Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 23. červen 2007

Co se vaří aneb, za Bé

obrázek-Lucina od Bartovic na jaře


Řekneš li -A-, měl bys pak říct i -B-. To mi přišlo na mysl po vyslechnutí informace o kousku šenovské země, nad nímž jsem se již po dvakráte zastavil, nic při tom netuše o chystané budoucnosti pro něj. Poprvé jsem o tomto, v té době pro mne dosud tajemném místě, psal loni zde.

Po roce, během nějž se u řeky, kde onen kousek země leží, takřka nic nezměnilo, znovu jsem tomu na blogu věnoval pár vět, které si můžete přečíst tady. Teď si říkám, nebylo li by snadnější setrvat u svého povrchního pohledu a nehledat dále skryté pravdy. Nebylo by to však fér vůči čtenářům Pferdova blogu, kteří možná po mém vyřčeném -A-, očekávají právem i písmeno -B-, ani k aktérům představení, jež od počátku bylo špatně režírované.

Protože pravda o dění u řeky byla přede mnou stále skrytá, rozhodl jsem se nejprve oslovit odbor životního prostředí města Šenova. Na mé otázky, čí je pozemek u řeky, cože se tam chystá a má li OŽP k tomu co říct, mi bylo záhy odpovězeno, cituji: "Tento pozemek je v soukromém vlastnictví, a bylo na něm povoleno vybudování stavebního dvora."

Stručná, leč přesná zpráva mne posunula k pochopení probíhající činnosti na břehu Luciny. Vyjádřil jsem lítost nad umístěním firmy v takovém místě, avšak vyslovil naději, že je snad vše v pořádku a nic špatného od stavebního dvora nehrozí.

Díky čtenářům Pb (Pferdova blogu) jsem se dozvěděl, kdože je oním soukromým vlastníkem pozemku a i jeho jsem oslovil. Opět jsem vyjádřil své politování nad úmyslem provozovat stavební dvůr v tak atraktivním místě, ale současně též srozumění s tím, neboť jsem si dříve dovedl představit i horší využití prostoru, jenž byl už po léta využíván k účelům všelikým. Dotázal jsem se též, zda bude prostor využíván nadále současným způsobem, či s ním má majitel i jiné plány.

I z této strany mi bylo rychle zodpovězeno a dostalo se mi tentokrát mnohem obšírnějšího popisu situace (na rozdíl od stručné odpovědi OŽP), jež u řeky panuje už delší čas. Nic optimistického ze slov tázaného však nezaznělo. Uslyšel jsem, jak byl pozemek koupen v dražbě, následně z něj odcizeny panely určené na zpevnění plochy a stavební buňky zdevastovány bezdomovci a jinými lidovými destruktory, kteří zde, aniž by jim v tom kdo bránil, konali své. Podle majitele pozemku, MÚ neplní to, co je ve vztahu k pozemku zavázán konat. Rozčarování podnikatele z "ne-podpory" podnikání v Šenově je v tomto případě značné. Ze strany úředníků jsou podle jeho slov kladeny nekonečné překážky, až to může vypadat, že dvůr sice ano, ale, jen počkej, zaj…

Nemám důvod nevěřit slovům majitele pozemku a můj pohled na kousek místa u řeky je teď trochu odlišnější, než byl v době nedostupných mně informací. V prvé řadě řeknu, že můj postoj k stavebním aktivitám v povodí řeky Luciny se ani po seznámení se skutečnostmi okolo tohoto problému (pro mne až do této chvíle neznámými) nijak nezměnil a stále si myslím, že oblast není pro podnikání vhodnou. Co si myslím já, však není důležité (moje myšlení je staromilské a tudíž často protiproudní), naopak důležité jsou slušné vztahy mezi lidmi. Jakmile soukromý pozemek je užíván k podnikání, jako třeba ten u řeky, jež léta už tímto způsobem využíván byl a nikdo se tento stav nepokoušel změnit, pak by takovému užívání neměly být bezdůvodně kladeny nové a nové překážky.

