Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

úterý, 22. květen 2007

Samá voda

obrázek-Volenský 2007

Vzduch je nasycen vodou, třebaže déšť stále nepřichází. Ráno nad Volenským rybníkem, jenž se konečně plní vodami potoka Frýdeckého a Datyňky, se převalují chomáče mlhy po stále se zvětšující hladině, z jejíchž okrajů upíjejí vodu holé, bez zeleně ještě, břehy. Úpravy břehů skončily teprve před několika dny a trávy ještě nestačily změnit jejich hlinitou barvu v zeleň, dostatečně napájenou masou vod. Ostrůvky na jihovýchodní straně rybníka postrádají zelenou barvu též, ale nebude dlouho trvat, a zazelení se též. Už dnes lze říct – dílo se podařilo. Cesta k dnešnímu stavu rybníka nebyla snadná a to, že dnes voda znovu šplouchá mezi břehy Volenského, které ji zadržují už po staletí, je vítězstvím krajiny.
Jsem tím potěšen a dovolím si vyslovit dík panu Hynku Sochorovi, jehož to dílo jest.



obrázek-skládka u Luciny

Kéž by stejně šťastně dopadlo konání u řeky Luciny, kde podivné aktivity skládkového charakteru některým zvídavcům, mezi něž se počítám i já, nedávají pokoj. Je spodivem, jak dobře dovede společnost, "hospodařící v bezprostřední blízkosti řeky, tajit své jméno. Jednou jsem se tázal městského úřadu, zda je možné znát, čí je pozemek, na němž se vrší stavební suť a polorozpadlé stavební buňky. Bylo však opomenuto mi odpovědět a já to neurgoval. Řekl jsem si tehdy, "co je mi do toho". Stále mi však "zátiší u řeky" vrtá hlavou a vždy, když vidím narůstající skládku, znejistím. Jistotu v to, že nejde o nic nepatřičného, mi dosud nikdo nevrátil. Nerad bych se dočkal objasnění třeba až ve chvíli nezvratitelnosti stavu, tak jak se stalo v případě průmyslové zóny, o které jsem psal už dříve.

Konečně byly zveřejněny výsledky průzkumu názorů obyvatel mikroregionu Slezská Brána, jenž proběhnul formou anketních lístků v měsíci dubnu. Dnes tedy výsledky průzkumu už každý zná. Byly zveřejněny v Oběžníku, i na internetových stránkách města Šenova. Čtu, že občanům vadí, to -3x, ono -5x, a tamto zase -12x. Ani jednomu z nás zřejmě průmyslová zóna v platném územním plánu nevadí. Nebo snad nebyly všechny podněty občanů brány v úvahu? Já osobně jsem anketní lístek poslal mailem a je možné, že se někam zatoulal. Pro jistotu z něj uvádím tu část, ve které jsem se vyjadřoval ke kvalitě života ve městě a okolí.



otázka:
2. Které problémy související s životním prostředím v obci Vás znepokojují?
moje odpověď:
prašnost, hluk, automobily, průmyslové zóny?



Předpokládal bych, že ve výsledcích průzkumu se měla průmyslová zóna objevit min. 1x. Jak jsem však připustil, mail s anketní přílohou mohl nedorazit, nebo nebyl zahrnut do platných odpovědí, pro krajní termín podání. Zaráží mne, že nikoho dalšího zóna neznepokojuje. Nebo snad ano?
V prvé řadě je pravděpodobné, že informace o prům. zóně se k obyvatelům vůbec nedostala (přece jen čtivost Pferdova blogu není bůhvíjaká). V řadě druhé připouštím i možnost všeobecného souhlasu občanů Šenova s prům. zónou.
Faktem pak zůstává skutečnost, že územní plán byl schválen a stále platí, ať už se o "průmyslovém poli" tvrdí cokoliv. To, že o prům. zóně se proslýchá ledacos, je důsledkem chatrné informovanosti občanů ze strany zastupitelů. Moje další anketní odpověď vyzněla opět exoticky, neb podobná se ve výsledném shrnutí neobjevila.



otázka:
1a. Pokud jste byli s něčím nespokojeni, jaké změny byste navrhli, aby byly lépe uspokojeny Vaše potřeby?
moje odpověď:
Obecní úřad musí zlepšit informovanost občanů pomocí stále více se rozšiřujícího Internetu. Můžete se nás ptát na cokoliv. Třeba i na územní plánování.



Na otázku č.2, "jste spokojeni s informovaností o práci Obecního úřadu a jeho akcích?"odpovědělo 96% ! ! ! tázaných že ano, nebo spíše ano. Pociťuji svou nedostatečnost při získávání informací, na rozdíl od 96% občanů Šenova.



Mám však i dobrou zprávu. Ve dnech zvýšeného mediálního zájmu o osud alejí stromů v České Republice, vzpomenul jsem alej lípovou, jejíž lípy košatěly v "Lipuvce" do doby, než byly pokáceny. Radostný je pohled na řadu nově vysazených lipek na místech zmizelých starých lip. Děkuji.



obrázek-nová Lipová alej







15:36 [Permalink]

neděle, 20. květen 2007

Jak mne vystrnadily tři Grácie.

obrázek-3 krávy


Vystrnadit, slovem v češtině známým, jehož význam je každému jasný, lze jednoduše říct: "Běž, běž, tady nemáš co dělat, jen pro zvané."


V okolí Jablunkovského průsmyku můžete i dnes ještě spatřit mnohé obrazy krajiny, jaké už nebývají často k vidění. V nedělním ránu zní zvony z nedalekých Mostů a zpěv ptáků švitořících v remízkách na stráni nad městem. Stoupám do mírného svahu, na jehož hloží porostlém zářezu jsem zahlédnul ťuhýka, jehož bych rád vyfotografoval. Krom zpěvu ptáků slyším též funění stáda mladých kravek, které zvědavě přistoupily blíž, když mne spatřily přicházet. Ťuhýk se úspěšně vyhýbá objektivu mého fotoaparátu, obracím jej tedy na milá dobytčata. Jako "Tři Grácie" tam stály, a velkýma očima sledovaly, mé, trochu bláznivé počínání, tři mladé kravky. Chtělo se mi říct, "Dorka, co za mnou furt lezeš," (věta to z legendárního filmu – Léto s kovbojem). Neřekl jsem však nic a pokračoval k horizontu, kde jsem tušil nadějné vyhlídky. Funění mne však provázelo nadále. Ohlédnul jsem se, abych tentokrát důrazněji "Dorku" upozornil, ať za mnou už více neleze. Jaké však bylo mé překvapení, nejen "Tři Grácie", ale celé stádo na jejich popud vykročilo vzhůru do stráně za mnou. To mne vyvedlo trochu z míry, a protože jsem neměl v úmyslu procházet se s padesáti dobytčaty v patách, oželel jsem skvělé vyhlídky a vracel se raději zpět, zanechávajíc udivené zraky "Grácií" a jejich družek za sebou na stráni.

obrázek-strnad obecný

Grácie mne vystrnadily ze stráně, ať už úmyslně či jen z čiré zvědavé hravosti. Slovo označující stejné chování u lidí mne napadlo dole pod strání, kde se strnad vytrvale ozýval. Původ tohoto slovního obratu mi později objasnil Michal Novotný na stránkách Českého Rozhlasu. Uvádí tam slova Josefa Jungmana, který o strnadovi píše: "když se strnadi hnízdí, samcové řevniví (žárliví) vyštipují násilně soumily své".
Sledujíc chování strnadů obecných, kteří každého soka v divokém letu nekompromisně vyprovázejí za hranice svého panství, musím dát panu Jungmanovi za pravdu. Jak dokáže vystrnadit strnad strnada, tak člověk člověka dovede vystrnadit též. Milé kravky mne vystrnadily a strnad s ťuhýkem se vůči mně snažil o totéž. Ani vlaštovkám nebylo milé, okouněl li jsem poblíž kaluže, kde těžily bláto pro stavbu svých "budynků". Byla to krásná neděle na stráni nad Jablunkovem.
p. s. Přítel se vydal stejnou cestou na horizont. Po jeho návratu se ptám, "jak se chovaly krávy?" "Zvedly jen hlavy od pastvy, když jsem šel kolem", odpověděl.


Po poledni se vydávám stejnou cestou znovu. Kravky spokojeně leží a přežvykují. Bezva, dají pokoj, pomyslel jsem si. Sotva jsem to však domyslel, jedna z Grácií zabučela na povel, a v tu ránu se padesát jejich družek zvedlo a vykročilo za mnou. Opět ustupuji davu a tentokrát jsem usoudil, že jejich chování není náhodou. Vystrnadily mne. Šel jsem raději fotografovat vlaštovky.


obrázek-vlaštovka obecná



19:18 [Permalink]

pátek, 11. květen 2007

"Ztracená vernisáž"

obrázek-Bohumil Stach

Pro mne i autora obrazů, byla vernisáž výstavy opravdu ztracena. Díky Kukačce (vysvětlím někdy jindy a na jiném místě) jsem ztratil příležitost zúčastnit se zahájení výstavy Bohumila Stacha, malíře a rodáka z Václavovic. Vernisáž této výstavy se uskutečnila v pondělí 7. května, v sále šenovského muzea. Ani autor se bohužel nemohl otevření své výstavy zúčastnit. On zase, vinou nehody, místo besedy s návštěvníky výstavy, besedoval s lékaři, jak postupovat při nápravě zdraví. Ostatní hosté na vernisáži, kterým návštěvě výstavy naštěstí nic nezabránilo, mohli litovat pouze autorovy nepřítomnosti, však jistě nelitovali setkání s dalšími příznivci umění a s dílem tohoto pozoruhodného umělce.

Zatímco malíř, Bohuslav Stach, musí nést následky zranění těla, jeho duch pozitivně působí dál v obrazech, které jsem dnes měl možnost shlédnout i já. Hned nad schodištěm vedoucím do muzea jsou zavěšeny obrazy, z nichž zvláště jeden upoutal mou pozornost a dokázal bych si jej představit na zdi u sebe. Leccos mi připomíná a zdá se mi z celé kolekce vystavených obrazů být nejlepším. Ale nechci se pasovat na odborníka. Pouze zde vyjadřuji pocit jednoho diváka, neb každý obraz musí svého diváka mít. Ten nad schodištěm dostal mne (nebo mne dostal?).

Byl to však pouhý začátek. Co mne dál čekalo, bylo milým překvapením.

Krajinomalba, zátiší, i to, čemu někteří říkají "moderní malířství", je na této výstavě k vidění a stojí za to, jí vidět.

Malíř Bohumil Stach není neznámou postavou a toto není jeho první výstava. Už v roce 2004 měl podobnou výstavu v Šenově a dále v roce 2006 v ostravské galerii Chagall, obchodního domu Librex (Brouk a Babka). Při výstavě v galerii Chagall * Librex, vyšel v "MF dnes" článek Ondřeje Stratilíka pod názvem "Malující důchodce vystavuje v Chagallu".

Jak už bylo řečeno, Bohumil Stach je rodákem z Václavovic, kde se 20. srpna, roku 1924 narodil. Mnohé jeho práce jsou obrazem okolní krajiny, čehož si u něj velice cením. Dovedu však ocenit i jiné motivy, jež ho též zaujaly. Musím přiznat, že do dnešního dne jsem umělce Bohumila Stacha neznal a osobně jej neznám i nadále. Avšak, při pohledu na jeho tvorbu mohu říct, že jsem poznal člověka s duší našince a patří mu obdiv a dík za dílo, mi dnes představené. Přeji panu Stachovi brzké uzdravení, aby nevyschly barvy na jeho paletě.

obrázek-B.Stach_les
obrázek-B.Stach_stíny stromů


































23:48 [Permalink]

pátek, 4. květen 2007

Hlavu vzhůru, letí Apus apus.

obrázek-siluety (letadlo a rorýs)


Už letí! Rorýs obecný-Apus apus.
Ano, zakloníte li hlavu (jeřábníci nemusí, oblohu monitorují permanentně), pak uvidíte na jarní obloze úkaz číslo II. Tím prvním byl přílet špačků v polovině března, zatím co úkazem č. II byl dnešní přílet rorýsů. Oblohou možná pluly i jiřičky či vlaštovky, ale kdo to má poznat, když jejich letová hladina byla mimo dosah lidského oka a třebaže jsem použil triedru, jejich lokalizace nebyla proti dnešní šmolkové obloze vůbec snadnou záležitostí. Pokoušet se pak o fotografii kilometr vzdáleného cíle bylo pouhým mařením času. Jak jinak rozlišit v letu, rorýse, vlaštovku či jiřičku, když sotva zahlédnete jejich siluety. Právě siluety by měly napovědět, o jakého ptáka se jedná. Žel, pouze při pohledu na obrázky v knize, zdá se být snadné, rozlišovat ptáky podle siluety. Ve skutečnosti to tak snadné už zdaleka není. To jsem si znovu uvědomil dnes, kdy jsem se konečně příletu Afričanů dočkal. Neboť, čekal jsem na ně cíleně. Mgr. Petr Rejzek s Moravského ornitologického spolku, s předstihem obeslal příznivce ornitologie s prosbou o sledování letošního příletu rorýsů. Den co den jsem zakláněl hlavu, nespatřím li tmavé body na obloze, až dnes, během jízdy Havířovem, zaregistroval jsem nad sebou mumraj. Po příjezdu na zahradu rychle běžím pro triedr a bloudím pohledem po obloze, nezahlédnu li rorýse, abych mohl podat zprávu do "centrály", asi tohoto znění: "Ostravaci už tež majum rorysy duma." Ale, ouha. Při pohledu na míhající se siluety nad mou hlavou, propadal jsem beznaději tím více, čím déle jsem přelétavší ptáky pozoroval. Ti, u kterých jsem si byl zpočátku jist svým úsudkem, byli už pryč, a ti následující se zdáli být nějací jiní. Znejistěl jsem.
Z obrázku je patrné, jak nepřehledná situace byla na dnešní obloze. Opravdu nebylo snadné v siluetách, míhajících se rychle ve vysokých výškách, rozpoznat kdo je kdo.

Operace rorýs! 2007












16:41 [Permalink]

úterý, 1. květen 2007

Byl a zůstane rodákem.

obrázek-Jaroslav Sekera 1980

Prof. PhDr. Jaroslav Sekera, DrSc., spisovatel a šenovský rodák.
Narodil se v Šenově 27. srpna, roku 1929. Vinou války maturoval teprve ve 22 letech a pak jej čekalo ještě studium na filosofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Po studiích pracoval nejdříve v Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Jak sám říká v rozhovoru, který s ním vedl v loňském březnu Karel Vůjtek na stránkách morava24, vyučoval na různých školách, především na Pedagogické fakultě v Ostravě.
Napsal několik odborných knih, např. Dar slova – rozhovor o literárním řemesle, Černý mnich – osobnost A. P. Čechova, Srdce a čest literatury, Torzo člověka – Gorkij a jeho obraz měšťáka a další.
Jak obratným jazykem vládnul, lze posoudit v povídkových knihách, Lojzíci či Maturity. Malá ukázka ze jmenované knihy, Lojzíci, vypovídá o jeho vyjadřovacích schopnostech lépe než vyjmenovávání titulů knih, jichž byl za svůj život autorem.

obrázek-titul knihy Lojzíci

„ Ano, stromy, stromy,“ slyšel se říkat a všecko se v něm úlevou uvolnilo, když teď viděl, že má, že konečně má o čem mluvit. A hlas mu hned zpevněl a viděl také, že i Stach zvážněl a přestal se usmívat. „ Stromy jsou hezká věc … A co dalo práce a shánění, Češpiva o tom už tady mluvil … Ale ty stromy tady před námi, třeba ty tři břízy tady před sedmičkou a osmičkou jsou už pěkně staré, soudruzi, a nikdo z nás nezaručí, co bude, až přijde nějaká vichřice … Nechci to samozřejmě přivolávat, ale…“
Teď se Lojzík už i usmál, jakoby říkal vtip, ale viděl, že i několik tváří kolem něho zvlídnělo a zpozornělo.
„ Nechci malovat čerta na zeď,“ říkal, „ale je to tak soudruzi, jsou staré, a až to s některým z nich praští, bude toho někdo mít plný kvartýr … Už vloni na podzim jsem si všiml, jak lítají haluze … Možná to i jiní viděli …
To bylo třeba zvážit, soudruzi, abysme potom nelitovali … a je tu ještě jedna věc," napadlo Lojzíka, „ještě jedna věc. Já jsem o tom nechtěl mluvit, protože u každého to bude asi jiné … Ale marná sláva, zrovna teď v létě to bylo už přece jasné, že ty břízy třeba našemu baráku stíní. Řeknu vám, je tam tma, to se na mne nezlobte, marná sláva,“ opakoval a udělal ustaranou tvář, pokrčil rameny a rozhodil rukama. „Stromy jsou samozřejmě pěkná věc, ale nejsou taky všecko! Domy se postavily světlé a s výhledem, ale právě proto uvidíte, že nám nezbude nic jiného než ty břízy skácet … “
Lojzík se už osměleně rozhlédl po lidech a hledal souhlasné pohledy v tvářích, které jako by mu začínaly rozumět. „Už jste se někdy dívali, přátelé, jaký je k nám krásný pohled shora ze silnice? Já nevím, jak vy, ale já mám radost, že v takovém domě bydlím, protože tak pěkně bydlím poprvé … Ale ty stromy nám trčí z toho dolíku před oknama, s prominutím, jako košťata, zvlášť na podzim a v zimě … To je marné. A tak s tím, soudruzi, něco nakonec budeme muset dělat …“
Lojzík se posadil a zatleskali mu.
Nikdo už o stromech potom nemluvil a Lojzík se cítil spokojený. Nepřemýšlel ještě o tom, jestli byl spokojen s tím, že toho Švastu trochu zchladil a stáhl k zemi, anebo s tím, že svou řeč, která už už hrozila katastrofou, dovedl ke zdárnému konci.
Řekl svoje a teď už se mu nechtělo ničeho a o ničem nechtěl přemýšlet. Pocítil příjemnou únavu a z ní se začal neurčitě usmívat na všechny kolem sebe, a když se za hodinu spolu s ostatními zvedl a odcházel domů, byl bezmála šťastný. Řekl si svoje a cítil se jako po sytém obědě - náramně, i když trochu zemdleně. Už se mu o ničem nechtělo přemýšlet a o ničem vážném mluvit. Proto když se vraceli příčnou uličkou do společného domu, rozmlouval Lojzík s Češpivou o tom, jaké má Baník zítra šance proti Dukle, a na stromy ani nevzpomněl.
Ale Lojzíkovo símě nepadlo na lhostejnou půdu. Když se jednou v říjnu vracel z ranní směny, už z dálky si všiml, že prostor před jejich domem náhle zesvětlal a zjasněl. Když potom vystoupil z autobusu a přišel blíže, uviděl ležet v údolíčku tři staré břízy, rozřezané na části a zbavené korun, takže se teď zdály nečekaně malé a bezmocné jako mrtvolky. Vanula z nich všednost a nuda.
„No tak - mohly tu stát,“ pomyslil si zaskočeně. „No co no … Mohly …“


Kniha Lojzíci, ač napsaná v době tolik odlišné od té dnešní, popisuje lidské povahy, jichž i dnes lze potkat.
Profesor Sekera, literární teoretik, kritik, historik a prozaik, psal a také své názory veřejně vyjadřoval. Na jakých v životě setrvával lze poznat i z jeho působení v Obci spisovatelů. Jak už bylo řečeno na začátku, rozhovor Karla Vůjtka s profesorem Sekerou, zveřejněný loni v březnu byl možná posledním publikovaným vyjádřením tohoto šenovského spisovatele. V něm se profesor zmiňuje o malém románě, který píše a jehož název má být, "Sebelítost Jarka Pěnicy". Nevím, zda tento román stačil profesor dopsat, ale zřejmě to byl jeho poslední literární počin.
Před desítkami let jsem seděl v profesorově domu s jeho synem v pokoji, za jehož zdí bylo slyšet klapot psacího stroje. Ten psací stroj 24. března 2007 utichnul a s ním umlklo i srdce šenovského rodáka.




15:01 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo