Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 30. duben 2005

Fascinace


Člověk jako já bývá lecčím fascinován. Například tím, jak počítač, který je pouhým užitkovým předmětem, tak jako třeba varná konvice, dokáže svým počínáním konkurovat i jarnímu kouzlu. Což by se v dřívějších dobách nepodařilo žádnému jinému předmětu pozemského původu.
U mého počítače se znovu a zas objevují různé problémky a problémy tehdy, snažím-li se něco inovovat, kontrolovat, ap. Tehdy si řeknu: "Nemohu to tak přece nechat. Musím tomu věnovat chvilku svého času (který bych mohl věnovat užitečnější činnosti) a neposlušné aplikace umravnit." Čímž často rozpoutám nekonečný příběh. Odhalím jednu vrstvu, kterou bych chtěl srovnat a pod ní se odkryje druhá, s tou první doposud pevně svázaná a která teď bez té první už není tím, co dříve bývala. Dál a hlouběji se nořím do útrob operačního systému a objevuji další, "letité" chyby, i v místech o nichž jsem byl až doposud přesvědčen, že jsou bezchybná. Tento stav bych přirovnal k automobilu, ve kterém kontrolka signalizuje bezchybnost vnějšího osvětlení, přičemž skutečnost je ne zcela tomu odpovídající. Řidič je touto kontrolní žárovkou přesvědčen o správné funkci vnějšího osvětlení do té míry, že se už neobtěžuje vystoupit a prověřit to. Teprve pak by shledal skutečný stav věci.
I já jsem pohledl na své internetové snažení zvenčí (konkrétně na RSS kanál) a poznal, že kanalizace je ucpaná, třebaže data odtékaly a kontrolka svítila o106. Fascinace problémem byla zde. S buldočí zarputilostí řeším problém. Čelo se rosí úpěnlivým úsilím o nápravu a klokotání jara si to šine plnou parou okolo mne. Čert aby to spral. Jako by někomu moje nefunkční RSS kanály vadily. I mnozí, fundovanější uživatelé počítače o této možnosti, jak sledovat změny na internetových stránkách, aniž by museli jednotlivé weby osobně navštěvovat, nemají ani potuchy, jak občas zjišťuji. A protože o čtenáře jde především, rss je tím nejlepším řešením, jak je k webům připoutat.
Jelikož nemám potenciál na to, abych mohl fundovaně vysvětlovat funkci rss. Odkážu proto na oříšek.
Potom, co pochopíte, že rss čtečky nejsou slečny, či paní předčítající internetové stránky, možná i vy zatoužíte po jejich službách a nějakou čtečku si taky opatříte. Učiníte-li takové rozhodnutí, vězte, že i tento web má svůj zdroj rss, který už je konečně funkční. Sám používám čtečku RSS Point 1 Lite. Čtečka je česká, což zaručuje srozumitelnost i pro mne. Jsem s ní spokojen. Ale pozor! Při absenci nových spotů (např. na oblíbených webech) v delším čase,
mohou se objevit abstinenční příznaky. Já se tyto symptomy snažím tlumit prohledáváním nových zdrojů, taktéž pomocí této čtečky. Přitom někdy nacházím opravdové perly, jindy zase ty, jimž se perly házejí.
ne, ne žádný odkaz



19:14 [Permalink]

úterý, 26. duben 2005

Lákavé dálky


Co se děje v hlavách cestovatelů, že neustále hledají nové cíle svých cest. Co asi spouští tu nutkavou touhu vydat se do neznáma. Snaha být na místech popisovaných v dobrodružných knihách? První cestovatelé často šli do neznáma, jen s nadějí, že se vrátí, aniž by tušili, co je čeká. A přesto pluli a šli.
I ve mně pučela v mládí zvídavost a touha navštívit kraje popisované v knihách pánů Zikmunda a Hanzelky, Grzimků, nebo Elstnera, Pařízka, Běhounka či Wágnera. Nerozpuklo se to z mnoha důvodů. I přesto, že s přítelem Oldřichem jsme cestu na Africký kontinent měli už docela slušně promyšlenou. Ale troška zvídavosti ve mně přece jen zůstala. Když projíždím zdejší, převážně zvlněnou krajinou, mohu často spatřit vzdálené vesnice, vísky a samoty ve svazích, daleko od hlučících autostrád. Tak jako existuje odvrácená strana měsíce, mají i tyto vísky jistě svou odvrácenou tvář, která může vypadat trochu odlišněji, než ta, jež se mi nabízí. Tam se opět z mnoha důvodů většinou nedostanu, přesto mne napadají myšlenky, jak vzrušující by byla návštěva takové vesničky a poznání domorodých obyvatel. Jak tam vlastně tito lidé, vzdálení od "šokinkparků," dokážou přežít. Čím platí za nepřítomnost, pro mnohé z nás nepostradatelných vymožeností. A co mají naopak navíc, z naší "civilizace" už zcela nenávratně zmizelého?
Dobře však vím, že tam nepůjdu zvědavě nakukovat, tak jako jsem chtěl nakukovat do Afriky. Touha poznávat je ve mně přítomna i ve zdejších krajích, hlavně místa turisticky nepoznamenaná jsou lákavá. Teď zrovna prší a v dáli za velikým lánem osení, v deštivém oparu, prosvítá stromovím bílý štít nějakého stavení. Vlevo od něj, na kopci za lesíkem, stojí kaple, nebo kostelík. Skrze řídký pruh osik svítí stříbrošedá hladina rybníku. Idylka při pohledu z povzdálí. Stačí si jen představit kluka, jak se svým psíkem odchází z domu s bílým štítem směrem k rybníku. Míjí myslivecký posed, nebo lépe řečeno takzvanou kazatelnu, na pokraji lesa. Pak už to má kousek lesem k rybníku. Tam se psík vrhne do jeho vody, ale zastaví se, když mu voda sahá po hruď a ohlédne se na chlapce s tázavým pohledem, zdali vidí jak je odvážný. Kachny plovoucí u břehu, skryté za suchým rákosím, raději odplouvají dál ke středu rybníka, kde se cítí bezpečněji před návštěvníky. Z kaple na kopci se rozezní zvon, na pole usedá hejno holubů k polední hostině. Déšť padá na krajinu a dvojice se vrací domů. Mizí v lese, aby se po chvíli objevili na jeho druhém konci u kazatelny. Teď chlapec stoupá po žebříku nahoru, protože tu radost si nemůže odpustit. Pejsek se zoufale snaží vyšplhat za ním, ale nejde mu to. Po každém neúspěšném pokusu se ozve naříkavý hlas lítosti z toho, že nemůže nahoru. Kluk rychle spěchá dolů, aby ho uklidnil. Pes, se na něj radostně vrhá a vesele hopsá kolem, když pokračují dál k domovu. Z dálky se ozývá ženský hlas, oba se rozběhnou a záhy mizí za horizontem. Komín stavení s bílým štítem vypouští mezi kapky deště proužek bílého dýmu. Je čas k obědu.
Zoom, svého vnitřního pohledu stahuji na "nekonečno." Takto já cestuji.
Vždyť, cestovat se dá různě. Jednou jsem shlédnul takový krátký film, v němž kamera takto podobně pronikala postupně do obrazu. Tuším, že na něm byla zobrazena nějaká venkovská usedlost snad. Na trávníku před ní si hrály děti, byl tam pes, hejno hus, či kachen, možná kotě. Kamera zvětšovala zoom a obraz začal ožívat. Lístky trávy se stávaly rozeznatelnými a zářící oči v dětských tvářích taktéž. Potom se začaly ozývat hlasy, které zesilovaly tak. Jak se zoomem kamera přibližovala. Dětské povídání, štěkot psa, kohoutí kokrhání, štěbetání hus. Vyšlapaný chodník v trávě a za ním u zdi maliní s rudými malinami, jen si je natrhat a zahřáté sluncem, sázet do pusy. Těmi detaily a hlasy obraz ožil. Zoom kamery se zase vrátil zpět a opět byl obraz visící na stěně. Ale už zůstal živým. Kdo se dokázal podívat na něj tímto způsobem, už pak vždy v něm viděl život. Takto cestuji ve svých představách.
Déšť trochu ustal. Přilétly vlaštovky. Krásný den.

kluk se psem už je za horizontem:-)


20:10 [Permalink]

neděle, 24. duben 2005

Canoterapie.


Dostal jsem mail!

Lichotivý mejlík potěší každého ješitu. Já nejsem výjimkou. A ten mejlík byl takovým :-) Proč to vytrubuji do světa? Inu abych nějak začal o té canoterapii.
V tom mailu byl totiž odkaz na velmi pěkné stránky. Nikdy, pokud to ovšem nepřehlédnu, nebo takový mail nesmaže spamový robot (nevylučuji, že se to občas může stát), neopomenu prohlédnout si stránky dotyčného lichotníka. Neboť mě zajímá, komu stojím za to, aby strávil chvíli na mých stránkách.
Tak jsem se dostal na stránky o pejscích mně blízkých a to k biglíkům.
Léta s námi sdílel domácnost, společně s welshcorgi i beagle. Byla to naše Kelinka. I při pouhém načtení stránky o bíglech jsem podvědomě ucítil Kelinu a zatlačil slzu při vzpomínce na ni. Až tak nám i přes všechny lotroviny přirostla k srdci, že na ni nelze zapomenout.
Strávil jsem na těch stránkách drahnou chvíli, abych poznal, že ne každý beagle je takovým egoistou, jakým byla naše Keli. Poctivou prací lze i z bígla vychovat slušné psisko, čehož je důkazem i pejsek autorky zmíněného webu.
Po přečtení seznamu vlastností bígla, které musí mít, aby uspěl v canoterapii, je mi jasné, že naše Keluška by nevyhověla snad ani jedinému kriteriu :-(
Canoterapie, hypoterapie a vůbec všechny terapie pomocí zvířat mají jistě své místo při léčbě těla i duše. Vážím si lidí věnujících se přípravě zvířat k tak ušlechtilému poslání.
Bylo potěšením pro mě, dostat příležitost jednu takovou Lidskou bytost poznat a zprostředkovaně ji můžete poznat i vy.

podívejte se prosím


08:57 [Permalink]

pátek, 15. duben 2005

Motýl


Asi těžkou nocí znavený motýl usednul na mou příruční tašku, která ho zlákala barvou, nebo opotřebovaným povrchem umožňujícím pevné uchycení.
Každopádně se nedal později jen tak snadno s tašky sundat. Ne všichni lidé jsou nadšeni při pohledu na krásná, sametová křídla převážně nočních motýlů. Avšak u mnohých obdivovatelů přírody, třebaže bez entomologických znalostí, takový krasavec jistě dokáže vyvolat pocit štěstí při pohledu na něj. Snad motýl sledoval noční jednání politiků a z jejich výsledků upadl do letargie a pak usnul na mé tašce. Rozpustil jsem kostku cukru ve vodě na kousku papíru a milého spáče opatrně přenesl na papíře s nektarem do vhodné tmavé dutiny doufaje, že až se trochu vyspí, zase vyletí do světa.
Žil nocí, a když se objevil na slunci, jeho krása brala dech. Ne všichni co taktéž žili nocí, se po svém dnešním zjevení na denním světle dočkali takového obdivu, jako tento motýl.

Martináč hruškový


Jak jsem se dočetl v knize, "Ohrožený svět hmyzu – Ivo Nováka a Karla Spitzera (z Markovy knihovny:-)", je to čím dál vzácnější, největší motýl evropské fauny. Rozpětí křídel až 160mm! Po Dlouhozobce svízelové je to další zajímavý hmyz tady ve Slezsku.



15:30 [Permalink]

pátek, 8. duben 2005

Jak jsem zkoumal tablet(ku).

Chtěl jsem něco nakreslit v tabletu, tak jsem zkoumal všechny softwarové štětce, tužky, pera a kapátka, a vůbec všechny udělátka co obsahuje dodaný program k tabletu Wacom. Tím programem je Painter Classic. Nic oku libého se mi nakreslit nepovedlo, ale výsledek mého testování je možná to nejlepší co se dá s nemotorným nástrojem dokázat.

barva na barvě

21:23 [Permalink]

čtvrtek, 7. duben 2005

Rozhlas.

Nějak nemůžu najít ta správná slova pro úvodní větu. Sigmund Freud by jistě dokázal popsat tu nerozhodnost, co se objevuje v lidském myšlení, chceme li něco sdělit a při tom téma sdělení se tvrdošíjně spojuje s činností, jenž probíhal ve chvíli úvahy o tom příštím sdělování. A protože ona činnost byla mírně choulostivá, částečně se vnucovala i do nadpisu a hodlala se prosadit před původním sdělením. Inu, čistil jsem kurník, dalo by se říci, že jsem kydal hnůj. Při této práci, jsem přemýšlel o tom jak sdělit jiným, informaci, kterou už zřejmě všichni mají, díky dnešnímu oznámení v Českém Rozhlase.
Jenže hnůj a jeho kydání je příliš lákavé téma, k použití pro popis různého lidského chování. A že by bylo kydáním co popisovat! Odolal jsem pokušení zneužít této užitečné tvorby čistého prostředí pro kura domácího.
Neboť sdělení toho, že Český Rozhlas konečně vyslyšel mé přání (asi telepatie, Pferdův blog určitě nečtou :-) je hodně potěšující. Audio je tím potěšujícím dárkem Českého Rozhlasu pro mě a možná i pro pár dalších lidí. To, co mi dříve chybělo na stránkách Českého Rozhlasu, (a jednou jsem to i vyjádřil zde na blogu) byla nemožnost dostat se zpětně k pořadům, které mi z různých důvodů unikly a které bych si rád poslechl. Nebo taky chybějící možnost, stáhnout si oblíbený pořad. To je naštěstí minulostí a dnes už jsem v klidu vychutnával poslech pořadu: "Jak to vidí… -Profesor Cyril Höschl," vysílaného 5. 4. 2005 v 8,10h. Poslechnul jsem si to dvakrát a navrch ještě Hosta do domu, rektora Karlovy Univerzity-Profesora Ivana Wilhelma, vysílaného dnes v 11h, což nebyla pro mne vhodná doba k poslechu :-( Ale Audio stránka Českého rozhlasu mě zbavila obav o ztrátu poslechu oblíbených pořadů. Vím, že takovou službu měla Svobodná Evropa na Č. Rozhlase 6 už před tím a je možné, že jsem ocenil takovou službu až dnes zpožděně. To však nijak neumenšuje její význam a tak jak Český Rozhlas telepaticky vyslyšel mé přání, tak i já telepaticky mu děkuji.

A o tom kydání snad nebude nutné psát :-)

to jsou kydy,co?



19:53 [Permalink]

sobota, 2. duben 2005

Energie.


Elektrická. Došla. Tma. Kde je baterka, svíčky? Zápalky. Tma.
Konečně je první svíčka zažehnuta a její zář mění tmavý neklid, stínovým klidem. Zase je slyšet lidské hlasy. Televize, počítač, rozhlasový přijímač, neužitečné věci. Svíce má teď svou cenu. Svítí na můj notesbook a já mám čas v klidu se zamýšlet nad tím, co by si lidstvo počalo, nebýt elektrické, či jiné energie. Jak rychle by se změnily priority. Dobíjející svíčky? Zřejmě ne. My lidé, museli bychom se přizpůsobit.
Jsou národy, co takto žijí a možná je jich i většina. Lépe znají hvězdy a lépe znají sami sebe. Mají čas se poznávat. V dnešní době se svíčky vyrábějí v těch nejrozmanitějších tvarech a barvách, aby na sebe upoutaly pozornost kupujících. Například ty, co mi svítí na mé poznámky v notesbooku, jsou modré barvy se zlatými hvězdičkami, asi od vánoc. V dobách případně neelektrických by jistě opět získaly svou obvyklou voskovou barvu, protože na rozdíl od dnešních svíček, které se nabízejí barvou a tvarem, tyto by nabývajícího lákaly více svou velikostí a trvanlivostí.
Možná za chvíli světelný smog opět zaplaví okolí, obrazovky a monitory zazáří a plameny svíček zblednou v září elektrických žárovek. Ještě chvíli budou marně zářit, než budou zase uhašeny. Televizní obrazovka zabliká a dál bude chrlit své sobotní bezbřehosti. Možná nastartuji počítač a naťukám tento text do blogu k potěše své i jiných :-) Nebo se už dnes nerozsvítí a my půjdeme spát. Zítra si ani nevzpomeneme na tmu. Ale ta přijde zas. Přichází s každým večerem. Někdy bývá osvětlena více, jindy, tak jako dnes, méně. Dnes, lidé, na celém světě myslí na Svatého Otce. Světlo v křesťanském pojetí má zásadní význam. Už od prvotního:"BUDIŽ světlo!"
Avšak tma a její ticho, jsou k rozjímání. K rozjímání o všem možném, ale o světle především. Tma a světlo, bílá a černá, dobro a zlo, muž a žena. Snad i celý vesmír je takto naprogramován. Pro někoho je teď tma, pro jiného zase naopak světlo. Fyzikálně je to jasné, ale jestli je světlo, nebo tma, je už věcí každého z nás.
_

Světlo opět svítí, já opravdu ťukám text do blogu. Z televize zní hlas, oznamující smrt, Papeže Jana Pavla II. Karola Wojtyly. Pro něj nastalo světlo věčné.



P. s. dnes, kdy už po elektrické "krizi" zase naběhlo připojení k Internetu,
narazil jsem v Britských listech na starší článek Borise Cveka.
Zajímavý pohled.



22:41 [Permalink]

Update.

Podle dvakrát či třikrát opakovaných vět halasně vyzpěvovaných z vršku stromů pozná i zcela nezkušený ornitolog drozda zpěvného.


09:23 [Permalink]

pátek, 1. duben 2005

Neznámý pěvec.

Kromě politického vývoje našeho státu, mě trápí i jiné problémy. Jeden z nich, se však jen obtížně dá nazvat problémem. Je to jen taková neukojená zvědavost. Nedá mi to a stále procházím s triedrem po zahradě, ve snaze vypátrat opeřeného pěvce, který se tak úspěšně skrývá před mým zrakem.
Již několik dní takto špehuji onoho tajnůstkářce, bez jakéhokoliv výsledku. Uvědomuji si dostatečně, že jeho zpěv není určen lidskému uchu, ale jen a jen ptačí samičce a druhovým konkurentům. Ale člověk je tvor zvídavý a rád sleduje jarní námluvy v ptačí říši.
Často do příštího jara zapomenu poznané a znovu se musím doučovat. Tento konkrétní hlas si doufám, až zjistím jeho interpreta, zapamatuji trvale. Jen zdali doberu se k poznání. Abych ve svém pátrání nebyl osamocen, nahrál jsem hlas drzého opeřence, který mi dělá takové schválnosti. Zde si jej můžete poslechnout a pomoci mi ho identifikovat.
Protože jsem při tom nahrál zároveň i zvuky celé naší ulice, prosím o soustředění se jen na ptačí hlas, neboť psí štěkot už dovedu docela dobře rozeznávat. Taktéž kvalita nahrávky nesvědčí v můj prospěch, proto vás žádám o shovívavost. Je to takový jarní problémek, jenž by ornitologický odborník vyřešil jistě hravě, leč amatérskému pozorovateli ptáků i života všeobecného, dělá problémy se někdy v obojím vyznat. To je teď můj případ.

p. s. NENÍ TO APRÍL!
Není to apríl, neboť by to za prvé bylo už zpozdilé a za druhé jsem byl dnes podvakrát napálen, takže to stačí :-) Poprvé to bylo u Yuhůa a pak v pořadu Českého rozhlasu II Host do domu. Poslouchal jsem tento pořad na půl ucha při své činnosti (nebo nečinnosti?). Aleš Cibulka sice není můj favorit, ale jeho dnešní host do domu, David Kunrát (nebo Kunrt?) mě opravdu zaujal, mimo jiné i svými střízlivými názory na současnou politickou situaci u nás a v závěru pořadu jsem si pomyslel, že takoví lidé by měli nastoupit do politiky. To by byl premiér. Co premiér, prezident! Co prezident, král, no až tak daleko ne.
APRÍL ! ! ! !!!!!
Tak zase nic. Kdo tedy? ? ? ????????? to by mohl být on


20:45 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo