Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

úterý, 11. březen 2008

Konkurenti na Lucině

obrázek-zátiší

Před krátkým časem jsem se na stránkách, věnovaných "zóně" Šenova, pozastavil nad holosečí u blízkého potůčku. Pozorná čtenářka mne záhy vyvedla z omylu, když upozornila na dráty elektrického vedení, jež byly příčinou náhle vzniklých průhledů v korunách stromů.
Jsa takto poučen, už nepřekvapil stejný pohled na prořídlé porosty vrb a olší také kolem řeky Luciny. Zprvu jsem sice myslel, že prosvětlení krajiny podél řeky je dílem povodí, neb právě jen stromy u řeky padly, avšak dráty nad nimi jasně signalizovaly, že to jejich trasa byla upřednostněna.
Vydal jsem se k Lucině, abych tentokrát prošel po levém břehu úsek řeky od Miksova mostu do Bartovic a pokusil se zachytit nynější změnu tváře krajiny. Únor je příhodným měsícem na procházky kolem řeky, třebaže vloni se taková příležitost naskytla dokonce už v lednu. Meandry Luciny (důvod, proč i v dnešní době používám starý název řeky, vysvětluji zde přímý postup podél toku znesnadňují, a nechce li poutník ztratit vodní hladinu z očí, musí často sestoupat z břehu dolů k vodě. Leckdy to však pro přílišnou prudkost břehů není možné. Mimo to, potoky vtékající do Luciny vytvářejí jen obtížně překonatelné překážky. Prvním, na nějž tvrdě narazíte, je potok vytékající z rybníka Volenského. Jeho vody pocházejí jak z potoka Frýdeckého, tak i Dolno Datyňského.

obrázek-boří vizitka

Potůček si vyhloubil cestu tak hlubokou, že není snadné ji překonat a je lépe se vrátit k rybníku, tam vyjít na silnici a za potokem se opět k řece vrátit. Cestou nelze "ne-obdivovat zátiší v lukách", kam mohou řidiči dosud beztrestně vjíždět. Ti po sobě zanechali demontovaný automobil na nivě u Volenského rybníka, nebo u Košťálovského zase pneumatiky či v pytlích polystyrénové zbytky. Matrací, ležících už drahný čas u cesty na mosty si stačil všimnout mnohý z nás. Také! "spoluobčané," nám tak poněkud svérázným způsobem naznačují, že budou dělat své do té doby, než jim někdo zabrání mimo cestu sjíždět. Vím, že i pak budou někteří odkládat přebyty do příkopů, jak už mnozí činí nyní, přece se za omezení vjezdu na luka závorou přimlouvám.

obrázek-bobří polom


Podél překonaného potoka se vracím zpět k Lucině, abych podél její vody pokračoval dál k Bartovicím. Za naší říčkou hučí daleko větší, řeka aut. Lucina jen slabounce bublá v místech překážek. Ty jsou především v úseku, kde v minulosti byla řeka regulovaná. Pár meandrů a je tu další překážka, Horní Datyňka, potok jehož vody cestou k Lucině zadržuje rybník Košťálovský. Ani tento potůček není lehce zdolatelnou překážkou, cesta podél něj, zpět k rybníku, však není ztrátou času. Zříte majestátné duby, což za obcházku stojí. Po návratu k řece je pohled na Lucinu přes ústí Horní Datyňky, díky holoseči zcela volný. Za tímto úsekem řeka vtéká do Bartovic, neboť západní břeh rybníka Košťálovského je zároveň hranicí Šenova.
Patřím na olši, pokácenou způsobem, připomínajícím bobří práci. Myšlenka na nějakého vtipálka, který si dal tu práci a nějakým nástrojem imitoval bobří dílo, byla první, jež mne napadla. Pro jistotu fotografuji otisky zubů v dřevě, abych je později porovnal s těmi, jichž jsem před rokem získal v lužním lese poblíž řeky Moravy u Břeclavi. Po několika krocích však začínám o teorii šprýmu pochybovat. Další olše a vrby leží na zemi, skolené způsobem, jež vyvrací poslední pochyby. Je to dílo bobrovo. Další padlé stromy jak na levém, tak i na pravém břehu Luciny prozrazují bobra, aniž by jej člověk zahlédnul. Stopy v písku u vody prozrazují nejen psí přítomnost. Nejsem prvním, kdo pozoroval stopy bobrů u Luciny, ale musím přiznat, že mne pohled na důkaz bobří přítomnosti ohromil. Když jsem vloni psal o bobrech na jižní Moravě, ve snu mne nenapadlo, že jejich stopy o rok později naleznu u Luciny. Rozvodné sítě elektrické energie mohly být chráněny u Luciny bobry. Výsledky činnosti bobrů a profesních dřevorubců jsou si podobné. Kdo ví, zda konkurence dvou rivalů, jednoho z nich od řeky nevyhnala. Na pouti podél Luciny jsem žádného z aktérů nepotkal. Lze však předpokládat, že energetici už svou práci u řeky odvedli. Proč vycházku kolem řeky nazývám poutí, může vysvětlit Paní Fischerová, která, také o pouti, hovořila ve čtvrtek 21. 2. 2008 v pořadu Českého rozhlasu 2, "Jak to vidí". Nejen o tom vyprávěla, také o našem vztahu k zemi. Přemýšlím o bobrech, jimž nemáme už co nabídnout. Řeky aut tečou v místech jejich dřívějších domovů. Není pro ně zde místa, konkurence je příliš silná.


obrázek-průhledné


pod čarou

Článek byl publikován 23. února, ale pak "se" ztratil, proto jej zařazuji nyní znovu.


15:49 [Permalink]

sobota, 8. březen 2008

Dýmová clona

prašníky tisu

Přemýšlím, jak nazvat příspěvek, aby čtenář okamžitě poznal, chce li dál číst či ne.
Těm, které nadpis od dalšího čtení neodradil, nabízím povídání o Tisu červeném.
Zaujal mne keř, jenž roste v naší bezprostřední blízkosti. Aby si zajistil dostatek dekoračních větví, zasadil před 70 lety náš předek tis, který v těchto dnech dává o sobě znát víc než obvykle. Je keřem ne-opadavým, jehož temně zelené jehličí vyniká zvláště na sněhu, ale ten, je li ho příliš, dovede větve tisu ohnout až k zemi. Tis však na jaře vždy napřímí své pružné tělo zpět.


Pozoroval jsem skrze větve keře pronikající dým. První myšlenka patřila kuřákovi, jehož zrazuje produkt vášně. Obešel jsem keř, abych spatřil opovážlivce, ten však zmizel jak dým. "Kouř" se z keře přesto valil dál. Nad slunce jasnějším se stalo vše při pohledu na větve, osázené květními kalíšky. Prašníky se větrem vyprazdňovaly v takovém množství, že způsobovaly nad keřem "dým". Ne cigaretový, nýbrž takový jako když stodola hoří. Ještě nikdy nepředvedl Tis podobné divadlo. Mraky pylových zrnek odnáší vítr. Tento rok bude možná "Jako jed", neb Tis takový je.
Mrak pylových zrnek odplul směrem jihozápadním, kde může narazit na nevěstu v Zámeckém parku (prašníky květů jsou samčí-Tis je rostlina dvoudomá).

doutnající Tis

Prohlédnul jsem si několikeré podobné keře v Zámeckém parku, samí ženichové. Pátrám po samičím květu. Jak asi vypadá? Literatura uvádí, že samičí květy připomínají pupeny. (tady jsou). V encyklopedii Nico Vermeulena (překlad MUDr.P. Koudelková-REBO 1998) se dovídám, že se jedná o keře Tisu červeného - Taxus baccata "Adpressa" a ty mají květy pouze samčí. Jehličí Tisu červeného - Taxus baccata je o poznání jiné než u poddruhu "Adpressa". Je víc než pravděpodobné, že z pylového mraku, vyjma alergie (tis ale údajně významným alergenem není), nic nebude.
Ve zdejších zahradách se však vyskytuji různé kultivary Tisu červeného, není tedy vyloučeno podzimní překvapení v podobě červených kuliček. Aby ne, když je tady tolik ženichů.
Není snadné vyznat se v rostlinách, ani těch, o nichž si myslíme, že je známe. Množství informací o Tisu červeném / Taxus baccata, který býval dříve obvyklým druhem i v našich lesích, a který je dnes stromem státem chráněným, lze nalézt na stránkách
Správy NP a CHKO Šumava.

Nad Pernštejnem s tisem, jenž podle pověsti s hradem žije i hyne, se dýmová clona po požáru v roce 2005 už rozplynula. V popelu hradu tehdy zmizel obraz dřívějšího spolumajitele Šenova, Filipa Skrbenského. V Šenově dnes dýmová clona kryje poznání tisů. Teprve červené kuličky na podzim prozradí, jsou li zde také nějaké nevěsty. Pernštejnský tis


kvetoucí Tis



19:05 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo