Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

čtvrtek, 28. září 2006

Mudrlantova kravata a pochvaly

"Ty zje ale maly mudrlant", říkali mi v dětství někteří ve chvílích, kdy jsem příliš hlasitě projevoval svou chuť všechno okomentovat. Nezměnil jsem se v tom mnoho, i dnes mám občas touhu trochu mudrovat. Mudrlantství sice není chvályhodná vlastnost, ale někdy je dobré mudrovat nad věcmi, které se pak třeba díky tomu dají do pohybu. Nečiním tak, proto abych předvedl, že dokážu mudrovat nad vším, nýbrž chci ukázat těm, kteří věcem rozumějí lépe než já, svou starost a snahu o porozumění toho, co oni musí nést. Pravda, občas zavadím o téma, které není zcela otevřeno mému chápání, přesto se jej pochopit snažím v naději, že ti, které by mudrování mohlo oslovit, projeví snahu mé myšlení zkorigovat. Pomohlo by to, dle mého soudu, i jim. Nestává se však často, aby někdo reagoval na moje mudrování, i když výjimky se najdou. Nebylo cílem Pferdova blogu zviditelnit se na Internetu. Pouze občasné psaní, jako ventil nahromaděných vjemů byl zpočátku tzv. "Pferdův blog". Přesto jsem byl potěšen vždy, ozval-li se někdo na popud mých literárních pokusů.

ODBOČKAJednou o sobě řekl spisovatel Michal Viewegh něco v tomto smyslu, "…nemusím být světovým tygrem, stačí být českým kocourem". Určitě to neinterpretuji autenticky (nečetl jsem dosud žádnou knihu Michala Veiwegha, ale už jsem o něm tolik slyšel, až mi připadá, jako bych četl), ale důležité je, že jsem si upravil jeho slova pro sebe: "Nemusím být kocourem v Čechách, stačí, budu li myší v Šenově." Ostatně myš, která řvala, je už v logu mé hlavní stránky. Nevěděl jsem, jak se správně píše jméno Viewegh, tak jsem hledal nápovědu na Internetu. Hned první, Googlem nabídnutý odkaz, mne zavedl na stránky České televize, kde v pořadu "Všechnopárty Karla Šípa z 31. 5. 2006 byl, kromě Dr. Ivo Šmoldase a Miroslava Švandrlíka, i Michal Viewegh. Neodolal jsem pokušení a shlédnul celý pořad, kde jsem uslyšel padat perly. Dr. Šmoldas např. vyprávěl (ve vztahu k jeho nakladatelství), kterak dostával nevyžádanou literaturu. Usoudil po té, že: "… málokdo v Čechách není spisovatelem". Vztáhnul jsem to samozřejmě na sebe, třeba nejsem vztahovačný. Miroslav Švandrlík zase přidal příhodu z mládí o rivalovi v lásce, který o něm prohlásil, cituji: "… co je to za spisovatele, který píše do písánek a žere při tom turecký med". I to, jsem vztáhnul na sebe, a ačkoli "nežeru" při psaní turecký med a nejsem spisovatelem, písanky však používám též. Pořad věnovaný spisovatelům, může být přínosný i pro blogery. Pokud jsem vás navnadil, můžete se pobavit jako já zde. Konec odbočky

Trochu se změnila situace po spuštění stránek o Šenově. Těm jsem už nemohl upírat místo na slunci, protože jsem je tvořil s cílem propagovat své rodiště, které opravdu mám rád. Abych popostrčil jejich viditelnost v prohlížečích, musel jsem absolvovat ruční zařazování stránek do katalogů významných portálů, s cílem být alespoň někde odkazován a stát se internetovým vyhledávačům viditelným. Umístil jsem také na stránky měření návštěvnosti "navrcholu", bych viděl bídu svého snažení v grafu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dostal psaní od administrátorky portálu, která zařadila moje stránky o Šenovu do katalogu. Chvála je vždy potěšující, tím více, když ji vysloví osoba, která se prohlížením stránek zabývá profesionálně. (V tomto místě jsem chtěl vložit odkaz na stránky quick.cz, ale místo toho se mi objevilo na monitoru "outů", O2. Doufám, že osoba zařazující stránky do katalogu, zůstala v "outů", jako i můj odkaz, původně umístěný na Quicku, neboť soudím, že má dobrý vkus, (promiňte mi tento malý egoismus). Říká se, "nikdo tě nepochválí lépe než ty sám sebe". To je jistě pravda, ale pochvala od druhého nemá menší váhu. Pochvalou blogera je odkaz na webu. Čím víc odkazů na vaše stránky na webu, tím snadněji vás vyhledávače naleznou a přednostně nabídnou k navštívení. Nic z toho však nemůže konkurovat např. nákladům Vieweghových knih. Přece jen, kniha je kniha, snad i proto, že si každý nakladatel (vyjma Dr. Ivo Šmoldase, který dílem toho"zbankrotoval") rozmyslí něco vydat, aniž by byl přesvědčen o tom, že to i někdo koupí. Na blogu tyto zákonitosti neplatí. Tam se musíte snažit též, aby vaše texty někdo četl, ale nemůžete zbankrotovat. Na internetu jsou spousty skvělých textů, zasluhujících si davy čtenářů, denně prahnoucích po nových příbězích, ale hledejte v pralese bez usměrnění alespoň na světovou stranu. Takovým usměrněním jsou odkazy. Proto i mne potěšila Jana, když umístila odkaz na mé stránky na svém, navštěvovanějším webu, než je ten můj. Takový počin je vždy pochvalou, a ta je účinnějším prostředkem než pokárání, byť by bylo pronesené s tím nejlepším úmyslem. Pravda, člověk může i zpychnout, ale převažující kladný vliv pochvaly je nesporný. Nemohu tvrdit, že mne pochvaly posunuly slunci blíž, ale bez nich bych možná byl v úplné tmě. Občas Eliška aplikuje nějaký výrobek přírodního léčitelství na různé moje neduhy. Když po kůře namítnu, že mastička zřejmě nezabrala, brání se slovy: "ale bez ní bys tu nohu možná už neměl." Při troše fantazie uznám, že může mít pravdu, ale jak to dokázat? Přestat mazat a dokázat, že má Eliška pravdu, by nebylo asi moudré. Stejně tak to může být i s pochvalou. Chválím žehrováka, za jeho, po více než roce nepřítomnosti, návrat na web. Lépe řečeno na blog, protože na webu byl přítomen permanentně celou dobu. Vítej zpět Žehrováku. Blog má název "Občasník", kterážto vlastnost byla potvrzena a není nutné ji dále demonstrovat. ;-) Občasník

V poslední řadě se pochválím i já. Mám novou kravatu. Kravata je pracovní název nové stránky o Šenově. Stránka je tradičně dlouhá jako kravata, nebo též "šlajfka".
Neúnavný badatel, spolupracovník Šenovského muzea, člen Historicko-letopiseckého aktivu Šenova, Milan Pastrňák, mne přivedl ke knize Marie Schenkové a Jaromíra Olšovského-Barokní malířství a sochařství ve východní části Českého Slezska. Kniha se stala zdrojem informací pro novou "kravatu". Nové skutečnosti získané z této skvělé knihy jsou natolik významné, že jsem je nemohl na stránkách Šenova nezaznamenat. Doufám, že i tato stránka bude přínosem, a nejen pro šenováky.

sv.Hedvika
kravata


12:43 [Permalink]

pondělí, 25. září 2006

Koho vybrat?

Tento spot bude z hlediska novinářského zcela neprofesionální. Já však nejsem novinář ani ze sr ani z legrace. Což sice automaticky neomlouvá psaní nepodložených zpráv, ale přece jen jistou bulvární volnost poskytuje. Abych vysvětlil své nezodpovědné počínání, pomohu si odkazem na diskuzi u Šenováka. Snad to nevysvětlí můj krok, ale pochopíte, že předvolební tápání už začalo, a nejen v Šenově.
Na mém oblíbeném Šenovákovi je rubrika, kde si zájemci o průzkum ať už čehokoliv, mohou založit svou anketu a doufat při tom, že se dostatečný počet čtenářů vyjádří tak, aby si mohl z toho vyvodit nějaký závěr. Například já tak zjistil to, že sochu na náměstí, pokud bych se spoléhal na spoluobčany hlasující v anketě, mít nebudeme. :-( Pravidelně navštěvuji stránky s anketami a sleduji, jak zvídaví jsou šenovští občané. Neopomenu se při tom vyjadřovat k dotazům v anketách. Dosud jsem s tím neměl potíže, jen občas jsem nenašel svou odpověď v daných možných. V takovém případě platí-mlčet zlato. Včera jsem narazil na anketu, se kterou si nevím rady a nejsem sám, koho překvapila. Zadavatel ankety by rád věděl, komu že ze tří šenovských kantorů, kteří kandidují v nadcházejících komunálních volbách, bychom dali svůj hlas.
Prvním, kdo na takovou anketu reagoval v diskuzi, byl Charlie. Nemohu jinak než s ním souhlasit. Ne každý je obeznámen s kandidáty. Nejsme sice velké město, ale už ne zase malá vesnice, abychom se všichni znali. Natož tolik, abych mohl s čistým svědomím říct, "toho bych rád viděl na radnici, to je můj člověk".
Ale není vinou autora ankety, že o možných budoucích radních či dokonce starostce nebo starostovi dosud nevím takřka nic. Čím dál více se ukazuje potřeba internetové prezentace, zvláště v takových případech, jako jsou třeba komunální volby. Voličů, jimž počítače už nepřipadají jako mozkové centrum jaderné ponorky, rapidně přibývá. Naopak těch voličů, kteří počítač srovnávají právě s mozkovým centrem jaderné ponorky, nebo podobně "jednoduchým" zařízením, ubývá, nebo se už nenamáhají k volbám chodit. Co tím chci říct? Přesně to, co už napsal Charlie. Vypadá to, jako bychom my měli hledat, kdo se chce za nás obětovat a jít se svou kůží k volbám. Tři kantoři, kteří jsou jmenovaní v anketě, nejsou až tak nedostupní na Internetu, přesto z informací takto posbíraných nemohu (pokud nejsem jejich žákem) zodpovědně kliknout na kohokoliv z nich.
Teď přichází bulvár avizovaný na počátku. Netuším totiž, díky internetovému embargu na informace o kandidátech do místního zastupitelstva, jsou li tito tři opravdu ochotni nás v Šenově zastupovat. Mohu nepochybovat o dvou, kteří jsou k nalezení ve stranách, jejichž jménem vystupují. O třetím však tuto jistotu nemám. Předpokládám, že by mohl být nezávislý, ale to je právě ten bulvár. Troufám si převzít informaci z anonymní ankety, aniž bych si ji ověřil u dalšího zdroje. Neberte mne však doslova. Pouze jsem zapochyboval o důvěryhodnosti informace, z důvodu anonymity tazatele. Samozřejmě jsem poslal e-mailového holuba, bych se ubezpečil o pravdivosti kandidátky v anketě, však MAILER-DAEMON pouze, byl odpovědí na můj mail. Věřím však, že mé pátrání po tajuplných kandidátech bude nakonec úspěšné a já budu vědět, komu věnovat klik. :-)

Miluše ValováMartin StolařMartin vaculík

Obrázky jsem uloupil, ale co jiného může dělat zoufalý volič? (V případě přistižení je vrátím.) Líbí se mi např. přístup hejtmana Tošenovského, který dokáže na dotazy voličů odpovídat: Listárna


19:18 [Permalink]

pondělí, 18. září 2006

Chýba lávky

Špatný pravopis? Chyba lávky, to jsem si jen dovolil vyrobit slovní hříčku pomocí slovenského jazyka. Chybí lávka v Šenově. Věru chybí. Lávka pro pěší, případně k užitku cyklistům, by jistě potěšila mnohého Šenovského patriota i návštěvníka, který touží poznávat krásy Šenova jinak než přes okno automobilu. Ne ke všem zdejším zajímavostem lze snadno chůzí dojít a přec, jenom ta je k oku nejmilostivější. Všudy přítomná auta však hrají hlavní roli na společných komunikacích a není nic malebného na procházce kolem Luciny, musíte li se plížit po krajnici a být stále ve střehu, když plecháči nepřestávají kolem vrčet ani na chvíli.
Vyjdete ze Zámeckého parku, projdete pod obloukem kostela Prozřetelnosti Boží a u sochy sv. Antonína se zastavíte, abyste se pokochali pohledem na nivu Luciny. V té chvíli zatoužíte jít dál k řece, rybníkům, projít dubovou alejí k Frýdeckému potoku, a bude se vám chtít jít na Šajar či kolem potoka až do Václavovic a … To vše by bylo možné uskutečnit, nebýt té řeky asfaltu a aut dravě proudících mezi vámi a opravdovým tokem Luciny. Já však vidím možnost, jak tento sen uskutečnit. Lávka by umožnila pokračovat v chůzi kousek pod starou školou, směrem, jenž býval kdys tím nepřirozenějším pro všechny.

starý most


Zanechávaje pod lávkou nezbedné automobily, po chvilce chůze ocitne se poutník na mostě přes Lucinu a může pohledem spočinout na temné hladině řeky plynoucí k Bartovicím. To však lávka pro pěší na mostě přes Lucinu nesmí být zarostlá a za ní musí pokračovat chodník, chránící chodce i nadále před dotěrnými vozidly, protože se navíc ocitají na nesprávné straně vozovky.
Máme postavenou virtuální lávku přes silnici a chodník ze stejného "materiálu" až k rybníku. Nic nám tedy nebrání v sobotu časně zrána vyrazit na cestu a věřte, že při východu slunce není krásnějšího pohledu na Šenov než z lávky pod kostelem.
Vím, že moje představa lávky je hrozbou pro městský rozpočet, který tuším v těchto časech prožívá hladová léta, ale snít se musí stále, aby po probuzení bylo co realizovat. Lávka mne napadla už dříve, když jsem stával zrána mezi Antonínem a Janem. Čekaje na východ slunce, přemýšlel jsem, jaké to bylo kdysi, slyšet své kroky na tehdy ještě dřevěném mostě, kdy kromě klapotu mlýnského kola, tekoucí Luciny a zpěvu probudivších se ptáků, už nic nerušilo klid krajiny. To dnes možné není. Nelze bezpečně snít po ránu a přecházet při tom neumlkající autostrádu. Pravdou je, že lze přejít bezpečně o kus dál po mostě novém a za ním se pustit k řece po silnici, kde však s chodci už nikdo nepočítá a po lávce by to bylo mnohem zajímavější. Chodník z nového mostu k rybníkům by mohl částečně lávku pro pěší nahradit. Mne však myšlenka na lávku pro pěší neopouští. Načrtnul jsem hrubou představu lávky, která by samozřejmě pod rukou futuristického architekta mohla vypadat zcela jinak. Její počátek je možný i v parku pod fontánou a u řeky by se lávka zatáčela. To už nechám fundovanějším lidem. Mým egoistickým přáním je pouze se dostat na druhý břeh. ;-)

lávka

K této úvaze mne přivedla otázka poležená v mini chatu na Šenováku: "JAROSLAV: Co myslíte, že by se dalo v Šenově zlepšit? Jaké by měly být zvoleny priority?" Pokusil jsem se odpovědět tamtéž a posléze to zde ještě více "rozmazal". :-)


15:20 [Permalink]

středa, 13. září 2006

Kterak zkrotit šotka.

Šotci jsou tvorové nevyzpytatelní. U mne se jim daří obzvláště dobře. Asi proto mne provází věrně celou dobu života tohoto Pferdova blogu. Šotci tropí různé poťouchlosti. Čárky ve větách, které neustále přesouvají na nepatřičná místa, jsou jejich nejmenší zlomyslností. Tropí však i horší lumpárny. Například, když změní v článku Bombus, čmeláka zemního za zedního. Zapomínal jsem již pomalu na "faux pas" s čmeldou zedníkem, když mi skřítkové připravili další povedený kousek.
Pouze našeptávali při mém psaní. Jak jsem už dříve na sebe prozradil, píši si povětšinou příspěvky nejdříve do tzv. notes-booku, než je zveřejním na netu. Tak tomu bylo i v případě posledního příspěvku, ve kterém jsem psal o šíření zpráv s přirovnáním k Pilatkám. Já však chtěl použít jméno jedné agresivní rostliny, jejíž šíření je alarmující. Však ve chvíli psaní do notes-booku, jméno rostliny ne a ne se mi vybavit. Napadaly mne různá jména, Žlabatka, Dlabatka, Pilatka ap., jen ne to správné, které by označovalo rostlinu uzurpátora. Neměl jsem přístup k Internetu, který má lepší paměť než já, napsal jsem tedy prozatím Pilatka s tím, že až se na síť sítí dostanu, jméno rostliny snadno vyhledám. Toto byla příležitost pro šotky. To oni mi našeptávali, abych si tam zapsal Pilatku. Prý pro připomenutí toho, že mám nalézt správný název, až budu text přepisovat do počítače. A znovu to byli oni, kteří ve chvíli, kdy jsem už ťukal do klávesnice počítače, škodolibě mlčeli a nechali mě psát nesmysly. Pilatky se šíří krajinou též, ale jsou hmyzem, ne rostlinou. Je už pozdě, jsem unaven, tak jen letmá kontrola krátkého textu a šup s ním na blog. Jdu spát. Ráno opět "čerstvý" (mám však jisté pochybnosti o vhodnosti použití tohoto slova pro popis mého stavu v 5 hod. ráno) poslouchám v rádiu pravidelné rady Václava Větvičky, který tentokrát vypráví o Křídlatce japonské, agresoru v naší krajině a jak je obtížné s tímto zeleným peklem bojovat. V duchu přikyvuji a myslím při tom na svůj včerejší text, …"Zprávy o inspekčním dnu s doprovodem televizních kamer se šířily jako Křídlatka krajinou už od samého rána." V té chvíli ve mně hrklo. Já na to zapomněl a Pilatka zůstala na mém blogu jako příklad šíření zpráv. Zapochyboval jsem, je li Pilatka opravdu tím broukem, který nám ujídá z jablka. Zkouším kolegu Mirka, ví li co je to pilatka. "Brouk", odpovídá ještě mírně ospale. Trochu mne uklidnil. Až takovou pitomost jsem zase nenapsal, přesto si v duchu neodpustím zaláteřit na zatracené šotky.
Dnes to musím uvést na pravou míru. Pilatka je, z pohledu člověka hledícího si svého užitku, brouk, který umí ujídat ze společného krajíce. Mnohé o pilatce. Pilatku zelenou lze spatřit v lepším světle např. na Bobově fotoblogu.

Křídlatka

Já však měl na mysli rostlinu, již jsem už několikrát viděl v blízkém okolí, a podivoval se nad tím, kam až mohou doletět křídla cizokrajných "hostů". Křídlatky japonské a sachalinské, kteroužto invazní zeleň přetavila středoevropská země v ještě dokonalejší rostlinu, jak už to v českých zemích bývá. Křídlatka česká, která z této tavby vznikla, je rostlinou, jež jiným agresorům ostudy nedělá. Kolem Odry na hranicích s Polskem se můžeme setkat s rostoucí monokulturou Křídlatky. I v Šenově je už možné spatřit tohoto vetřelce, půjdete li cestou z Volenství k rybníku. Co je vlastně křídlatka zač, můžeme se dočíst zde.

hálky-duběnky


Dalším jménem, které mi přišlo na mysl ve snaze najít vhodné přirovnání pro šířící se zprávy o inspekci, byla Žlabatka. To je zase hmyz řádu blanokřídlých, podřádu štíhlopasých, konkrétně Žlabatka listová. Stručně se dozvíte o tomto hmyzu na stránce biologie. Jméno Žlabatka mne napadlo snad proto, že cestou dále od porostu Křídlatky u šenovského nádraží, je možné spatřit pár mladých dubů, obsypaných duběnkami tak, jako jsou sousední stromy plny žaludů. Vosičky si vybraly stromy k nakladení ohromného množství vajíček podle mně neznámých kritérií. Jistě to stromy oslabuje, přesto nevidím zjevných rozdílů mezi duby s žaludy a těmi s hálky. Zajímavou stránkou je i ta, která oživuje staré recepty pro výrobu inkoustu z těchto duběnek, jak se vyráběl pro psaní na pergamenu v minulosti. Web věnovaný našim předkům. Zřejmě i kdys byly duby ve větším množství napadány vosičkami Žlabatky listové, jinak by nebylo popsáno tolik pergamenů a středověká inkvizice neměla dostatek paliva.
Vše začalo šířením zprávy o inspekci a končí duběnkami. Společným pro obé je šotek. On způsobil, že jsem musel vyhledat o všem dostatek informací a dovzdělat se, což je nekončícím procesem, ale nejlepší obrana proti šotkům.


18:26 [Permalink]

úterý, 12. září 2006

Luk, tí-ví, maj got !

Meny pípl vejting fór jů, řekl mi Korejský spolupracovník, a ukázal na hemžení kol stromů určených k transportu jinam, než původně zapustily kořeny. Tvář sice při tom vyjadřovala povznesený úsměv, ale bylo přece jen znát v jeho hlase napětí. Zprávy o inspekčním dnu s doprovodem televizních kamer se šířily jako pilatka krajinou už od samého rána. Poznávám rozdíl mezi malým "blogerem" a dravcem, byť pouze regionálním, jakým jistě televize či tisk je. Stalo se, že kráčející stromy objevily větší ryby v mediálním rybníce, než je moje mřenka. Nestihli sice první strom, který dokráčel na Korejsko-Nošovickou planinu, ale od této chvíle si už sousto z této hostiny nenechají ujídat nějakými mřenkami. Herci tohoto představení, jichž jsem mohl doposud bez jejich pozornosti fotografovat při zajímavé práci dle libosti, teď při pohledu na profesionální kamery změnili výraz tváře tak, aby jejich profesionalita nemohla být nikým zpochybněna. Pryč jsou jejich úsměvy a šprýmy. Profesionálové, se neusmívají. Možná si po dnešní zkušenosti uvědomí i svou cenu – a já?
"Ševče, drž se kopyta." Nebo, "vrať se na strom", či pro další?

ty budeš filmovat a já fotit


22:02 [Permalink]

pátek, 8. září 2006

Zóna bez nadpisu

dvě lípy


Nějak se mi nepodařilo vybrat vhodný nadpis, který by vystihoval to, o čem budu psát. Nadpis sloupku v Moravskoslezském deníku z 8. září 2006 bych sice mohl převzít, ale neudělám to, protože chci sloupek citovat:

"Hyundai zachraňuje vzrostlé stromy.
Nošovice * Pro neobvyklou akci se rozhodla korejská automobilka Hyundai. Přestože dostala povolení k vykácení všech stromů v budoucí průmyslové zóně, rozhodla se stromy zachránit. -Vzrostlé stromy z oblasti významných krajinných prvků potoka Řepník na okraji zóny v současné době dělníci odkopávají a balí do plátěných obalů. Až je patřičně zpevní provazy, přijde na řadu jeřáb, který je i s kořenovým balem vytáhne a přemístí na okraj zóny, – popsala mluvčí Moravskoslezského kraje Šárka Swiderová. (sy)"

Jak je to s přesazováním velkých stromů se můžete dočíst zde.


a jedeme


Jelikož však názory na takovouto akci mohou být různé, nebylo pro mne lehké vybrat vhodnější nadpis než ten, citovaného sloupku. Někdo například řekne, – nesil a přece sklízel. Jiný zase, že teatrálnost takového podniku je zřejmá. Další řekne – příklad šetrného přístupu k přírodě a jiný opáčí, – je to zbytečné plýtvání ropnými produkty a zatěžování krajiny, místo toho bylo lépe vysadit stovky stromů nových. Ještě zřetelněji se vysloví další, – krajinu pod horami, která bude beztak ztracena, několik set stromů přemístěných kus dál od potoka, do jakéhosi prostoru mezi výrobními halami, nezachrání. Mnozí v Nošovicích Hyundai přivítali, jiní jsou z přeměny krajiny nešťastni. Bylo to už dostatečně komentované v médiích. Nyní Korejci začínají prostor pod horami naplňovat svou představou o průmyslové zóně. Potok v údolí se i se stromy na jeho březích přesune o kus výš. Korejská firma, se zkušeností s přemisťováním vzrostlých stromů, pustila se do práce s asijskou vervou. Přemisťování velkých stromů není v Asii až tak ojedinělým jevem, jakým bezpochyby je zde. Dočetl jsem se o podobných akcích v Číně na stránce zahradaweb.cz.
Příchozí " korejští zahradníci" se zdají být právě takovými asijskými odborníky. Nelze jim upřít dovednost, s jakou dovedou stromy k přemístění připravit. Pochybnosti, které v nás vyvolává zkušenost s všelikým přesazováním mnohem menších rostlin, rozptýlí zřejmě až po létech ve větru šumící lesík uprostřed průmyslové zóny, což v budoucnu budeme možná sledovat na televizní obrazovce v naší obytné zóně. Pravda, krmelce pro zvěř, od potoka asi stěhovat zároveň se stromy nebudou a zvěř, ta odejde sama, a jinam. Až nebude jednou kam odejít, bude to znamenat, že jsme nějakou zónu zapomněli vytvořit.

zóna

pod čarou


A Volenský rybník vysychá. Věřme, že to povede k dobrému konci.
Volenský na suchu





18:49 [Permalink]

úterý, 5. září 2006

Něco se chystá, něco se děje

něco se chystá, něco se děje


Podzim se blíží, ať už slunce hřeje sebevíce. S tím spojené jsou výstavy lecčeho a též výlovy rybníků. Jste li poblíž Volenského rybníka dnes, neunikne vám změna této, mnou v posledních letech dosti často komentované, vodní plochy. Však více než vodní plochu, spíše vodou měnící se bažinatou krajinu Okawango připomínající . Je tomu už dva podzimy, co se situace na Volenském začala vyvíjet nejdříve nadějným, pak s přibývajícím časem až beznadějným směrem. To když započaté odbahnění rybníku se ubíralo k bez-konci a začali tím trpět živelníci včetně těch "oboj". Byly dramatické chvíle pro ty, kterým není osud největšího Šenovského rybníka lhostejný. Tyto chvíle se protáhly nepřiměřeně dlouho, až vyvolaly u těch, kterým, jak už bylo řečeno, není lhostejnost k takovýmto krajinným zvratům vlastní, obavy o samotné zachování rybničního rázu krajiny kol řeky "Luciny". Přes velké množství "mrtvých brouků", dopátral jsem se k dílčím informacím o tomto objektu mého zájmu. Byl jsem ubezpečen, že osud Volenského je závislý na financích a jeho obahnění je stále ve výhledu. Dnes tedy mohu říct, že: "Něco se chystá, něco se děje". Coby šenovskému občanovi, je mi mnohé utajeno. Volenský rybník je toho důkazem. Přesto osud, zvláště tohoto rybníka, je pro mne hodně důležitým a proto se nevzdám sledování toho, bude li Volenský zase jednou tím krásným zrcadlem a pýchou šenovské krajiny.

zrcadlo je roztříštěné


19:57 [Permalink]

neděle, 3. září 2006

Šenovák

Žil, byl jeden Šenovák, o kterém už dnes málokdo ví, že kromě politické dráhy minulého režimu, byl též spisovatelem. A to spisovatelem s Šenovem spjatým tak, jak jen málokdo v jeho historii byl. Narodil se v Šenově roku 1902 a jmenoval se Josef Bilan. Protože se však narodil a celý život žil v Šenově na Šimšce, začal používat ve svých knihách pseudonym-Šinovský. Slyšíte Šenov a Šimšku v tom jméně? Tedy Josef Šinovský, nebo jak zpočátku psal, Jozef Šinovsky, vyrůstal v době, kdy ještě pluh byl důležitějším nástrojem než PC. Dnes je tomu, jak se zdá, opačně a netuším kam to, až povede.
Pokud chci o době, kdy pluh, kůň, kravka či volek byli tím, na čem závisel lidský život, pak jsou knihy Šinovského tím pravým zdrojem informací. A informace, o ty přece v této době jde především.
Prázdninové chvíle jsem trávil částečně v Archivu města Ostravy, Knihovně města Ostravy, a výsledky návštěv jsem zpracovával doma. Stanovil jsem si úkol, přečíst knihy našeho rodáka, které leží pokryty prachem v těch nejzazších koutech knihoven a nikdo je už nebere do rukou. Neříkám, že jeho knihy jsou bestsellerem, ale mně, jeho krajanovi dělalo dobře, číst si o životě lidiček v místech pro mne tak důvěrných.
Pražanům a obyvatelům dalších velkých měst nepřipadne zvláštní, když čtou o Karlově mostě, Palackého univerzitě, či Ostravském hradu. Nám Šenovákům se nestává často, abychom někde v knížce četli o své obci. Leda v novinách a to ještě povětšinou v souvislosti s nějakou nepříjemností, která se na katastru Šenova udála.
Číst si o zdejším lidu a krajině z odstupu sedmdesáti let je i po tak dlouhé době zajímavou kratochvílí.

obrázek-J.Šinovský


Předpokládám, že ne každý Šenovák se hned začne shánět po autorovi knih, z nichž většina je nedostupná i v jeho rodné vsi a v jiných už bývají pouze k nahlédnutí. Stejně jako kniha Hanuše Lankočího, jehož opravdu zajímavá kniha "Obec a panství Šenov" by si zasloužila dotek prstů všech Šenovských občanů. Bohužel to není možné, prozatím. V této chvíli je však možná vaše návštěva internetové stránky o Josefu Šinovském, spisovateli z lidu vzešlého a o něm píšícím, našem krajanovi.



Josef Šinovský


21:08 [Permalink]

sobota, 2. září 2006

Jarmark

už mě starostu vyvádějí
Není už, co bývalo, o jarmarcích to platí rovněž. Ten Šenovský se stává tradičním, jen počasí tentokrát tradiční nebylo, třebaže náš starosta v své "jarmareční", zahajovací řeči hovořil o tradičně objednaném počasí. Já si pamatuji, že v tento den většinou pršívalo. Ale nechť, tentokrát počasí opravdu vyšlo. Jinak by sobotní vycházka na jarmark byla jistě zpestřena chůzí po rozvlhlých a rozkopaných ulicích, jak to běžně tohoto roku u nás vypadá. Samozřejmě, že slova starosty nebyla řečí jarmarečního prodavače. Starosta otevřel lidovou veselici, jíž si mohli Šenovští, a nejen oni, v tuto poslední prázdninovou sobotu a možná i poslední sluneční den tohoto léta, dosyta vychutnat, bez ohledu na všudy přítomnou halasnou kulisu pouťových atrakcí. Ty, jak jsem mohl vidět, se začínají čím dál více podobat důmyslným středověkým mučidlům, ve kterých dnes, na rozdíl od minulosti, lidé nacházejí jakousi zvrhlou zálibu a ještě za to platí. O tom se Koniášovi ani nezdálo. Já však, usednout dnes na takovou šílenou klikovou hřídel, která z vás udělá píst Vankelova motoru, přiznám se i k tomu, že mám doma koště, a nejedno.

jarmarkové vystoupení Sokolů


Samozřejmě nechyběla perníková srdce, turecký med, i Mirka se svou prodejnou bicyklů jsem zahlédnul a pivo bylo na každém osmnáctém kroku. Nechybělo tedy nic k spokojnému trávení odpoledne, a třeba i bramborových placků, které nemohly na jarmarku chybět.
Cestou zpět Lipovou alejí, dnes k nepoznání změněnou (a pokud zas nějaký učitel se svými žáky nevysadí nové stromy, už se ji brzy bude říkat "Lipová" pouze ze zvyku) zastavili jsme se v muzeu. Byla tam dnes v deset hodin vernisáž k výstavě nazvané: "Čundrování se dřevem", Jaromíra a Jindřišky Poláškových. Vernisáže jsou většinou pro mne nedosažitelné, ale budu muset s tím do budoucna něco dělat. Výstava o historii plavení dřeva a zaniklé výrobní objekty v oblasti Moravskoslezských a Slezských Beskyd, byla dnes, v deset hodin zahájena a my jsme si ji mohli v klidu odpoledne prohlédnout. Výstava krásných fotografií míst s pozůstatky industrializace v Beskydách, doprovázená popisujícím textem, je velmi zajímavým přehledem toho, jak se na horách voda brala do lidských služeb. Mám rád klidná odpoledne v našem muzeu a nikdy neopomenu navštívit i jeho stálou expozici.
J.Plášek- plavení dřeva v Beskydech
Nebýt toho, že jsem si k večeři ukrojil kus svého prstu (proto píši trochu pomaleji :-), bylo odpoledne jedna příjemnost.


15:49 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo