Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

sobota, 28. srpen 2004

Žihadlo!


Strká li pes čumák, kde nemá, může očekávat lecjaké nepříjemnosti. (U lidí to platí většinou též.) Strká li pejsek čumák navíc do hmyzí říše, může se tento změnit k nepoznání. To se stalo dnes naší Daphne. Nežli jsem se rozhodl, že by bylo dobré výsledek obranyschopnosti včely, či vosy, zachytit na fotografii, změnila se Dafka na psa Filipse. Kdybych neokolkoval, mohl jsem ji zachytit v masce Psa Pluta. Pes Pluto.
Musím říct, že welshcorgiové jsou odvážní a tvrdí pejsci. Nějaké píchnutí je nesrazí na kolena. Přesto, než se čumáček vrátil zase do původního, liščího tvaru, bylo vidět v jejím pohledu jisté rozladění.

vosa jedna pitomá


12:33 [Permalink]

pátek, 27. srpen 2004

Poprvé v kavárně


Dovedete si představit člověka, který by nikdy nenavštívil kavárnu? Najdou se jistě takoví, co nejsou ošlehaní větrem kavárenských ventilátorů, ale "INTERNETOVÁ KAVÁRNA", to je jiné kafe! Tamní hosté můžou být ošlehaní větrem zdrojových ventilátorů.
Pro každého to jednou muselo být poprvé. Mně se to přihodilo jednoho krásného dne v Bratislavě. Místo na pivo, vyrazil jsem potlačit internetové abstinenční příznaky. Kam jinam, nežli do internetové kavárny. Nesměle jsem špitnul, že bych rád nakouknul do světové sítě, žmoulajíc při tom v kapse předpokládaný obnos za tuto službu. "Nech sa páči." Byl jsem zaveden před volný monitor. Uklidnil jsem se při zjištění přítomnosti známých "XPeček." Taktéž způsob platby jsem už konečně pochopil. A když jsem se přesvědčil o přítomnosti GOOGLE i v tak vzdálené cizině, zcela uklidněn jsem vyrazil šílenou rychlostído světa. Bezva. Google všechno ví a bez přítomnosti oblíbených odkazů, mi moc pomohl. "Šílená rychlost načtení i mé stránky mi vyráží dech. Vůči mému šnečímu zápřahu jsem se ocitl alespoň ve Favoritu. Šupajdím si to na oblíbené blogy rychlostí 256 a vidím, že v bahně se přestavovalo, Žehrovák má asi dovolenou a Plaváček s Yuhůem už mají po dovolené.
Bohužel, po první zkušenosti hodnotím rychlost připojení negativně. Nezvykle pro mne rychlé načítání stránek způsobuje mou zvýšenou "klikavost" a čtení se stává těkavým. Taktéž rychlé načítání odkazů v textech mne spíše rozptyluje. U mého domácího připojení si v pohodě vše pomalu vychutnám. Díky Eurotele za tvou pomalost.
Co říct o Bratislavě. Československý lev je stále na svém místě a město na Dunaji je ospale tiché v sobotním slunném dopoledni. Jenom kolem Dunaje popojíždí vláček s turisty, kterým je v jazyce sousedního národa, ampliónem komentováno okolí.

Neseskočil ještě

Druhý den jsem opět neodolal a vyrazil si jen na chvíli zaserfovat. Už jako štamgast zasedám k volnému monitoru a… co to? MOZILLA. Ale to snad nebude vadit, prohlížeč jako prohlížeč. V prvé řadě zkontroluji své stránky, zda vůbec v takovém prohlížeči něco uvidím. Jo, stránky jedou. Oddechnul jsem si jen do té chvíle, co jsem zjistil nefunkčnost atributu ALT v tagu img (žlutá popiska obrázku po najetí myši na něj). Zapomněl jsem také vyzkoušet span, ale můžu si představit i jeho nefunkčnost. To mě opravdu mrzí. Tak běžné věci a nezobrazují se, to by mne nenapadlo. Takže si kladu otázku. Buďto si přiznat, že ne všechno co spolkne IE, spolknou i ostatní prohlížeče (což mi není neznámo), a musím to nějak přístupově vyřešit (což zase není pro mne tak snadná věc), nebo si myslet, že není rozumné používat prohlížeče, které mi neprohlédnou ani tak jednoduché věci. amatéři to nemají lehké



15:33 [Permalink]

úterý, 17. srpen 2004

Film o filmu / Spot o spotu


Tak, jako se objevují filmy o filmu, i já dnes použiji scény, které provázely pocení spotu, ale ve spotu se neobjevily.
Při minulém psaní o "kontejnerech", jako ve většině případů, vzal jsem si malý blok a propisku a jal se psát. Raději píši na nečisto, než to naťukám do PC. Taktéž, jsem-li na cestách a nechci ztratit myšlenku, používám blok papíru. Vzpomínám si, že snad Bill Gates to řekl.
Na otázku co je největší konkurence? Odpověděl, že papír a tužka. Nemyslím, že v té chvíli myslel na mě, ale papír je pořád papírem. Alespoň pro mne. Knihy voní, na rozdíl od počítačů.
Alespoň mne nebolí záda při psaní na papír a oči jsou také v pohodě. To jsem však odbočil.
Pak to ovšem musím opisovat do PC, ale mohu při tom znovu upravovat znění textu.
Takto pracuje OUI. Šotek žijící v mém počítači tvrdošíjně používá zkratku BUI. Šotek mi už nadělal hodně ostudy. Vím, že je rozdíl mezi obyčejným a běžným uživatelem, ale ne moc velký a musím přiznat, že šotek má jistě český původ, protože "BUI" zní mému uchu velmi příjemně.
Avšak, bude-li mě šotek ztrapňovat na webu i nadále, budu muset pro něj vymyslet nějaké jméno. Neboť lépe se k čertu posílá jmenovitě, nežli anonymně. On ten šotek je též našeptávač. Poslední jeho dobrá rada byla tato: "Dobrá, zkontroloval jsi hrubky, teď to ulož a už negeneruj. Pošli na web, ať už je to tam. No a teď si přečti, co jsi to napsal za pitomosti". Zatra… Šotek!
Během psaní je nutno odejít. Daphne si chce hrát a její výzvu nelze odmítnout. Pak je třeba sklidit seno. Konečně je spot hotový a poslaný tam, kde patří.
Volám Elišce a chlubím se splněnými úkoly a stěžuji si na hlad, neboť kvůli úkolům, mě Macek připravil o oběd.
Ubezpečuje mě, že to nevadí, neboť jídlo na sporáku bylo pro psa (nebo kočku) a já měl fazole s uzeným na stole ve sklenici. "Stačilo ohřát, jak jsem ti říkala".

Někdy mají spoty své pozadí, které většinou čtenář už nepozná.

Dám si 14dní pauzu.


20:35 [Permalink]

Container a stravování.


I člověk jako já, jazykově zaostalý, dokáže v cizojazyčném slově container, poznat český protějšek, „kontejner". Český "kontejner", je však evidentně klonem slova anglického, nebo stejně psaného slova francouzského. Vyslovujeme ho každý poněkud odlišně, ale význam má stejný, pokud myslíme na stejnou věc. Já teď myslím na kontejner odpadkový. Myslím ten opravdu veliký kontejner, co se doveze na nákladním autě s hydraulickým ramenem, pro manipulaci s ním.
V našem městě je zřízena služba sběru odpadků, pomocí níž jsou přebytky našeho "šetrného hospodaření", ve formě neforemných odpadů, čas od času, kromě sběru v klasických popelnicích, či plastových kontejnerech na tříděný odpad, sbírány i do velkoobjemových kontejnerů. Tam můžou občané, kteří jsou v pravý čas na pravém místě, odložit odpady, se kterými si jinak neví legálně rady.
A konečně se čtenář, který to ještě nevzdal, může přiblížit k objasnění významu titulku"Container a stravování.
Takový kontejner, byl dnes přistaven k dispozici občanům, přímo na vyústění naší ulice. Vracel jsem se domů, nic netuše, když tu vidím svého přítele Kostase se svým synem Denisem, kterak se trmácí s různým harampádím, s cílem, mně neznámým. Pak jsem cíl spatřil. Stál tam ve vysoké trávě, tlamu otevřenou, čekajíc na své první sousto.- K O N T E J N E R ! ! ! ! ! Zamával jsem na ně, pokračujíc k domovu, přemýšleje o tom , jak jsem hladový, a žíznivý, a vůbec, jak se mi nechce ani přemýšlet o možnosti, následovat je v jejich počínání.
Přicházím domů, kde je příjemný chládeček, Dafinka, v lednici RRRADEGAST a na sporáku nějaká bašta v kastrůlku, kterou mi tam zanechala Eliška, před tím, než odešla do práce. Otevírám pivko.....crrrrrrrrr .......?!!!? ...mobil/Eliška....? Je tam kontejner....bylo by dobré.............. Brblám, že mám hlad, žízeň a nechce se mi vetešit. Zbytek rozumu mi ale našeptává, že bych neměl zahazovat příležitost. Dopíjím pivko a jdu naložit alespoň koberce, které jsou obzvlášť nepotřebné ve zvěřinci a tak šup s nimi do kontejneru. Po vítězném návratu (neboť vítězství spočívá, v zastižení kontejneru ještě ne zcela nasyceného, což někdy bývá dílem oka-mžiku), konečně jdu nasytit i sebe.
Co to? Kastrůlek na sporáku je prázdný a umytý! Babička? Ne, nemívá takový hlad. Rozhlížím se kolem sebe, kdo by to mohl být. Jasně, Macek chybí. Co se dá dělat! Volím náhradní stravu a další typicky český doplněk(pivo). Macek taky zvolil typicky kočičí doplněk stravy. "KOČKY BY VOLILY KASTRŮLKY NA SPORÁKU!".
Macík by volil cokoli, co je k snědku


15:53 [Permalink]

pátek, 13. srpen 2004

Blogy a blogeři.

Mám několik weblogů v RSS čtečce. Ne mnoho, jen několik. Chvíli trvá, než přijdu na to, že nějaký blog rád čtu a těším se na psaní člověka, který je mi svým vyjadřováním a postojem k světu blízký. Naopak u některých weblogů mi chvíli trvá, než dojdu k poznání, že s pisatelem není něco v pořádku. Před každým dalším jeho příspěvkem, který mi čtečka avizuje, pomyslím si, co zase ten…?
No nic, stačí "deaktivovat". V konkrétní životní situaci taková deaktivace často chybí.
Na weblozích si přečtu příspěvky a dost často získám pocit, že jejich autoři zabrouzdali na můj weblog, neboť velice trefně popisují jeho nedostatky. Například jeden z nich mne lituje, že jsem do sebe zahleděný pisálek, který na účel knihy, totiž čtení, zapomněl. Ukápne i slzičku za mne, zastrčeného a k zapomnění odsouzeného svědka civilizačního ruchu. Další mě upozorňuje na nějaké hrubky, pro které můj blog už nenavštíví. Zřejmě si budu muset dávat větší pozor na pravopis. Vím, čárky jsou mou velkou slabinou a občas se i nějaká hrubka může vloudit. Taktéž je mi vyčítáno, a kritizováno, a doporučováno, a…
Tito lidé opravdu museli číst můj weblog. Nedali nikterak najevo svou přítomnost, ale pak se všichni do mě řádně obuli. Patří mi to! Neměl jsem se mezi dospělé plést a potají vkrádat do jejich NETU.
Ne, nejsem vztahovačný. Ale opravdu se někdy v kritice poznávám. Jak jednou řekl můj spolupracovník a přítel, "každý občas v sobě pozná Houmra Simpsna".
Proti kritice zastrčených a k zapomnění odsouzených weblogů říkám: "Byť by jeden čtenář na světě pouze byl, stojí za to psát". Dopis píšeme většinou jedné osobě a přesto má svou váhu a význam. Při internetovém psaní Poletuje mi po klávesnici, malý, noční, motýlek. Pak to psaní má nějak vypadatse očekává zvětšení váhy psaní, množstvím čtenářů. Jistě, to má logiku. Ale volby se tím vyhrát ještě nedají.
All Gore napsal dobrou knihu, měla hodně čtenářů a "vyhrál volby". Přesto, presidentem se nestal. Inu, život tropí hlouposti.


23:23 [Permalink]

čtvrtek, 5. srpen 2004

Tajtrlictví.


Co by člověk neudělal pro jedno pivo.
Bývaly doby, kdy jsem býval "knihomolem". Jako kluk, jsem začínal Karlem Mayem, J. Foglarem, F. Kožíkem, A. Fričem, Flosem. Taktéž R.Luskač, nebo J.Kozák, byli čteni. Nevím jak R. Luskač, ale J. Kozák, co by exponent časů minulých (a jen tuším, i bývalý předseda svazu spisovatelů) byl zmizen, leč i jeho knihy byly v té době pro mne čtivé, díky popisu přírody severu, která mne vždy svou syrovostí přitahovala. Následoval J. Vrba-básník lesa nebo Bernard Grzimek a s ním můj druhý výlet do Afriky, která byla do té doby pro mne blízká jen díky Emilu Holubovi. Jan Šmíd a jeho Krásy života. Jó, Amerika. Zane Gray a Kenneth Roberts. Robertsův Arundel považuji za jeden z nejlépe napsaných příběhů, z počátků osidlování Ameriky.
James Herriot a jeho zvěrolékaři, Oscar Wilde, Defoe, J. London a Werne a ........................................ . . . . . . . .STOP!
Nemohu vyjmenovat všechny spisovatele. Býval jsem "knihomolem"a myslím, že to byla jedna z mála světlých stránek dob minulých. Ale proč jsem se tolik rozepsal o knihách, pod tak podivným titulkem "Tajtrlictví". Jedna dobrá duše, ZEHROVAK vyzvala "psavce", aby se pokusili, za odměnu jednoho piva, zakomponovat výraz "tajtrlictví", do své literární gymnastiky. Nu a já chtivý zisku jednoho piva zdarma, v tomto vedru,maně jsem si vzpomněl na jednu z knih Dicka Francise , kde očko podplatilo pivem zaměstnance "lumpen-firmy", aby získalo potřebné informace. Díky této vzpomínce, vyrojily se mi v hlavě, všechny knihy, co jsem kdy přečetl a vyrobil tento guláš. A přitom šlo hlavně, o tajtrlictví a teprve pak o pivo.
Jsem já to ale tajtrlík. Tajtrlíkuji tady kolem toho, co jsem kdy četl, a význam slova tajtrlík uniká. Nechci se dotknout našich poslanců paušálně, ale tajtrlictví jim bývá často vlastní. Tuším, že Jan Kanyza je takto nazval při konfliktu zájmů, v ulici, kterou společně s nimi obývá(L?)
Nezapomenutelná slova o tajtrlictví pronesli v dialogu Jan Werich a Vlasta Burian, ve filmové pohádce "Sůl na zlato".
"Já jsem tajtrlík? Ty jsi tajtrlík! Tobě vstává čepice. A vůbec, za prvé nevím, co to znamená a za druhé mě to uráží!"
TO BYL TAJTRLÍK!
Je to krásné slovo a opravdu bývá málo používáno, ke škodě lepšího pochopení situace. Tajtrlictví je stav trvalý nebo přechodný. Čas, od času, se leckdo stane tajtrlíkem nevlastní vinou, alespoň na chvíli. Přidal bych ještě jeden výraz a to, "PAJDULÁK". Je to užitečný výraz k přesnějšímu popisu osob a jejich vlastností.
Na pivo to nebude, ale kvůli jednomu pivu tady nebudu přeci tajtrlíkovat.

Ale je teplíčko, že jo?
I na Studené loučce je horko


14:16 [Permalink]

neděle, 1. srpen 2004

Mosty


Je to zvláštní slovo, které má tolik významů, i když původní význam slova, myslím pochází z označení stavby, která umožňuje překonat nějaký vodní tok či plochu suchou nohou. Taktéž vše co je třeba spojit a při tom něco překlenout se nazývá mostem. Po rozdělení Československa se část obyvatel obou států, pokoušela postavit nové mosty mezinárodních vztahů a překlenout při tom, jisté antipatie. MOSTY (Myslel jsem, že časopis už zaniknul, ale místo toho jsem se do něj začetl a divil se, jak jsem mohl na něj malověrně zapomenout.)
Taktéž u zubaře se stavějí mosty či spíše můstky, ale velmi důležité. Bridges se používají všude kde potřeba něco přemostit. Elektronika, počítačový svět atd. Mostů, můstků a lávek, spojujících břehy vod je tolik, že si dovolím pochybovat o možnosti, všechny je spočítat. Ovšem postavit opravdu velký most, to už chce více, než položit kmen přes potok. Vážím si lidí, co dokázali takové mosty postavit. Petr Parléř (Karlův most), Josef (Mariánský most v Ústí nad Labem), Vladan (most na Košické v Bratislavě ve výstavbě.) Kromě Petra Parléře, měl jsem tu čest poznat oba stavitele. Jsou odborníci na slovo vzatí. Posledně jmenovaný, stavějící most přes Dunaj, by jistě raději požíval přívoz, v době kdy se musí potýkat s tisícem potíží, které každou takou složitou stavbu provázejí. Pocit odpovědnosti a profesionality u jednoho nemusí znamenat totéž u všech ostatních. Přesto věřím, že Vladan tímto mostem nakonec překlene nezadržitelný Dunaj a pak bude sledovat jak po jeho mostě pádí stádo zdivočelých řidičů, kteří si leckdy ani neuvědomí, že pod nimi teče řeka.
Znám osobně několik těch, co mosty stavějí a patří jim můj obdiv. Ty, co mosty boří, naštěstí osobně neznám.


výstavba mostu přes Dunaj, v Bratislavě na Košické ulici


14:03 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo