Pferdův blog
Archive of Pferdův blog
pferda@zdeneksebesta.net Všechna práva na omyl vyhrazena.
pátek, 29. květen 2009
Puccini na faře
Farář Petr Okapal, podal pomocnou ruku muzeu Šenova, když poskytnul farní sál k zahájení výstavy malíře a šenovského rodáka Františka Procházky, jehož obrazy jsou v těchto dnech k zhlédnutí v panské oratoři kostela Prozřetelnosti Boží v Šenově. Árie Giacoma Pucciniho při tom zněly farou z hrdla mladé zpěvačky a dlužno říct, že lépe vernisáž uvést nešlo. Sešlost lidí, kterých jsme vídávali při podobných akcích v starých prostorách muzea, nebyla nijak umenšenou ani dnes, na faře. Fara a kostel se školou Antona Skrbenského v pozadí se staly dnes kulturním centrem po právu, tak jak mnozí cítíme, že jím byla už dříve.
Na schodišti k panské oratoři se dnes tísnilo množství příznivců šenovského muzea jako už obvykle. Obrazy Františka Procházky, jsou sympatickým pohledem na krajinu, převážně šenovskou, ale též na sousední sedlišťskou, datyňskou i jinou. František Procházka je členem havířovské skupiny Kvaš, jež měla premiéru společné výstavy v Muzeu Šenova v únoru roku 2008. KVAŠ Tehdy mi malíř řekl, že připravuje vlastní výstavu. Dnes splnil, co slíbil a my mohli vidět jeho dílo v místě blízkém našemu srdci, jako krajina, jíž František Procházka s láskou maluje. Zvláště pohledy na řeku jsou oblíbeným tématem malířových obrazů a mně, obdivovateli naší Luciny, působí radost, patřit na ně. František Procházka maluje vše, co známe, a je nám blízké.
Dnešní výstava je vpravdě historickou, třebaže oratoř už dříve hostila návštěvníky, když byla v roce 2008 prvně zpřístupněna veřejnosti, u příležitosti desátého výročí vyhlášení Šenova městem a také desetiletí založení muzea. ORATOŘ
Od rána pršelo a mraky visely nad Šenovem. Jakmile se blížila chvíle, kdy historická vernisáž měla začít, slunce roztrhalo mraky a cestu k chrámu Prozřetelnosti Boží osvítilo, jako by v obavách, že můžeme zbloudit. Nestalo se tak a my dobře došli tam, kde šenovskou kulturu osvítila přízeň.
20:26 [Permalink]
středa, 27. květen 2009
Zátiší 2009
Občas mne zarazí lidská bezohlednost k přírodě. Ne však pouze k přírodě, ta jak známo se dovede vzpamatovat z leckterých ran, jež ji způsobujeme, ale také k lidem samotným, když jednotlivci bez ohledu na druhé, připraví v krajině zátiší, které nemusí lahodit oku každého. Pravda, svou spotřebou plníme skládky odpadků, které zřejmě ani v době ekonomické recese netrpí nedostatkem, v horské krajině však každý pokus o založení podobné skládky musí v mnohých z nás vyvolat odsouzení. O to větší zděšení vyvolá skládka, je li v bezprostřední blízkosti místa, jež se stalo posledním jednomu z nás. Takovým je nyní místo pod Vrškom v Beskydách, na hranicích se Slovenskem (Loc: 49°23'15.116"N, 18°24'49.556"E).
Jak pak může takové zátiší působit na člověka, hledajícího v přírodě krásu, je nabíledni. Naštěstí těch, kteří tvoří zátiší jiná než "neznámý" tvůrce z pod Vršku, je stále ještě nesrovnatelně více, například Bobův fotoblog dokazuje, že je dosud na co patřit a čemu se obdivovat.
20:35 [Permalink]
neděle, 10. květen 2009
Mamince
Těm, na něž dnes zapomněli, že jim bylo třeba popřát a poděkovat, nabízím přáníčko, které v roce 1943 vydala k dnešnímu svátku matek - Zemská péče o mládež v Brně.
Jako květ ke květu
k tobě se přivinu,
potom ti pošeptám
nejsladší novinu.
Pošeptám potichu
jako květ květince,
radost že přeji dnes
milé mamince.
20:58 [Permalink]
čtvrtek, 7. květen 2009
Hlavu vzhůru 2009
Stejný název článku jsem užil 4. května 2007, když přilétli na Ostravsko rorýsi. Včera, po dvou letech a dnech, mohl jsem opět s hlavou vzhůru patřit na to, jak přilétají poslové dobrých zpráv. Zpráv, které oznamují, že leccos se vrací. Budu si pamatovat, že toho výjimečného dne zvítězil zdravý rozum a touha po návratu mnohých tam, kam patří.
10:25 [Permalink]
