Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pondělí, 30. duben 2007

Hynku! - Viléme! - Jarmilo!

obrázek-hrdličky

Kdo by neznal Máchův Máj, báseň vpravdě ponurou, však s nejmilejším měsícem roku spojovanou už po dvě století. Temná, a nesmrtelností oslnivá zároveň, báseň ke čtení pod večerní lampou, v podzimním večeru hodící se spíš než pod rozkvetlou třešní ve dnech májových. Nevryl se nám však krutý obraz básně do duše tak, jako slova lásky, dnes citovaná především.



"O lásce šeptá tichý mech,
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžím jevil vonný vzdech."




obrázek – Slavík a růže

Padesát let později, ne méně známý básník, slavíka, mileneckých večerů hlas, použil ve svém příběhu též. Oscar Wilde byl tím básníkem, který v roce 1888 vydal knihu-Šťastný princ a jiné pohádky, v niž byla i dnes nejznámější pohádka – Slavík a růže. Příběh o obětování života pro lásku není o nic veselejším čtením, než Máchův máj, a přesto jej lidé čtou stále znovu. Vzpomenul jsem si na příběh ve chvíli, kdy se mi opět po delším čase dostal do rukou obraz, jehož jsem kdys namaloval. Slavík a růže se stal námětem mého prvního setkání s olejovými barvami. Prvně se štětec dotkl čistého dosud plátna a co Oscar Wilde, s talentem od Boha, perem, já, bez podobného daru, štětcem pokoušel se stvořit též. Jaká pošetilost. Výsledek mého snažení se nehodil ani na zdi sklepení. Zatímco Wildeho i Máchy dílo plní knihovny a jejich texty jsou čteny už staletí, můj slavík zůstal ležet jako ne – publikovatelný. Umělecké počátky nebývají snadné, zvláště začíná li jeden po celý život. Dnes jsem slavíka vynesl po letech na světlo světa Internetu, abyste viděli, že počátky mého malování byly vskutku úsměvné, třebaže ani další moje obrazy snad do očí neženou slzy. K namalování obrazu je potřebný talent, jehož se nedostává všem rovným dílem. Každý autor však může do obrazu vložit tolik lásky, kolik se rozhodne do něj dát on sám.


Přes nedokonalost i trvale nereprezentativní uložení obrazu, mám jej docela rád. Magicky přitahuje můj pohled, jako májové dny mou mysl.

"Hynku, Viléme, Jarmilo“… „Teď je růže dotvořena!" Ale slavík neodpověděl. Ležel mrtev ve vysoké trávě, v srdci trn."

24. března dotlouklo i srdce jednoho šenovského rodáka, jehož zmíním v některém z příštích spotů. Dnes pouze vzpomenu jeho slova, vyřčená v jednom rozhovoru. "Ten, kdo je šťastný jak blecha, nemůže napsat nic dobrého. Dobrou věc napíšeš jenom v utrpení."
Platí to zřejmě i o malování. Jsem proto rád že můj obraz slavíka vypadá, jak vypadá. Konečně, Rembrandta nedonutilo žádné utrpení k namalování mistrovských obrazů. Ačkoliv, možná teprve po smrti své ženy Saskie začal plnit tuto podmínku i on. Nic povzbudivého v životě opravdových umělců nevidím, ale navzdory tomu, máj je měsícem kouzelným a jednou i Rembrandt, Mácha či Wilde stáli pod rozkvetlou třešní.

Oscar Wilde - fotografie




12:04 [Permalink]

neděle, 29. duben 2007

Stará písnička

obrázek-plánek kolující mezi občany

Opět se mi dostal do rukou dokument, který, pokud mohu jeho obsahu věřit, naznačuje, jak by mohla v brzké budoucnosti vypadat, nyní žlutá mořem řepky, polnost za našimi humny. Není to poprvé, co takový dokument, vytvořený všímavějšími občany, koluje mezi námi. Inu, i tak lze šířit informace o dění v obci, když jiné informační zdroje zarputile mlčí. Ani dokument, jenž předcházel tomu dnešnímu, nepřinášel evangelium, tento ale přímo provokuje. Co v minulém výkresu územního plánu bylo ještě přijatelné (např. rozšíření stromové plochy kol zamýšlené průmyslové zóny), to v novém nákresu naopak už úplně chybí (stromů ubude).
Nejdříve jsem trochu váhal, není li dokument ležící přede mnou jen poplašnou zprávou kohos. Ověřil jsem však přiložené tel. č. i jmenovaného realitního makléře pomocí internetu a musím přiznat, že moje pochybnosti se rozplynuly. Makléřská firma opravdu nabízí komerční pozemky na šenovském poli, obávám se tedy, že i náčrtek budoucí podoby komerčního pozemku může být pravdivý. Komerční pozemky v Šenově na prodej.
Jak je vidět, ač nové zastupitelstvo, stará mlčenlivost i jemu vlastní jest. 150 000 m2 není zřejmě dost velký pozemek, aby se o tom muselo veřejně hovořit. Já však mám (možná pro někoho scestný) názor, že o rozhodnutí přeměnit krajinu tak radikálním způsobem by se mělo právě naopak hovořit v co nejširším zastoupení. Nestalo se tak zatím a zdá se, že už nic takového nehrozí. Nikdy jsem se netajil svou averzí k vytváření podobných zón na zemědělských půdách, to však v této chvíli není důležité. Naopak důležitá je komunikace s občany a jejich informovanost. Proč se tak neděje, netuším, a vzbuzuje to ve mně nedůvěru k těm, jimž by transparentnost správy obce měla být cílem.

Pokud není někdo v obraze, připomenu o co šlo už vloni, kdy rovněž pouze díky anonymním informacím vypluly na povrch informace o zamýšlené budoucnosti volného prostoru u mlýnů, viz zde - Zóna bez vlivu Šenováků a zde - fotografie komerčního pole.
Zdá se, že už jednou navržený a schválený územní plán není možné změnit, aniž by na takovou myšlenku přišel samotný jeho "stvořitel". Čtu li slova primátora Ostravy o nevhodnosti stromů ve městě, nedivím se stejnému přístupu k území "města" Šenova (předpokládám, že i územní plán Šenova pochází ze stejné dílny jako ten ostravský).
Snad nyní lze připomenout slova pana Milana Švihálka, jenž hovořil též o „… širší estetizaci městského prostředí…“, v článku na stránkách morava24 Bylo z něj citováno už na portálu Šenovák. Estetizace městského pole nabírá prazvláštní obrysy. I v Nošovicích mívali zelné pole.



14:29 [Permalink]

pátek, 13. duben 2007

Jarní vody a přelidnění

obrázek-vodník stodolní

obrázek-rosnička


Je jaro, teplé a suché. Snad proto se lecčí zraky obracejí k vodě. Té, která dovede i ublížit, bez níž však život možný není. Jara bývají vodou oplývající. Potoky jsou prvními, co vodou probouzejí spící rostlinstvo na březích. Vpravdě nevím, co utkvívá v hlavách dětí nyní, mi zůstaly vzpomínky na jara s žlutými housaty u potoka, blatouchy a vrbovými proutky, obrázek to ze slabikáře (nebo ze života?).
Dnes, přesto že je měsíc, o kterém se říkalo-“ještě tam budem", je trochu tepleji a více sucho než v předcházejících letech. Nedostatek vody a dostatek lidstva, zdá se, je už trvalou hrozbou pro zemi. Potoky jsou sice stále tekoucí, ale toto jaro suché opravdu je. Umělé jezírko však poskytuje naději nejen obojživelníkům. Daphne se z něj také ráda napije a ptákům přijde vhod též. Ryby jej neopouštějí vůbec, vodník však zimu tráví ve stodole. Ten náš už také došel k jezírku. Posadil se na svůj oblíbený kámen, pozdravil rybky, zabafal z fajfky a zálibně se zaposlouchal do milostné písně ropušího samečka, který zpěvem lákal samičku do jezírka, zatímco skokan hnědý už hlídá vajíčka. Rosnička se také objevila, i ji hladina jezírka láká. Stačí trocha vody na zahradě a živočišstvo se vždycky nějaké najde. S člověkem je to podobné. Kdysi opravdu jeho kroky směřovaly k vodě, poblíž se i usazoval, pokud mu začal usedlejší život lépe vyhovovat. Později potřebu blízkosti vody sice nadále neztratil, však nedlel již více pouze u ní. Člověk obsadil zemi do poslední pídě i tam, kde voda nikdy nebyla a teď pociťuje její nedostatek zásadně. Zdá se, že vody vhodné k pití není až takový nedostatek, nebo lépe řečeno, nemuselo by tomu tak být, nebýt toho, že lidí žíznivých je na zemi neúnosně mnoho. Zdůrazňování tohoto faktu není až tak frekventované, jako zprávy o globálním oteplování. Přitom přelidnění země je neoddiskutovatelným faktem, jehož důsledkem jsou vyhlídky na budoucnost v nepěkných barvách. Státy vysílají varovné signály, pokud jejich demografická křivka začne klesat (i ten náš varoval před úbytkem Čechů).

obrázek-ropucha obecná

Kupodivu už nikdo nepanikaří, pokud je tomu celosvětově právě naopak. Představa, že růst množství obyvatelstva země bude dále pokračovat jako dosud, nahání hrůzu. Zvyšování počtu obyvatel země během mála let musí vzbuzovat obavy i u těch, kteří ještě nemíjejí denně stovky, neřkuli tisíce lidí. Pohybujíc se na cestách automobilem, jeví se nám přelidnění markantně. Avizovaný "Krištof" může demografický boom na silnicích sice dočasně pozastavit, však trvale jej zastavit zřejmě nedokáže ani on. Mluví se o přelidnění země hlavně v Číně a Indii. V mých očích je přelidněna i naše země. Podnikají se kroky k obnovení demografického růstu, mně se však zdá, že už teď je nás mnoho na tak malou zemi. Nebyla by ani potřeba šroubovat výrobu energie do mraků, bylo li by zde pouze několik kovozemědělců. Vím však, že nás není mnoho na to, abychom se úspěšně rozvíjeli a konkurovali, musíme se snažit držet krok s okolím, kde množství lidí na stejném prostoru je srovnatelné.
Je nás mnoho na zemi malou tak, jak ji známe teď. Voda bude zřejmě tou první, která započne naši přebujelost řešit. Oteplování půjde ruka v ruce s ní. V případě lidstva také platí: "méně bývá někdy více". Neznám řešení populačního boomu, pouze si tento fakt uvědomuji. Já mohu uvažovat o kapacitě jezírka při pohledu na skokanova vajíčka či plovoucí rybky. Skokánci mohou posléze odskákat někam jinam, ryby pochopitelně ne, ale mohu řešit jejich situaci, třeba dalším jezírkem. Doporučuji zřizovat jezírka, byť i můj postoj k návrhu vytvořit jezírko na naší zahradě byl zpočátku netečný. Leč, nakonec jsem nástroje k tomuto účelu určené uchopil (lopata, rýč, kolečka) a výsledkem je vodní plocha s vodníkem na kameni. Dnes toho nelituji. Stačí se postavit na břehu a můžu pozorovat, čím vším voda je pro živé organismy.

obrázek-skokan hnědý

Vodním živočichům umožňuje jezírko v těchto dnech populační boom, který mohu pozorovat "on line". Že to však není až tak snadná činnost, jak se může nezasvěcenému zdát, dokazuje moje snaha fotografovat hlídkujícího skokana. Ten je velice obezřetný a na rozdíl od ropušího samečka, který doslova fotografovi pózuje, skokan se snaží svou přítomnost vždy utajit. Můžete stát dlouhé minuty na břehu a čekat až se vynoří k nadechnutí, že v té chvíli zachytíte jeho obraz fotoaparátem, ale on se opravdu jen nadechne, což mu stačí na dalších 5 minut pod vodou, zdaleka však nestačí k zaostření fotoaparátu. Samozřejmě pro příští nadechnutí se vynoří zcela v jiném místě a tam pak v klidu, nepozorován, sleduje bláhového člověka, co vlastně u "jeho" rybníčka pohledává. Takto si dokáže pohrávat do chvíle, kdy fotografovi začínají trnout údy a znechuceně odchází. Poté vyleze žabák na břeh a nikým neviděn, klidně se sluní. Jediné co fotograf po opětovném příchodu k jezírku zaregistruje, je žbluňknutí do vody. Nakonec jsem pacholka přece jen vyfotil, ale kvalita fotografie je mizerná, proto jsem hledal na Internetu přijatelnější snímek a našel přitom jak skokana hnědého, tak i postup budování jezírka na jediné stránce. Je tam při čtení trochu tma, ale přesto odkaz na tuto zajímavou stránku zde vložím. Skokan hnědý a budování jezírka.
Vyjádřil jsem svůj názor, že je nás na světě mnoho, a nejen v Číně a Indii. Utvrdil jsem se v tomto názoru na Zelený čtvrtek, cestou vlakem z Brna. Můj názor však není tak významný, jako např. profesora Bedřicha Moldana, jehož si vážím a proto je zde odkaz na jeho osobní stránku
a stránku mluvící konkrétně o populačním růstu, "O populačním růstu a vyspělosti států."
Jedna seminárka o tomtéž.

Pokud vám zbývá ještě trochu sil v tomto jarním startu, pak neváhejte a vzhůru k zahloubení jámy zahradního jezírka.




obrázek-Daphne u jezírka s rybkami















20:42 [Permalink]

pondělí, 9. duben 2007

Jak jde život

ilustrace  Vléma Wünsche ve starém kalendáři


"Neodsuzuj je pro jejich chyby jako historik, který soudí uzavřené období. Vždyť kdo by vyčítal cedru, že je dosud jen semenem, stvolem či nakřivo pučícím proutkem? Jenom ho nech. Od jedné chyby ke druhé se nakonec zvedne cedrový les a bude za větrných dnů rozsévat kadidlo svých ptáků." Exupéry-Citadela.

Poznamenal jsem si tyto věty pro případ, až budu potřebovat co nejlépe vystihnout situaci. Ta chvíle teď nastala. Zvláště jedna věta spisovatelova vystihuje to, co chci říct já. " Od jedné chyby ke druhé se nakonec zvedne cedrový les… " Své stránky musím občas korigovat, podle toho jak hluboko se nořím do historie Šenova, či jak vycházejí nové skutečnosti, jež třeba vyvracejí již napsané. Pak, když se poučím, je nutno chyby napravovat. Přitom doufám v cedrový les. Můj web jím ještě není, a pochybuji, že se kdy dočkám chladivého stínu pod jeho větvemi, však nepolevím v péči o něj. Občas mi v tom pomáhají dobří lidé, jako tomu bylo i nyní. Také Šenovák, přítel Miroslav Otýpka, nabídnul se, že opatří starší fotografie Šenova. Díky jeho otci, který vlastní sbírku starých fotografií a jenž mi dal svolení k jejich zveřejnění, mohl jsem přistoupit k rekonstrukci stránky věnované historii zámku, stávajícího kdys na panství Šenov, jehož stopy jen těžce dnes hledáme, jak dokonale byl odstraněn.
Dnes si můžeme udělat lepší obrázek dřívější dominanty Šenova, která osudem zmizela, a jen vzpomínky na hrdé sídlo generací Skrbenských pánů na Šenově zbyly. Aby vzpomínky dostaly trochu ostřejší obrysy, o to se snaží Muzeum Šenova ve své stálé expozici a já, na skromném to webu, pomocí laskavých lidí snažím se o to též. Mohu s potěšením říci, že laskavých lidí je nesrovnatelně více než těch, nátury opačné.
Na závěr svátečních dnů si zásluhou lidí laskavých dovolím představit poněkud přepracovanou stránku, skromně popisující historii zmizelého zámku.
Můžete posoudit i vy, oč jsme přišli a máme li čeho litovat.
Fotogalerie a Zaniklý zámek

Protože však nechci propagovat pouze svůj web, zmíním objev, jenž mi delší již čas zabírá volné chvíle, byť jich je málo. Jedná se o stránky mně sympatické už z jednoho důvodu, jímž je nekompromisní používání jména starobylého pro řeku tekoucí z domoviny autora i k nám do Šenova, mým uším tak líbezně znějící, Lucina. Je až neuvěřitelné, kolik informací o zámcích na Lucině, jak zní i název webu, dokázal autor shromáždit, aniž by prozradil svou identitu. Přesto stránky jsou přínosné, třebaže navigace v nich nepřináší jen radost a musíte mít trochu trpělivosti při jejich procházení. Vyplatí se však stránky prozkoumat a věřte, budete se vracet.
Zámky na Lucině


17:22 [Permalink]

pátek, 6. duben 2007

Veselé Velikonoce


Milí čtenáři. Nedostatek času mne nutí vám přát, alespoň takovýmto způsobem, hezkých Svátků Velikonočních.

obrázek-přání Veselých Velikonoc

Zároveň tímto děkuji za přízeň, věnovanou tomuto webu.


23:19 [Permalink]

středa, 4. duben 2007

Vernisáž

obrázek-návštěvníci vernisáže

Slavnostní otevření výstavy. Tak odpovídají slovníky na dotaz po významu slova-vernisáž-. Ta dnešní se konala dnes, a kde jinde, než v Šenovském muzeu, jehož zásluhou mohla výstava ing. Ludvíka Kročka být slavnostně zahájena. Tedy zásluhou těch, jež se o muzeum starají, a kteří se pořádání výstav vždy zhostí na jedničku.
Dnes nám představili dílo šenovského rodáka, jenž vyjádřil svůj životní poznatek slovy: Šenov je nejkrásnější na modré planetě. Přestože jsem nezcestoval svět tak, jako autor obrazů, mohu jeho životní poznatek potvrdit.
Obrazy jsou důkazem autorova zaujatého pohledu na krajinu beze stop lidské činnosti zcela, nebo jen nepatrně. Výjimku tvoří obrazy "perly", čili chrámu Prozřetelnosti Boží, jehož architekturu malíř nekopíruje věrně, přesto nenechá nikoho na pochybách, že se opravdu jedná o nejznámější stavbu, obrazný vrchol Šenova. Každý návštěvník poznal při pohledu na obrazy, že umělec hovoří především barvami. Mou nešikovností, kdy ve chvíli fotografování obrazů jsem omylem zapnul režim, jenž dokázal bezpečně rozmazat všechny fotografie, nemohu podat důkaz o díle, malíře vskutku velice produktivního. To však lze snadno nahradit přímou návštěvou výstavy. Ta potrvá do 4. května 2007. Tam můžete obrazy vidět na vlastní oči. Co však na vlastní oči už neuvidíte, je atmosféra vernisáže, která už tím, že se na ní sešla obdivuhodná společnost, je neopakovatelná.

obrázek-zahájení

Výstavu zahájila paní Simona Slavíková, ředitelka muzea, starostka Šenova, paní magistra Darja Kuchařová a sám autor obrazů, inženýr Ludvík Kroček.
Mohu li hodnotit celou dnešní akci, pak musím říct, že byla vydařená. Samotné setkání s člověkem, jenž kus života tráví nad paletou, je povznášející. Neméně povznášející je setkání s lidmi podobného směřování, kteří takovéto příležitosti k setkání vyhledávají. Prostory muzea jsou k tomu příznivě otevřené.
Je potěšitelné, že v Šenově žijí lidé tvůrčí, neváhající svou tvorbu představovat svým spoluobčanům. Pohled na obrazy přináší uklidnění a naznačuje správný směr.
Zbývá poděkovat za příjemně strávené odpoledne a omluvit se za absenci fotografické dokumentace.

obrázek- L. Kročka
obrázek





























18:33 [Permalink]

neděle, 1. duben 2007

Jarní zvonění

obrázek_Zvonek zelený sameček
obrázek-zvonkova partnerka

Květná neděle a zvonění. Kdože to zvoní? Zvonky zelené Zvonci zelení. Tito, trochu drzí ptáci, plně potvrzují to, že si své jméno opravdu zaslouží. Jak barva jejich peří, zelená, tak i zvonku podobný hlas samečků na jaře, nepochybně oznamuje, o koho jde. Pravda, zpočátku, než samečci naladili struny, bylo jejich zvonění spíše podobno budíku bez zvuku kovadlinky, ale čím více jaro, tím více zvonky zvonků znějí zvonivě. Letos se zde usadily dva páry těchto zajímavých ptáčků. Díky pokračujícímu přikrmování zbytky semen, jež naši papoušci, nezkonzumuji, mají i zvonci možnost přilepšit si troškou semínek v krmítku. Tady lze spatřit pravou povahu zvonků. Jeden sameček si uzurpuje krmítko pouze pro sebe a nedovolí ani svému sokovi z druhého páru, byť jen usednout na okraj krmítka. Stejně tak se chová k sýkorám, vrabcům i jiným ptáčkům, toužícím též získat snadno potravu. Špaček, kos, hrdlička, jen tito dokážou drobného uzurpátora přehlédnout. Že se skladba ptačího zastoupení na zahradách rok od roku trochu mění, není ničím novým. Má na to vliv ztráta, nebo naopak vznik nových možností pro hnízdění. Přibyvši zvonci, jindy dosti početní, nebyli tuto zimu u krmítka viděni a teprve na jaře hlasitě dávají o sobě vědět. Nebyla by zahrada úplnou, kdyby vedle stále ještě přeživších vrabců, chyběli zvonci, tito známí obyvatelé našich zahrad. Když už zdejší zahrady postrádají hlasy slavíků, a pěnkavy též nejsou běžně k vidění, musíme být vděčni za zvonkohru, kterou nám připravují zelení zvonkaři.
Zvonek zelený – Carduelis chloris, je pták velikostně blízký vrabci, částečně tažný. Tak se píše v průvodci přírodou "Ptáci", Waltra Černého a Karla Drchala (Aventium 1990). To může vysvětlovat různě velké zastoupení zvonků u nás v zimě, kdy jejich stavy kolísají od velkého množství až po jejich naprostou nepřítomnost. Letošní mírná zima byla zřejmě příčinou nezastoupení zvonků na krmítku až do této doby, kdy přilétli hnízdit.
Hlas samečka zvonka zeleného si můžete poslechnout na stránkách Českého Rozhlasu, kde jej připravil ing. Pavel Pelc pro článek Pavla Vašáka. V něm autor potvrzuje moje pozorování a připojuje ještě další informace o tomto známém ptáčkovi. Pomocí audio záznamu hlasu zvonka můžete porovnat, slyšíte li na své zahradě stejný zvuk. Zbývá už pak jen vypátrat zelenavého ptáčka.
Jarní zvonění začíná.

obrázek-zvnek zelený


























18:53 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo