Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

neděle, 20. srpen 2006

Okurka

Zavařujeme okurky. Je to skvělá zelenina, jejíž účinky jsou srovnatelné s těmi kořene žen-šenu. Alespoň se mi to tak jeví při pohledu na stránku Victorie.
Mám rád okurky v jakémkoliv stavu (vyjma toho rozkladného) a stesky na "okurkovou sezónu" jsou mi cizí. Pořád se něco děje a teď do toho ještě ty okurky. Jsou všude. Je však pravdou, že internetové psaní těch, které pravidelně čtu, nepodléhá létem inflaci. To není nic nového o prázdninách, které stále trvají, ale je už jasné, že ani ty letošní nebudou bez konce. Skončí prázdniny a navrátivši se "Holubové" zasednou ke svým počitadlům a vysypou na nás mnohé dobrodružné příběhy z cest po neznámých krajinách. V neznámou krajinu se však může změnit i ta, se kterou sousedíte po léta, pokud se jí zčistajasna oholí tvář. Tak se stalo i s krajinou na západ od našeho domu. Zmizel bujný "les", utichnul zpěv ptáků, kteří odlétli do příhodnější krajiny, a my si uvědomili, co pro náš život stromy znamenají. Nemohu než opětovně citovat lesáka Ing. Karla Křemene, z LS Šenov:
"Dům se dá postavit za dva roky, ale les se nedá v původní stabilitě obnovit ani za 50 let." Cituji ho též na stránce o Šenovu v trochu jiné souvislosti, ale platí to o stromech všeobecně. Já vím, les na zahradě je dost těžko akceptovatelný, když přestane svůj růst omezovat na prostor původně mu určený. Že však jeho odstranění způsobí odliv sympatií živočišstva lesního, je nabíledni. Netuším, vrátí-li se ještě mí oblíbení vrabčáci, až nastoupí zimní čas, když teď přišli o možnost bezpečného úkrytu. Jedno je však jisté, vážím si stromů čím dál víc, třebaže i na mne čeká neradostný úkol, zredukovat množství jabloní v zahradě na únosnou míru. Nenecháme však uvolněný prostor bez nových stromů. Jen se už asi nestihnu procházet pod jejich korunami, leda bychom vysadili třeba takovou Škumpu ocetnou, která by tomu nasadila korunu velmi rychle a neodvolatelně.

obrázek-okurka/cucumis
Tak tomu já říkám okurková sezóna.


12:49 [Permalink]

sobota, 19. srpen 2006

Kukačka

Ne, nemyslím Kukačku obecnou – Cuculus canorus, ale kukačku podle vlastnosti vykukovat. Tak totiž vykukovalo mládě Papouška šedého z budky u svých rodičů Anduly a Mikeše. Jsou to titíž rodiče, kterým se vloni vylíhnul z vajíčka Miky. I letos se vylíhlo jedno mládě, i dali jsme mu jméno Kukačka. Ukáže li se být nakonec Kukačka samečkem, stejně jej budeme volat Kukačkou, neboť jsme už tomu jménu přivykli. Nebudu se zde více rozepisovat o novém přírůstku, protože jsem tomu věnoval pod-stránku v tématu Chov Papoušků šedých, kterou jsem nově vytvořil. Tam budu sporadicky uveřejňovat své poznatky z chovu, a tam též naleznou případní chovatelé nový popis letošního odchovu.
Přeji chovatelům (ale nejen jim), aby jim i moje skromné chovatelské stránky byly nápomocny k pochopení tak zajímavých papoušků, jakými žakové bezpochyby jsou.

obrázek -žako © 2006 Marek


20:26 [Permalink]

pátek, 18. srpen 2006

Volenský. Srpen 2006.

Volenský už nějakou dobu připomíná spíš zatopenou louku, než rybník, což je jeho prapůvodní poslání. Rybník je napuštěn jen zčásti a rostlinstvo bujně vykukující nad hladinou připomíná bahnité trauma, které se pod ní stále skrývá. Vodní havěti však i takto zčásti naplněný rybník skýtá prostor k životu. Je však jen otázkou času, kdy vodní hladina opět zmizí ve výpusti rybníka. Neboť jak by mohlo být jinak? Jednou se to zpropadené bahno musí přece odstranit. Nebo snad ne? Jak dál? Kdo ví?

obrázek-Volenský rybník srpen 2006

Volenská tráva.


18:04 [Permalink]

středa, 16. srpen 2006

Mea culpa

Naštěstí mám v záhlaví blogu větu, "Všechna práva na omyl vyhrazena." Využívám ji teď v plné míře k mé omluvě. Nevědomky vždy vklouznu do omylu, protože vědomě by to byl podvod.
Tak se stalo, že se vloudil šotek (jistě ne jeden, ale tohoto jsem objevil náhodou relativně brzy), který napadl mé povídání o čmelácích, uveřejněné na Pferdově blogu. V tomto článku jsem se nechal unést webem příroda.cz a vzniknul z toho nový druh čmeláka - Bombus muralis, čili Čmelák zední. Nepovšimnul jsem si toho, že u Čmeláka tzv. zedního(!) na webu příroda.cz, byl latinský název Bombus terrestris - Čmelák zemní.
Dnes donesla EL nalezeného Přástevníka jitrocelového – Parasemia plantaginis. Tentokrát jsem to opsal ze seriózní publikace, jakou snad je ta, z roku 1982-Ohrožený svět hmyzu, Ivo Nováka a Karla Spitzera. Ale nejen identifikace Přástevníka byla výsledkem listování v této zajímavé knize. Též pohled na stránku 125 jmenované knihy upoutal mou pozornost. Byl tam pod názvem – Čmelák zemní -, popsán druh, jehož latinské jméno znělo opět – Bombus terrestris. V té chvíli jsem si uvědomil, že není asi vše v pořádku s mým článkem Bombus. Nakouknul jsem znovu na stránky příroda.cz, kde jsem původně Čmeláka zedního objevil, a jako zdroj informací o Čmeláku "zedním" je uváděna adresa bombus.cz. Je to zajímavá stránka, leč o "Čmeláku zedním" si tady nepočtete, (za to tam můžete vidět, jak dokážou spameři zlikvidovat komentáře). :-(
No nebudu to dále rozebírat. Čmelák zední – Bombus muralis, N E E X I S T U J E ! Existuje však Čmelák zemní - Bombus terrestris. Nutno říct, že tito dva vypadají naprosto stejně, takže i z toho lze usuzovat, že Čmelák "zední" je dílem šotka. Jen tak pro zajímavost, dal jsem v GOOGLU vyhledat Čmeláka zedního. Nestačil jsem se divit, kde všude, a nejen u mne, šotek pustošil texty.
Na druhou stranu, nebýt jeho, možná bych si znovu nepřečetl slova Alberta Schweitzera z předlohy knihy – Ohrožený svět hmyzu. Dovolím si je citovat:


"Velká chyba vší dosavadní etiky byla v přesvědčení, že se týká jen poměru člověka k člověku. Ale ve skutečnosti jde o to, jak se zachová k celému světu a životu, který se dostane do okruhu jeho působení.
Eticky jednajícímu člověku je svatý každý život, rostliny a zvířete stejně jako člověka, a proto přijdeme na pomoc každému životu, který se octne v nouzi. Myšlenkově zdůvodnit se dá jen univerzální etika prožívané a neomezeně se šířící odpovědnosti vůči všemu co žije."

Albert Schweitzer


A kdože to dnešní mudrování způsobil?

čmelák?

Ale kdež.

Přástevník jitrocelový.


19:05 [Permalink]

středa, 9. srpen 2006

Roz-sochatost

Poznámka zkraje: Na této stránce je pár obrázků sloužících jako odkaz. Pokud na ně kliknete a zpět už cestu nenajdete (protože je to odkaz pouze na větší obrázek), stačí kliknout v prohlížeči na zelenou šipku vlevo nahoře, s příkazem zpět. Nebo pravým tlačítkem myši otevřete nabídku (nesmíte kliknout na obrázek, ale vedle něj), a vyberete z ní opět příkaz zpět. Smích? Při rozhovoru se začínajícím uživatelem Internetu mi smích zmrznul na rtech :-)
-Svému kolegovi jsem poslal odkaz na mou galerii papoušků, když se zajímal o to, jak takový žako vypadá. Ptám se jej pak, "jak se ti líbili papoušci?" Jeho odpověď mne zarazila. "Copak ty jich máš víc? Proč máš na internetu jen jednu fotografii?" Já na to: "Je jich tam přece víc." On: "Já kliknul na jeden obrázek, a dál jsem se už nedostal."
Inu, stále někdo začíná. Můj začátek taky nemá konce. :-)

Sliby se mají plnit. Plním tedy slib, který jsem vyslovil v poznámce pod čarou před málo dny, kdy ještě slunce tropilo hlouposti. Teď, kdy slunce vystřídal déšť s hromy a blesky, je vhodná doba k popsání jeho naplňování.

obrázek-tam jsou Sedliště ve Slezsku


Romantické představy o krajině za hájkem, ke kterému mě vedla dlouho odpíraná cestička, byly konečně naplněny. Vydal jsem se jednoho podvečera, když slunce hřálo přesto, že už pomalu mizelo za obzorem, onou cestičkou k hájku, bych konečně spatřil to, co jsem tak dlouho odkládal. Cestou k háječku mne provázelo jediné mračno, a to, hmyzu zvaný ovád. Statečně jsem se bránil haluzkou, abych konečně spatřil ten bájný výhled na krajinu bez poskvrny. Naplnily se představy o krajině malebné, avšak zapadající slunce nedovolilo mému fotoaparátku vidět to, co jsem spatřil já očima. Krajinu zahalenou v pozdním svitu slunce, kde za vrcholky luk tuším obec starobylou, a tolik známou nám, co v tomto kraji od dětství dlíme. Nu což, nebudu předstírat, že pohled, který se mi naskytnul, by obstál v National Geographic magazínu, ale není mým cílem přibarvovat skutečnost (mé fotografické schopnosti jsou chabé), která zas není tak fádní, aby potřebovala vylepšovat. Ostatně, co neviděl fotoaparát, nebylo přede mnou utajeno. I to, že takový volný výhled už v okolí nebývá zcela běžný, protože hladoví stavitelé "modrých chaloupek" jsou vždy připraveni dát výrazný punc jakékoliv krajině, tu Sedlišťskou nevyjímaje. První vlaštovky jsou už na okolních svazích vidět, však nechtěl bych těm milým ptáčkům ve fraku připisovat něco, co jim ani neprospívá (chlévy jsem stavět nezahlídl). Opustil jsem panenský kraj Joži Vochala, a vydal se podél lesa, zvaného Hájek, k místu, sic Sedlištím nenáležejícímu, však s touto vesnicí přesto nerozlučně spjatým. Lískovci patří Hájek s pramenem, jež jsem navštívil. Poutní místo Frýdecké Panny Marie se nyní skví v plné kráse po provedené rekonstrukci.
obrázek-bazilika Frýdecké panny Marieobrázek-Socha Ježíše nad pramenemobrázek-Socha Frýdecké Panny Marie nad pramenemobrázek-pramen u Baziliky

Při pohledu na snímky kaple, soch, a pramene před rekonstrukcí, mi nemůže uniknout, že tehdy byly opravdovým pokladem pro fotografy, či fotografky. Např. Lenka Šrubařová, jejíž dřívější fotografie jsem objevil na stránce informačního portálu Frýdku Místku, bude dnes hůře hledat záběry v Hájku, které by mohly soupeřit s těmi minulými. Nerad bych však podceňoval její fotografický um.

Jak je vidět, cesty mohou být rozsochaté, o myšlenkách to platí nepochybně též. Ty moje mohou být navíc i sochané. Myšlenka na šenovské sochy u mne i nadále přetrvává, byť už trochu skomírá při pohledu na anketu, která visí na stránkách Šenováka. Teprve 14 hlasujících se vyjádřilo, zda by chtěli, či ne, sochu na šenovském náměstí. 86% z nich vyjadřuje k takovému počinu svou nechuť, ba odpor, pokud by měli na něco tak odtažitého dokonce přispět. Pouze jeden je této myšlence nakloněn, a tuším, ba přímo znám toho, kdo přidal na stranu + svůj hlas. ;-) Pomalu se tedy začínám loučit s myšlenkou na sochu uprostřed náměstí. Nic ovšem není ztraceno, a čas mi možná dá za pravdu, až bude doba zase nakloněna sochám. Tomu však většinou předchází národní vzedmutí, či tragédie. Zvlášť druhý důvod k vztyčení sochy by mne pramálo potěšil. Musím ale přiznat, že touha po soše "roz-sochatila" mé poznání, když jsem hledal vhodnou plastiku na Internetu. Stránky sochařů nejsou zcela běžnou výbavou světové sítě, zvláště v české kotlině, přesto se mi podařilo nalézt pár odkazů, kde bych nějakou sochu pro šenovské náměstí jistě dokázal vybrat. Například sochař Ladislav Hlína by jistě dokázal uspokojit mé představy. Už to, že se narodil také v Šenově (však v mnohem známějším, Kamenickém), naznačuje, že by mohl být autorem, který je schopen obohatit jakékoliv náměstí svým dílem. Mně učarovala jedna z jeho galerie. Dovedu si živě představit jeho dílo u fontány se slunečními hodinami. Také socha zahradníka, tak typického pro Šenov, akademického sochaře Vítězslava Eibla, je mi sympatická při představě jejího umístění na našem "náměstí". Zpověď sochaře Eibla na jeho stránkách stojí za přečtení, a onoho zahradníka najdete tamtéž v odkazu -sochy.
Při pohledu na sochy se zrodila má představa, jak by bylo možno náměstí zaplnit.

obrázek-studie náměstí

Představy jsou pouhým snem, pokud nejsou naplněny. Dle probíhající ankety, má představa o náměstí se sochami zůstane už jen tím snem.
Dnes však vím, že nejsem se svým sněním o šenovském náměstí osamocen, třebaže představy jiných jsou poněkud odlišné od mých.
To asi není přesně vyjádřeno, neb dotyčný jde sice ve svých představách o šenovském náměstí ještě dál, v jádru však má stejnou vizi. Pouze rozšířenou, za to ale obohacenou o vzrostlou lípu, na což jsem nepomyslel, třebaže mi je strom leckdy též milejší než sochy.
Dovedu si plně představit jeho vizi náměstí s podloubím, lípou i sochou, bez "unimo-architektury", a podobných užitečností (kde v trafice létem nekoupím noviny a během celého roku známku na dopis). Zřejmě je ale těžké chtít náměstí až po té, kdy se vesnice stane městem. Měšťané nestavěli domy na náměstí, aby pak obec byla "povýšena" na město. Naopak, vesničané hospodařili na svých políčkách kol zámku. Zámek zanikl, náměstí po sobě nezanechávajíc, a půdu kolem zaplňují modré, červené, fialové, zelené, a ještě šíleněji obarvené stavby.
Kdy nadejde čas pro něco tak zbytečně krásného, jako jsou sochy?

obrázek-socha Ladislava Hlíny



20:26 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo