Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pátek, 30. prosinec 2005

2006



Je to číslo. Pouhé číslo. 2005 bylo taky jen číslo.
Matematika je jednou z věd, která mi odmítla prozradit svou podstatu. Čísla se mi zobrazují coby pouhé číslice. I v letopočtu 2006 vidím jen číslici. Teprve události dávají číslům paměť. Doufám, že číslo 2006 zůstane jen číslicí v řadě. Pro mnohé se může stát tento letopočet tak významným, že si ho zapamatují. Pokud si ho budou pamatovat, tak jim přeji, aby vzpomínku na něj neprovázela slza v oku, leda, že by byla slzou štěstí. Přeji všem, aby rok 2006 byl zapamatován jako ročník dobrého vína, například.
Rok kohouta též pomalu končí a koncem ledna nastoupí pes, což je zvířátko mně velice blízké. Proto očekávám v roce 2006, že nás pejsek potěší. Aby nebyl na nás jako pes. Vzpomněl jsem si na to, protože včera jeden pes v Rožnově odešel. Škoda, mohl to být dobrý rok i pro Ditu.
Rok s rokem se sešel. Někdo už je konečně o rok starší, jiný, zase o rok starší. Patřím do druhé kategorie. Každý ví, kolik má rok měsíců, dní, hodin atd. Je to změřitelné, vypočítané. (Zase ta matematika.) Délky těchto jednotek času se však mění, nejsou stálé. Ty kratší jednotky mají svou délku odlišnou podle toho, co měříme. Různou délku má hodina u zubaře a třeba v posteli. Rok má však tendenci zkracovat se. Vím to, neboť během mého života se jeho délka smršťovala, jako natažená guma. Vzpomínám na vojenskou službu, kdy dva roky se rovnaly století. Od té doby se délka roku zkracovala a zkracuje i nadále. Dnes rok, rovná se den. Vždyť se zdá, že vše bylo včera.

Tak tedy rok 2005. Jaký byl? Měl dvanáct měsíců a bylo to včera. Dnes končí. Bylo to dobré číslo? Asi, jak pro koho. Já si neztěžuji, jen by ten rok mohl být trochu delší. :-) A Silvestr? Tak mi říkal v dětství zubař, pro jistou spojitost s mým příchodem na tento svět. Původ jména Silvestr mi pomohl objasnit Plaváček. Odkaz, "posuďte sami", mě navedl na stránku, která se bez nebezpečí poškození zraku, dá přečíst ve zdroji stránky. :-) Ale původ jména Silvestr mi tato stránka objasnila.
Jsem pro legraci, ale ne za každou cenu. Na Silvestra mi připadá, že je to vždy za každou cenu. Ale mnohým to vyhovuje. Nějak to přežiji.
Sníh se valí ze všech stran a Šenov se podobá Novosibirsku. Nějak se mi to jméno namanulo, je v něm slyšet Sibiř, ale je obaleno tím-Novo. Tady začala taková Šenovská Sibiř. Šenovosibirsk. To už ke konci prosince patří, třebaže bych si dovedl představit i jiné kratochvíle, než je házení sněhu z místa na místo, non stop.
Přeji všem, kteří čtou můj poslední příspěvek, (neradujte se, je posledním pouze v tomto roce:-), mnoho zdraví a veselé mysli v roce, jenž má číslo 2006 po Kristu.

fotografie-pf2006
.


23:06 [Permalink]

čtvrtek, 22. prosinec 2005

Vánoce.

Vloni, taktéž kolem Vánoc, postěžoval jsem si na absenci článků v mých oblíbených blozích. Dumal jsem, proč tomu tak je, ale nic nevydumal. Tak jsem tehdy alespoň pohrozil, že příští Vánoce sám něco napíši. V těchto dnech jsem si, k svému zděšení, vzpomenul na tuto pošetilou vyhrůžku a došel k závěru, že bych měl hrozbu splnit. Vždyť Vánoce jsou za dveřmi a čtečka rss zdrojů mých oblíbených blogů zarputile mlčí, tak jako vloni. Pouze Yuhů vysvětlil, proč tomu tak je u něj. Já sice ve sboru nezpívám, ale vím, jaké to je, neboť v jisté etapě života i já své hrdlo používal ke zpěvu v davu. :-)
Teď mi však do zpěvu nebylo, neboť mnou stanovený termín, k napsání vánočního mudrování se rapidně blížil a já pořád nic nepáchal v prostředí textových souborů. Čas plynul jako voda. Teď se však voda proměnila ve sníh a led, z čehož usuzuji, že čas může plynout i jako led? Ne, led nemůže většinou plynout, takže v zimě se čas zastaví? Leckdy to tak vypadá, pokud spousty sněhu a náledí nemáme rádi. V opačném případě nám čas plyne jako voda i v té spoustě sněhu a ledu. Vánoce jsou milovány věřícími i "nevěřícími". Taktéž ale, jsou tyto svátky nemilovány, opět lidmi z obou skupin. Nedivím se těm, co Vánoce doslova zbožňují, ale i těm, co je naopak Vánoce traumatizují. Jedouc v těchto dnech kolem zóny blahobytu, vidím kobylkovatění makrospotřebitelů. Já, coby mikrospotřebitel, marně přemýšlím, za co…? "Za vyšší obrat přece, chtivý kupec vece. Krédem Vánoc obrat jest – koho? Tebe ševče přec!" I to jsou Vánoce. A možná už především? Kobercový nálet snáší na naše hlavy rady, co je pro náš život nezbytné. Rozum odmítá spolupracovat při pochopení toho všeho. Abych našel uklidnění, začínám psát pohádku. Pohádku pro ty, kterým jsou Vánoce SVÁTKEM, i těm, co mají z Vánoc trochu mindrák. Pouštím si CD Jaroslava Vykrenta a nostalgie všech Vánoc vstupuje zase ke mně. Přeji všem mírné Vánoce. A tobě zvlášť, ČLOVĚČE.





Špatná zpráva: Někdo z blízkého okolí nedokázal potlačit své lovecké pudy a zřejmě se mu podařilo ulovit bažanta Kokoroka i jeho jednu družku. Doplatili na svou víru ve společný život s lidmi, což je u mnohých pořád ještě věc nemožná.

Dobré zprávy: Kozoroh nastupuje, slunce se vrací.
A pohádka? Taky dobrá zpráva, nemusíte ji číst. :-) Pokud však přece jen nevíte, co o Vánocích dělat, pak pohádku najdete tady: Pohádka.

obrázek-Veselé Vánoce.


21:40 [Permalink]

pátek, 9. prosinec 2005

Spím jako Upupa epops.

Jakže to spím? Jako Dudek. To je totiž pták skrývající se pod latinským názvem-Upupa epops, Dudek chocholatý.
-Spal jsem jako dudek, říká se, nebo též, -smrdíš jako dudek. Nevím, spí li dudek tvrdě, ale to s tím zápachem je fakt. Ne, že by dudek byl smraďoch, jen podobně jako tchoř, či skunk, dovede z hnízda vystřikovat páchnoucí tekutinu na narušitele.
Celkem přijatelně, rčení-spí jak dudek, vysvětluje Michal Novotný, který dal zápach se spaním dohromady.
Viděl jsem dudka pouze jednou, pokud si vzpomínám. Událo se to v lese za humny, kde jsem trávil celé dětství. Byl jsem překvapenější než dudek, když jsme znenadání stáli proti sobě na lesní cestičce. Vztyčená chocholka byla nepřehlédnutelná. Lesní kakadu-dek.

obrázek-kakadudek

Nádherné snímky tureckého dudka jsem objevil na stránce Jiřího Bohdala. Dudkův hlas je k nalezení na stránce Českého rozhlasu.
Mne však upoutal obrázek dudka v knize Miroslava Sanigy - Rozpravky spod Čierneho kameňa. Ing. Miroslav Saniga je známý slovenský ornitolog, obdivovatel a dokonalý znalec přírody. Dovolil jsem si tady na Pferdově blogu o tomto výjimečném člověku napsat spot. V tu chvíli mne ani nenapadlo, že by samotný hrdina spotu mohl zavadit o můj blog. Stalo se. Jeho mail potvrdil, že jsem se v něm nezmýlil. Poděkoval mi za to, že nejsem k přírodě lhostejný. Jen člověk laskavý jako on může jít na poštu a poslat neznámému člověku obrázkové materiály, za něco tak malého, jako byl můj článeček.
Náležitě pyšný, že se taková osobnost prošla mým webem, přemýšlel jsem, jak bych já mohl poděkovat jemu. Co však mohu nabídnout člověku, který vše potřebné vrchovatě dostává od přírody, přemýšlel jsem. Vzpomněl jsem si však, že Ing. Saniga je kromě odborných pojednání, vědeckých článků a expertíz taktéž autorem několika knih. To je ono, přečtu li si jeho knihy, bude to poděkování jemu a odměna pro mne. :-)
Třebaže v knižním obchodě Martinus se o mně starali opravdu příkladně, ani s jejich pomocí se vyprodané knihy nepodařilo sehnat. Pouze -Rozprávky spod Čierneho kameňa-byly k dostání. Mám rád pohádky. Dal jsem si knihu k posteli a každý večer, dřív než jsem usnul jako dudek, jednu dvě rozprávky si přečetl. Přitom jsem shledal, že moje znalost slovenštiny je chatrná. Denně se stýkám s rodilými Slováky, narodil jsem se v Československu, nespočetněkrát pobýval na Slovensku, slovensky přesto nerozumím zcela. Alespoň na květnatou slovenštinu Miroslava Sanigy, moje slovní zásoba mnohdy nestačila. Kam jsem to dopracoval. Budu si muset opatřit nějaký slovensko-český slovník. :-( Nebo si koupit knihu v českém překladu, který taktéž existuje.
Je to překrásná kniha. Vyprává deťom prekrásným jazykom tajomstvá prírody.
I obrázky v knize, kterých je tolik, co pohádek, mají autorův neopakovatelný rukopis. V každém obrázku je znát, že malíř zná malované objekty absolutně.
Došel jsem k rozprávce o dudkovi. - Jak dudek přišel ke své chocholce.
Nyní už tedy vím, proč se říká, že někdo smrdí jako dudek, spí jako dudek, i jak dudek přišel ke své chocholce.

O Miroslavu Sanigovi
a jeho světě.


Pod čarou


6.12.2005, 22°°, Svrčinovec. Tady byl tento spot zapsán do notesbooku.
Dudek by už spal, ale bylo Mikuláše a čerti se ženili. Sníh zastavil civilizaci. Byl čas na psaní.
-
Ještě poznámka k mé reinstalaci. Přišel jsem o adresář. Napište mi, prosím, abych jej mohl opět vytvořit. Děkuji.


20:42 [Permalink]

čtvrtek, 1. prosinec 2005

Formát.


Ty jsi ale formát!
Tato věta znamenala dříve, že oslovený člověk je borec, třída, klasa. V dnešním počítačovém světě však mají slova často i jiný význam. Například výraz format c: může znamenat katastrofu, nebo i nový život. Katastrofu pro data, novou naději například pro stroj data spravující.
Byla noc a pevný disk mého stárnoucího počítače nemilosrdně mazal data, jenž jsem na něj pracně uložil. Špatně s nimi hospodařil, proto musí po sobě uklízet. Sleduji, jak se bílé číslice a písmena míhají na černém podkladu, přičemž spánek mi už klíží oči. Geneze na monitoru. Pozoruji přibývající procenta a přemýšlím, zda li jsem opravdu vše potřebné zálohoval. Při vzpomínce na maily mě polévá studený pot. Adresy jsou v pr háji. Přiznám se, pomýšlel jsem i na radikálnější řešení problémů s komputerem. Byla chvilka, kdy jsem uvažoval, jak by mu asi bylo venku pod oknem. I nadále mne ta myšlenka občas napadá při různých poťouchlostech, které mi počítadlo připravuje. "E" samozřejmě s takovým řešením souhlasí, já však nakonec vždy podléhám jisté závislosti a od tak radikálního kroku upouštím. Nejsem si však jist vhodností takovéhoto rozhodnutí. Teď mě díky odpouštějícímu chování čeká nová instalace systému. Kdyby i v životě člověka šlo použít příkazu "format č:". Chtěl by to někdo použít? Někdo by se možná našel, ale věřím, že většina by se takovému kroku snažila vyhnout. Kdo by chtěl zničit svou historii? Padouch? Snad.
Tyto všechny úvahy nad duší stroje, byly zapříčiněny podezřením, že se stroj nechová dostatečně svědomitě k ochraně dat jemu ke správě svěřených. Pouhé podezření způsobilo mou starostlivost o jeho zdraví. Ihned jsem nasadil medikamenty na jeho léčbu. Stroj však chřadnul, až uchřadnul zcela:-). Pak nezbývalo než se pokusit o jeho znovuoživení, což by člověk jistě také rád zakusil, leč v tom má ke stroji ještě daleko.
Nebudu nic instalovat, co nepotřebuji. Alespoň tak jsem myslel při sledování mizejících z disku dat. Znáte to, tohle by se mohlo jednou hodit, o támhle té utilitě píšou, že se bez ní neobejdu atd. Jistě, ale tentokráte až nebude něco fungovat pro absenci něčeho, pak nastane správná chvíle, potřebnou berličku nainstalovat. Tím získám jistotu, že ji opravdu potřebuji.
V této chvíli už počítač zase vrní a jeho disk se začíná plnit. Má mladistvý vzhled a jeho okna jsou průzračná. Mám za sebou trauma ze ztráty adresáře a funkčnosti ICQ. Adresy nějakým způsobem získám zpět. ICQ jsem asi po stém pokusu o získání zapomenutého hesla zaregistroval pod novým číslem znovu. Avšak po dalším upozornění, že je něco incorrect, prozatím jeho používání vzdávám :-(. Maily jistě dovedou plně nahradit jeho funkci, zvláště při mé chabé komunikaci pomocí tohoto komunikátoru. Až na jednu výjimku, mi vždy výrobci zakoupeného softwaru zaslali potřebné klíče, byť třeba s upozorněním, abych už nic neztratil. Já v podstatě nic neztrácím, jen to nemohu občas najít. Potom se stává, že když nový registrační klíč ukládám na bezpečné místo, naleznu tam i ten původní. To skýtá naději, že při další reinstalaci se bude situace opakovat.
"E" říká, že bez počítače bylo líp. Částečně s tím souhlasím, ale co s tím? Nezbývá než se s nimi naučit žít.

Týden po BIG FORMÁTU.
Dívám se na krajinu okolo Odry, na Česko-Polské hranici. Vpravo vidím lužní krajinu, ještě nedotčenou,

fotografie-neformátováno


vlevo už je zformátovaná bagry a buldozery. I ta krajina získává novou tvář. Pokud tady bude v budoucnu něco drhnout, nebude její další formát už tak jednoduchý, neboť dálnice se formátuje určitě mnohem obtížněji než volná krajina. Trochu kacířsky pochybuji o užitečnosti tkaniva dálnic po Evropě. Ekonomice pomůže snad, krajině jen stěží. Vzpomínám na příhodu, jak nedaleko chytil Karel koně. Snad kůň se svou jezdkyní budou i nadále klusat podél Odry, byť jednu chvíli budou mít nad hlavou hlučící autostrádu. Snad se při tom koník opět nesplaší.
Nad hlavou letí stohlavé hejno kormoránů. Jim autostrády očividně nevadí a stahují se z jihu sem po stovkách. Formátujeme a formátujeme.
Jednou snad budeme mít v hlavách čipy a budeme občas taky zformátováni. Dostaneme nový operační systém, který nám zabrání v páchání nepravostí, vstupování do nevhodných politických stran ap. Ihned bych si nainstaloval nějaké slovníky:-) Před volbami bychom dostávali automatický upgrade, po volbách by se trochu mazalo (historie atd.). Vlastně by to mohlo i někoho napadnout a zítra si jdeme pro čipy. Raději to nikomu neříkejte, aby se toho, nedej Bůh, někdo nechytil.

fotografie-formátováno




19:44 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo