Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

pátek, 28. říjen 2005

Solitér.


solitér [fr.] 1. jednotlivě se vyskytující věc nebo organismus (na rozdíl od organismů shloučených v agregace, sdružených ve společenstva nebo žijících sociálně), též ve smyslu samostatně stojící umělecké dílo, kus nábytku; 2. jedinečný, samostatně vybroušený a zasazený diamant. Tak píše encyklopedie vševěd.

To slovo mi přijde na mysl vždy, když projíždím po novém obchvatu Dobré na Frýdecku. Léta sužovaná obec námi motoristy, si mohla konečně oddychnout. Za obcí na louce rostl léta dub jako solitér. Sám, nikým netísněn a nestíněn, vyrostl s neuvěřitelně pravidelnou korunou. Sám musel čelit větru, dešti, mrazu. Zůstal solitérem i nadále, ale solitérem uprostřed divoké civilizace. To, čeho byl věky ušetřen, má najednou u svých kořenů. Klid a tma noční louky u lesa se změnila v neutichající hluk a světlo. Nic není zadarmo. To, že automobily sužovaná obec byla zbavena dopravní tepny, zaplatili obyvatelé ztrátou jiného. Mohli ráno vyjít za humna, přejít louku kolem osamělého dubu až k lesu, kde vládlo ticho. Na pokraji lesa se pásávalo srnčí a ozývali bažantí kohouti. Tak, jako dříve šlo o život, když chtěli přejít silnici ve vlastní vsi, teď jde o něj zcela jistě, zopakovali li by ranní cestu k lesu. A co teprve podvečerem.
Nám, co jsme takovou dobu otravovali jejich život, byl obětován ten strom, a nejen on.
Nadále stojí na svém místě. Tam zapustil kořeny před léty, a kde v těchto dnech, ozářená teplým, podzimním sluncem, září jeho zlatá koruna už z dálky vstříc přijíždějícím řidičům. Zřejmě v důsledku, enormního nárůstu listoví všeho rostlinstva, jak popisuje Dr. Václav Větvička na stránkách Českého rozhlasu, letošní podzim podle toho i tak vypadá. Osvětlení je dokonalé a spolu s neuvěřitelnou barevností usínajících stromů, pohled na ně bere člověku dech. Při té příležitosti, nemohu nevzpomenout stromy, které musely zcela zmizet z míst, kde budoucí dálnice nahradila jejich kořeny. Často i jednotliví lidé museli odejít z míst odlehlých, kde po věky jejich předkové žili. Různá solitérní stavení, v klidném prostředí, vzdálená od ostatních, byla vytržena z klidu. Vtrhnuvší civilizace přímo k jejich blízkosti, určitě donutila leckoho opustit to, co ho doposud drželo na místě. Pojedete li autem kdekoli je možné tušit, že byl někdo vytržen ze svých kořenů, nebo se jeho kořeny ocitly na jiném místě, ačkoli jsou ve stejné půdě, kde byly zapuštěny, vzpomeňte. Vzpomeňte na ty, kteří v zájmu většiny, museli obětovat svůj malý svět. Cesty lidstva jsou klikaté a často pochybné. Zrovna teď se staví přímo, což však neznamená, že po nich také snáze někam přímo dojdeme. Znám jednu cestu. Je hrbolatá, kamenitá a klikatící se přes pole k lesu. Nikdy jsem po ni nejel, ani nešel, ale vždy mě láká vydat se po ní. Zjistit kam vede, co je za lesíkem, jaký pohled se mi tam naskytne. "I cesta může být cíl." Nikdy po ní asi nepůjdu. Je nespočet cest, po kterých nepůjdu, ale tuto si ponechám pro svou fantazii nedotčenou úmyslně. A na dálnici? Tam bych rád viděl duby solitéry místo billboardů. Ty přihlouplé reklamní tabule jsou prozatím taky solitéry, ale pokud se situace nezmění, obávám se, že brzy bude okolí dálnic jimi zalesněno. Některé svou velikostí převyšují i můj dub solitér.

fotografie-dub solitér s odkazem na obec Dobro



19:27 [Permalink]

čtvrtek, 27. říjen 2005

BBC končí.


Tak nám končí vysílání BBC v českém jazyce. Už prý umím anglicky, takže nebudou pro mne vyhazovat peníze. Škoda! British Broadcasting Corporation stále ještě nemá ty správné informace. Kdybych uměl anglicky, nelkal bych nad hrobem české sekce BBC. Jeden učitel angličtiny měl snahu trochu toho anglického language transplantovat do mé hu pusy, leč moje "lejzy" to stále sabotovala. :-(Co se dá dělat. Tady na stránce BBCCZECH.COM je zdůvodnění té rány, pro nás negramotné v Shakespearově jazyce. Snad překonám svou lejzyness a našprtám nějaká slovíčka, bych mohl navštěvovat například tyto originál stránky.
A víte, kdo vlastně spískal, že nějaké bbc existuje? Já vím, že vy víte. Přesto.

obrázek-Marconi


19:09 [Permalink]

úterý, 25. říjen 2005

Ptačí chřipka.

Nedá mi to, abych nekomentoval zprávu, kterou jsem zaslechnul v televizi. Zákaz dovozu ptactva. Drůbež se ovšem dovážet může? Nějak se v tom přestávám orientovat. Procházím Internet sem a tam, nenacházím nic než většinou jen spekulace. Fakta jsou dobře shrnuta na stránkách BBC. Je, jak se říká ve Slezsku, signifikantní, že u zpráv o dovozu ptactva se vyskytují obrázky papoušků. Ti jsou hlavními představiteli dovozů divokého ptactva. A na obrázcích se notoricky objevují papoušci Nového Světa, protože podle novinářů to je ten kontinent, odkud nákaza ptačí chřipkou ponejvíce hrozí. (Právě slyším na komerční televizní stanici předpověď počasí, jež je doprovázena hlasem jarního zpěvu kosa. :-) Je to příznačné. Jihoamerický papoušek ara je barevný a dostatečně velký, aby se vryl do vědomí diváků, coby pták ohrožující zdraví obyvatelstva. Ovšem, i papoušek pocházející z Asie, prochází, jak doufám, karanténou, což myslím je dostatečné opatření proti šíření jakékoliv nákazy. Přesto souhlasím s opatrností a měsíční zákaz dovozu nepovažuji za tragédii (pro nás jistě, pro papoušky někde měsíc v bedně, jistě ne). Navíc si myslím, že mnohé druhy papoušků dokážou zdejší chovatelé úspěšně odchovávat a uspokojovat poptávku i bez dovozů. Ale pokud by dovoz drůbeže, která je, podle prozatímních poznatků tím kdo nákazu evidentně přináší, byl nadále povolen, znamenalo by to nepochopení celého problému, nebo podlehnutí tlaku kuřecí lobby. Vždyť drůbež se přesunuje v nesrovnatelně větším objemu, než např. papoušci a při tom ona je tím primárním ohrožením pro člověka a ostatní ptáky. Nemám v úmyslu zpochybňovat odpovědnost těch, co ji nesou v rozhodování o zdraví lidí, ale nemohu se ubránit pocitu, že ta rozhodnutí jsou ne vždy vydávána po patřičném zvážení všech informací o problému. Ty, co taková rozhodnutí musí činit, (evropské zastupitele nevyjímaje) vyzývám, aby se chovali zodpovědně.
Mezitím krmím vrabce domácí, i letos početné polní, brhlíky a sýkory. Až přiletí havrani, kteří už jsou na Slovensku, uvidíme, co nám přinesou ze severu, kde si chřipka taktéž našla cestu. Nebudu však po nich střílet. To ne.


obrázek- takyhavran-vtípek



19:50 [Permalink]

sobota, 22. říjen 2005

Zámecký park.


Šenovský zámek už na historických fotografiích bledne, tak jako jeho obraz v paměti šenovských rodáků. Pouze názvy, jako Restaurace pod zámkem, nebo Zámecký park, připomínají, že tady snad kdysi zámek stával.
obrázek zámku jako odkaz
Není tomu dlouho, co jsem se o Zámeckém parku v Šenově, zmiňoval zde na Pferdově blogu. Tehdy jsem si slíbil, že informace o parku, který už delší dobu prožívá svou rekonstrukci, získám buď návštěvou restaurace, nebo parku samotného. Obojí jsem provedl tuto, podzimem provoněnou, sobotu. V parku se vědomí rozjasnilo, v hospůdce zkalilo. :-) Hospůdka se zove, Dřevjanka. Dřevjanka, je jedním z nejstarších stavení v Šenově, jak jsem se mohl dočíst na tabuli před parkem. Ale o tom později, až se mi rozjasní.
V parku, sobotního rána, se nám naskytnul pohled na jeho probíhající rekonstrukci. Plechová tribuna zmizela. Místo ní se objevil návoz hlíny, který původní násep podstatně rozšířil. Musím dodat, že účel tohoto kroku mi trochu uniká, neboť původní násep se mi, zvláště po odstranění nepěkné tribuny lidu, zdál být dostatečný pro jakékoliv využití prostoru, pro kulturní život šenovského obyvatelstva. Ale, budiž. Nejsem parkový architekt, a tudíž si nenárokuji patent na všeznalé řešení čehokoli. Jelikož mi však chybí informace ze zastupitelstva, které by patent na řešení neměl chybět, dovolím si na tomto blogu, vyjádřit své postřehy, nasbírané při procházce parkem.
Hned u vchodu kudy se přicházelo, ve dny nenáviděného a zároveň milovaného prvního máje, k tribuně, která opravdu nebyla tou, co by park zkrášlovala, je dnes možno spatřit návoz zeminy, slibující něco velkolepého, podle své rozlohy. Bylo by dobré, mít možnost nahlédnout do studie rekonstrukce parku. Firma, která dostala možnost realizovat své představy v Zámeckém parku, jistě takovou studii představitelům města představila. Možná přímo na městském úřadě bych tu příležitost dostal, ale na Internetu jistě ne. Na internetových stránkách Šenova je jistě informací, zákonem určených k zveřejnění, dostatečné množství, ale moje zvědavé otázky, bývají přesto často nezodpovězeny. Informace zde zveřejňované jsou pro mou zvědavost příliš strohé. Nahlížím na úřední desku a chápu, že kdybych nebyl líný a zašel na úřad, mohl bych se postavit před ní a pohodlně si dokumenty přečíst. Něco z toho bych si možná i zapamatoval. Na stránce vyhlášek je situace už o poznání lepší. Tam se pomoci, sice též strohých, ale už adresnějších informací, mohu podívat na stránky zákonů ČR on line a listováním v zákonech se dovědět, co to vlastně zastupitelstvo změnilo, či doplnilo, ku prospěchu většiny z nás. Zřejmě by nebylo marné, kdyby zastupitelstva daly webmasterům podklady i v lidštější podobě, aby i nově nastupující uživatelé Internetu, ať už z jakéhokoliv připojení, ale především uživatelé, mohli rychle získat informace o všem, co se ve městě upeče. Já bych potom nemusel šňupat na Internetu na vlastní pěst, abych se dověděl, že rekonstrukci parku snad provádí -děla? Firma ARBOR MORAVIA s.r.o. Ta nemá dosud potřebu provozovat své stránky, takže jejich reference se dají získat jen těžce. Takže pouze tuším, že jde o firmu spjatou se zahradnictvím v Petřvaldě. Z výsledků veřejné soutěže o návrhjsem vyčetl, že smlouva za dva milióny byla podepsána 3. 2. 2005 a dvacet měsíců byl požadavek na splnění zadání. Což by znamenalo, že park získá svou tvář zase touto dobou příštího roku. Je to dost dlouhá doba na vykácení a osázení novými stromy a keři. Procházeje parkem, viděl jsem mnohé změny. Například nové stromy vysazované vždy po dvojicích těsně vedle sebe pod korunami letitých stromů. Má to zřejmě svůj význam, který mi však uniká. Většina stromů ale nadále stojí, což mě trochu uklidnilo. Jeden ze zastupitelů, kterého jsme cestou potkali, nám ochotně podal informace o stavu rekonstrukce parku. Přesto jsem z poznaného nabyl nepříjemný pocit, který jsem už poznal při sledování odbahnění Volenského rybníka. Podceňováním informačního servisu pro své občany zastupitelstvem, mne uvádí v tyto nejistoty a tápání. Oč klidněji by se mi žilo, kdybych si prohlédl vítězný projekt a mohl se 20 měsíců těšit na jeho realizaci, a sledovat proměnu parku, který pamatuje víc než dost. Mezitím bych se mohl šťourat na stránkách firmy, která si ulizuje za smetany mého města. Ani jedno, ani druhé mi není umožněno.
Já však nejsem tak skoupý a informace ve formě fotografií parku vám poskytnu.

fotografie – bernardýn Fido
Fido pozorně sledoval a komentoval :-)

DNEŠNÍ ZÁMECKÝ PARK


16:44 [Permalink]

pátek, 21. říjen 2005

Slovní kreativita.

Odkaz na Yuhůově weblogu o webu, mně přivedl k rozhovoru sama se sebou, jehož autor v závěru píše:
"Jsme společnost plná mladých a sympatických lidí."

Napadlo mě, jak je čeština mnohotvárná, a co by znamenala malá změna slov, nebo záměna jejich pořadí ve větě. Pak jsem vyřadil ty spojení slov, které se zdály být nepoužitelné pro dnešní dobu.

Jsme společnost, plná mladých a sympatických lidí.

Jsme společnost, plná starých a nesympatických lidí.

Jsme společnost, plná mladých a nesympatických lidí.

Jsme společnost, plná starých a sympatických lidí.

Jsme společnost, plná mladých lidí.

Jsme společnost, plná starých lidí.

Jsme společnost, plná lidí.

Jsme sympatická společnost.

Jsme lidi.

Lidi, jsme.

Jsme.

Lidé.

Ta původní věta se mi zdá být nešikovnou, leč často používanou. Věta vyjadřuje, možná nechtěně, věčný spor a jeden z kultů dnešní doby.


20:26 [Permalink]

úterý, 18. říjen 2005

Truc action.

Ve chvíli neustálých spekulací, o možné pandemii chřipky, přikročil jsem k truc-akci.
Instaloval jsem dnes krmítko pro ptactvo, před přicházející zimou. Je totiž nejvyšší čas, neboť vrabci se už šikují ke kolektivnímu strávení zimních měsíců ve společnosti lidí. Byl to adekvátní čin, dle mne, k vydané informaci BirdLive International. Na českém webu na stránkách České společnosti ornitologické. Je to informace, o situaci v šíření virusu ptačí chřipky H5N1.
Instaloval jsem ptačí krmítko, a kolem se při tom potulovala drzá slepice, co byla vyvolená k samostatnosti. I přes tyto nepříznivé skutečnosti, doufám v přežití. Nevím ale, jak přežiji zkorumpovanost, která podle Transparency International, je epidemií u nás už teď. ;-).

fotografie- krmítko



18:04 [Permalink]

pátek, 14. říjen 2005

Všechny barvy na paletě.


V době, kdy někteří malíři odhazují palety v beznaději, že dokážu přenést barvy začínajícího podzimu na plátno, jiní se palet naopak chtivě chápou, ve snaze zachytit nezachytitelné. Některým se to zdařilo velice dobře. Například Thomas Cole. Tento malíř americké přírody, dokázal barvy podzimu, a nejen podzimu, zachycovat věrohodně, mým pohledem. Obzvlášť mám rád jeho obrazy Vodopády v Caaterskillu a Caaterskillské vodopády.
Já, v době kdy příroda předvádí svou paletu, se všemi barvami co jich je, měl jsem chvilku času toulat se krajinou, kde výhled nekončil na budově superhyperglobalfuru, ale na vzdáleném pohoří na jedné straně a vzdálenými střechami vesnice za horizontem, na straně druhé. Mohl jsem stoupat do mírného svahu podél pole s kukuřičným strništěm. Slunce hřálo v nostalgické vzpomínce na léto. Zajíc odhopkal přede mnou, když ho vyrušily moje kroky. Různí hlodavci si taktéž pochutnávají na zbylých šiškách kukuřice, z oblohy se však ozývá káně, které pase po nich. Je to džungle, ale krásná jungle. Všude, kam se podívám, barevná krása propuká. A bude růst, až do své smrti pod bílou krásou. Na břehu svažujícího se od pole, stojí mezi dvěma lípami kříž. Lípy jsou ještě mladé. Teprve za sto let bude obraz kříže dokonalý pro malířovo oko. Mezi ním a loučkou, vidím remízek. Je to dosti velký remízek. Ozývají se z něj desítky ptačích hlasů. Ptáci jsou zde v bezpečí za hradbou trnitých šípků, s plody, jejichž červeň není vůbec kýčovitá. Příroda neumí tvořit kýče. Naopak, červená vždy obraz oživuje. Ve větvích stromů, obalených hustými keři, mají vrabci, které zřetelně je slyšet, svou skrýš. Nerušně se dohadují o svých nekonečných problémech a při tom jistě sledují, co ten člověk stojící na kraji jejich pevnosti má v úmyslu. Občas některý z nich vystřelí z pevnosti a houpavým letem míří k vesnici. Je vyslán zřejmě pro pizzu. Konečně se jeden z nich objevuje na vrcholku koruny třešně, rostoucí uprostřed remízku. Podle fazole za uchem, poznávám to, co se dalo čekat. Je to vrabec polní - passer montanus. Na stránkách Josefa Hláska, najdu vždy odpovídající fotografie, jak se zdá, všech živočichů, které chci vidět. Vrabec polní. Rozdíl mezi ním, a vrabcem domácím (Passer domesticus), je dosti patrný.
Remízek je opravdu vrabcům pevností. Vzpomínám si na hospodářskou budovu, stojící poblíž Gabčíkova, kde zdi, zřejmě kvůli větrání, byly vyzděny pod střechou vždy ob jednu cihlu. Vzniklo tím, velké množství otvorů, které se staly pevností tamního hejna vrabců polních. Byla pevností, podobající se paneláku. Co si vrabčáci mohli uprostřed polí přát víc. Tolik bytových jednotek a všechny volné. Na každého se bez pořadníku dostalo. Těšil jsem se posluchem jejich štěbetání a sledoval, kterak poskakují, hopsají, přeskakují a vůbec konají činnosti, lidskému oku nepochopitelné a mnohdy zbytečné. Vrabci na to mají, ale zřejmě jiný názor, neboť jejich chování je v podstatě konstantní všude, kde se vyskytují. Hejno vrabců je dobře organizovaným společenstvím, přestože jejich chování připomíná tvar vrabčího hnízda. Uprostřed tohoto společenství však existuje pořádek, fungující na základě autoritativní hierarchie. U vrabců, na rozdíl od papoušků, je věk znatelný. Staří vrabci, zvlášť patrné u druhu domesticus, což je náš známý vrabec domácí, jsou mnohem impozantnější, než mladí jedinci.
A že pořádek v hejnu vrabců je, můžeme pozorovat v organizování obranného úniku hejna. Znáte jistě: „ Do vrabců, jako když střelí.“ Což se dříve vrabcům stávalo asi dosti často. Byly doby, kdy se likvidaci vrabců, platilo.
Vrabci dnes mizí, jako když do nich střelí a nikdo neví pořádně proč. Vrabci jsou panikáři, však tímto jejich lokální mizení nelze vysvětlovat. Má to asi více příčin. Zajímavý článek věnovaný tomuto problému, vyšel ve Fauně. Autor článku, erudovaný znalec ptactva, Petr Podpěra, se v něm vyjadřuje o situaci v populaci vrabců. Článek se jmenuje -Rozloučení s vrabcem.
Barvy podzimu jsou nejpestřejší, jaké můžeme spatřit. Rychle od počítačů do přírody dřív, než bílá krása tu barevnou zakryje. Uvidíte třeba, i nějaké vrabce. :-)

fotografie - kříž v krajině



20:16 [Permalink]

středa, 12. říjen 2005

Ježkovy oči!


fotografie-odkaz na  ježek web



Easy Blog odešel :-( 20,00 pozvedám číši na jeho památku.



19:50 [Permalink]

úterý, 11. říjen 2005

Dar.


Dnešní vysílání Českého rozhlasu 2, přineslo hlas Profesorky Heleny Illnerové. Kdo by neměl rád Babičku, Boženy Němcové. O tom byla dnes řeč. Paní Profesorka dovede používat svůj příjemný hlas vždy ke sdělení něčeho, co se pak dobře poslouchá.
Dále jsem pouze útržkovitě vyslechnul několik názorů posluchačů na charitu. Názory byly různé, tak jako jsou i lidé různí. Uniklo mi možná, nebo vůbec nezaznělo to, že charita se neomezuje jen na strohé: "dám – nedám a proč dám-nedám". Nevím, co znamená charita pro jiné, ale já si ji vysvětluji způsobem, jakým zdůvodňují své prosby o potravu mniši v Buddhistických klášterech. Jak jsem četl (viděl, slyšel?), v krajích, kde jsou buddhistické kláštery, přicházejí do nich často mladí mužové, aby tam strávili určitý úsek svého života. Oddávají se tam tuším činnostem mnichům vlastní. Meditují, učí se vládnout sami sebou a chápat. Aby při meditování nezemřeli hlady dřív, než svého ducha zvládnou, musí se vydávat na pochody městem, aby si vyprosili hrst rýže. Pochopil jsem, že to není žebrání, ale služba pro své bližní. Ti mohou v té chvíli konat dobré skutky a oni jim k tomu dávají jen příležitost. Chodí mezi lidmi a poskytují jim šanci.
Stejně tak, já chápu charitu. Charita je dar. Dar mně. Je to pro mé dobro. Nedůvěřuji bezhlavě všem, co mě oslovují, ale též "a priori" nepodezřívám všechny, že prostředky jim svěřené, určené pro hladová ústa, skončí vždy ve chřtánu nenažr… v ústech nenasytných. To je jistě příčina, která může někoho odradit od charity.
Já jsem však sobec, a tím, že své pidi-prostředky poskytnu potřebnějším, uspokojuji především sebe sama. Můžu konat dobré skutky alespoň někdy. Sám sobě si takovým způsobem dávám dar. Mrzí mě pouze, že si nemohu, nebo nechci (skrze lidskou lakotu, i mně vrozenou) dávat dary větší a častěji.

Doufám, že někdo obdarovávání sebe sama chtivý, po přečtení těchto řádků, mi nepošle okamžitě větší obnos peněz, aby si uspokojil své potřeby, konat dobré skutky. Nejsem buddhistický mnich, ani potřebný (i když občas si tak připadám. :-)

obrázek-penízky


20:00 [Permalink]

čtvrtek, 6. říjen 2005

Jablko

… nepadá daleko od stromu.

S chutí konzumuji jablko ze stromu vědění, aniž by jeho doktrína ulpěla trochu i na mně. Můj organizmus má zřejmě chabou schopnost absorbovat do sebe tyto užitečné prvky rozumu. Konzumace sama je však příjemným požitkem, přičemž doufám, že alespoň stopové prvky se možná uchytí. Bez nich byl by život mnohem chudší. Chudý asi tak, jako když v potravě schází její nepostradatelná složka. Kurděje mezi námořníky na starých lodích jsou toho důkazem. Abych se vyhnul kurdějím z nedostatku vědění, pojídám ovoce stromů vědění. Pojídám a není to na mně znát.
Pojídám jablka a stromy při tom neznám. Český rozhlas 2 mi poznání jednoho stromu, co na něm uzrálo jedno z jablek poznání, představil. Jeho plody jsou obzvláště chutné a lehce stravitelné. Strom nese shodné jméno se svým ovocem. Tím stromem je Profesor Ing. Cyril Höschl senior, otec Cyrila Höschla juniora, profesora psychiatrie. Uklidňuje mě poslech takových lidí. Uklidňuje v tom, že svět se ještě úplně nezbláznil. Možná půlka národa poslouchala pořad, ve kterém pan Profesor Höschl-senior vyprávěl o životě. Přesto bych rád i tu druhou půlku, která čte můj blog, ;-) upozornil na možnost poslechnout si pana Profesora ještě jednou. Nosím dříví do lesa, ale navštívil jsem jednoho inteligentního člověka, jenž pořád ještě o rádiu na přání neslyšel. Chtěl jsem si totiž ověřit na jiném počítači, že i tam, v prohlížeči IE, nelze spouštět ze stránky – „Rádio na přání", streemované záznamy. Ověření proběhlo dobře. Nechápu to sice, ale beru jako fakt: Na stránce "Rádio na přání" lze streem audio spouštět pomocí Fire Foxu, Opery. Pomocí IE to bohužel nejde (alespoň se to tak jeví u běžných uživatelů. :-) Doporučuji proto poslouchat "Rádio na přání" přes jiný prohlížeč než Internet Explorer. STROM (po úpravě stránek ČRO v roce 2010 vás odkaz dovede pouze na stránku pořadu - Host do domu, kde je třeba zadat datum pořadu - 06. 10. 2005)

Jablko už dříve vyprávělo o stromě, na kterém vyrůstalo, že by mohl psát své paměti, neboť toho hodně prožil. Strom opáčil, že by to nikdo nečetl.
Paměti jsou zvláštním žánrem. Z dětských let jsou to prostě památníčky. I já kdysi v dětství podlehl, možná trochu dívčí oblibě památníčků. Vymámil jsem na rodičích peníze na zakoupení té překrásné knížečky s čistými stránkami. Pak už jen zbývalo někoho donutit, aby mi do něj namaloval něco originálního na památku. Pár spolužáků a přátel jsem ulovil. Dnes si díky tomu, mohu prohlédnout obrázky namalované někdy i lidmi, jejichž jména mi už nyní nic neříkají. Některé obrázky naopak říkají hodně. Stránky jsou už zažloutlé, něčím polité, barva obrázků mírně vybledlá, ale umí mluvit. Můj otec rád maloval jednoduché obrázky. Namaloval mi pár obrázků i do mého památníčku. Jsou to dnes jediné kresby, které se po něm dochovaly. Rád si je prohlížím. Byly obrázky stromu, z nějž jsem spadl, aniž bych uzrál. Strom předčasně uschnul, já musel dozrát nechráněn jeho korunou. Přesto jsem na její chladivý stín nezapomněl, také díky tomuto památníčku s ošoupanými deskami.
Podívejte se do skříně. Nemáte tam zapomenutý památníček?

obrázek-odkaz na ošoupaný památníček

Ještě jedna věc mě při brouzdání Internetem, ve snaze nalézt ten správný výraz stromu vědění, nebo poznání, zaujala. Reikiweb. Už jsem narazil na články z tohoto webu dříve. Rád jsem se tam vrátil zas. Přemýšlení je krásná činnost, a kdo k tomu dává podněty, je mnou vážený.




21:14 [Permalink]

středa, 5. říjen 2005

Ha !!!


Na topole nad jezerem
seděl Vodník pod večerem:
"sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
-
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť."

tady je to celé

Kdo by neznal tyto verše Karla Jaromíra Erbena. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dnes projížděl Skalicí, a uviděl u rybníka pod žampionárnou, obraz jako z Erbenova Vodníka. Trochu jsem přibrzdil a pokusil se vodníky vyfotografovat přes umatlané sklo. Obával jsem se trochu, že na výsledné fotografii vodníci, nakonec nebudou. Znáte vodníky. Vyfotíte je, ale na snímku pak najdete jen šmouhu. Tentokrát se šmouha sice objevila, ale vodníci zůstali.

fotografie- vodníci ve Skalici-klikni na 70kB


Je krásně ve Skalici. Mají tam kostel Sv. Martina, a v krásném okolí se prohánějí jezdci na koních. Nechce se ani věřit, že místo kde žijí vodníci, je vlastně součástí Frýdku – Místku. A protože s Frýdkem – Místkem přímo nesousedí, vypadá to jako s některými státy USA. Může to tam být HAVAJ :-)


18:08 [Permalink]

úterý, 4. říjen 2005

Bez - vyhlídky - naděje.

Trochu zmatený titul, přiznávám. Ale rozhodoval jsem se mezi vyhlídkami nadějnými a beznadějnými. V knihách jsem čítával, jak námořníci ve strážních koších na stožáru lodi, vzhlíželi k obzoru ve snaze spatřit pevninu. S výkřikem:„ ZEMĚ! “ Pak oznámili osádce, že má nadějné vyhlídky (pokud i přistání dopadne nadějně). Nadějné vyhlídky znamenají očekávání něčeho dobrého. Beznadějné pak znamená pravý opak. Takovými se mohly stát, když se pevnina dlouho neobjevovala, zásoby mizely a osádka propadala sama v beznaději. Kryštof Kolumbus by o tom mohl vyprávět.
Existují však i vyhlídky něčí. Ta, kterou mám na mysli, je Bezručova. Je to kopec nad Sedlištěmi (u Frýdku-Místku), kterému se říká Černá zem, nebo taky Baba, jak jsem se dočetl na Internetu. Není li mlha, husté sněžení, či tmavá noc, vyhlídka vždy nabídne pěkný výhled na krajinu pod Beskydami.
Vyhlídek nazvaných po Bezručovi je u nás bezpočet, tato je však pro mě bližší. Častokrát jsem přemýšlel, jak asi tuto krajinu viděl Petr Bezruč, při pohledu z tohoto kopce (byl li tu kdy?). Viděl beskydské hory jistě tak, jako já dnes. Lysá hora, ještě netušila, že ji jednou dáme na hlavu anténu. Za to okolí pod Beskydami už by asi nepoznával. Hluboké lesy markýze Géra nebyly posety tolika stavbami, jako dnes. Určitě tehdy nestál v Lískovci obří modrý kontejner. Alespoň z dálky tak vypadá. Svítí svou modrou barvou z dálky i v noci, kdy ho osvětlují halogenové lampy. Je to vlastně nějaká hala na výrobu něčeho, nevím čeho. Takových kontejnerů vyrostlo v krajině pod Beskydami více. Jsou modré, modřejší, červené, červenější, barevné a barevnější. To Bezruč zaručeně neviděl. Bůh ví, jak by o kraji, a lidech zdejších, psal básník dnes. Jak psal tehdy, víme. Například na stránce - Na vlnách literatury, si to můžete připomenout. Tamtéž se můžete dovědět o Vladimíru Vaškovi (jeho nick byl Petr Bezruč :-), nebo o pravděpodobnějším uživateli tohoto nicku, Ondřeji Boleslavu Petrovi. Zajímavá stránka.
V krajině svítí "kontejnery", ale brzy se může stát, že už z vyhlídky nebudou vidět. Domy na Černé zemi rostou zrychleným tempem. Mizí výhled na Beskydy a brzy možná zmizí i na zbývající strany. Pouze obyvatelé nových domovů budou moci vyhlížet každý svým směrem. Soukromá vyhlídka ale může jednou zmizet za dalším, větším domem. Kino mi připomíná něco podobného. Chodíval jsem rád do kdysi populárního, šenovského kina. Oceňoval jsem vždy, když v řadě přede mnou neseděl nikdo, vzrůstu nepřiměřeného. Nepřiměřeného pro naše kino, neboť mělo malý sklon hlediště. Jelikož i já jsem vzrůstu nepřiměřeného (směrem dolů:-), moje vyhlídky na příjemné sledování filmu, se po příchodu nepřiměřenců do řady přede mnou, často změnily v beznaděj. Tak to může dopadnout s diváky soukromých vyhlídek. Těžko může být někdo stále první. Jednou se před nás někdo postaví a jeho stín může zabránit nadějným vyhlídkám.

fotografie- kamenný pluh

Prozatím jsou ještě okýnka na oblíbené vyhlídce, na kterou vede cesta jednou z nejkrásnějších alejí. Okénky se ještě můžu rozhlédnout po tomto líbezném kraji. Obávám se ale, že už brzy budou okna zatlučena prkny.
Máme ještě nějaké nadějné vyhlídky? Určitě. Musíme jen pořád výš a výš. Naštěstí se vesmír zdá být bezedným. V tomto směru jsou vyhlídky opravdu nadějné.

fotografie-pohled na Beskydy

Sedliště


19:57 [Permalink]

neděle, 2. říjen 2005

Forma


Tuším, že jsem to četl na Yuhuových stránkách, ale je jistě stará věc, že důležitější je obsah než forma. Z toho důvodu jsem se rozhodl minimalisticky překopat své stránky pro formu, (abych to překopal maximalisticky, na to mé schopnosti nestačí) doufaje, že tím odpoutám pozornost od hodnocení obsahu. :-)
Byl (a je) to pro mne "zuby lámající" úkol. Týden jsem se patlal v css, marginech, paddinech a kdovíjakých floatinech, či jak ještě jinak nazvali všechny ty udělátka, marťani z W3C.
Byť stránky minimalistické, vždy tito marťané něco opakovaně na mých stránkách nalézali, zač jsem byl nonstop odměňován stránkou:

obrázek-zamítnutí validity

Dobrým prohlížečem takových odpovědí je Opera. Tam už při načtení se objevilo, že to asi nebude fungovat. V lepším případě to sice na mém počítači jak-ž, tak-ž fungovalo, však klikem pravým tlačítkem myši a příkazem validate, mě vyvedl z falešné naděje. Nemluvě o struktuře stránky, neboť ta je validátoru celkem šuma-fuk, vždy se našla nějaká malichernost, která byla v očích validátoru zločinem. Vždy buď něco scházelo, nebo bylo navíc. Když jsem to opravil, byl sice validátor spokojen, ale zase se stránka rozpadla na kousíčky. Tak to šlo dokola, až jsem nakonec vždy skončil uYuhua, kde jsem čerpal většinu rad, jak uspokojit validátora, i oko pohlížející na stránky. V jedné chvíli na mne vřískla čtečka RSS, se spotem Plaváčkovým, kde jsem se dočetl, že mu někdo ukradl bezostyšně zdroje stránky a nijak se netrápil tvorbou svých vlastních. Nu, byla by to taky možnost, ale jak vidím podle posledního případu, kdy padouch byl Milošem rychle dopaden, je to příliš nebezpečné. Díky mé šikovnosti, bych nestačil nainstalovat ani logo a už by mě měli. Touto cestou tedy nelze jít.
Slovy krajového tvůrce bestselleru, bych to vyjádřil takto: „ Mordoval semse stym jak kuň a ono to ne a ne zezelenat.“

obrázek-potvrzení validity

Tož, tak. Abych si dokázal, že vytvořit stránku snad nemůže být takový problém, proseděl jsem u počítače dobu (nepovím ani jak dlouhou), kterou bych určitě (nebýt pochroumaných zad, zabraňujících mi stejně nějakou bohulibější činnost provádět) měl věnovat něčemu lidově užitečnějšímu. Na druhou stranu, uvážím li svou nechuť, sledovat poslední dobou v televizi, večerní pseudo pořady, zdá se mi to být nepatrně lepší alternativou, jak tyto večery strávit. Nepatrně sice, ale přec. Toliko k nové formě, která se zdaleka netýká stránek tohoto blogu. Tady jsem rád, že to vůbec dokážu provozovat. Ale snad na to dojde někdy příště, až si zase způsobím nějakou tělesnou újmu, která mě na chvíli přiková k počítadlu.

Daleko příjemnější výsledek se dostavil v chovatelském prostředí. Miky, nový přírůstek v rodině papoušků šedých, se konečně odpoutává od svých rodičů, kteří ho už přestali rozmazlovat. V podzimním krásném dni ještě posedávají pospolu, ale rodičové už mají jiné starosti než se bez přestávky věnovat svému potomku, což není nic neznámého.

fotografie-3žaci



16:34 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Hravé učení
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
tv noe
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard
Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo