Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pondělí, 26. květen 2008

Nadějné mládí

Dnes konečně zbyla chvilka pro návštěvu "galerie" v muzeu. Bývalo by mi líto, neshlédnout práce mladých výtvarníků Základní umělecké školy Viléma Wünsche v Šenově.
Žel, nebylo v silách, být přítomen v pondělí 11. června na vernisáži, abych mohl poznat nadějné mladé umělce osobně. Jde však o dílo, především, které v galerii naštěstí zůstalo a já si mohl dnes v klidu prohlédnout jak obrazy, tak plastiky, společně vystavené. S radostí jsem shledal, že žáci výtvarného oboru Mgr. Lucie Cimmrové, jsou pro nás, obdivovatele umění, nadějí i na výstavy příští. Neb věřím, že dnešní mladí umělci v započatém díle nepřestanou a budou nadále tvořit a my se zas jednou budeme moci kochat pohledem na krásu jako dnes já.
Děkuji za krásnou výstavu a naději, kterou přináší. Nemýlím li se, do konce výstavy zbývá už jen několik dní. Já to stihnul. I vy ještě můžete. Procházkou Lipovou alejí (ve které brzy o jednu starou lípu opět přijdeme) k muzeu, můžete milou výstavu vidět ještě do 30. května. Běžte, prosím.

obrázekobrázekobrázek


21:01 [Permalink]

pátek, 9. květen 2008

Stará hrušeň a kámen

fikce-skutečnost?

Cestou k domovu, překračujíc hranice rodné vísky, míjím kamenný kříž. Boží muka-též se starému kameni říká-chtěl jsem napsat, ale dostalo se mi poučení o nesprávnosti označovat takto kříže. Boží muka jsou obdobné stavby drobné sakrální architektury, mívají však tvar sloupu (často čtyřbokého), připomínajícího ten, u nějž přikázal Pilát bičováním působit muka Ježíšovi. Muka veliká tak, že z pohledu dnešního lékaře způsobily často odsouzeným smrt dříve, než skončili svůj život na kříži. Sloupy Božích muk nesou hlavici s nikou a stříškou, případně křížkem na vrcholu.
Kamenné kříže jsou obrazem umučení Ježíše. V tom spatřuji původ nepřesného pojmenování, neb působit smrtelná muka bičováním a umučení k smrti na kříži, bývalo v důsledku často totéž. Cruci fixus (pověšený na kříž) čili krucifix, znamená tedy kříž.
Jak člověk, jemuž byl kříž pro smrt postaven, tak věkovitost kamene si naši úctu zasluhuje. Nejstarší kamenný kříž stojí v Šenově na gruntu donátora, opuštěn jako Ježíš ve chvíli utrpení posledního. Nemá kříž žádného ochránce v blízkých stromech, jež vedle podobných sakrálních staveb obvykle rostou. Po silnici kolem proudí automobily, v nichž řidiči (někteří snad) alespoň hlavou na pozdrav Spasiteli kývnou, dřív než zmizí za Volenským, Košťálským či míří k Horní Datyni. Pro víc, než letmý pozdrav, času nezbývá, však dlužno říct, nejen u tohoto kříže. Dříve, kolem kříže prašná cesta vedla, toliko ržaní koní, skřípot kol povozů, kočárů a hovor zněl. Zastavení u kříže, tak samozřejmé kdys, nahradilo dání přednosti v jízdě na stejném místě dnes. Svět se změnil od roku 1864, v němž kříž mezi Košťálským a Volenským rybníkem stanul.
Za bílého dne či za šera, vždy pohlédnu ke kříži a občas poblíž na chvíli zastavím. Schází zde koruny stromů, jež by vrhaly zelený stín na letitý kámen. Zřejmě tomuto kříži, i jemu podobným (pravděpodobně z jedné kamenické dílny pocházejícím) je dáno, že nad korunou trnovou už jinou nemají. Podobný kříž stojí na ulici Starovesské v Krmelíně. Kříži rovněž koruna stromu chybí. Kříž ve Vratimově, na ulici Frýdecké, přišel o své dvě lípy teprve v době nedávné. Ohrožení pádem starých stromů zřejmě bylo příčinou odstranění jich a dosud nic nenasvědčuje tomu, že budou vysazeny nové. Tento kříž má nad podstavcem místo reliéfu tzv. "Arma Christy -zbraně Kristovy (nástroje umučení Ježíše)". Další podobný kříž lze uvidět v Paskově. Ten sice stromy ve své blízkosti má, ne však vlastní korunu. Kříž, podoben předchozím, a ze stejné dílny pravděpodobně pocházející též, stojí na ulici Borošínské, v Brušperku u dvora. Ani on stínu stromů nemá.
Pobeskydí má víc takových křížů, podobných sobě jak vejce vejci, jež jsou povětšině beze stromů ochránců též. Ty, jež nesou podobné rysy jako kříž France Blažka v Šenově, vznikaly v polovině devatenáctého století rukama neznámého kameníka. Takřka věrnou kopií Blažkova kříže mají při kostele Všech svatých v Metylovicích.

Vraceje se jednou za šera domů, pocítil jsem jakýs neklid v místech kříže. Hledaje záchrany v kamenné siluetě, zdálo se (zní to neuvěřitelně), že ten na svém místě není. Pokračuji však v cestě, nabývám jistoty, že jsem se mýlil a záhy na přelud zapomínám.

Kříž a hrušeň

Od oné chvíle uplynulo pár dní. Začínají kvést třešně a jejich koruny plné květů svítí v krajině jako bílé lampy. Jdu se podívat do "zahrady" naproti kříži. Je tajemnou, tím víc mne láká. Většina lidí o její existenci neví. Inu, z dávného hospodářství toho moc nezbylo, stará hrušeň a dva sloupy dřívější brány do dvora usedlosti doposud stojící. Prohlídka se protáhla do soumraku (nebo do smírsku, jak ten čas nazýval Bernard Skrbenský před 350 léty na stejném místě) a louky u Luciny začínají mizet ve tmě, když se chystám opustit tajemnou zahradu. Musím si dát pozor, abych nevpadnul do studny vedle torza brány. Kameny vykládaná studna je sice mělkou (vody zde nebylo třeba nikdy dlouze hledat, všude jí je dost kousek pod povrchem a často i nad ním tak, až to zdejším mnohdy nebylo příjemné), přesto zlámat nohu v ní by ve tmě bylo snadné. Napínám zrak v šeru, hledaje studnu, v tom zahlédnu něco pod korunou staré hrušky. Vidím, nebo spíš jen v šeru tuším, siluetu kamenného kříže. Šálí mne zrak? Obraz se však nemění. Jakoby se myšlenky na stromy ochránce zhmotnily zde pod starou hrušní, kde nejstarší kamenný kříž Šenova našel konečně svou druhou korunu.

Hrušně letos měly málo květů a neoslňovaly jako třešně. Člověk si jich málem nevšimnul, jejich květy však nadějí na sladký podzim přece jen byly.

Zdálo se mi, že hruška s kamenným křížem, který se jakýms způsobem ocitnul pod její korunou, rozpráví.

Neodvážil jsem se projít branou kolem staré hrušky, kde v té chvíli stál kamenný kříž a vydal se zpět na silnici raději kolem studny. Je skoro tma, dnes už vzácná v této krajině. Přijíždějící auto osvětluje na okamžik siluetu kříže. Je na svém obvyklém místě. Ohlížím se k hrušce v tajemné zahradě, ale tma nedovoluje vidět víc než tmavou hradbu stromů. Sen či klam? Nevím, ale i dnes, vracím-li se za šera kolem kříže domů, mívám občas pocit, že kamenná silueta opět není na svém místě. Nyní už však vím kde ji hledat. Je příjemný stav duše, v níž panuje jistota, hledání zase mnohdy naplňuje lépe srdce.

Franz Blažek, byl významným konatelem obecních záležitostí, člen i předseda spolků, např. školního krejcarového, nebo kontribučního fondu, jakož i starosta obce podle Hanuše Lankočího (Obec a panství Šenov-Kronika starobylé, Slezské dědiny). Franz Blažek byl však pouze členem obecní rady (Ladislav Kiška-Starší historie a pamětihodnosti obce Šenova ve Slezsku). I tak nám zanechal kamennou vzpomínku úcty vskutku hodnou.

byl tam? nebyl?

Posledním budiž odkaz na sakrální stavby sousedních Václavovic - zde


14:15 [Permalink]

čtvrtek, 8. květen 2008

Diletantem ve Fryštátu

kvarteto

Jako diletant mezi odborníky jsem se cítil při návštěvě takřka happeningové vernisáže výstavy, skupiny fotografů, jež se taktéž diletanty nazývají. Tito, na rozdíl ode mne, se však nijak diletantsky nevyjadřují, ačkoliv zkratka "SFD" (Sdružení fotografických diletantů) může podobné chování naznačovat.
Pozvánka, jíž se mi dostalo poštou, hovořila jasně: "Tradiční velmi veselá vernisáž poslední výstavy – Sdružení fotografických diletantů."

Lákavá pozvánka ponoukala ke vstupu do sdružení, jehož členové (dle vlastního označení) jsou zřejmě stejnými fotografickými diletanty jako já. Slovo "poslední" mne však od záměru podat přihlášku odradilo. Můj diletantismus se projevil i tak, že na důvod, proč je výstava poslední, jsem se nezeptal, nebo zdůvodnění přeslechnul.
Hned při vstupu do budovy Regionální knihovny ve Fryštátu jsem pochopil, že samotná prezentace diletantskou určitě není a vystavené fotografie "tuplem" ne. Hudba znějící z kvarteta saxofonů v rukou ostravských umělců byla od ne-dokonalosti vzdálená světelné roky, takže ani zde nebylo po diletantech vidu ni slechu. Návštěvníci se v prostorách těsnali, což proklamovanému diletantství rovněž neodpovídalo. Pravdou však je, že raut a veselí veliké mohly též k návštěvnosti namnoze přispět. Nevěřím však, že pouze to bylo příčinou. Prostoru je ale dost na to, aby každý z členů SFD mohl prezentovat vždy několik svých zdařilých prací. Na výstavě je možné shlédnout zajímavé kolekce snímků různých žánrů. Mohu vyjádřit obdiv nad vystavenými snímky a pouze litovat svého předčasného odchodu, neb program sliboval lákavé ceny v tombole na konci vernisáže, při níž bylo možné některou z fotografií autorů získat.

Mr. President

Nemohu vyjmenovat všechny vystavující, zmíním alespoň Marcela Krhovjáka, takto presidenta SFD jehož nelze přehlédnout. Všem vystoupivším členům sdružení lze poděkovat za přispění k ještě krásnějším májovým dnům. Nebudu se pokoušet hodnotit vystavené práce, byla by to ostatně pošetilost od člověka, jehož hodnocení je pouze dvoustupňové, líbí-nelíbí pro umění a chutná – nechutná pro víno. Nabízené víno jsem koštovat nemohl, zato fotografie jsem ohodnotil prvním stupněm. Prvním stupněm jsem ocenil také průběh vernisáže, při níž byla velmi patrná symbióza zkušených, zkušenějších i těch nejzkušenějších. Začínám přemýšlet o rozšíření svých stupňů hodnocení. Pro tento případ bych mohl použít rozšířený první stupeň-líbí velice.
Jak však v úvodu vernisáže zdůraznil president SFD, Marcel Krhovják, jedna členka sdružení vyčnívá mezi všemi tak, že ji návštěvník nemůže přehlédnout. Michaela Pospíšilová je fotografkou, jež táhne diváky nejen na výstavu do Fryštátu. Jinde také měli možnost její umění shlédnout (naposled to bylo v Opavě letos v únoru, kde vystavovala společně s jinými už jako členka Fotoklubu Ostrava, či při samostatné výstavě loni v Porubském krevním centru.) Mimo to, že fotografka je šarmantní mladou dámou, umí vnímat světlo jinak než my, a odkrývá utajenou krásu krajiny, jíž takto patří lépe než kdokoliv z nás. Nikdo z členů SFD diletantem vpravdě není, však Michaela odporuje označení bezvýhradně a je na výstavě (beztoho zajímavé) ozdobou, kvůli níž stojí za to do Fryštátu zajet. Můžete cestu spojit s návštěvou zámku Larischů, v jehož zdech lze spatřit mnohá překvapení, jakož v expozici Národní galerie v témže zámku uvidíte díla skvostná též. Zbude li vám čas na prohlídku zámeckého parku, pak vám jistě učaruje Henrietin červený dub či letitý jinan. Všechny tyto skvosty stojí za cestu do Fryštátu. .

Michaela Pospíšilovávýstava

Michaela Pospíšilová



20:42 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo