Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 24. červen 2006

Science-fiktion


Jedu na nákup. Slunce vyhnalo teplotu v kabině naší zelené žabičky, jak ji nazývá její mechanický přítel Martin, na sotva únosných 45°C. Utírám si non-sto vystupující pot s čela, a jedem. Zastavuji u marketu (dříve obchodu), vypínám motor a …světla už vypínat nemusím, nebyly totiž zapnuty po celou cestu.1bod mínus a 2000Kč do státní pokladny. Nevím, jestli jsem udělal přestupek, nebo dobrý skutek. Vše je naštěstí ještě imaginární, je 22. června 2006, což je datum, kdy dosud neplatí přísné postihy za takovou nestydatost, jakou "ne-záměrné" neosvícení vozidla i za nesnížené viditelnosti jistě je. Nu což, jeden bod na mé konto plus a 2000 korun mínus, je nakoupeno. Mám ještě 11 bodů a pár tisíc v kapse, bez nichž nemá od prvního července cenu vydávat se na cestu (za přiměřenou částku považuji takových sto tisíc), vyrážíme zpět k domovu. Tentokrát si dám záležet. První imaginární lekce mne nadobro vyléčila z lehkovážného počínání. Startuji žabku, zapínám světla. " Mne nedostanete." Ještě mě čeká malá zástavka na cestě domů. Zastavuji, vypínám motor a v té chvíli se ozývá nepříjemný pískot upozorňující mne na nezhasnutá světla. Světla byla několikerou příčinou mé noční cesty vlakem, po zjištění, že auto nenastartuji po celodenním svícení na parkovišti. Přinutilo mě to kdys nainstalovat do žabky zařízení, které na takovou sebezničující situaci upozorní. Nyní se projevilo v plné hlasitosti, jako už mnohokráte. Vypínám světla a dávám se do četby novin, než se Eliška navrátí. Vrací se v době, kdy jsem nestihnul ještě z komentářů v novinách pochopit povolební situaci a možná z toho východiska. Konečně se vydáváme k domovu, kde po zastavení vypínám motor a …světla už opět nemusím. V duchu počítám, "půjde li to tak dál, budu do měsíce bez řidičského průkazu a bez peněz-krach". Počítám li dva přestupky za den, což, jak jsem se dnes přesvědčil, není nereálné, můžu být během šesti dnů bez řidičského oprávnění a chudší o 12 tisíc, bude li poblíž "spravedlivý", který takovou troufalost odhalí. "Dost", řekl jsem si. Ze zákona budu muset absolvovat psychologické vyšetření, abych dokázal aparátu, že nejsem "fach-idiot", nemůže tedy být pro mne problém malou technickou úpravou vybavit žabku novou vlastností, zaručující akustickou signalizaci i v případě nerozsvícených světel. Úprava žabky na jekot z opačného důvodu než bylo nezhasnutí světel po jízdě, nebyla tak složitá, jak může být příští psychologické vyšetření. Ne, že bych se toho nějak bál (míním to vyšetření), spíš mám obavy o psychickou rovnováhu těch, kteří budou muset dokazovat anomálie v chování řidičů. Předpokládám totiž, že podle bonmotu jednoho člověka, "padni, komu padni", nebudou řidiči jedinými, koho zákonodárci mohou podezřívat z "fach-idiotství". Mnoho dalších z jiných oborů lidské činnosti, kteří tak, či onak řídí něco, čím by mohli ohrozit zdraví lidí a nejen jich, budou muset podle pravidla "presumpce neviny" dokázat svou vinu. Co to plácám, presumpce viny, jistě, a dokázat musí nevinu. Už se v tom trochu zamotávám. Tak tedy, podle těchto pravidel budou muset prokázat svůj zdravý rozum nejen řidiči, ale i učitelé, myslivci, piloti, policisté, psovodi, politici a…napadá mne mnoho dalších profesí, ve kterých může dojít k ohrožení člověka minimálně na zdraví duševním. Někteří musí absolvovat vyšetření už teď, jiné snad může čekat v budoucnosti, tak jako nyní řidiče. Především u těch, kteří tyto pravidla vymýšlejí, předpokládám nutnost též dokázat svůj zdravý rozum. Vždyť řídí něco nepředstavitelně nebezpečnějšího, čím mohou lidi ohrozit v daleko větší míře než ti, řídící stroj, menší státu.
Tak si "mudruji" při montáži akustického signálu proti mé zločinnosti (podle sazby za takové jednání nemohu to nazvat přestupkem už vzhledem k mým příjmům), když se mne ptá Eliška, jak to bude fungovat, zapomenu li světla zapnout. "Po otočení klíčkem v zapalování bude žabka ječet jako dříve při světlech nevypnutých", vysvětluji vítězoslavně. "A jak poznáš, že jsi světla po odstavení vypnul?" ptá se nevinně. "No přece…?"

Už si nejsem zcela jist svým úspěchem při psychologickém vyšetření. Poznal jsem, že něco sebevědomě vymyslet nemusí ještě zaručovat, že to bude v každém směru i fungovat. Bude lépe se příště obrátit na toho, kdo tomu lépe rozumí.

odkaz na studio Pata a Mata obrázek-autožabka

Po mém rozvernějším mudrování nabízím serioznější názor na bodový systém, který přednesl před rokem Pavel Janda na stránce AutoRevue.
A pokud vás zajímá fundovanější popis výuky svítivosti automobilů, pak navštivte stránku servisu.idnes.



21:14 [Permalink]

úterý, 20. červen 2006

Šunovjoci

obrázek V.Wünsche pro příští téma


Mnohým se může slovo "šunovjoci" zdát nepatřičným v českém živlu. Nám v Šenově, který kdys nesl jméno "Šunov" to tak nepřipadne, třebaže dnešním mladším lidem už toto pojmenování nic neříká. My, co jsme ještě stihli po Šenově běhat za koňským povozem až k Papřokovi (místní kovář), máme ještě v živé paměti pojmenování, jako jsou například: "bartovjoci, vinclovjoci, pětvolďoci a šunovjoci. Proč to vzpomínám? Protože i já jsem též šunovjok a rád vzpomínám na svou dávnou řeč, která ještě dnes páchá neplechy, chci li psát spisovně a ono to nejde zcela hladce i díky tomu starému jazyku, jenž je hluboce uložen v mém nitru a vystupuje bez mého vědomí na povrch, kdy se mu zlíbí. Už jsem však dalek studu za svůj jazyk. Naopak, jsem rád, že si ještě něco z toho tvrdého jazyka pamatuji. Jinak bych nemohl číst knihu jednoho šenovského rodáka, který tento místní dialekt ovládal bravurně, ale o tom zase příště. Nyní chci pouze upozornit na mé nové stránky, které jsem po nekonečně dlouhé době konečně odeslal na server, aby celý svět uviděl to, co vidím v Šenově i já. Neboť být "šunovjokym" nese s sebou i povinnost znát svůj Šunov. Proto jsem jednou započal shromažďovat informace o Šenově s cílem vytvořit přehledné stránky o obci, kterou mám tolik rád. Netušil jsem do té chvíle, co všechno mi takový úvazek přinese. Hodiny strávené nad knihami těch, kteří podobnou cestu už vykonali přede mnou a laskavě to zveřejnili k užitku všem. Mé díky patří Ladislavu Kiškovi, Milanu Pastrňákovi, Milanu Pašíkovi, kteří jsou též šunovjokami ať už rodem nebo srdcem. Sáhnul jsem i po knize Bartoloměje Paprockého, abych přinesl svědectví o Šenově z hluboké minulosti. V šenovském muzeu mi p. Slavíková vždy ochotně dovolila zkoumat stálou expozici šenovské historie, kde jsem čerpal vědomosti, jež vám teď ve "ždrcnuté" formě předkládám jako stručnou informaci o naší milé obci. Ráno před svítáním jsem vstával a usedal na letitý velocipéd, který kdys pro mne vyrobil spolužák Miroslav Kubínek (tímto mu děkuji za tak skvělý výrobek, který mě dovezl i tam, kde by těžko tvůrce tohoto stroje předpokládal, že můžu dojet) a vyrážel za prchavým okamžikem, kdy slunce dovolí fotografovi pokusit se o fotografii něčeho důležitého pro prezentaci Šenova. Ještě teď při psaní tohoto vernisážového proslovu mne svědí kůže po celém těle následkem procházky kolem Luciny, která jen tak někoho k sobě nepustí, aniž by mu zanechala na památku nejen krásné vzpomínky. Farníci chrámu Prozřetelnosti Boží hleděli shovívavě na podivína, který místo, aby šel na ranní mši jako oni, poskakuje kolem soch svatých v blahé naději, že snad při východu slunce se mu podaří lépe, i svým už překonaným fotoaparátem, vyfotografovat absolutně ne fotogenického sv. Antonína Paduánského. Byl to však nádherný rok, kdy jsem brouzdal v knihách, surfoval na Internetu, hledajíce každý střípek o Šenově, nebo kroužil na svém bicyklu po šenovském panství. Přineslo to pro mne mnoho krásného, s čím se teď chci s vámi podělit. Ti, kteří můžete, vydejte se na cestu po Šenově, opravdu nebudete litovat. A vy, kteří to máte z ruky, projděte se Šenovem, kde jsem poprvé vstoupil na zem už před mnoha lety, pomocí stránek, jež jsem po večerech neuměle slepil na svém obstarožním PC jen pro vás.
Tímto se též omlouvám všem, které jsem zanedbával během této, pro mne sice nádherné, leč obtížné činnosti, neboť nebylo v mých silách komunikovat na ICQ, psát maily a ještě se šťourat v Internetu se snahou nalézt něco o neznámém Šenově, někde u Ostravy, nebo redigovat své bláboly okořeněné šunovštinou. Beztak se nepodařilo její vliv zcela eliminovat a časem mi budou vlasy hrůzou vstávat při pohledu na věty, které neměly být nikdy zveřejněné, pokud bych pozorněji četl, ale jak známo, chyby lépe vidí člověk na jiném než na sobě. Spoléhám se na čtenáře, že mne upozorní na šílenosti textu. ;-) Nu, nebudu už déle kroužit kolem horké kaše a risknu to.

šenovská klikamapa



14:03 [Permalink]

sobota, 10. červen 2006

Zprávy

Zprávy jsou dvě, a jak už to bývá, jedna je dobrá, druhá všelijaká. Začnu tou všelijakou, která už tu jednou byla. Jsa zvědav (snad v mezích únosnosti), pokukuji po prostoru u mostu přes řeku Lucinu (myslím tím most, ne mosty, které jsou nyní v opravě). Nevím, co si mám o tomto nevábném místě myslet. Nemylte se, neříkám tím, že je krajina kolem Luciny nevábnou. Sama o sobě má v sobě krásy dost, ale člověčí činnost leckdy dokáže přírodní krásu ničit dokonale. V tomto případě ještě není vše ztraceno. Zdá se, že místo doslouživších, zde odložených stavebních buněk a betonových "tankových zábran", nemůže kromě estetiky nijak ohrozit zdejší krajinu. Dříve už, vyslovil jsem nesmělý dotaz adresovaný nejmenované instituci, zda li by nemohli alespoň naznačit, co se za tajemným skladištěm neobyvatelných buněk v blízkosti nevyzpytatelného toku skrývá. Však tichého dotazu nebylo slyšet a na hlasitý ještě nedozrál čas. Ale, co když bude jednou pozdě, ptát se hlasitě? Myšlenka golfového hřiště kolem Luciny mi není neznámá leč, nezdá se mi, že by zrovna iniciativa mezi buňkami naznačovala takovouto alternativu. Přestože jsem leckteré golfové hřiště navštívil a tudíž vím, jak takový prostor vzniká, mohu se mýlit (jako už mnohokrát), a to, co považuji za tajemnou činnost u řeky, je přípravou na vytvoření prostředí pro ušlechtilý sport. Nová elektrická přípojka svědčí o vážném zájmu soukromého podnikatele v tomto prostoru konat. Jen ta moje zvědavost, kdyby dala pokoj. Jak ji ukojit? Copak nedokážu potlačit nepěknou vlastnost? Raději tomu budu říkat – zvídavost, zní to přece jen lépe. Prostor je soukromým majetkem, hlásá cedulka. Majitel si tak může zde, samozřejmě v rámci zákona, dělat to, co uzná za vhodné. Přemýšlím, zda jsou pozemky u Luciny k prodeji. Neuvažuji o koupi nivy Luciny, ale rád bych věděl, je li to vůbec možné? Věřím, že ne. V případě pobřežního skladiště buněk jde v tomto případě možná o vodohospodářský subjekt, který zde hospodaří a ona "u-vodní" činnost má význam vodoochranný. Po létech stagnace, se konečně projevuje aktivita. Do prostoru byla zavedena elektřina, která jistojistě umožní efektivněji chránit povodí. Rozvodné závody vědí, kdo spotřebovává jejich elektřinu, ti mi však neprozradí, komu přípojku zavedli. Lucina se zdá být klidnou v těchto dnech. Zkusím potlačit zvědavost i zvídavost a podržím si svůj klid též. Jen mne napadá, co když všichni vědí, jen já tápu.

obrázek-unimobuňky u Luciny

A teď ta dobrá zpráva. Volenský rybník se utěšeně naplňuje vodou. Zdaleka ještě není naplněn a možná, podle zvuku odtékající vody u "pidla"(tak tady v Šenově nazýváme výpusť rybníka), signalizujícího nějaký odtok, ani naplněn zcela nebude, je to však opravdu dobrá zpráva pro všechny živočichy na vodě ve Volenském závislé. Netuším, byl li majitel k takovému kroku přinucen, nebo to udělal z "dobré" vůle, či je dílem nějakého samosoudce (neboť i to se může někomu, dohnanému ke krajnosti, přihodit). V každém případě je pohled na Volenský už příjemnější. Nejde sice v prvé řadě o příjemnost lidským očím, ale též jim.

obrázek-Volenský 10. června 2006 18:30


21:30 [Permalink]

středa, 7. červen 2006

ANIČUL

Jméno takového znění bylo napsáno na kartičce v plastovém obalu, která visela spolu s hrníčkem na pahýlu dřeva uprostřed lesů. Tento obrázek je možné spatřit, pokud budete tak odvážní, jako byli dobrodruzi výpravy Trek Company Klondyke 2000. V sobotu, 17. září roku 2005, hrstka odvážných se vydala severní stěnou k vrcholu Prašivé, s cílem objevit prameny řeky pod horou vytékající. Že se jim to v těžko přístupné divočině podařilo, svědčí cedulka u pramenů zanechaná.

obrázek-cedulka

V den, kdy výprava dosáhla cíle, bylo počasí příjemné, což usnadňovalo výstup, který by déšť hodně ztížil. Jaké bylo tehdy počasí, si můžete ověřit na stránce meteopressu online.
Remake výstupu k pramenům touto obtížnou severní cestou započal 6. června 2006, v dopoledních hodinách. Vstupujíc do porostu kopřiv, abych se prodral k šumící řece, netušil jsem ještě, že nejsem prvním, kdo se pokouší dosáhnout pramene Luciny (Lučiny) cestou proti proudu. Zpočátku řeka šumí po skalinách, zemský ráj to na pohled, ale čím dále postupuji podél ní, tím prudčeji se zvedá hora přede mnou. Občas musím opustit koryto řeky a šplhám po kolmé stěně vzhůru, abych se po chvíli zase spouštěl krkolomně zpět dolů. Lituji, že nemám sebou lano a žebřík. Lucina šumí úžlabinou, k sobě nikoho nepustí. Musím s vypětím všech sil postupovat namáhavě vzhůru, mezitím řeka lehce padá dolů.

obrázek-řeka

Zkrátím popis nebezpečného úseku (slabší povahy by mohly odejít od monitoru) a popíši dobytí Nanga Par pramenů Luciny pod Prašivou. Jaké bylo mé překvapení a zároveň zklamání, že nejsem první, když jsem spatřil onu ceduličku a hrníček. Luděk Munzar, napadlo mne nejprve. Až jsem přišel blíž, čtu na cedulce jméno ANIČUL. Jak jsem byl rozehřátý a udýchaný, tak jsem v té chvíli ztratil dech a polil mne studený pot. "Seknul jsem se!!!!!! Je to jiná řeka než jsem hledal." Nohy ujíždějí na podmáčeném srázu a hrozí, že se zřítím zpět po proudu dolů. Dříve než jsem podlehl beznaději, v hlavě se rozsvítilo. Zřejmě nedostatek kyslíku, tento známý handicap ve výškách, způsobil výpadek myšlení (tak mne napadá, že totéž se mi stává i v nížinách). Najednou chápu, co chtěli členové výpravy Trek Company Klondyke 2000 napsat. Lučina. Šli proti proudu, a tento fakt, spolu s nedostatkem kyslíku, způsobil psaní pozpátky. Zklamán ze ztraceného prvenství, ale spokojen s dosaženým cílem, opouštím prameniště ANIČUL a LUCINY (po našimu).

obrázek-u pramene

Není vůbec snadné, dostat se na cestu pro lenochy, kterou vidím nad hlavou. I to se nakonec s velkým úsilím podařilo a já se mohl konečně napít vody z upraveného pramínku nad cestou. I on je malým praménkem Luciny. Prvně v životě piji vodu z Luciny a doufám v přežití.
Pln energie vyrážím k vrcholu Prašivé. Voda byla na začátku, vodou i končím.

obrázek-panoráma

pod čarou


Po delší odmlce se dnes ozval Plaváček. Jako vždy, stojí za to jeho stránky s blogem navštívit. Najdete tam odkaz, který vás navede ke koupi knihy o CSS. Na tom by nebylo nic mimořádného, nebýt toho, že autoři knihy věnovali své honoráře organizaci SONS, což je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR.
obrázek-klobouk dolů.



16:14 [Permalink]

čtvrtek, 1. červen 2006

Den dětí.

Jako dítě se chovám někdy (často :-) stále. Dnes, dílem náhody, dílem pracovními povinnostmi, jsem se dostal na místo, kde před léty končila moje dětská léta a začal život naostro. Zrovna dnes.
Jako dítě ještě nerozhodnuté, chtěl jsem být lecčím, ale hlavně lesníkem. "Ocelové srdce republiky" vyřešilo otázku mé budoucnosti nabídkou černého řemesla. Přijal jsem tuto nabídku. Řemeslo má zlaté dno? Snad. Nakonec nebylo tím, čím jsem se začal živit. Ale v době, kdy jsem končil s dětstvím, musel jsem brát pilník vážně. Ne, nebylo to špatné období mého života. Poznal jsem mnoho nových kamarádů. S některými z nich jsem s pilníkem v rukou, plánoval svou budoucnost v takovém rozsahu, že Emil Holub neměl skromnějších plánů. A musím říct, že některým z nás se i od toho pilníku podařilo dostat na místa, která jim byla předurčena, jako třeba Jindřich. Jistě uznáte, že rok s tímto člověkem není k zapomnění. Ale i další "pilníkáři" našli později své správné místo. Občas zkouším jen tak klikat v internetovém prohlížeči na jména, která jsem dříve znal a jež byla něčím blízká. Žel (?), nejsem z generace, která se narodila s "myší" v ruce a odezva na mé dotazy bývá pouze u lidí mediálně hlasitých. Oldřicha, který zmizel ve světě, o němž nic nevím, s nímž jsem u svěráku plánoval cestu africkým kontinentem, nenalézám ani při zkoumání stovek odkazů na jeho jméno. Doufám však, že i jeho útěk od pilníku měl šťastný konec.
To vše mně napadlo ve chvíli, stojíc zase po létech před vraty zámečnické dílny, kde jsem nastoupil do učení ještě jako dítě, bych se něčemu naučil. Byli tam bezvadní lidé. Hodný mistr, Zdeňka, která byla rodačkou a postávala u soustruhu, Mirek, s nímž jsem soutěžil v rychlosti řezání oceli ruční pilkou, pan Nábělek, který měl rozum a několik dalších, jejichž jména jsem zapomněl. Přijali mne mezi sebe jako dítě v montérkách. Byli hodní a jim patří dík za to, že mám na učňovská léta krásné vzpomínky.
Dnes stojím před vraty, kterými jsem ještě jako dítě poprvé prošel už před hezkou řádkou let. Zelená vrata v průjezdu haly mechanických dílen jsou však zavřená. Už se nepodívám do maličké dílny, která se málem stala tou, jíž bych navštěvoval celý život. Kolem je nezvyklé ticho, jaké tady za mých učňovských let bývalo jen o svačině. Teď je tady nejen ticho, ale i prázdno. Nic nezbylo. Nový ruský majitel má s prostorem své plány a mou dětskou dílnu zavřel na zámek. Nemohu se do ní podívat, mohu jen vzpomínat. Vzpomínky zamknout nelze. Kdybych byl dnes dítětem, přál bych si více rozumu, než jsem měl tehdy. Nedostává-li se však rozumu, neznamená to vždy špatný začátek. Ten můj, ač by se mohl zdát nenáročným a jednoduchým, nepostrádal své kouzlo a vzpomínky na něj nemají v sobě hořkost, přestože jsem vždy cítil, že mé místo je jinde.

Dětmi jsme byli všichni. Teď jsme dětmi někteří. Všichni jednou budeme dětmi znovu.
Všichni máme dnes svátek.

obraz-O.Harok-Zrcadlo

Obraz Oldřicha Haroka z jeho výstavy, která proběhla v galerii šenovského muzea letos na jaře. Už si nevzpomínám na název, já mu říkám "Zrcadlo". Je přesně tím, co bych chtěl dnes říct, ale pouze malíř to dokáže vyslovit.


18:59 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo