Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

úterý, 15. červenec 2008

Do Čech 150 let po Mánesovi


Po Moravě, po Moravě,
srdce mé touží,
do Čech, do Čech,
pusťte mne, bozi."

obrázek-Josef Mánes rukou Henriety, MZA -inv.č.322, sign.141/17, r. 1854

Slova Josefa Mánesa, adresovaná roku 1852 Henrietě hraběnce Gallenbergové, zvané též Jetty, oživují vzpomínku cesty do Čech o století a půl později.
Čechy, dříve na Hané, ač doposud ležící tamtéž co před léty, přídomkem pod Kosířem místně určeny jsou dnes. Do obce mezi Olomoucí a Prostějovem vede cesta z Drahanovic právě kol vrchu Kosíře. Poutník patří nejprve na místo posledního odpočinku Čechů ve svahu, než narazí na žijící pod-Kosířany. Ačkoliv hřbitov byl rovněž jedním z cílů cesty, setkání s živými lákalo víc. Zámek v Čechách, jež mi byl pohostinným, jako před léty mladé hraběnce a Josefu Mánesovi, patřil též kdys Skrbenským z Hříště, předkům Henriety, rodačky ze Šenova.
Rudolf, syn Jana Skrbenského, svobodného pána z Hříště a na Šenově, držel tuto obec v sedmnáctém století. Svou konverzí ke katolické víře zarmoutil otce luterána, jako i sourozence v rodném Šenově. Stalo se tak po návratu do Šenova z Münstru a Osnabrücku roku 1849, kam rok před tím doprovázel Jana Maxmiliána hraběte z Lamberka, švagra Rudolfovy matky Judity Bruntálské z Vrbna na jednání o Vestfálském míru. Rodina v Šenově však proto na něj nezanevřela (Kniha pamětí Kryštofa Bernarda Skrbenského str. 18, No 103) a když si v roce 1657 bral za ženu vdovu Polyxenu Kobylkovnu, s kterouž pak vlastnil panství Čechy, přáli mu jen štěstí. Toliko pro vysvětlení souvislosti Čech se Skrbenskými.
V devatenáctém století však Henrieta Skrbenská cestu do Čech na Hané, tehdy už panství Silva Tarouců, našla přes manžela Bedřicha. Bedřich (Friedrich) hrabě Gallenberg byl bratrancem Gizely (roz. Stolberg), manželky Augusta hraběte Silva Tarouca. S Gizelou Henrietu pojilo přátelství a společný obdiv malíře Mánesa, jenž býval na zámku v Čechách častým hostem. Malířem Josefem Mánesem se zabývali historici umění, spisovatelé, filmaři. Život jednoho z nejznámějších českých malířů devatenáctého století zkoumalo bezpočet badatelů, například Eva Reitharová. V knize (jíž vydání se žel autorka nedožila) "Josef Mánes/Odkaz malířů Mánesovy rodiny", jsou na první straně také slova Mánesova:

Viděl jsem mnoho znamenitých výtvorů malířství, zejména v galerii drážďanské, však žádný z nich nedovedl ve mně vzbudit ten dojem, který mne proniká, když se octnu tváří v tvář dílům volné boží přírody. Josef Mánes, 1857

iluze okna

Málokterý z autorů, který se osobností Josefa Mánesa zaobíral, opomenul zmínit také Čechy pod Kosířem a Henrietu Galenberg/Jetty, malířovu přítelkyni. Mgr. Hana Venzhöferová, kurátorka sbírek Havličko-Brodské galerie výtvarného umění, ve své magisterské práci, "Josef Mánes a jeho malířská činnost pro rodinu Silva Tarouca Unwerth", popisuje malířovu práci pro pozdějšího druhého manžela Henriety, Eugena Silva Tarouca Unwerth v Pohledu u Havlíčkova Brodu (Frauenthal). František Kožík, v knize, která se stala námětem i pro film -Paleta lásky, Mánesovu přítelkyni nevynechal. Ve filmu Josefa Macha z roku 1976 hrála Jetty Eliška Balzerová.
Kdo se však nejvíce věnoval této zajímavé ženě, byl doktor Jan Khündel. Jeho dvě knihy, "Druhý domov Josefa Mánesa" a "Haná v kresbách Mánesovy přítelkyně", hovoří o hraběnce Gallenberg-Jetty nejdůvěrněji. Takto připraven, může mít návštěvník zámku v Čechách pod Kosířem větší zážitek z prohlídky, než by byl pouhým nezúčastněným pozorovatelem. Před vstupem do Síně Josefa Mánesa, si může představit sedícího Mánesa na jednom z dvaadvaceti schodů, či na stejných schodech slyšet smích Jetty. V samotné síni pak při pohledu do tváří obličejů na obrazech, může se atmosféra roku 1860 v představách zhmotnit a fantazii už nic nebrání, spatřit skrz okno třeba Josefa Mánesa, přicházejícího ze saletu (kruhový uzavřený altán v parku), svého letního ateliéru.
To vše dovede ještě více umocnit Jana Valášková ze síně Josefa Mánesa, která o historii zámku a jeho obyvatelích zná tolik, že by návštěvník mohl hodiny poslouchat její vyprávění. ČT24 Samotná procházka parkem je ovšem také velkým zážitkem. Nejen, že tak lze spatřit báječné scenérie zámku z různých pohledů, ale především patřit na impozantní stromy, z nichž mnohé už Henrietu i Mánesa pod svými korunami viděly. Park nad zámkem je kamenného podloží jako celý Kosíř, o čem svědčí kořeny letitých stromů, které nedokázaly do skály proniknout a nyní na povrchu svou nahou krásu ukazují. Cesta vede kolem skleníků na vrchol k saletu, lemovaná nádhernými starými stromy. Cestou dolů k rybníkům lze spatřit červenou cihlovou vyhlídku ve tvaru hradní věže. Pod ní v poklidu stojí pomníček hraběte Fridricha Gallenberga, manžela Henriety, skonalého právě zde, v Čechách pod Kosířem roku 1862. Pohled na kamenný náhrobek připomíná, že zbývá ještě vyřešit otázku, kde je pravé místo posledního odpočinku tohoto, dříve častého hosta panství Silva Tarouců, jemuž říkali Tripper (tanečník) a s nímž také Mánes lecjakou "pánskou jízdu" užil. Hrabě Gallenberg podle Jany Valáškové nemusel být pohřben v Čechách pod Kosířem, jak píše Jan Kühndel, ale možná někde jinde. Snad se někdy dopátráme pravého místa. Kříž však nyní stojí na místě, kde Fritz, jak mu říkala Henrieta, býval šťastným.
Pod věží dva rybníky byly kdysi svědky mnohých radovánek na lodičkách, jak zachytila na kresbách Henrieta ve svém deníku. Cestička vede návštěvníka zpět k zámku kolem mohutných dubů na březích rybníků. Pokud návštěvník opouští areál zámku tak nerad jako já, nemusí zoufat. Kosíř nad Čechami láká k návratu stejně jako jednou spatřené Kilimandžáro, s tím však, že do Čech pod Kosířem je cesta mnohem snazší. Tyto dny někoho možná do Čech zavedou prázdninové cesty, pak tyto řádky mohou napomoci vcítění se do časů, kdy zámkem zněly kroky Mánesa, Jetty, Fritze i Augusta s Gizelou.

pohled přes rybník na zámek panoráma se zámkem, kostelem sv. Jana Křtitele a Kosířem na pozadí

Než vyrazíte Do Čech pod Kosířem, podívejte se na tyto stránky Zámek Čechy pod Kosířem


20:03 [Permalink]

středa, 2. červenec 2008

Blízké lesy

tituly knih

Les je nadějí, ačkoliv, je li ho moc, může v někom vzbuzovat i obavy, zvláště v noci, kdy lesní tma je temnější než ta na jeho okraji. Zvuky nočního hvozdu mohou být někomu hrozbou, uvědomíme li si, že v lesích lze potkat i predátora člověku rovného, medvěda.
Dočetl jsem právě knihu Miroslava Sanigy - "Rozjímanie s medveďmi", v níž autor vážně i s humorem sobě vlastním vypráví příběhy o medvědech. Knížka sice obavy před "temným" lesem možná zcela nerozptýlí, čtenáře však vede k pochopení lesních zákonů, které na rozdíl od těch lidských, nelze tak snadno obcházet. V závěru knihy se dostává čtenářům rad, jak se v případě setkání s největší evropskou šelmou zachovat, aby člověk ani medvěd nemuseli toho litovat. Knihu stejného autora, již jsem četl před touto, byla sic o lesním tvoru též, život člověka však nijak ohrožujícímu. Zedníček skalní, či Murárik červenokrídlý (Tichodroma muraria - Linné) je hrdinou knihy, zároveň s autorem, jenž s tímto ptačím pokladem přírody spojil svůj život. Obě knihy jsou darem všem, kteří vnímají les jako domov.
Abych nezůstal jen u knih, které zatím v nabídce českých knihkupců nejsou, nabízím hlas autora obou ekologických reminiscencí na rádiu -Lumen, kde pravidelně vypráví o přírodě a vztahu člověka k ní. Díky upozornění Martiny (zabloudivší na Pferdův blog - patří jí za to dík), jsem znovu objevil odkaz na internetovou stránku, jehož archív se stal studánkou žíznivému. "Rádio Lumen"
Les je chrám a takto je vnímán mnohými lidmi.
Jan Vrba se v předmluvě knihy -Les, v roce 1919 vyznává ze svého bloudění, kdy mu les byl přítelem v nelehké chvilce. Kdo poznal hojivou sílu lesa, není mu těžko Vrbovu prózu vstřebat. Ostatně, oba autoři své čtenáře oslovují lehce.

dvě knihy Tomáše Halíka

Rovněž Tomáše Halíka knihy jsou procházkou lesem - lesem lidských duší. Jeho dvě knihy -Vzdáleným na blízku a Noc zpovědníka, rád beru do rukou a z druhé jmenované knížky si dovolím citovat krátký odstavec:

Protikladem malé víry, o niž mi jde, je totiž "laciné věření", hromadící příliš lehkomyslně "jistoty" a ideologické konstrukce, až nakonec pro mnohé stromy takového náboženství už není vidět les víry, její hloubka a tajemství. Ano v těchto dnech přemýšlení v lesní samotě ke mně promlouvá obraz lesa jako vhodná metafora pro náboženské tajemství -les svou rozlehlostí, hloubkou a uchvacující pluralitou životních forem, tento mnohovrstevnatý ekosystém, stále nedokončená symfonie přírody, spontánně členitý prostor, tolik odlišný od naplánovaných a zkonstruovaných lidských sídel, ulic a parků, v němž je možné znovu a znovu zabloudit, ale také překvapivě najít další z jeho tvářností a darů.

Nemohu ne-citovat ještě jednu větu z další knížky téhož autora.

"Komu Duch sám vnuká, jak se modlit, ať je poslušen jeho vedení a dává mu vždy přednost před každou modlitební knížkou".



Mohlo by se zdát, že chrámy citovaných autorů jsou vzdáleny od sebe v čase i prostoru. Společně však tvoří les, který se mi blízkým stal.
Prošel jsem zahradou a napočítal čtrnáct náletových stromů, jež zde stačily vyrůst během dvou let, v nichž se nedostávalo času pro zahradní práci. V tom čase povyrostlo šest dubů, dvě břízy, dva javory a po jedné líska, vrba, třešeň a lípa. Druhově pestrý les tady mohl růst, kdyby mu člověk nebránil.

Lesy knih by člověk projít chtěl, leč možné to není. Knižní hvozdy po staletích rostly s obtížemi, často do záhuby, nyní však bují a houstnou, a nepřipraveným poutníkům se stávají neprůchodnými. Rád proto v blízkých lesích přebývám, cesty v nich znám.

Knihy Miroslava Sanigy

Knihy Tomáše Halíka


18:13 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo