Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

středa, 27. říjen 2004

Ptáci, táhněte!


Nic jiného vám už nezbývá, neboť průmyslová zóna zabere vaše místo. "Táhněte do háje…., ale nemyslete, že v háji to máte natrvalo. Člověk totiž, když je v háji, tak pro nějaké úlety nemá pochopení." :-( Lidská eko(nomická) nátura zvítězila nad eko-Naturou(2000).
To se může stát. Co z toho plyne? Pro mne to, že zase půjdu k volbám a dám hlas straně zelených. Jak se říká "just!"


Odkaz na obrázky jednoho, co musí do háje





20:00 [Permalink]

úterý, 26. říjen 2004

Naslouchání



Jednou mne napadl takový nějaký divný virus, který mě sužoval bezmála tři měsíce, než se s tím mé tělo dokázalo vypořádat. Tou dobou jsem navštěvoval lékařskou ordinaci, ve které viselo v rámečku na zdi takovéto moudro: " Rozum je to jediné co Pán Bůh spravedlivě rozdělil, neboť nikdo si nestěžuje, že ho má málo."
Musím uznat, že je to velice trefné moudro. Dnes, při sledování televizního pořadu "Na plovárně" ČT1, jsem si uvědomil, že například Pan Marek Eben mne určitě několikrát v řadě na rozum předběhl a jistě nebyl sám, kdo se takovým způsobem zachoval. Postupně na tomto weblogu uveřejňuji jména těch, co při rozdělování rozumu zřejmě podváděli, neboť není jiného vysvětlení jejich několikanásobné, rozumové převahy. Někdy si říkám, co by se mě asi musel Marek Eben zeptat, abych uměl odpovídat tak, že i na mé odpovědi by dokázal reagovat svou mimikou tak, jak to on umí. A umí to bravurně. Zpovídaný účastník musí jistojistě nabýt dojmu vlastní důležitosti a získat pocit naprostého obdivu ke své osobě a povolání. Jsou lidé, kteří dokážou naslouchat tak, aby si vyprávěč mohl myslet, že posluchač je unesen jeho vyprávěním do té míry, že ho přivádí v neskrývaný úžas. Tím stimuluje vyprávěče k ještě lepší formulaci svého příběhu a vlastně vytváří s vypravěčem společné dílo. Často přemýšlím o své nedokonalosti, když sleduji jeho reportáž s lidmi, o jejichž existenci dosud nemám ani potuchy a na něž Marek Eben vzhlíží se zúčastněným obdivem a porozuměním, které přivádí dotyčné zpovídané k pocitu vlastní velikosti. Vždy to vypadá, že dotyčného zpěváka, skladatele, lékaře či dobrodruha zná a obdivuje tazatel od mládí a neskrývá svůj obdiv k jeho velikosti.
Je to dar, ten jeho talent k naslouchání. Jistě mnozí z nás si vzpomenou na někoho blízkého, kdo dokázal takto vám naslouchat. I já jsem takového znal. Byl a věřím, že i nadále je tím, kdo umí naslouchat. "Bohouš," byl spolužák, který leckdy až nekriticky dokázal vyjádřit obdiv nad něčí všedností a tím si získával autoritu. Dnes je na místě dětského lékaře a nedokážu si představit lepší uplatnění jeho daru než v tomto povolání.
Naslouchat, znamená zároveň i učit se a poznávat. Proto lidé, kteří dokážou naslouchat, se hodně dozvědí a jsou pak ještě moudřejší.
Naslouchám, naslouchám a často slyším jen sebe. To asi nebude to pravé ořechové, přátelé, což?


odkaz na jednu jistě z mnoha stránek Ebenových



20:58 [Permalink]

sobota, 23. říjen 2004

Zachraňme Miriam Jevíkovou !


Dnes, v tento krásný podzimní den, kdy jsem dostal od Stanislava hezkou pps podzimu v Orlických horách, kdy se wifi rozjelo jako pilka, tak jsem v přestávce mezi česáním jablíček zaserfoval na své oblíbené stránky. Například jsem navštívil tuto Volte zelené kde jsem objevil informaci, že ne všichni mají takovou krásnou podzimní sobotu.

Pomozte Miriam



12:36 [Permalink]

úterý, 19. říjen 2004

Ale, do… vidlí!!


Jedna rychlovka:
Deset štěňátek hledá domov. Pomozte, kdo můžete.
Good Heaven!


22:11 [Permalink]

Cyril Höschl II


Úterní, už tak prosluněné ráno, ještě více prosvětlil v pořadu Českého rozhlasu 2, Host do domu, Profesor Cyril Höschl. Už jsem jednou psal o jeho umění, hovořit o věcech složitých tak jednoduše, že i já něco pochopím :-) Tentokrát mě potěšil zprávou ze Švédského symposia psychiatrů (nebo tak nějak). Snažil jsem se ňuchat na stránkách Českého rozhlasu pro upřesnění, leč bez úspěchu :-(
o možnosti dvojí inteligence. Tuším, že ta první je všeobecná a druhá sociální. Myslím, že někteří lidé, jako například Profesor Cyril Höschl, jsou nadaní oběma inteligencemi. Nám, co máme málo všeobecné, snad kyne naděje vlastnit aspoň tu sociální. Představuji si ji jako schopnost volně komunikovat s ostatními lidmi. ale nejen s nimi. Taktéž se zvířaty lze komunikovat. V tom případě si nevědecky myslím, že taky může existovat i animální inteligence. Usuzuji podle poznání, že existují i lidé, kteří jsou všeobecně inteligentní, ale nedostává se jim dostatečné inteligence sociální pro mezilidskou komunikaci. Naopak jsou třeba dobře vybaveni ke komunikaci se zvířaty. Tedy podle mne jsou "animálně inteligentní". Heuréka! Jsem animálně inteligentní, neboť si dobře rozumím s Mackem a Dafkou. Ale zase si tak moc fandit nemůžu, poněvadž Pepík-papoušek žako si neodpustí při každé příležitosti kousanec do mého prstu, pokud si nedám pozor. Což zase moc nesvědčí o mé "animální inteligenci". Pouze možnost nějaké "homo inteligence" u zvířat mi dává jistou naději. Pepík není "homo intelligence" !!! Určitě to tak bude, neboť když mě kousne do prstu, zeptá se po mém bolestivém výkřiku, "copak? copak?". O nějaké homo inteligenci nemůže být ani řeč.

copak? copak?


19:47 [Permalink]

středa, 6. říjen 2004

Podzimní barvy

Mám rád léto. Horké léto. Tak horké, že i ptákům co přilétají z Afriky, je tady příjemně jako v jejich zimovišti. Mám však rád i jaro. Na jaře přilétají špačci ve svém kovově lesklém africkém šatu. A přestože musí často překonávat mrazivé pozdně jarní počasí, jsou už skálopevně přesvědčeni o neodvratném příchodu zeleného období. Pod tíhou takových důkazů, příroda vždy změní barvu. Ale po jaru a létu přichází podzim. I letos jistě přijde. Špačci se už převlékli do kropenata, na cestu zpět do afrického teplíčka. Štěbetají v hejnech na stromech, asi debatují, kudy letos poletí a kdy to vypukne. Letenky už mají zabukované a nic nebrání tomu, aby vyrazili na cestu. Třebaže je krajina zalitá sluncem a barvami co žádný malíř ani fotograf nedokáže "trumfnout", neomylně míří na jih. Já, letenku nemám, a tak zůstávám zase tady a kochám se pohledem na tu barevnou krásu krajiny, těchto, možná posledních slunných dnů. Podzim mám rád. Je uklidňující před dlouhými zimními měsíci. Je však pravdou, že až pestré barvy podzimu vystřídá vlhká šeď, rád bych následoval špačky. Není to však reálné a proto musím nalézt něco pozitivního i v tomto období. Doba vánoční, snad bílým sněhem šeď rozsvětlí. Mám rád i zimu s její mrazivou krásou v tichém lese. Není zase tak nepříjemná, když ptáci, z ještě mrazivějšího severu přilétají v zimě k nám na jih.
Takto rok, co rok, těším se na jaro, hřeji se létem, uklidňuji podzimem a zůstávám i zimou v krajině, která dokáže v člověku vyvolávat pocity hodné člověka. Rád bych měl léto po celý rok, ale asi by mi mnohé scházelo. Ať to raději zůstane tak jak je. Já už se nějak přizpůsobím.
Když krajina formuje člověka, je to vždy oboustranný prospěch. Opačně už to nebývá vždy tak příznivé.

uklidnění


18:17 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo