Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

čtvrtek, 30. březen 2006

Nebe na zemi

Tak jsem v roce 1997 pojmenoval svůj obraz. K jeho namalování mne přiměl pohled na spoušť, kterou způsobila velká voda. Lidské neštěstí čišelo tenkrát odevšud, i tehdy, kdy voda už opadla. Namaloval jsem obraz, abych nezapomněl. Povedlo se. Je to, nehezký obraz. Těžko bych si jej pověsil na zeď.
Nyní, zdá se, je voda zase tam, kde si nepřejeme, aby byla. Může to být molekulárně stejná voda, jako ta z roku 1997. Voda se vrací s pravidelností, někdy pro nás tragickou. Katastrofou by bylo to, kdyby se nevracela. To, že se vrací občas vody více, než odteče, je hodně nepříjemné. Vodné a stočné je v přírodě často v nepoměru.
Zase se řeky ženou koryto-nekoryto. Slovo kulminace opět zní vulgárně. Aby budoucí generace nečetly jen strohé záznamy, jako ze starých kronik, např., "…v roce XY, obec postihla velká povodeň…", jsou pořizovány fotografie běsnícího živlu. To proto, abychom nezapomněli. I když ti, co jim voda vstupuje do života pravidelně, nezapomenou jistě.

obrázek-když v r. 1997 bylo v Ostravě nebe na zemi


20:09 [Permalink]

pátek, 24. březen 2006

Leonardo

Nemohu říct, že jsem pravidelným posluchačem rozhlasové stanice stejného jména, ale občas si některý její pořad na stránkách Leonarda poslechnu.
Tentokrát však nemám na mysli jméno zajímavé stanice, nýbrž jeho původního nositele, Leonarda da Vinci. Geniálního myslitele, umělce, vynálezce a vědce. Jedním z televizních programů, který stojí za sledování (ne li jediným), je ČT 2. V souvislosti s uvedenými životopisnými dokumenty BBC a Discovery, Michelangelo Buonarroti a Leonardo da Vinci, to platí několikanásobně. Kdo by neznal Michelangelova Davida, či Leonardovu Monu Lisu. Po staletí se při pohledu na Davida lidem tají dech, a o nadpozemském talentu Michelangelovu není pochyb. A pochybovat o stejném talentu u Leonarda, pozorujeme li nejslavnější portrét světa, Monu Lisu, je zcela nemožné. Tak, jako můžeme vídávat v zahradách sochy Davida (ne však v původní velikosti), je Mona Lisa už po věky kopírována, obkreslována, parodována, opěvována, zatracována, zbožňována i zpochybňována.
I přidal jsem se k zástupům zoufalců, kteří se pokoušejí o nemožné. Vysochat Davida, podle vzoru toho Michelangelova, jsem se však nepokoušel. Sochařství se mi vyhýbalo, nepočítám li jednu figurku z moduritu obrázek-figurka Kesinka, už bez jednoho uchaLeonardo, to je jiná. Mona Lisa, namalovaná na topolovém prkýnku, ve mně nevyvolává takový respekt, jako David. Její tvář se mi nezdá být nijak přitažlivou. Je krásná, nebo tuctová? Jaké tajemství skrývá její, možná trpký, potměšilý či kyselý úsměv? Nedokážu si odpověď na tyto otázky. Pouze sám mistr věděl, co chtěl namalovat. Já jsem jednou taktéž věděl co namalovat. Vědět a chtěl. Výsledek však, tak jako už u nespočetných pokusů jiných tvůrců, nevyšel zcela dle mých představ. Chtít, často nestačí.

obrázek-pokus o Mona Lisu

Kousek uhlu zbyl v mých začernělých prstech, pokusil jsem se tedy ještě o jeden, neméně slavný Leonardův portrét. Tentokrát jsem si vzal za vzor portrét-Dáma s hranostajem. Ani u tohoto portrétu jsem nedocílil uspokojení. (Čím to jen může být?)

obrázek-Dáma s hranostajem (fretkou? :-)

V té chvíli jsem došel k poznání, že jsem se zapsal do dlouhé řady neúspěšných plagiátorů.
Když už jsem měl prsty upatlané uhelným prachem, zkusil jsem ještě Renoira, ale ani jeho portrét "Jeanne Sumary" nevyšel tak, aby moje uhlomalba mohla být považována třeba za Renoirovu studii.

obrázek-Renoir, Jeanne Samary(Sumary?)

Moje pokusy o umění se nezdařily. Mona Lisa, David i Jeanne, zůstávají nedostižnými vzory. Pokud mé obrázky neuspokojí vaši touhu po pravém umění (což se dá pochopit), pak neváhejte, a navštivte Artchiv.

obrázek-Mona PferdaI Líza měla údajně kdysi vousy :-)




17:00 [Permalink]

středa, 15. březen 2006

Otevřený dopis vládě

Odstup! Již dlouho trvá tvoje vláda. Nikdy jsem tě nevolil, ani bych nemohl. Raději dávám hlas zeleni, před tvou studenou vládou. Přiznávám, zpočátku ses zdála být vládou čistější, než byla ta předchozí. Ta barvami jen hrála, a navěky že bude jimi oslňovat, vypadala. S listím však spadaly barvy té vlády na zem, aby tam shnily. Skončila vláda podzimu a ty jsi ji nahradila. Barevný podzim jsi nahradila běloskvoucí peřinou, pod kterou by nám mohlo být tak příjemně (mít tak non-stop prázdniny). Nic z toho, co vytvořila vláda minulá, není už k vidění pod bílou duchnou. I ti, co dávají přednost zeleni, mezi něž se řadím i já, zpočátku pokyvovali hlavou, brumlajíce, že by tato vláda nemusela být špatná, jak se ještě před jejím příchodem zdálo. Bílá byla čistá, ruce nešpinila, však brzy začala ztrácet svou jiskřivost. Vláda její bělost obnovovala dávkami, které vždy skryly rostoucí znečištění pod běloskvoucí novou vrstvu. Vrstvící se špína byla opět a znovu krytá nadílkou čistoty a spolu tvořily obrovskou masu hmoty. Hrozilo nebezpečí, že se něco provalí. A stalo se. Provalilo se leccos. Dávky čistoty přestaly plnit počáteční radostné očekávání a začaly působit potíže. Bylo vidět, že tato vláda nemá budoucnost. Ona se však nadále tvářila, že je tou nejlepší, jakou jsme si mohli představit. Horalé jí vyslovují svou podporu, protože bílá pokrývka hor a vysočiny, poskytuje usedlíkům možnosti seberealizace. Vláda vytáhla trumf, se kterým už nikdo nepočítal, mráz. Vyděsil lid tak, že ten začal vládu podezřívat z šikany. Mráz se však tvářil, že je vše v pořádku a jeho působením budou lidé otuženi, a spálí choroboplodné zárodky, které bezostyšně bujely před jeho příchodem. Opak se stal pravdou. Přes ledové květy, které mráz všude maloval, spravedlivější zítřek nepřinesl. Naopak, čím častěji přicházel a nebyl k vypuzení, tím více byl nenáviděn. Vykonal vládě medvědí službu. Teď ho má málokdo ráthd a skrz něj žehrá na celou vládu. Vláda však stojí pevně za svým mrazem, který ale málokoho potěší ledovými květy. Ty jsou sice krásné, marná sláva, však ledové přec. Mráz běhá po zádech při pohledu na ně. Pravidelní návštěvníci z dalekých krajin nevěřícně kroutí hlavami při pohledu na vládu, která tady vládne, ač by už nemusela. Očekávali zeleň. Modrá obloha není podmínkou, ale zeleň, ta je důležitá. Nic už nezabrání odhalení podstaty mrazu a zdánlivě nekončící bílé čistoty. Vláda znovu a zas obnovuje čistý bílý povrch a skrývá vrstvy nečistot s čím dál větším úsilím a zarputilostí. Po každém zbělení se dostavuje zármutek ba vztek. Každý ví, co se pod tzv. čistotou skrývá. Na každé nové čisté vrstvě, ulpívá vzápětí nějaká špína. Víme, že tam je. Chceš-li, vládo, zachovat si tvář i pro dobu příští, ukonči tiše svou svrchovanost. Vyhoď mráz z kabinetu, dříve než sbalíš své peřiny (nyní už opravdu hodně ušpiněné) a na nějaký čas odejdi tam, kde na tebe zapomeneme, abys ještě někdy byla přijatelná alespoň pro ty, kteří se z tvé vlády dokážou radovat až do chvíle, než se znovu znemožníš.
Uvědomuji si, že příští vláda nebude znamenat jen zeleň, nad ní modrou oblohu a samé slunečné dny. Přijdou bouřky a budou létat blesky. Už teď je slýchávat hromobití, slibující opravdu tlusté blesky. Blesk by nás mohl zasáhnout, tušíme, že je nebezpečný. Je kazem na kráse budoucí vlády. Těším se na změnu, ale jisté obavy z budoucnosti u mne přetrvávají. To však nic nemění na požadavku, který vyslovuji sice se vší úctou, ale nekompromisně. Vládo zimy, běž! Nechci tě už více. Seber si ten ledový květ, ušpiněný sníh a běž. My si to tady po tvém vládnutí vyspravíme a možná v horkém létě ještě na tebe vzpomeneme, ale teď, teď už běž. Vládu jara přijmu, tebe však už nechci znát.

„ Zimě.

Ale teď, teď už běž,
ukonči svou lež.
Ušpiněný ubrus sbal,
ten, co se nám kdys čistým zdál,
kalnou vodu vylij,
pak dej se v cval,
už více neotálej,
mně o jaru sen se zdál.“





15:08 [Permalink]

neděle, 12. březen 2006

Našli se příbuzní.

Občas se stává, že se znenadání objeví příbuzný, o jehož existenci jsme doposud neměli tušení. To je pak překvapení. Moje bylo tehdy, když se ozvali příbuzní Daphne. Neznáte Daphne? Pak tedy vězte, že Daphne je dáma psího společenství, která s námi žije. Zrovna spí a moje klofání do klávesnice jí nikterak v její oblíbené činnosti nepřekáží. To, že Daphne není jedináček, jsme věděli od okamžiku, kdy jsme si ji byli převzít ve Vranovském žlebu od její maminky Ginger. U paní Kamarádové, chovatelky Ginger, se tou dobou batolila ještě celá smečka Gingeriních štěňátek. Kromě Ginger tam byla ještě Beatrix, taktéž rozkošná dáma welshcorgi. I ta se později stala úspěšnou matkou dalších welshcorgi štěňátek. Později, když jsme porovnávali podobu Beatrix s naší Daphne, viděli jsme zřetelně jejich shodné rysy, až na mávátko, kterým je obdařena pouze Daphne, jímž mává tak usilovně, že bude zřejmě handicapem při posuzování na výstavě, kterou jsme se přece jen s Daphne rozhodli absolvovat. To, že bude výstava na ostravské Černé louce, nám bylo sděleno právě při oznámení toho, že příbuzní Daphne míří do Ostravy a jedna roztomilá příbuzná, potomek Beatrix a Siggens Orfea, žijící taktéž na Ostravsku, má dokonce své webové stránky. Jmenuje se Evita/Rita a je rozkošným štěňátkem, jako bývají všechny štěňátka, ale welshcorgi zvlášť. Mohu to jako nezaujatý pozorovatel potvrdit (nemusíte mi všechno věřit, což vám tentokráte vřele doporučuji :-).
Zvu vás na návštěvu k Evitě.



10:31 [Permalink]

Jana / Parser error.

Tak nám ukradli Janin blog. Po spuštění čtečky rss na mne vybafla tabulka "parser error" po každém pokusu o aktualizaci blogu Jany-Pohlazení duše. Pohlazení duše se však ani po urgenci neudálo. Spíš duševní šok. Načtením doménové adresy tohoto oblíbeného blogu jsem se dostal do nějakého italského obchodu, jenž kupodivu nyní vlastní jméno domény "pohlazeniduse.info". Zřejmě globalizace postoupila o další krok. Spíš než krádež domény se však domnívám, že je možná pouze pozastaveno její používání, do doby než budou obnovena vlastnická práva (většinou finanční oživení). Do té doby se zřejmě budu častěji setkávat s tabulkou parser error častěji, protože stránka, současně nahrazující tu původní, nemá rss zdroj. To je vlastně mé štěstí, protože rss čtečka by hlásila každou novou etiketu na láhev něčeho, třeba vína, která by se na tomto obchodním webu objevila.
Je mi líto, že dnes, naše duše nejsou hlazeny. Doufám, že naše strádání brzy skončí a po aktualizaci oduševnělého blogu zase uvidíme poezii přírody.
Ovšem, jako už mnohokrát, mohu se ve svém úsudku mýlit, a jsme svědky něčeho opravdu špatného, nekalého.

obrázek-Print screen


Po čarou


Mýlil jsem se i tentokrát. Po dotazu majitele domény pohlazeniduse.info, Jany, se mi dostalo vysvětlení, jež vrhá stín podezření na elektronickou komunikaci. Tato komunikace způsobila přestřihnutí pupeční šňůry spojující díky Janě, přírodu s našimi počítači. Bylo tím ublíženo především nám, jichž duše čekají na pohlazení, tentokrát marně. Za sebe mohu říct, že takovému hostingu(nemám ponětí, kdo by mohl být jeho poskytovatelem a raději po tom nebudu pátrat) nepoděkuji.(omlouvám se za ta příkrá slova ;-)


09:00 [Permalink]

středa, 8. březen 2006

Banalita.

Byla krutá zima. Krutá pro naše peněženky, ještě více pro zvěř. Sužující mráz a sníh. Spousty sněhu, které skryly i ty chudé zbytky potravy. Stromům, které neunesly tíhu sněhu a sklonily své větve k zemi, byly tyto ohlodány tak, že nyní svítí do dálky. Srnčí to mělo těžké taky. Nejdříve zapadalo do hlubokého sněhu, což velmi vysiluje. Když pak zima na chvíli povolila sevření a vzápětí přitvrdila, zmrzlý sníh začal drásat jejich běhy a barvit jej červeně. Těžké to měla srnčí zvěř tuto zimu, která byla výjimečná. Zima však ještě neskončila. Na Velké Fatře, jak to vypadá, ani tak rychle neskončí. Minulý týden jsem postál chvíli na Priečnom, a pozoroval sluncem ozářenou Črchlu, za kterou pod hromadami sněhu ještě jistě spí medvědi, na rozdíl od ostatních zvířat, kterým zima stále usiluje o život.Ružomberský hlas.
Zvěř musí rok co rok překonávat nástrahy zimy. Ta letošní jich připravila dost a dost. Sněhu na dvě zimy dopředu a mrazu též. Přestože to nevypadá na konec zimy pod Črchlou, ani tady, její dny jsou sečteny, sníh ne sníh. Tomu, kdo přežil do této chvíle, se zvýšila šance, že se dočká i časů hojnosti. Pod stromy už lze v objevujících se holých místech nalézat něco k snědku. Srnčí takovou, třebaže chudou potravu, vděčně vyhledává. Jezdíval jsem do zaměstnání cestou, která se kupodivu po této zimě zcela rozpadla. Vybral jsem, dosud ještě použitelnou trasu náhradní, bych uchránil náš obstarožní automobil. Silnice, kterou teď jezdívám, probíhá v jedné chvíli malým hájkem. Vraceje se po ní odpoledne, na okraji hájku pod vzrostlým dubem, zahlédnul jsem srnku, kterak si pochutnává na něčem, čeho bylo doposud kriticky málo, suchá tráva, trocha spadaného listí, možná, i nějaký žalud se našel. Idylický obrázek, pln naděje v nadcházející jaro, snad. Přemýšlím, dokázal li bych popsat banální příhodu tak, aby čtenář mohl prožít stejné předjarní vzrušení jako já. I v této průmyslové krajině, není pohled na srnčí nikterak vzácný, přestože mimořádně krutá zima byla pro ni decimující. Odkládám myšlenku na srnku pod dubem. Banalita.
Příští den ráno, ještě je šero v hájku, pátrám cestou do práce pohledem mezi stromy, zda nezahlédnu siluetu srnky. Už ji vidím. Zhasla její naděje na jarní paši. Leží nehybná na kraji silnice vedoucí skrz její hájek, světla vyhaslá. Nedočkala se. Může se stát a stalo se. Myslím však, že se to stávává často a zbytečně. Ve svém spěchu zapomínáme na ty, kteří, byť by spěchali sebevíce, nám lidem stačit nemohou. Spěcháme zbytečně a tragicky. Měli bychom zpomalit. Alespoň v hájku, když už ne tam, kde silnici, nejen srnčí přechází.

obrázek – nedočkala se
Zpomalit lze. Původně jsem měl v úmyslu psát o zpomalení v docela jiné souvislosti. I to však může s tím předcházejícím souviset.
JA, ano, totiž, ne. JA, neznamená já, nýbrž iniciály J.A. Jiří Anderle. Už dlouho se chystám napsat o člověku, kterého zná celý svět. Nedovolil bych si posuzovat umění malíře a grafika světového věhlasu. Jeho tvorba promlouvá k mnohým, mne nevyjímaje. Jiří Anderle. Co však posoudit mohu, jsou slova Jiřího Anderleho, která mně a jistě i mnohým dalším, přinášejí vzpomínané zpomalení a nejen to, i uklidnění a trochu té nostalgie, o které se často vyjadřuji slovy, "nostalgie, ještě to mi scházelo". Ve slovech Jiřího Anderleho má nostalgie docela jinou příchuť. Příchuť slunce, které svítilo před léty. Není steskem po starých časech, pouze klidné vyprávění o době uplynulé. "Láska za lásku", tak se jmenuje pořad ČRo 2, Praha, ve kterém už po léta zaznívá hlas tohoto skvělého vypravěče. V páteční večer, kdy televizní obrazovky pohlcují značnou část obyvatelstva, zaznívá hlas člověka pro ty, co dají přednost zpomalení a uklidnění. Jiří Anderle nespěchá, a to mne uklidňuje. Vybírá pečlivě slova, dovede však dychtivě zrychlit, pokud ho strhne vzpomínka, ale pořád je to klidné vyprávění, které vyvolává spokojený úsměv na tváři posluchačově. Jiří Anderle popisuje neobyčejnými slovy obyčejné věci, a ty se pak stávají též neobyčejnými. Mohu zodpovědně posoudit, zda člověka poslouchám rád, či ne, a přináší li mi poslech něco příjemného, nebo je to jen hbité tlachání, čehož nebývá méně než toho prvního, spíš naopak. Vyprávění pana Anderleho v žádném případě rychlým tlacháním není. Je klidné, laskavé a moudré. Vypravěč nespěchá. Mám čas přemýšlet o tom, co právě řekl, nemusím hltat slova, jen upíjím příběh. Příběhy vycházející ze vzpomínek, při nichž lze cítit i to slunce, jenž v dobách, o kterých vypráví, svítilo a hřálo.
"Láska za lásku", příběhy při jejichž poslechu mi leckdy připadá, že můj život není dostatečně pestrý, neboť léta, kdy ty své, pan Anderle vypráví, by už dávno ty mé vyčerpaly. Potěšila mne vstřícnost Českého rozhlasu, který alespoň střípky tohoto pořadu umístil do archivu na svých stránkách, aby i ti, kteří nemohou už z jakýchkoliv důvodů večer relaxovat s Jiřím Anderlem osobně, mohli alespoň poznat, o čem vlastně hovořím. Máte li volnou hodinku, poslechněte si "jabloň".
obrázek-odkaz na audio

Pár odkazů

životopis, neboli curriculum

Láska za lásku

Art Bohemia

čti


17:45 [Permalink]

sobota, 4. březen 2006

Naděje pro Esperanzu



Co mne zaujalo v tomto týdnu. Korespondence dvou civilizací, z nichž jedna je vyspělejší?

Paní Yvonna (Praha-Česká republika): Rodolfo, chtěli bychom vám dát nějaký dárek. Co takhle motor do člunu?
Pan Rodolfo (indián kmene Chamacoco-Paraguay): Děkuji, ale my bychom nechtěli být na obtíž. Velmi dobře si uvědomujeme, jak těžký život máte vy bílí, kteří žijete ve městech. Potřebujete k svému životu tu spoustu věcí, kterými jste obklopeni. Co všechno musíte zaplatit, mobilní telefony, elektřinu, oblečení, dopravu a mnoho dalšího. Nemáte to lehké, tak neblázněte.

Přibližně tak to zaznělo v úterý na ČRo 2, v pořadu „HOST DO DOMU“, ve kterém jsem poslouchal paní Yvonnu Fričovou, jak vypráví o nalezení svých příbuzných v Paraguay, kteří jsou potomky společného předka, Alberto Vojtěcha Friče. Kdo by neznal „Dlouhého lovce.“ No, někdo by se jistě našel. Pro toho, a nejen pro něj, jsou určeny stránky Checomacoco. Pokud by vás zajímalo, co v tom posledním únorovém dni paní Yvonna vyprávěla o svých příbuzných v daleké Paraguaji, pak neváhejte a poslechněte si záznam z archivu Českého rozhlasu 2. Rádio na přání. Máte li problémy se sluchem, což se může stát, pak nabízím rozhovor s paní Yvonnou Fričovou na této adrese: (formát pdf) DOBRÁ ADRESA Ovšem absolutně vyčerpávající informace poskytují stránky občanského sdružení v Česku a asociace v Paraguaji, Chemacoco.

odkaz - Z.Burian/A.V.Frič




15:59 [Permalink]

čtvrtek, 2. březen 2006

Už jsou tady!

Druhého března by byl div, kdyby tady nebyli. Kdo? No špačci, přece. Mám zprávy z druhé ruky o jejich předvoji už asi týden. Já sám jsem je zahlédnul v pondělí u Rimavské Soboty. Dnes však dorazili oficiálně i do Šenova. Jsou to, ti samí ptáci, kteří u nás bydleli vloni. Toho, který bydlel v naší budce, jsem poznal podle žlutého zobáku.
fotografie-archívní snímek
Dovedu si představit jeho překvapení, když cestou k nám, místo začínající zeleně, uviděl pod sebou neuvěřitelné množství sněhu. Ale špaček je odolný ptáček a ten mrazivý týden, nebo dva, nějak přečká. Pakliže by přiletěl později, mohl by z výšky spatřit takovou krajinu Šenova, jako my, kteří navštívíme stránky betamapy.cz. Samozřejmě nám nenarostou křídla, ale křídla měla letadla, která nás občas svými přelety sice rušila, tyto však nebyly bezúčelné, jak můžeme nyní na stránkách betamapy.cz pochopit.
Špačci tentokráte přilétli o deset dní dříve než vloni, neboť tehdy přilétli 12. března. Věřím však, že vědí, co dělají, což se o některých z nás, s určitostí jako u špačků, nedá říct.




18:33 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo