Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 25. duben 2009

9 sil

Devět sil mi třeba, bych mohl čelit všemu, čemu dle představ mých, čelit je potřeba.
Mezitím ten, jehož příroda vskutku devíti silami obdařila, rozkvétá v těchto dnech v hojném společenství svých druhů. Květy Devětsilu bílého lemují v tomto čase horské cesty Beskyd a nelze si jich ne povšimnout. Až rostliny rozvinou velké listy, málokdo si pak už vzpomene, jak jej z půdy, po zimě ještě trochu "ušmudlané", zdravily bílé hlavy, deroucí se mezi prvními za jarním sluncem. Stojím u kvetoucích devětsilů nad Bumbálkou, kde ční k obloze též vysoká jedle. Je úctyhodného věku, soudím podle mohutného kmene. Při pohledu na vysoký strom si představuji, jak horalé kdysi zdejší vrchy zdolávali po svých. Též na vrcholu pod jedlí chvíli poseděli, snědli to málo, co si s sebou na cestu vzali, než se pustili dál k Rožnovu. I mnozí dnešní poutníci pod jedlí zastaví, nač při tom myslí, však vědí jen oni sami. Zřejmě ne na květy devětsilu, rostoucího pod jedlí, když tam odhazují atributy rozvinuté kultury – láhve, prázdné konzervy, kelímky ap. Stalo se dnes smetištěm každé místo, kde lze zastavit dopravní prostředek. V Beskydách jako v Šenově, či všude tam, kde jsou vhodná místa k zastavení (u rybníků, řek, lesů, luk). Vždy se najde někdo, jemuž vnitřní hlas nezabrání odložit v krajině cokoliv, co jinak lze bez problémů zlikvidovat jiným, legálním způsobem. Takovým lidem asi působí radost, odkládat odpadky tam, kde je pak může každý obdivovat. Devět sil bych potřeboval na to, abych tomuto pohrdání přírodou mohl zabránit. Nemaje jich, nad hromadami odpadků kolem cest pouze kroutím hlavou. Ani Devětsil bílý tomu zabránit nedokáže, ač roste právě tam, kde lidé na jeho hlavy zvysoka pohlížejí.


devětsil bílý



22:25 [Permalink]

sobota, 18. duben 2009

Čvachtání

Moci chtivostí některých z nás Čechů, čvachtáme se na břehu Evropy a nemůžeme s tím zatím hnout. Alespoň ti z nás, kteří s tím hnout hodlají, neb těch, jež se chystají na svá práva rezignovat pro vyčerpání nabídky alternativ, též je jistý počet dnes.
Letos měsíc duben, navzdory modré, náš díl planety barví do zelena a jarní práci zahradníkovi zhurta nařizuje dříve konat. Slunce září, půda bujně travnatí. Po letošní zimě přišlo nemilé odhalení. Čvachtovo jezírko je nutné vygruntovat. Vyčistit zanesené jezírko nebylo pro mne snadným úkolem, neb se velmi nerad čvachtám u dna jako
obrázek prasátka

Čvachta sleduje

Horším bylo pak zjištění, že fólie, doposud držící koalici vodních živočichů a rostlinstva pohromadě, má trhliny a její struktura doznala nezvratných změn. Rostliny na březích jezírka byly už příliš rozbujelé a jich redukce se též stala nutností. Ač zkušenější při zakládání jezírka varovali před bezbřehostí v sázení, stejně nás rostliny přerostly. Některých milých rostlin nám bylo líto se zbavovat, pro nezávislost a neagresivní růst, přec musely být s ostatními vykopány.


Vodník Čvachta, dění kolem jezírka při výměně fólie sledoval tak bedlivě, že si při tom zlámal ruku, všetečka jeden. Už je zase v pořádku, ale nemuselo se to stát, kdyby se choval trochu zodpovědněji. Nedá se změnit, co se stalo, lze však učinit opatření, aby se to už neopakovalo. Nerad bych se totiž v blízké budoucnosti znovu čvachtal v zapáchajícím marastu jako v letošním jaru. Dám na radu moudřejších, a také zkušenějších.


Párek holubů hřivnáčů usednul do trávy poblíž jezírka. Snad měli žízeň a hladina jezírka je přilákala. Po čem žízníme my, čvachtající se u břehu? - po klidné hladině bytí. Už máme napuštěno.


holub hřívnáč


21:07 [Permalink]

pátek, 3. duben 2009

Poslední věrní

skautská lilie

Měl jsem napsat-Poslední vernisáž výstavy v Knihovně a muzeu Šenova, ale užil jsem titulu, který lépe vyjadřuje, jak závažným je dnešní sdělení.
Včerejší den byl pro Šenováky vskutku významný. Jak jsem psal minule, v tomto dni mělo proběhnout zasedání zastupitelstva města, přičemž obsah jednání nevěstil jeho snadný průběh. Věštba se vyplnila. Zastupitelé se nemuseli při včerejším jednání cítit nijak osaměle. Snad prvně byly k vidění i transparenty na "galerce", kde tentokrát byli zástupci dvou stran, jichž spor měli radní rozsoudit. Že to nebude snadná úloha, bylo už dříve jasné, avšak zřejmě nikdo nečekal její znesnadnění ze strany samotného předkladatele. Vyčerpávajícími informacemi o možnostech řešení problému vyčerpal předkladatel jak zastupitele, tak i naslouchající účastníky sporu. Sporu, v němž jedni požadovali vystěhování nepohodlných nájemníků, zatímco ochránci jich práv dosud neví, co s nimi. Mohl bych pouze zprostředkovaně popsat včerejší atmosféru na radnici, na místo toho raději odkážu na usnesení 18. zasedání zastupitelstva Šenova. Z něj lze vyčíst, jak zastupitelstvo úlohu vyřešilo. Mateřská školka získá jednu, či dvě třídy navíc, zatímco z muzea se stává bezdomovec (doufejme, že dočasně, a že to slovo ztratilo už svůj dávný dvojí význam).

ředitelka Knihovny a muzea, Simona Slavíková

Potěšující zprávou je usnesení zastupitelstva, neprodávat starou školu. Ne jedním hlasem sic (9:8), ale přec platným, bude starobylá školní budova i nadále v péči města, a záleží na mnoha okolnostech (především finančních možnostech města), jak se bude situace dále vyvíjet. Nebude jednoduchá, kdo však očekával snadné řešení. Poděkování patří všem, jichž hlas pro zachování staré školy zazněl, a také těm, kteří pak svým stvrdili, že do toho půjdou.
Byl li hlasem, jenž zachránil budovu, po století a půl znějící hlasy desítek učitelů a stovek dětí, ten, který zazněl z úst ředitelky Knihovny a muzea, Simony Slavíkové, zastupitelky doktorky Radmily Dobešové, vedoucího Letopiseckého aktivu, Milana Pašíka, či magistra Jaromíra Poláška z Beskydského muzea, nebo teprve hlas paní starostky, magistry Darji Kuchařové, nevím. Vím však, že mám li v duši lítost nad ztrátou muzea, pak současně na stejném místě vzklíčila nová naděje a radost. Děkuji za ni.
Smutek mohl převládnout i na dnešní vernisáži výstavy k sedmdesáti letům skautingu v Šenově, přesto nijak nebyl patrný v zaplněné výstavní síni muzea. Ta dnes praskala ve švech, a lítost včerejšího ortele, nebylo na ní znát, naopak. Bylo obtížné, dostat se blíž k vystaveným exponátům přes množství hostů, k řádné prohlídce však bude ještě příležitost. Smět však spatřit staré skauty v kroji, kteří mnohým z nás připínali kdys, na prsa odznak lilie, vysvětlovali dračí smyčku či zkracovačku (bez naděje na úspěch), novou příležitost tak rychle mít nemusíme.
Poslední věrní se dnes sešli při poslední vernisáži, poslední v muzeu, poslední ve školce, ne však poslední v Šenově. V to chci, a po včerejším zasedání snad i mohu, věřit.


18:20 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo