Pferdův blog

Archive of Pferdův blog


Pferdova stránka

       pferda@zdeneksebesta.net  Všechna práva na omyl vyhrazena.

neděle, 30. květen 2004

Superstar na zahradě

Neděle jako malovaná. Macek pospává ve stínu a ptáci si notují jako obvykle tu svou. Ale, copak copak? Jednoho kosa zpěv zní jako outsidera v televizním pořadu Superstar. Hledám neúspěšného trubadúra, a když jej spatřím, je mi vše jasné. Mladý zahradní pěvec se snaží, seč mu hlas stačí, nějaké trylky vyloudit. Jenže pramálo se mu to daří. O to více se snaží a cvičí celý den. Zvuky zvláštně vrzavé kupodivu nikomu nevadí, porota zde není žádná a přítomní starší kosáci shovívavě mlčí. Dílem proto, aby mladíka nerušili, a aby neopisoval jejich bravurně nacvičené sloky. Za to u jezírka je situace mnohem drsnější. Zdejší dominantní kos tvrdě obhajuje teritorium a dalšího soka koupat se ve SVÉM jezírku nenechá. Je známo, že kosi více naběhají, než nalétají. A tak milý uzurpátor běhá za drzým vetřelcem, mezitím co třetí kos si bezstarostně užívá svěží koupele. Tak to někdy chodí, když se dva perou, třetí se směje.
lazy Macek zná, kde hnízdí kosi



19:12 [Permalink]

pátek, 28. květen 2004

Stromy a lidé v ohrožení!

" Vandal s motorovou pilou ukončil spor o starý dub. "
To je titulek článku v příloze Moravskoslezského kraje MF Dnes, ze čtvrtku 27. května 2004.
V areálu Krnovské nemocnice stál 250 let starý dub. Lépe by asi znělo, že u starého dubu stojí Krnovská nemocnice. V této době se rozhodovalo o tom, má li být dub pokácen, či nikoliv. Vadí totiž rozšíření nemocnice. Nepříjemné (pro strom, ale i pro lidi). Lidé měli najít zodpovědné řešení. Je mi vždy líto, když se musí pokácet strom, byť by neměl 250 let. Ale u takových stromů by se, jó mělo přemýšlet, zda není vyhnutí. V Krnově se našel člověk, který rozhodnutí z vůle lidu, změnil na zvůli svou. Dub zabil.
Vyvodil jsem z toho tento závěr. V dnešní době jsou stromy ohroženy. Usedl jsem na kolo a vyrazil do krajiny, abych pozdravil svoje oblíbené duby a přesvědčil se, jestli ještě stojí. Byly tam, ale co když v budoucnu zase něčí zvůle rozhodne za nás? Donesl jsem si dva klíčící žaludy, které upustil můj přítel dub. Někde je zasadím. Tak!
Památný strom v Horních Datyních.
Vyhledal jsem jeden přiléhavý odkaz ČLOVĚK A STROM i když mne nemile překvapilo, jak tvůrce stránky, mající takový vztah ke stromům, může takovým způsobem projevovat svou nevoli vůči uživatelům Microsoft Internet Exploreru. Podíváte li se na zdroj, uvidíte diskriminační funkci (function right(e) ...... else if navigátor=IE´..alert("nic takovýho..."). Nemohu tedy otevírat pravým do nových oken, jak jsem zvyklý, ale to pro tentokráte přežiji. Jen aby se tyhle trestné akce nerozšířily. To by pak znamenalo, že tvůrci nestojí o návštěvníky, což mi nějak nejde na rozum.
Dobrá zpráva: EasyBlog přežil klinickou smrt.


18:59 [Permalink]

neděle, 23. květen 2004

Čtečka rss

Květnově aprílová neděle mi dala trochu času (pro někoho asi věčnost :-), abych se zase něco pokusil zvrtat, při pokusu o vylepšení soužití s počítačem. Novým udělátkem pro ušetření času, a to čtečkou rss (do včerejška jsem neměl ponětí, co to je), jsem se pokusil něco vstřebat do své hlavy. Jako obvykle, nebyla to pro mne procházka. Použil jsem free program RSSPOINT mr. Michala Řepáska. Musím přiznat, že i když verze lite, je to opravdu šikovná věc, kterou dokáže zprovoznit i ne zcela poučeny laik. Buď pochválen tvůrce tohoto programu. Počasí nepochválím, neb zrovna padají kroupy, což není chvályhodné.
Ale při té příležitosti zase (taktéž jako obvykle :-), objevil jsem další z mnohé řady defektů na mém internetovém počínání. Už delší dobu jsem měl podezření na server Tiscali, že stránky na něm uložené, se nenačítají zcela dokonale. Přikládal jsem vinu hlemýždímu připojení, chybám ve zdroji, špatnému počasí, atd. Nenapadlo mne, že teprve po mém ponoukání stránky, aby opravdu obrázky načetla, ty už se pak zobrazovaly dobře jen díky tomu, že se uložily do paměti na PC. Zděsil jsem se, jak asi byli přátelé překvapeni při návštěvě stránky, která je převážně tvořená obrázky, když tam nic nenašli. No budu muset zase z Tiscali vycouvat. Je mi to líto, už jsem si tam zvykl, ale nikde jsem se nedozvěděl, proč se na tiscali webspace obrázky načítají tak zvláštně. Zase mi asi něco uniká.
budu muset zase přemýšlet


16:25 [Permalink]

úterý, 18. květen 2004

Profesor Cyril Höschl

Člověk, kterého jsem si dokázal představit na Pražském hradě, po Václavu Havlovi, mi neuvěřitelně zamotal hlavu už při vyhledávání. Vaše jméno, Pane Höschl, mi dalo zabrat už při vkládání dotazu u Googlovic. Dále jsem šmátral po přehlasovaném ö, no našel jsem nakonec oboje. Líbí se mi vysvětlování věcí, (pro mne často složitých), však v podání člověka s hlasem laskavým a řečí srozumitelnou, i mně trochu pochopitelných. I dnešní téma, jako vždy, bylo zajímavé. Mrzí mne, že vysílací čas hosta do domu je v ranních hodinách a dost často nemám možnost být poslechu přítomen. V Českém rozhlase jsem bohužel nenašel záznamy. Budu muset nějak se k nim dostat. Snad to nebude nemožné. Odborné publikace bych dozajista jen tak nestrávil. V dnešním programu bych pouze oponoval Panu Profesorovi, co se týče hranic mezi námi a Slováky. Na rozdíl od něj, si myslím, že hranice se změnily k nepoznání. Záleží jen, jaký dopravní prostředek se používá při cestách a z toho vyplývající zkušenost. Ale to jistě pan profesor ví, a vyjádřil se ke své kategorii. Souhlasím s ním, že v případě běžného občana našeho, či Slovenského státu to spíš vypadá na krok zpět. Jsem rád, že jsem stránky profesora Cyrila Höschla vyhledal.
Stránky Profesora Cyrila Höschla


22:18 [Permalink]

neděle, 16. květen 2004

Václavovice

Za neblahých časů, kdy okolní státy ještě dělily hranice a dělný lid silnice musel při jejich překračování čekat nekonečné hodiny, jsouc jeden z nich, krátil jsem si ty chvíle četbou. Tak jednou, při nekonečném čekání, přečetl jsem knihu, Milana Pastrňáka, jemuž jsem přítelem, VÁCLAVOVICE 2004.
Očekával bych plno suchých dat, která mi vždy volně procházela hlavou, ale v této knize mne čekalo milé překvapení. Je to totiž podle mého názoru, kniha velice čtivá i pro člověka tak běžného jako jsem já. Je to jistě násobeno i tím, že je to o kraji mně tolik blízkém a mohl jsem v ní číst jména pro mne velice známá. Mám rád, tento EU zapomenutý kraj a každý takový počin považuji za veliký přínos, jak pro mou chatrnou, tak i pro paměť zdejšího lidu.
Ve Václavovicích se narodila moje maminka, tudíž i já mám tam své kořínky. Přeji Vám štěstí, lide Václavovický.
Václavovice


19:02 [Permalink]

čtvrtek, 13. květen 2004

Kokorokó

Dnes už není náš bažant vidět tak často jako dříve. Snad jeho slípky už sedí někde na vejcích. Vrátím se k brzkému jaru, kdy nás těšil svým vyzývavým vystupováním na zahradě. Rád stával na vyvýšených místech, jako je skalka, nebo oblíbená hromádka kůry stromů. Vystoupil na ni a spustil při třepotu křídly svoje kokorokó! Tehdy jsem si uvědomil, že je to jméno bažantího hrdiny, knihy Jana Vrby, "Bažantnice". Je to, kniha mého mládí, v níž pan Vrba báječně popsal život bažantího kuřete. Kohoutka, kterého podle jeho křiku pojmenoval Kokorokó. Tak skvěle dokázal psát o přírodě Jan Vrba, že se mu říkalo básník lesa. A nejen o přírodě, ale i lidské osudy dokázal popsat jako ten, co opravdu umí číst v životě samém.
I pojmenovali jsme našeho milého bažanta po jeho slavném hrdinovi Kokorokó. Děkuji, pane Vrbo.
Silvarium o J.Vrbovi


20:29 [Permalink]

pátek, 7. květen 2004

Galerie

Dnes jsme trhali již staré listy trhacího kalendáře, ve kterém jsou obrazy malířů různě postižených, a kteří tudíž mají omezené možnosti umělecké tvorby a přesto to nevzdali. Za to by jim mělo být lidstvo vděčné, neboť přinášejí na svět více krásy než my tzv. nepostižení. Při pohledu na jejich díla vytvořená jen ústy si říkám, že mám někdy problém se jimi s někým domluvit, natož něco namalovat. Taktéž někdy šlápnu vedle a oni nohama namalují obraz takový, že by mi nepomohly všechny končetiny, abych se jim vyrovnal. Skládám jim obdiv.
tady si můžete obrazy prohlédnout i koupit
Další odkaz směřuje na severský web. tady je i Ruth Christensen


22:57 [Permalink]

čtvrtek, 6. květen 2004

První pracovní den v EU

Jak napsal lakonicky Yuhů, květen není moc na psaní. Nelze přepsat přírodu. Nikdy nemůže člověk vytvořit stejné dílo jako příroda, i kdyby psal či maloval božsky. Avšak, zničit ho může. V této době je příroda přímo omamná svou vůní a odrazuje nás od vysedávání u počítače. Ale Mácha taky musel. Pokud však netaháme s sebou notebook, můžeme psát stále na papír, který nám poskytují ty nádherné stromy, pod nimiž se tak krásně dýchá.
K tomu prvnímu pracovnímu dni v EU. Pro mne to bylo v pondělí a po projetí takřka opuštěných hranic se okolní svět zdál ještě krásnější, než bývá obvykle. Po projetí se od východu k západu musím jen konstatovat "...a to je ta krásná země....domov můj..." Tady už zůstanu.
Dobrá zpráva: bažant nás nezatratil definitivně a dnes se opět přišel předvést na zahradu pod rozkvetlou jabloň.
Zajímavý blog na který jsem narazil u Elky Macich.Net mne přivádí k myšlence, že bych měl rozmnožit odkazovací lištu. Přibývá navštívených blogů kde se rád vracím a moje ochočená myš ráda kliká na dobré odkazy. my computer mouse Slyším jarní bouřku v dáli, takže aby to zase nebylo poslední psaní na PC. Měl jsem už tu zkušenost.



20:29 [Permalink]

neděle, 2. květen 2004

Den 2 v Evropě

Rybky v jezírku se ještě bojí, a když jdeme kolem, hbitě mizí ke dnu, tam se cítí bezpečněji pod zavřenou vodou. U lidí je to zcela jinak. Klesnou li ke dnu a zavře se za mima voda, bývá to po určité době konec, pokud se včas neodrazí ode dna. Naopak, například vrabec, který se přilétnul k jezírku napít, v případě ohrožení volí zcela opačný směr. My savci zůstáváme na zemi převážně.
Neděle se blíží k večeru. Druhý den otevřené Evropy proběhl asi na rozdíl od jiných krajin za zvuků sekaček, protože tráva roste i v neděli a ty už nebývají tím, čím bývaly. Pampelišky atakují zahrady v obrovských počtech a rafinovaně se krčí s mnohými hlavičkami u samé země, aby unikly před smrtícím nožem sekací mašiny. Byť usekneš žlutou hlavičku, do rána povstanou noví bojovníci. Od dob, co je neohrožují tiché kosy, jdoucí pampeliškám po krku, daří se jim mnohem lépe. Přikrčit se, je taky řešení. Ale co takový dub? Jezdíval jsem cestou s Bezručovy vyhlídky na Lískovec okolo lesa lemovaného mohutnými duby. Vždy když jsem je míjel, tak jsem je pozdravil, protože mám rád stromy a duby zvlášť. Vážím si lidí, co je zasadili a už jsou v nebi. Lidé co sázejí stromy, se určitě do nebe dostanou. Ale pak se to stalo. Jednoho dne přišli lidé a duby pokáceli. Ležely tam najednou bezmocně a jejich síla byla zlomena. Zůstali tam jen jejich mladší bratři, kteří ještě nedorostli pro lidský užitek. Taky je mám rád, ale staří chybí.
Přeji Evropanům, aby sázeli hodně stromů. Neboť bez stromů by nebyla voda, kde se mohou schovat rybky, ani větve v korunách, kam můžou usednout ptáci, ani les, pro klid zvířat.
opravdu tam jsou rybky




18:49 [Permalink]

Zpět na začátek stránky

Archives

RSS version
TXT version
Kupte si světlušku, prosím.
Jak psát web
PFERDA-sdružení pro všestranný rozvoj osob s mentálním postižením
Šenov pohledem Pferdy
Webhosting poskytuje Český hosting
Šenovák
OBLÍBENÉ

pomoc sms
Rádio na přání
OSEL
Drápkaté opice
Jana
prof. Höschl
prof. Halík
Krajina za školou
Bernard Občanská společnost
Obrazy z kroniky obce Václavovice
Ze zóny



rozcestník


NOVÉ

Vyrobeno v Beskydech

Pořád zelené

Pozitivní noviny
ČIŘIKÁNÍ
OS ŽP Šenov

napiš slovo