Nejsem oprávněn ani schopen být arbitrem v duelu, jehož zákulisí je přede mnou skryto. Ani otevřené dveře a návštěva šatny hráčů "domácího týmu" mi nedovoluje vynášet soudy nad soupeřem, který podle všeho nehraje čistou hru, a proto se už teď cítí být vítězem. Výsledkem nerovného zápasu je už rok neutěšený pohled na něco u Luciny, nad čím mnozí při pohledu kroutí hlavou, přičemž jako ještě před několika dny já, ani oni netuší, proč je stav takový, jakým je . Budu rád, pokud těchto pár řádek napomůže k chápání toho, co se nám při pohledu na kousek země u mostu přes řeku Lucinu, nepochopitelným jeví stále.

V tomto případě jsem pouze sáhnul na ucho pokličky, chtěje se podívat, cože se to v hrnci vaří, a trochu se při tom spálil.







12:01 [Permalink]

pátek, 22. červen 2007

Nechtěné dítě

V podvečer prvního letního dne, sešlo se zastupitelstvo města Šenova ke svému šestému zasedání. Pozvánka a program byl zveřejněn v červnovém "Oběžníku" č.6 Oběžník v PDF
Cituji z pozvánky:

Zveme občany Šenova na 6. zasedání zastupitelstva města, které se bude konat dne 21. 6. 2007 ve velké zasedací místnosti obecního domu. Zahájení zasedání v 16. hodin. PROGRAM: 1. Činnost finančního a kontrolního výboru; 2. Zpráva o záchranném systému ve městě; 3. Zpráva komise životního prostředí; 4. Zpráva komise místního hospodářství; 5. Organizační.

Galerka "velké" zasedací místnosti tentokrát praskala ve švech. Ne snad proto, že by občany přilákal zmíněný na pozvánce program, nýbrž jen kvůli jednomu bodu programu, který však na pozvánce uveden nebyl. Netuším, jak se o tomto bodě programu občané dověděli, jistě ne ze strany MÚ. Nechci však nikomu křivdit, uzávěrka Oběžníku je zřejmě časná (Oběžník vychází kolem 15) a tento, pro někoho možná i nepodstatný, bod programu se už do tisku po uzávěrce nedostal. Protože jiné informační kanály ve městě nemáme (snad ještě šuškanda přichází vedle konspiračních kanálů v úvahu), je s podivem, že se vůbec někdo na zasedání dostavil. Nebyl to, jak doufám, něčí úmysl nenaplnit galerku, pouze už zmíněný problém s uzávěrkou Oběžníku a nedostatečná operativnost internetových stránek města, způsobily už obvyklé ticho.


Nicméně, jak už jsem řekl, i přes informační ticho, praskala galerka ve švech. Pravda, ač "velkou zasedací", honosí se ona sněmovní místnost obecního domu, hostí nepojme více, než by mohlo narušit poměr sil, tj. 1 : 5 ve prospěch zastupitelů. Není se čemu divit, druhá defenestrace je ještě v živé paměti a zasedací místnost je v patře. Příliš reptající galerku může naopak postihnout totéž, co v roce 1618 potkalo císařské místodržící, vinou právě onoho nepoměru sil. Nic podobného se však v moderní společnosti už neděje a galerka byla tentokrát velmi klidná a tichá. Až do chvíle než před zastupitele města předstoupili vyjednávači kmene skupiny RPG RE Land.

obrázek-vyjednávačka

RPG RE Land je kmen společnost, která si dělá laskominy na území zaslíbené byznysu. Ztráta tohoto území se nelíbí těm, kteří by raději na něm viděli se pást srnčí a zajíce jako doposud, však začali po něm pást jiní. Ano, jedná se o tzv. průmyslovou zónu, určenou k prodeji, za účelem … , co bylo vlastně podnětem k tak závažnému kroku, touha po zviditelnění, nebo snaha poskytnout občanům Šenova blahobyt? Či snad dluh v obecní kase přinutil zastupitelstvo sáhnout ke krajnímu řešení? Nikde se tento krok patřičně nezdůvodňuje, a já netuším, jaké pohnutky vedou město k současnému setrvávání na navrhovaném zne užití pozemku. Z výrazu některých zastupitelů jsem měl pocit, že průmyslová zóna je možná tak trochu nechtěným dítětem. Možná k takovému poznání došli až po vyslechnutí nabídky společnosti RPG RE Land. Z úst vyjednávačky jsme o budoucnosti pole mohli slyšet prakticky cokoliv (pokouším se vyjadřovat diplomaticky). V případě získání pozemku, jsou rozhodnuti dva roky přemýšlet, co s ním (mezitím se ostražitost občanů otupí). Trochu zmatku do našich řad vnesla vyjednávačka, když prohlásila, že RPG pozemky neprodává. Jak já jsem její slova pochopil, společnost RPG dokáže hovořit o budoucnosti pozemku tak, aby bylo jasné, že v případě získání, ho dovede užít co nejlépe. Dále jsem pochopil, že představy města nakreslené na situačním plánku, jsou pro možného "uchvatitele území sic inspirující, leč k ničemu nezavazující.
Kdo měl sen o hodném kupci, který začne sázet stromy v zemi podnikatelům zaslíbené, tzv. zasíťuje celé pole, další díl nabytého majetku poskytne pro vybudování nákupního centra a na zbytku území pak nechá vyrůst kupříkladu tiché ševcovské dílničky, případně rodinné domečky se zahrádkami růží, byl z takového snu už snad probuzen.
Někteří naši zástupci byli u zrození zóny od samého počátku, jiní, zónu získali dědictvím. Pokud byli přesvědčeni po celou dobu o prospěšnosti takového kroku, měli by už prozřít a konečně se zeptat těch, jichž blahobyt jim leží na srdci, zda opravdu takovou změnu vítají. Neboť, podíváme-li se na mapu pozorně, nemůže nám uniknout, jak radikální by nás změny čekaly jen v případě realizace navrhovaných cest. Vidím kruhový objezd před mosty a z něj násep pro připojovací komunikaci na sedláky. Vidím i nové připojení a další souběžnou silnici podél Sedláků hned vedle prodloužené Rudné. Ani ulice Těšínská (kdys Císařská) už nebude tak "klidná" jako nyní, protože směrem od Krtka zasahuje zóna i za tuto cestu a nějakým způsobem tam budou kamiony muset přijíždět.
Perličkou pro mne je zjištění, že zdaleka ne celé území vlastní město. V této chvíli mi schází informace o postoji vlastníků pozemku, kterých je několik. Zcela mi uniká skutečnost, jakým způsobem lze měnit územní plán na pozemcích, jichž sám nevlastním. Ale to je můj problém a věřím, že mi jej někdo vysvětlí, abych mohl poučit další, podobně nevědomostí postižené.
Případný nabyvatel pozemku může říct: "Budu se držet pravidel stanovených platným územním plánem. Přeorán bude Šenov k nepoznání, by kamionům a těžké technice přístup v zónu umožněn byl. Zvýšený hluk a emise ve vzduchu, každého jistě potěší. Haly nebudou vyšší než stanovených 10 metrů. Pokud ano, zasadíme kolem vysoké topoly a potěšíme jak eko, tak i alergo-logy. V případě potřeby zaměstnám 5 i více nezaměstnaných. Přednost dám šenovákům."
Nevěřím, že zrovna toto měli na mysli zastupitelé, když pro zónu zvedali ruku. Všechno se však může brzy stát realitou, budou li pokračovat v nastoupené cestě. Nevěřím také, že tak významný krok, srovnatelný z výstavby závodu VOKD na Volenství před léty (pikantní je, že v podstatě stejná firma chce dnes opět "investovat" do šenovské krajiny), chtěli uskutečnit bez podpory většiny občanů Šenova.
Před volbami do místního zastupitelstva žádná strana neslibovala, že změní územní plán v neprospěch zóny a nikdo z občanů nepodmiňoval veřejně svůj hlas přijetím takového závazku. To neznamená, že vše je definitivně ztracené. Domnívám se, že stav nezvratný není a pokud zastupitelům nechybí odvaha, měli by zvážit svůj postoj k šenovské krajině a pokud shledají, že jsou i nadále přesvědčeni o správnosti provedené změny v územním plánu, měli by požádat občany Šenova o potvrzení dalších kroků. Bude to vůči voličům čestné a v budoucnu ochrání svědomí těch, kteří musí rozhodovat. Jsem rozhodnut v tomto případě převzít díl odpovědnosti. Zda li bude moje nabídka přijata, nezáleží na MÚ, ale na lidech.
Pokud stále netušíte, oč tu může jít (a s největší pravděpodobností půjde), pak vám mohou pomoci se zorientovat tyto stránky: Obchodně podnikatelský areál - Šenov

obrázek-původní představa města




13:14 [Permalink]

sobota, 16. červen 2007

Den po té.

V minulém spotu jsem upozornil na Memoriál Jana Beneše, jež se konal dnes na kynologickém cvičišti v Šenově. Větrné počasí naštěstí nepřineslo sebou, sice toužebně očekávaný, však při dnešním klání nevhodný déšť. Psovodi mohli suchou nohou nastoupit v devět hodin k slavnostnímu zahájení. Byl jim představen rozhodčí, jimž byl pro tentokrát ing. Jiří Radovesnický, jinak též bývalý člen Šenovského klubu a současný předseda Kynologického klubu Orlová.
Čas mi tentokrát nedovolil setrvat déle i po zahájení, tak nemohu přinést výsledky soutěže, ale toho se zřejmě brzy zhostí stránky Kynologického klubu Šenov. Já se omezím pouze na několik aktuálních snímků, pořízených dnes ráno.

obrázek-za každou cenuobrázek-cena však bude vysoká
obrázek-pár slov předsedkyněobrázek-předložte průkazyobrázek-dobré číslo


21:27 [Permalink]

pátek, 15. červen 2007

Memorialis

obrázek-Honza

Česky memoriál, neb sportovní vzpomínkové klání. Šenovský, šestý ročník Memoriálu Jana Beneše se uskuteční tuto sobotu, 16. června.
Vzpomínka na Honzu ( jen málokdo mu říkal Jane) je trvalá a vyvstane v mé mysli vždy silněji, ocitnu-li se poblíž cvičáku (kynologické cvičiště), ať už toho domácího v Šenově, či jinde, kde Honza někdy též pobýval. Třinecké cvičiště především na mne takto evokačně působí. Tam započala před léty legendární Aranova cesta domů vlakem, které byl Honza svědkem a později u ohňů ji patřičně kořenil svým pohledem na průběh děje; podrobnosti jsem popisoval zde.
Zašel jsem před sobotním memoriálem během dne na cvičák, kdy ticho, ještě nepřítomných psů, přerušil jen projíždějící vlak a vzpomínky lépe plynuly. Troufám si dít, že cvičák v Šenově je nekrásnějším ze všech v okolí. Jsem však podjatý a v jiných klubech mohou být mými slovy popuzeni, leč, musí prominout, nemohu jinak. Dívám se na vzrostlý dub před klubovnou, jehož pamatuji coby malý, stínu ještě pramálo poskytující listnáč, i malé stavení vedle klubovny, jež dříve tak milou klubovničkou bylo všem, jichž láska k zvířatům spojila. Mnohé se tady od těch dob změnilo. Příroda laskavě změnila okolí klubovny tak, že nyní tato stojí vprostřed parku. Šenovský cvičák je nyní jedním z nejkrásnějších míst Šenova a vzpomínky to ještě více umocňují.
Vzpomínkové klání šenovských pejskařů, k uctění památky opustivších nás výrazných členů klubu, má už letitou tradici. Memoriál doktora Radvanovského v roce 1976 tuto tradici započal. Následoval Memoriál Františka Orla. Nyní je to Memoriál Jana Beneše, který bude v sobotu jeho šestým ročníkem. Cítím, jak je cvičák prosycen Honzovým duchem skrz na skrz. Procházím se Dubovou od Volenského rybníka směrem k nádraží na Volenství a stále ještě slyším jeho jasný hlas, který brněnským akcentem dává pokyny svým svěřencům. Po téže cestě jej vidím přicházet. S kudrnatou hlavou a rukama nepřirozeně visícíma podél těla míří ke mně. Jakoby jen mimochodem, ptá se mně, zda bych jej mohl odvézt do nemocnice. "? ? ?". "Zlámal jsem si ruce". Nevěřícně hledím na jeho ruce, ale vidím, že je pravdou to, co říká. Honza jen nedává na sobě nikdy nic znát. Takovým v mých očích Honza byl, nebojácný, pohrdající tělesnou bolestí. Duši však zranitelnou měl, jako každý jiný. Nezapomínal přátel ani těch, kteří jej zklamali.
Zřídka byl spatřován na cvičáku bez rukávu na ruce (ochranný rukáv figurantů pro nácvik obrany). Pes doktora Radvanovského Art, byl německou dogou. Snad pouze u tohoto psa Honza protestoval proti nedostatečné síle rukávu a při pohledu na jeho modrou paži jsme mu museli dát za pravdu.
Honza, tvrdý chlap a věčný při tom chlapec. Věřím, že se jeho duch občas vrací na louku za rybníkem, kde dřív za svého života býval denně přítomen.
Honzíku, zítra je na cvičáku tvůj den. C A R A M B A ! ! !

obrázek-Hoza výcvikářobrázek-klubovna před létyobrázek-klubona dnes






21:11 [Permalink]

středa, 6. červen 2007

Rodačka

obraz-Eva Šarounová

Jen díky konspirační činnosti, dověděl jsem se o připravované vernisáži výstavy naší rodačky … , v té chvíli jsem se pozastavil nad slovem rodák - rodačka. Jsem snad poslední generací šenovských rodáků? Mají narození po mně též právo takto se nazývat? Ač se v Šenově nenarodili, přece od mála dnů svého žití zde přebývají. Domnívám se, že ano. Nelze upírat právo na rodáctví těm, kteří se narodili třeba ve Frýdecké nemocnici, na lodi vprostřed oceánů, či v letadle nad kterýms kontinentem. "Jsem rodákem prostoru 2000 metrů nad Kuala Lumpur", může znít pěkně v pozdějších pamětech někoho. Pokoušel jsem se zjistit přesnou definici slova rodák, ale Internet je skoupý na slova, jichž význam je všem (vyjma mne) jasný. Pouze v Učitelských listech jsem naleznul větu, " (Též patriotismus – z řeckého slova patriotes = rodák, krajan – obecně znamená oddanost pospolitosti, k níž člověk náleží.) Lze tedy říct, že dnes rodákem nemusí být pouze ten, který spatřil prvně světlo světa v té a té vísce. Ve smyslu toho slova jsme rodáky nějakého konkrétního místa všichni. Ale rodáctví má složitější definici. Rodákem je každý, kdo byl rodiči, či jinak zasazen do krajiny, jíž v dětství bezstarostně obývá a v dospělosti ctí a brání. Slovo patriot však označuje člověka náležejícího celým srdcem k místu jemu nejdražšímu. Rodáků měl Šenov již mnoho, patriotů méně. Patrioti Šenova byli, jsou a budou jeho rodáky vždy, bez ohledu na místo svého narození. To, kde se člověk narodí, nelze nijak svou vůlí ovlivnit. Stát se patriotem, to však v lidských silách je. Chápu výstavu Evy Šarounové v Muzeu Šenova za projev patriotismu. Genius loci muzea sílí právě díky patriotům Šenova.

obrázek-deštník

V pondělí 11. června 2007 v 17 hodin jsme se někteří sešli na vernisáži v Muzeu Šenova. Nevím jak ostatní (a že jich na vernisáži bylo požehnaně), ale já se potil, jako bych chtěl nějaký vystavený exponát odcizit. Bylo to způsobeno nejen vysokou teplotou v místnosti, v níž, vedle obdivuhodných výtvorů absolventů Základní umělecké školy V.W., zněly i tóny nástrojů hudebníků z téže líhně mladých talentů. Nebudu vás zdržovat popisováním mého prchnutí k otevřenému oknu na chodbě, kde jsem hledal ochlazení po žhavých tónech, a cestou zdravil ředitelku ZUŠ, Vlastu Urbáškovou, slovy, že se mi začíná tavit špek, což nebylo vtipné, leč pravdivé. Příjemný vánek za to povlával hedvábím Evy Šarounové ve vedlejší prostoře výstavní síně. Raději popíši to, co lze na výstavě vidět, půjdete li se na ni podívat. Neuslyšíte už skvělou hudbu žáků, ale uvidíte něco tak barevného, co se jen tak nevidí (nemyslím však např. domy, které jsou dnes často takové, že je považuji za obydlí Elfů, či koho, jak jsou šílenými barvami ne-povedené). Jsou zde k vidění obrazy barvami hýřící tak, jak si jen mládí může dovolit, ale oku přitom hoví. Naopak, barevnost obrazů i hedvábí jsou příjemným výsledkem snažení umělců. Byl jsem spokojen s dnešní vernisáží. V žádném případě není výstava ztrátou času a doporučuji všem patriotům její návštěvu.





obrázek-hudebníci
obrázek-obrazyobrázek-6statečných a







19:34 [Permalink]

neděle, 3. červen 2007

Skrbenští z Hříště a dobří lidé

Dobré lidi, potkával jsem cestou do hlubin duše Šenova. Nemohl bych dnes představit nové zajímavé pohledy do minulosti Šenova, už hodně zastíněné věky, nebýt těch, kteří ukazovali kudy sestupovat.

Při vytváření stránek Šenova, rodné vesnice mé, mnoho neznámého ještě čekalo k prozkoumání. Přes mnohé nezodpovězené otázky, spustil jsem před rokem stránky, mající napomáhat orientaci v historii obce, jež si dle mého zaslouží naší pozornost. Odvážil jsem se při tom slíbit, že pokud zjistím cokoliv nového o historii naší obce, budu o tom čtenáře informovat. Též jsem se zavázal, najdu li portrét posledního majitele panství Šenov, Antonína Skrbenského, seznámím s ním i čtenáře tohoto webu.
Netušil jsem, co takový slib může pro mne znamenat. Informace o dobách před stovkami let neleží u cesty, aby stačilo se jen shýbnout a sbírat. Je třeba hledat a hledat. Při takovém hledání je naštěstí pravděpodobné, že cestou potkáte dobré lidi, kteří vám vždy ochotně ukážou správný směr. Taková je má zkušenost s lidmi, kteří neváhali pomoci nepatrnému badateli v minulosti jeho rodné vesnice, někde na severovýchodě republiky.

Impuls k dalšímu mému pátrání dali členové Letopiseckého aktivu Muzea Šenova s jeho ředitelkou, paní Simonou Slavíkovou v čele. Povzbuzováním mého počínání mne přesvědčili, že tato práce není marná. V muzeu jsem spatřil kresby šenovské rodačky, Henrietty Skrbenské, dcery Antonínovy. Článek vedle obrázků mne přivedl na stopu Jana Kühndla (1889–1970), archiváře a ředitele Muzea Prostějov v první polovině dvacátého století. Zjistil jsem, že napsal knížku "Haná v kresbách Mánesovy přítelkyně", pojednávající o Henriettě Skrbenské a jejím přátelství s Josefem Mánesem, kterážto však nebyla lehce dostupná. Jako už mnohokrát, i teď mi pomohli dobří lidé z Knihovny města Ostravy, především knihovnice, paní Blanka Getvertová, měla se mnou vždy nezměrnou trpělivost. Když byla knížka Jana Kühndla , díky dobrým lidem z knihovny, konečně přede mnou, otevřela se přede mnou cesta k informacím, jež mě zajímaly. Nyní jsem věděl, že musím prohledat rodinný archiv starobylého rodu Sylva – Taroucců v Prostějovském muzeu, kde podle Kühndla měly být uloženy deníky Henrietty. Oslovil jsem zástupkyni ředitele muzea, paní doktorku Marii Dokoupilovou, abych se ujistil, že moje pátrání postupuje správným směrem. V odpovědi mi oznámila, že hledaný archiv v Prostějově už bohužel není, zároveň však naznačila směr, kterým se mám vydat. Kroky mé pak směřovaly do Brna. Odpověď ředitelky Moravského zemského archivu v Brně, PhDr. Kateřiny Smutné, mne potěšila sdělením, že hledaný archiv se u nich opravdu nachází a mohu do něj nahlížet.

obrázek-zámek Šenov

Neměl jsem dosud velkých zkušeností s archivy, byl jsem proto při vstupu do starobylého domu, v němž MZA (Moravský zemský archiv) v Brně sídlí, trochu nesvůj. Veškerých obav mne však záhy zbavily pracovnice archivu a já pochopil, že mi zde žádné nebezpečí (vyjma tvrdé práce) nehrozí. Mnohokrát jsem pak musel ještě vážit cestu do Brna a vždy po návratu zpět měl dobrý pocit jak z výsledků bádání, tak z vystupování personálu archivu. Nejen MZA bylo v Brně objektem mého zájmu při získávání informací o Šenově. Taktéž Moravská galerie v Brně připravila milé překvapení. Díky vstřícnosti paní doktorky, Kateřiny Svobodové, kurátorky sbírek 19. století a paní Pavly Obrovské z Registru sbírek Moravská galerie v Brně, mohu nyní, vedle fotografie Antona freiherr Skrbenského, představit i jeho dílo, jímž je portrét hraběte Vrbny. Mám naději, že není zároveň posledním obrazem tohoto malíře, který uvidíme. Samotné představení Antona Skrbenského na fotografii předcházelo upozornění přítele Milana Pastrňáka na knihu Mariusze Makowského _Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku. Měla obsahovat fotografii Antona Skrbenského, však byla bez označení. Oslovil jsem autora této publikace, zda li nemůže říct něco konkrétnějšího o fotografii domnělého Antona. Pan Mariusz Makowski mi ochotně obratem odpověděl, abych se obrátit na paní magistru Kateřinu Stenchlou ze sbírek Muzea Těšínska, která by mi mohla poskytnout o fotografii bližší informace. S paní magistrou jsme pak porovnali fotografii Antona z alba Henrietty a tu, jež je uložena ve sbírkách Muzea Těšínska. Došli jsme k závěru, že se jedná o jednoho a téhož muže, třebaže rozdílného věku. Po osobní návštěvě u paní magistry Stenchlé v Muzeu Těšínska si odnáším povzbuzení k další práci a kopii fotografie Antona s písemným svolením k jejímu zveřejnění na webu.

Velmi mě těší, že mohu též konečně představit i poslední svobodnou paní Skrbenskou z Hříště, narozenou v Šenově, baronku Henriettu, spolu s jejími bratry, Karlem, Felixem a Filipem. Bratrům sice Šenov nebyl rodištěm, ale vyrůstali zde společně se svou starší sestrou. Další bílé místo v historii Šenova mizí díky dobrým lidem, bez nichž by nebylo možné, ne li zcela nemožné, takové místa zaplňovat. Děkuji všem, které jsem cestou do minulosti potkal, a kteří mi v tom byli oporou.

Pokud jsem ve vás vzbudil zájem o historii místa, kde jsem se před léty i já narodil, prosím, shlédněte nové stránky, přinášející dosud nezveřejněné obrazy minulosti Šenova, starobylé obce ve Slezsku. Dovolím si navázat na učitele Lankočího, jenž v předmluvě své knihy – Obec a panství Šenov. Kronika starobylé, Slezské dědiny-napsal:

Zvěčnělý školní rada Vincenc Prasek, spisovatel v oboru slezské historie na slovo vzatý, zakončil předmluvu jedné ze svých knih dvojverším, cituji:

"Kdo své vlasti nepoznal,
ten jí jakživ nekochal."


Chtěje šenovským občanům poskytnouti příležitost k důkazu. Že rodná jejich ves jest jim nad obyčej milou a kochanou, pokusil jsem se, seč síly mé stačily a čas dovoloval, nakreslit jim v hrubých rysech její obrázek, do něhož by se ve chvílích oddechu zahleděli.

Jsem dalek toho, abych toto dílko považoval v každém směru za dokonalé. Leckterés v něm uvedené pojednání zasluhovalo by doplňku a rozšíření. To, bohužel, vyžadovalo by víceleté práce a nákladného studia. Nicméně doufám, že přítomný spisek i tak, jak jest, svému účelu úplně vyhoví a cestu k srdcím si otevře.


Stane li se tak, bude to mojí jedinečnou odměnou, se kterou se úplně spokojím.

Za to, že dílko mohlo být sepsáno, vděčím všem, kdož mi podali pomocnou ruku. Konec citátu.

Jediného slova nemusím v textu Hanuše Lankočího měnit, chci li vyjádřit vlastní přání u představení nových stránek. V poslední větě předmluvy stačí zaměnit místo a datum. Na místo -Radvanice, v měsíci srpnu 1913-, napíši -Šenov, v měsíci červnu 2007-. Vše ostatní jest i po stu letech pro mne použitelné. Pane učiteli, děkuji.

obrázek-odkaz na novou stránkuAnton Skrbenský a jeho děti


12:17 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo