Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

čtvrtek, 28. prosinec 2006

Novoroční pukání.

Blížící se programové veselí mne neláká. Nějak mi uniká smysl takového počínání, ale nejsem suchar, abych proti tomu reptal.
Hledím na vánoční stromeček, letos obzvláště vzrostlý. Je totiž vrcholkem vysokého stromu, jenž byl v sousedství skácen. Soused nám jeho špičku daroval, co by "stromeček" vánoční.

obrázek-šišky


Teď hledím dřívějšímu velikánu do "očí" a namísto ptáčka sedícího na větvi, vidím čokoládovou figurku. Je ticho, jen počítač vydává ze sebe občas divné zvuky, upozorňujíc tak na svůj věk a nastupující problémy. Nechává mne to netečným, vždyť nehoří a záloha je na svém místě (?). Pojednou zaslechnu divné lupání. Už je to tady. Nastavuji ucho k počítači, ale slyším jen obvyklé, mně už známé chroupání. Obracím svou pozornost k stromečku. Prohlížím větvoví, nezahlédnu li nějakého tvora přežívajícího dosud v koruně smrku. Chvíli trvá, než pochopím co je příčinou podivného louskání. Šišky. Zůstalo jich viset na stromečku dostatečné množství. Malé smolnaté šištice podlehly iluzi jara v teplém pokoji a začaly se otevírat světu. Lusk a puk, puk a lusk. Bláhové šištice netuší, že iluze nepotrvá dlouho a ony se znovu ocitnou v realitě mrazu a sněhu. Bude pozdě, zavírat se.


Já kdys podlehl klamu oteplení též a otevřel svou šišku světu. Pravda, její obsah je s šiškou smolnatou nesouměřitelný (šištice mají navrch), ale nabyl jsem dojmu, že se to ode mne očekává. Pozdě pak bylo (po poznání klimatu) šišku zavírat. V pěstěných zahradách světa bývá také zima a mráz. Světoví zahradníci chtějí své semenáčky pěstovat i zde. Pochopil jsem, zavírat šišku už není "in", však vážit si půdy pod vlastníma nohama ano. A šiška? Ta se dá (sice obtížně a ne vždy) znovu naplnit. V tom se lišíme od "šišky borové" (někdy :-).

obrázek-písmo Šťastný Nový Rok

p.s. Vy, kteří jste v sobě objevili Antona Špelce, zdržte svou dělostřeleckou průpravu až na dobu nezbytně nutnou k přivítání roku 2007. Všichni očekáváme (sám netuším proč), že rok příští bude lepší, tak bouchají nejen láhve šampaňského. Vězte však, že Daphne nemá pro takový hluk pochopení a prosí vás o zdrženlivost.



21:52 [Permalink]

úterý, 26. prosinec 2006

Guachare

Zamýšlel jsem se nad naším, v dnešní době hodně frekventovaném pojmenováním, "chachar". Nazvu li někoho s patřičným tónem v hlase chacharem, jsem stále blíž k určení vlastností dotyčného než označení jeho původu, třebaže právě to druhé je cílem hustého používání v síti Internetu. Dá se s trochou nadsázky říct, že chachar je chachar, a chacharem i zůstane. Použije li se však chachar s přídavným jménem, to je pak jiná. Ostravským chacharem se pasoval už v historii leckdo. Leckdo se též zajímal, odkud se vlastně pojmenování chachar vzalo, a snažil se tajemství zrodu slova odhalit. Dlužno říct, že se to beze zbytku nikomu ještě nepodařilo, ač se o to pokoušeli od dob Bezručových mnozí. Někteří přitom došli k velmi zajímavým závěrům.

obrázek chachara-Augustin Handzel


Dílem náhody, narazil jsem na zajímavý novinový článek v Archivu města Ostravy při pátrání po šenovském rodákovi, J. Šinovském.
Stránka s článkem pocházela z Českého slova, novin obnovených po válce. Nadpis zněl, "Jak vznikl ostravský chachar. Zajímavý výzkum policejního inspektora." Je to již šedesát let, co policejní inspektor František Kocián představil svou verzi původu přízviska chachar.
Než však došel k svému závěru, provedl podrobný průzkum. Prozkoumal především matriky, aby zjistil, že od roku 1794 do r. 1889 se nikdo jménem Chachar v Ostravě nenarodil ani nezemřel.
Dále autor (není mi znám) v článku cituje Františka Kociána z jeho knihy, "Prakse učí poznávat". Dovolím si tuto citaci uvést pro její atraktivnost též:


"Jméno "ostravský chachar" zná nejen na Ostravsku kdekdo, nýbrž i každý kriminalista, který se zajímá o příčiny zločinnosti. Paříž má své "apače", Bratislava "věchýtky", Praha "ambažury, čačury, čuchajdy, flekaře a pověstné hašile". Jako v Praze říkají nečistotnému člověku "sajrajt", tak v Ostravě říkají podobnému "chachar".


Dalším badatelem, který pátral po původu dříve hanlivé nadávky, byl profesor Alois Adamus, historik a zakladatel Archivu města Ostravy. Ten se domníval, že tato nadávka označovala lidi štítící se denního světla, alkoholiky, tvory bezohledné. Domníval se, že jméno vzniklo z citoslovce "chacha", nebo z ruského "chachalit" (chacharovat?), kteréžto slovo v tamním jazyce znamená nečinně se toulat, podvádět ap., což jsou vlastnosti chachara hodné.


Svoje pátrání František Kocián uzavírá konstatováním, že nadávku "chachar" zřejmě zplodila ústa lidu dle ruské předlohy. Před léty jeden starosta Mor. Ostravy údajně nazýval Guachary, lidi špatné pověsti. Jihoamerický lelek Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis), rusky Guacharo, je podle Dr. Andrewa Glosera (Atlas ptáků světa) pták noční, žijící v jeskyních, kde tropí značný hluk. Za tyto vlastnosti starosta vybral jeho jméno pro místní výlupky společnosti. Později se jméno zkomolilo až na dnešního chachara. Snad tomu tak bylo, možná ne. Kdož to dnes ví. Ačkoliv, já mám také na to svůj názor.
Ve španělském slovníku jsem vyhledal výraz "chachar" a jaké bylo mé překvapení. Španělské "cháchara, chachareria" znamená tlachání či žvanění.
Nejsem nočním ptákem, tvorem bezohledným (doufám), ani alkoholikem. Tato verze mi však dovoluje nazývat se chacharem též. :-)

pod čarou


Obrázek chachara nakreslil Augustin Handzel, malíř a sochař. Jeho sochy je možné spatřit např. v bočním průčelí vchodu do ostravské Elektry, nebo v ČSOBance.


15:59 [Permalink]

pátek, 22. prosinec 2006

Naslouchání

Tímto dnešním psaním chci popřát Veselé Vánoce všem, kterým jsem tak učinit nemohl. Jde především o čtenáře nové, nebo mlčící, o nichž nemám informace, ale přece doufám, že existují.
Dnes, podle liturgického kalendáře, má svátek sv. Servul. O svatém Servulovi se píše, že byl od dětství těžce ochrnutý. Bez cizí pomoci nemohl sedět, stát ani jíst. Musel žebrat u svatého Klimenta v Římě na schodech. Přestože neuměl číst ani psát, uměl pozorně naslouchat a stal se z něj velmi moudrý člověk. Nasloucháním se naučil Bibli nazpaměť. Dovedl také naslouchat chudším, než byl on sám a uměl jim pomoci.
Připadá mi, že můj (velmi blízký) příbuzný v těchto dnech sdílí osud tohoto světce, pokud jde o jeho (ne) pohyblivost. Doufám v pouze dočasný stav podobenství těla s tímto světcem, však ctnosti Servulovy přeji každému.

obrázek stromku-kliknutím rozbalíš pohádku


Aby přání prožití Svátků Vánočních v příjemné pohodě nebylo z mé strany pouhou formalitou, připravil jsem pro vás malý dárek. Nic jiného než pohádka (jak jinak), to být nemůže. Jsem si však dobře vědom toho, že i pohádka může být pro někoho dárkem nevhodným. V takovém případě čtenářům garantuji, že ji můžou vrátit. Ale jinou vám letos už nenapíši. :-)
Šenovská pohádka 2006 může leckterému šenovákovi připomenout mnohé obrazy minulosti Šenova. Ale ani ostatním nebude, jak doufám, znít cize.

Já dnes dostal podobný dárek. Není pohádkou, ale četba je to dobrá. Netvrdím, že text je vhodný pro každého, ale to dokážete posoudit sami. Mně se dobře při tom čtení naslouchalo. O naslouchání jde především. Čtěte.

Přeji příjemné počtení a zde je váš dárek. Šenovská pohádka 2006.


13:40 [Permalink]

středa, 20. prosinec 2006

Cenzura!

Ještě není vše ztraceno, existují li lidé, kteří jednou větou řeknou tolik, na co jiní potřebují nůši slov.
Několik takových, kteří umí se slovy dobře hospodařit, znám. Slovy mne povzbuzují v tomto předvánočním čase, kdy díky bez-sněhovému počasí jsou stromy s královskými korunami dobře viditelné v krajině a ve své nahotě krásné jako jejich lidské protějšky.
Dovolím si za mnohé citovat jednoho, pána ing. Miroslava Sanigu, který k Vánočním svátkům přál, mimo jiné, i: „ … život v klidných částech
rozbouřeného oceánu lidské pospolitosti… “
půl věty někdy stačí.

obrázek dvou knih prof. Cyrila Hoschla/odkaz na objednávku


V čase předvánočního zastavení, našel jsem vulgární slovo, "zcenzurován," na jedné z nejmilejších stránek v mém seznamu tzv. oblíbených. Stránka se slovem tak odpudivým, jakým výraz cenzura pro mnohé je (cenzura vulgarit však bývá spravedlivá a občas nutná sic.), se nachází na webu populárního komentátora lidských duší, jenž slovem srozumitelným ponouká k myšlení střízlivému. Správně jste poznali, že mluvím o profesoru Cyrilu Höschlovi, který mi sice dává zabrat při psaní svého jména, ale přináší klid, a naději ve vítězství zdravého rozumu, když čtu, nebo poslouchám jeho slova.
Minulé úterý jsem poslouchal slova tohoto šiřitele pochopení v pořadu Českého Rozhlasu,"Jak to vidí…." Nebylo mi však dopřáno vyslechnout pořad až do konce, což mne nerozladilo jako dříve, kdy nebylo možné poslechnout si jej ze záznamu v archivu Českého Rozhlasu. Nyní jsem byl klidný při představě večerní pohody v archivu. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zmíněný pořad ze záznamu sice vyslechnul, ale nemohlo mi uniknout, že jej kousek, nebo kus, chybí. Pamatuji si totiž na profesorovo předvánoční rozloučení, kdy vzpomínal na léta strávená v rozhlase, leč v archivu jsem našel pouze torzo tohoto pořadu. Návštěva webu, profesora Cyrila Höschla, potvrdila, že se nemýlím, kousek pořadu opravdu chybí. Zde je to modré na bílém. Je tam napsáno, že konec pořadu byl zcenzurován. Přemýšlím, co závadného mohl pan profesor říct ve chvíli, kdy jsem neposlouchal, že bylo nutné to z pořadu odstranit. Vulgární slovo? Nebo snad (nedej Bůh) neadekvátní posouzení naší "standardní" politické situace? Nebo snad úspora místa na serveru? Nic z toho mi nedává smysl. Kdyby byla normální situace, snad bych si toho ani nevšimnul, ale jak jsem zjistil, bylo to poslední vystoupení prof. Cyrila Höschla v pořadu "Jak to vidí …." Ve stejné relaci už nevysvětlí použití slova, kterým ve mně vzbudil podezření, že v Českém Rozhlase pracuje cenzor na plný úvazek.
Když (cenzor) nastupoval na dobu zkušební, nebyl jsem tím nadšen, ale dokázal jsem pochopit jeho opatření proti dámě, jež trochu víc popustila uzdu své fantazii a začala popisovat osoby, které již v Pánu jsou, tak reálně, že hrozilo jejich obživnutí. Nesouhlasil jsem sice s trestem za spiritualitu, ale osobnost karatele mne zastavila před protestem. Tehdy jsem však inkriminovaný rozhovor, ve kterém nebezpečí návratu zombie reálně hrozilo, vyslechnul, "on line", a díky ochotným oznamovatelům, mohl posoudit adekvátnost trestu porovnáním s originálním (zřejmě však ilegálním) záznamem. Teď je situace odlišná. Rozhlas mi záznam v celé jeho délce upírá poskytnout, profesor Cyril Höschl naznačuje, ale mlčí, "záznamovatelé" zřejmě nezaznamenali a já tápu.
Díky Cyrilu Höschlovi se učím používat rozum. Ten však stále leccos přede mnou tají.
Je mi líto, že v oblíbeném pořadu bude hlas Cyrila Höschla chybět. Ještě více je mi však líto, že to ošklivé slovo "cenzura" opět vystrkuje růžky. Nebo se mýlím?

"Jak to vidíte, pane profesore…?"

Děkuji za pořady, "Jak to vidí …", které se Vaším hlasem staly rajským ostrovem v "rozbouřeném oceánu lidské pospolitosti".



15:59 [Permalink]

pátek, 8. prosinec 2006

Nadechnout, potápíme se,

fotografie-vysypané láhve u rybníka


napadlo mne při pohledu na dno Volenského rybníka, kde se objevily stroje, jejichž pracovním materiálem bývá bahno. Opět budou strojníci bojovat s tekoucím živlem v době, kdy počasí k nim nebývá přátelsky nakloněno, třebaže to, tváří se jakoby letošní zima nechtěla do Evropy vůbec přijít. Ne vinou strojníků byl vybrán termín k odbahnění rybníka na dobu trochu nestabilní.
Jednatel Rybářství Rychvald, pan Hynek Sochor není podvodník, a co slíbil, začíná plnit. Vlastně, pod-vodník on je. Voda je totiž jeho živlem i pod svou hladinou. Vzpomenul jsem si na to ve chvíli, kdy se mi nedařilo "kanónem" stvořit alespoň trochu slušnou, popisnou fotografii. S fotografem tak úspěšným, jakým Hynek Sochor je, se srovnávat nemohu. Posuďte sami. Hynek Sochor a jeho fotografie
Mně to s "canónem" moc nejde, o čemž svědčí "fotografie", která má dokumentovat stav, k němuž se vypuštěný Volenský začínal blížit. Lidé rybník začali zavážet. První hromádky láhví, listí a všeho, co je člověku obtížné odnést do kontejneru, se nesměle začalo objevovat na břehu. Z toho vyplývá, že odbahnění začíná za pět minut dvanáct. Při dalším otálení by Volenský mohl být "svépomocí" zavezen. Tak moc, některým kolem jedoucím, leží na srdci.
Chci věřit v to, že po opětovném napuštění rybníka, nebudou tyto aktivity dále pokračovat a padouši se zbytkem svědomí naleznou jiné řešení pro odstraňování svých přebytků.

Bude to, bolestný pohled na dění v rybníce, ale naděje na jarní vodní hladinu dává sílu k jeho překonání. Až duby shlédnou větvemi k hladině, bude Šenov zas tím, čím býval dříve – Krásnou nivou.

fotografie- bagry na dně rybníka, zdaleka ne však na dně


19:02 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo