
Stoupajíc schodištěm vzhůru do patra, kde muzeum sídlí, prohlížím na stěnách obrázky Sedlišťských žáků. Vzápětí vstupuji do muzea a tam mne čeká milé překvapení. Potkávám zde jak ředitelku paní Moniku Ruskovou, tak i "posledního Sedliščana" (jak o sobě prohlašuje) doktora Cichoně. Lepšího průvodce expozicí muzea jsem si přát nemohl. Věřím, že neméně znalá muzea je i paní ředitelka, však doktora Václava Cichoně znám už z Šenovského muzea a jeho přítomnost zde, byla příslibem prohlídky s fundovaným komentářem. Mé očekávání pan doktor naplnil a ochotně mne výstavou, již sám připravoval, provedl. Chodbou s mapami a obrazy dominanty Sedlišť, kostela Všech svatých, přicházíme do "Lašské jizby". V rohu místnosti pod oknem stojí starobylá postel, v záhlaví s nezbytným křížem na zdi. Dále zde stojí truhlice, skříň na šaty, a tzv. šrank na prádlo. Starší generace ještě podobný nábytek pamatuje. Vedle předmětů domácí potřeby, jejichž funkci bych bez vysvětlení doktora obtížně u některých hádal, dominuje v jizbě tkalcovský stav, jaký dříve býval v nejedné Sedlišťské chalupě. Dnes už pouze v muzeu, můžeme v údivu patřit na dřívější užitečný nástroj.

Svodná půda

Další jizba je věnovaná Sedlišťanovi zdaleka nejznámějšímu, Jožovi Vochalovi. Stál u kolébky "Sedlišťanů" v roce 1908 ač mu tehdy bylo teprve 16 let. Celý život pak věnoval Sedlišťanům a proslavil soubor daleko za hranicemi vsi, dokonce až v Praze. Dnes sní svůj sen o Sedlišťanech u dřevěného kostelíku, jeho stopy jsou však v obci stále patrné, a ani čas, ni déšť je nedokázal smýt z myslí zdejších lidí. Největšímu Sedlišťanovi je věnována největší část druhé jizby. Především fotografie a ukázky z jeho tvorby jsou zde vystavené spolu s atributy té doby. Ve společnosti Joži Vochaly nechybí Petr Bezruč, který byl k obci poután tak mocně, že mu Sedlišťané chtěli na Černé zemi postavit mohylu. Fotografie návrhu mohyly je rovněž k vidění v muzeu. Leč z toho nakonec sešlo a na Babě, vrcholu Černé země, dnes stojí památník "Osvobozené půdy", jehož Sedlišťané postavili v roce 1928 při vzpomínce na konec roboty před 60 léty. Původně stál na vysokém soklu, jenže byl za války zničen a později už nebyl obnoven do původní velikosti. Snad chtěli Sedlišťané pluh přiblížit půdě.
Jizba třetí, poslední, je obsazena hasiči a havíři. Hornický spolek "Rozkvět", byl založen v Sedlištích roku 1901. Sbor dobrovolných hasičů pak ještě o deset let dříve, v roce 1891, podle doktora Cichoně byli na Těšínsku jedni z prvních (šenovští 1908), kteří se ustavili. Kronika Ferdinanda Stříže je dobrým dokladem dění v Sedlištích, a je též v expozici vystavená.
Lašské muzeum bylo pro mne příjemným překvapením, jeho nová expozice je velmi pěkná a stojí za ní ty schody zdolat. Jinak než schodištěm se do muzea žel dostat nejde.
Genius loci (duch místa) je přítomen v muzeu, jako i vně budovy při kostele Všech svatých, na jehož starém hřbitově odpočívají velcí Sedlišťané.
Setkání v muzeu se "Sedliščanem" doktorem Václavem Cichoněm, bylo šťastnou náhodou. Tou však není doktorovo patriotství k rodné vsi, podložené znalostí její historie. Tu pak můžeme sdílet například na stránkách věstníku Šenovského muzea, nebo
Sedlišťského zpravodaje. Tam nás vedle informace o Sedlišťanech, dr. Cichoň poučí třeba o tom, jak vzniklo rčení: "jsi platný jak Vládní vojsko v Itálii". Zaznamenal jsem, že se Sedlištští žáci v rámci soutěže - Křížem krážem Slezskou bránou, chystají se s doktorem vést rozhovor. Myslím, že si pro reportáž se Sedlišťanem vybrali správně ZŠ Sedliště.
Krajinu, v níž se narodíme, si vybrat nemůžeme, avšak Sedlišťani tu svou, nádhernou, kterou lze přehlédnout z Baby Černé země, od pluhu a Múz, dokázali zachovat do dnešních dnů bez většího ublížení. Katastrální mapa v muzeu při tom ukazuje, že v první polovině devatenáctého století byly Sedliště ještě řídce osídlené.
Vesnice má i dnes své kouzlo. Muzeum tím kouzlem také žije, a i v těchto deštivých dnech, nebo právě v nich, je dobré novou expozici navštívit, jen je třeba vědět kdy. Domnívám se (bez záruky) že, muzeum je otevřeno stejně jako knihovna:
Pondělí 10,00 -16,30
středa 10,00 - 16,30
Čtvrtek 07,00 -13,00
Sedliščané, děkuji.



16:05 [Permalink]

středa, 17. červen 2009

V louži

Být v louži, nemusí vždy znamenat, že jsme ve špatné situaci, naopak, být v louži může být pro některé výhodným postavením, zvláště, je li parný den. Louže jednoho takového horkého odpoledne se stala panstvím, konipase bílého. Menší kaluž na parkovišti byla neposednému ptáčkovi rájem, ačkoliv na pohled nebyla nijak přitažlivou. Konipásek ji však neúnavně ob-hopskával zřejmě v předtuše vetřelce, který by si rovněž mohl uzurpovat nárok na ni. Opravdu, netrvalo dlouho a v louži přistál špaček. Vzápětí však opět vzlétnul, když spatřil blížícího se rozlíceného konipáska. Spíše však to, co špačka donutilo vzlétnout, nebyl konipas, nýbrž můj neopatrný pohyb. Zatímco špaček zmizel, konipas dále hopsal ve vodě. Avšak pouze do chvíle než do vody přistál mladý (koni) pásek. To samozřejmě louže pána notně nahněvalo a hned přilétnuvšímu mladému páskovi běžel v ústrety oznámit, čí že ta louže je a proč ji má zase rychle opustit. Mladík se však nijak k odchodu neměl, což konipase, dohřálo. Pustil se do mladíčka s takou vervou, že ten jenom chvilku ještě uskakoval, než rychle před rozlíceným starým konipasem ulétnul. Ještě ve vzduchu však stačil písknout, že takovou louži si může starý strčit za klobouk, že si najde lepší a jeho tam také nepustí, kdyby kapka vody široko daleko nebyla. Slunce pálilo jak čert, a tak se mohla jeho slova brzy naplnit. Vítězný konipas se však v té chvíli ničím netrápil a rázoval dále blátem, jako admirál po vyhrané bitvě. V louži, ale na svém – prozatím.



je to moje louže
špaček neuspěl
kde jsi vetřelče
počíhám si na tebe
ha - vetřelec
po dobrém to nepůjde
vítězný admirál


20:35 [Permalink]

neděle, 7. červen 2009

Žáci

My jsme žáky byli, někteří jimi jsou, jiní teprve budou. Na stránkách Šenovské školy, konkrétně projektu -Křížem krážem Slezskou bránou, se mimo jiné v jedné "kešce" (netuším ani, co to slovo může znamenat) praví, že kdys býval v Šenově toliko jeden žák. Zpráva o tom pochází z knihy Milana Pašíka - Historie města Šenova v datech, kde autor na str. 17 tuto informaci uvádí. Jedná se však zřejmě o nedorozumění. Pravděpodobněji byl v roce 1679 ve škole jeden vyučující, jehož zvali soudobě žákem. Žáky v té době, krom studentů, byli rovněž čekatelé na kněžské svěcení, kteří často také vyučovali, nebo zpěváci v kostele či pomocníci učitelů. Žák to neměl tehdy snadné, jak lze také vyrozumět z příběhu, který sepsal neznámý středověký autor. Báseň-Podkoní a žák, dostatečně vypovídá o poměrech obou. Podkoní a žák
Informace o jednom žákovi šenovské školy byla doposud uváděná též na stránkách mých, z nichž ostatně přešla i na školní web. Nyní jsem ji doplnil o poznámku k citaci z oné vizitační zprávy, jíž na možné nedorozumění upozorňuji. Stránka o školách
Na co však chci dnes upozornit především, je právě projekt školy -Křížem krážem Slezskou bránou, jež teprve v začátcích, už nyní slibuje zajímavou podívanou nakonec. Doufám v to, že
škola najde způsob, jak reportáže žáků představí veřejnosti. Jistě bude na co se dívat. Dnes už se můžeme podívat, jak projekt vzniká.
Velmi tomuto projektu fandím.

projekt-Křížem krážem Slezskou branou

Projekt-Křížem krážem Slezskou bránou


14:19 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo